Závěrem jen to, že se dá jet k moři i jen na pár hodin a stejně je tam krásně.

V úterý 25. srpna startujeme autem a se stanem do Itálie, navštívit Benátky a trochu si ještě užít na pár dní moře. První zastavení a samozřejmě dotankování je poslední pumpa směr Rozvadov a pro mé děti tu je tako Mc D. Tak je nechám najíst, tím se zasytí a usnou a já mohu jet celou noc, ale oklikou přes Brener. Jednu zastávku dělám u pumpy v Itálii, kde si 1. hod odpočinu a pokračuji dále. Přijedeme do Benátek, auto necháváme na parkovišti a převážíme se lodní dopravou do Benátek. Zde teprve chápu, že skutečně vše se musí převážet lodí, tak vidíme naložený bagr s hromadou písku, pytel se staveními materiály, cihly atd.

Po příjezdu do našeho přístavu se vydáváme do centra , podívat se na Grand Canal, nám. Sv. Petra a hlavně si prohlídnout gondoly. Na ty se děti těšily nejvíce. Nejdelší dobu jsem strávil pozorováním , jak gondoly zatáčí v malých uličkách. To je tak nádherná podívaná, že stojí za to se u ní zastavit. Když gondolier pískne, tak to znamená, že má přednost a teď bude zatáčet on. Najede kolmo na uličku , ale hodně blízko domu, aby se v tu správnou chvilku mohl o dům opřít nohou, odkopnout se a tím celá gondola zatočí.

Dělá to tak každý, tak si všiměte, že nároží domů jsou ve výšce nohou dost ošlapaná. Proplétáme se malebnými uličkami a pozorujeme jednotlivé domy, někdy i velké paláce, jak odolávají času, dost jich je zavřených, ale přesto je to okouzlující pohled. Jen ty naše děti mají stále stejnou písničku: „ Kdy už pojedeme k tomu moři. Mě již bolí nohy a mám žízeň, již pojedeme?“ Souhlasíme, ale nejdříve si zde dáme oběd a co by jsme byli za návštěvu v Itálii, kdybychom si nedali pizzu s mořskými plody.

Tak tam těch mořských příšer bylo naskládáno, že by to v Praze stačilo tak na 5 porcí. Pak odcházíme málými uličkami zpět a alspoň si vše řádně nafotíme. V přístavu čekáme na náš spoj a koukáme na ten frmol kolem nás. Tolik lidí na lodích jsem opravdu ještě neviděl. Jak je u nás metro, tak zde funguje lodní doprava. Ty lodě mají prostě svá čísla a přestupuje se zde, jako u nás na tramvaj, nebo autobus. Úvaziště jednotlivých linek mají cedulky s jízdními řády. Zde se asi člověk dočká vždy lodi v ten správný okamžik, neviděl jsem zde totiž nikde žádnou zácpu, ani kolonu. No prostě vodní doprava má nesporně dost výhod.

Na parkovišti nasedáme do auta a objíždíme Benátky, abychom našli nějaký vhodný kemp přímo u moře. Plánujeme, že zde budeme ještě tak 5 dní, tak ať je hezký a klidný.I když je po celostátní italské dovolené, některé kempy, které jsou blíže k centru jsou beznadějně plné. Obsluha nám doporučila jet o jednu vesnici dále, kde je kempů 6 a tam určitě budou mít místo. Tak jsme zakotvili ve Stele, opravdu hezký kemp s čistými toaletami i sprchami, vzrostlé borovice dělaly krásný stín a celkem klid. Stavím s Lukášem stan, byl velký a nový, tak poprvé stavění trvalo asi hodinku a hurá ještě do moře. Je sice večer, ale co dělat, děti to měly slíbené. Ráno se probudíme a jdeme opět k moři. Na písečné pláži je nasypán do moře kamenný ostrov ze žuly a mé děti si ho vybraly na hraní. Daniela mi říká, ať se děti vrátí, ať se jim nic nestane a já odpovídám, že si hezky hrají a máme konečně klid a hlavně jsou již velké 11 a 7.

Tak si tak odpočíváme na pláži, trochu okusíme moře a kolem 11. hod se vrátí Julie, že uklouzla na těch kamenech a rozřízla si zadeček. Při odstranění krve zjišťuji, že má rozřízlou pouze kůži, ale za to v délce 10 cm. Hodnotím situaci, do vody již nebude smět, na pláž také ne. Tak se nedá nic dělat, balíme stan do auta a jedeme do Prahy do Motola na šití. Julie celou dobu leží na zadní sedačce a kolem půlnoci jí pan doktor šije krásný plastický steh. Prý když je holka, tak aby se líbila.

Závěrem jen to, že se dá jet k moři i jen na pár hodin a stejně je tam krásně.