Díky tomu, že karavan sdílíme s rodiči a oni s ním jsou na dovolené v Itálii, nepřipadal tento výjezd pro nás v úvahu.Vše se ale změnilo nabídkou Stáničky a Míly, kteří nám poskytli azyl ve svém autokaravnu. Díky nim jsme mohli prožít nádherný odpočinkový víkend mezi přáteli, které jsme dlouho neviděli.

Díky tomu, že karavan sdílíme s rodiči a oni s ním jsou na dovolené v Itálii, nepřipadal tento výjezd pro nás v úvahu.Vše se ale změnilo nabídkou Stáničky a Míly, kteří nám poskytli azyl ve svém autokaravnu. Díky nim jsme mohli prožít nádherný odpočinkový víkend mezi přáteli, které jsme dlouho neviděli.

Přijeli jsme v pátek v noci, protože pracovní povinnosti byly neodkladné. Vítání bylo srdečné a velmi nás potěšilo. Seděli jsme u ohně, byla teplá noc, kytara Tomova kamaráda podmalovávala atmosféru a bylo nám dobře. Ke spánku jsme uléhali až kolem 2.hodiny ranní.

V sobotu jsme se probudili do horkého dne. Bylo neuvěřitelných 29°C. Na kola se nikomu nechtělo a jelikož  obrovský písák byl prakticky jen pro nás, bylo o program postaráno.

Stará loďka posloužila dětem na hraní a na vyřádění. Bohužel pro naši Verunku to znamenalo předčasné ukončení vodních hrátek. Pod nehet u palce levé nohy se jí dostalo kousek laminátu z loďky. Jelikož to bylo hluboko a dost bolestivé, odjeli jsme do Pardubic na pohotovost, kde jí palec umrtvili a těleso odstranili. Verunka byla statečná a pan doktor šikovný, takže jsme byli v ordinaci sotva 10 min. Nejhorší na celé věci pro Verunku bylo, že už se nemohla koupat, což nesla velice těžce. Odpoledne se neslo v duchu odpočinku a shánění dřeva na táborák. K večeru se tradičně grilovalo, někteří zkoušeli využívat ke grilování i solární energii, ale uhlí je uhlí, tak to vzdali.

Večer jsme se opět posadili okolo ohně a vychutnávali poklidnou atmosféru. Pivo  teklo proudem. Během rozjímání napadlo Mílu, kterému jsme od té chvíle říkali rejžo,že bycho zapěli kánon: Červená se line záře a výsledek zaslali Jardovi do Düsseldorfu.  Rejža měl původně v plánu asi 5 hlasů, ale nakonec jsme se dohodli na třech.  Moc se nám to povedlo, zkrátka, co karavanista, to zpěvák.

Jak pokračoval výjezd v neděli, to bohužel nevíme, neboť jsme jako první vlaštovky opouštěli spící kruh karavanů a mířili k domovu, protože nás opět volala práce.

U králíků, kteří kempem hopsají i v přítomnosti návštěvníků se nám moc líbilo a doufám, že se tam letos ještě podíváme – i když třeba jenom na „kukačku“