Dovolená jak má být.

Je magické datum 8.8.2008 poledne a my vyrážíme za teplem. Cestou se zastavujeme ve Falle ve Vídní. Nakoupili jsme pár drobností a jedeme dál. Začalo pěkně pršet. Na Maďarských hranicích jsme si vystáli frontu a koupili si dálniční známku za 8 € (1530 forintů).
Pokračujeme směr Budapešť. Za ní máme sraz s Pišťou. Ještě chvíli společně pokračujeme a pak jdeme do hajan.

Sobota 9.8.08
Je 8 ráno a před námi je necelých 1000km. Ze zatažené oblohy občas spadne pár kapek. Rumunské hranice a další dálniční známka 4 € / 7 dní. Cena nafty se zde pohybuje okolo 30 kč. Je půlnoc, my jsme za Bukureští a do cíle Rumunské Konstanty nám zbývá 300 km.

Neděle 10.8.08
Do nového dne nás přivítalo sluníčko a 21°C . 300 km hravě zvládáme a v 13,30 se už vítáme s Kájínkama. Ti vyráželi už ve středu, aby si mohli v klidu projet Rumunské Karpaty. Kájínci našli veřejnou pláž ve městě Olimp kousek od Konstanty. ( S 43,8897081 , V 28,6102663 )
Moře je čisté a teplé. Večer grilujeme a za mírného deštíku jdeme spát.

Pondělí 11.8.08
Místo na pláži námi nazvané U hoven, bylo jen provizorní a sloužilo nám jako místo shledání a tak ráno přejíždíme hledat dál. Je azuro a my v 10 hod. zkoušíme přejet zpět do Konstanty. Tady bychom chtěli nakoupit v Carefouru. Cestou, ale narážíme na ohromnou kolonu stojících aut. Zajíždíme na benzínku, tady doplňujeme vodu a LPG (15kg / 39Lei ). Za vodu platíme dvěmi plechovkami Gambrinusu. Vyděšený rumunský klučina ze studeného piva se do něj ihned pouští. Než jsme doplnili nádrž , měl je obě v sobě.
Obracíme směr a pokračujeme do Mangalie. Tady nakupujeme chybějící suroviny a hledáme pláž. Netrvá to dlouho a nacházíme za městem Vama Veche . ( N 43,74826 , E 28,57213)

Úterý 12.8.08
V noci zažíváme takřka nepřetržitý rachot. Když skončí místní diskotéka, pro změnu začínají místní psi a po nich dělníci pobíjí střechu nedaleké novostavby.My to jakžtakž zvládáme, ale Kájínci zvyklí na absolutní klid mají problém. Takže Tomáš brzo ráno sedá na kolo a objíždí okolí. Nachází nové místo. Kousek od nás. Musíme ale projet hranicemi RO-BG . Tady kupujeme bulharskou dálniční známku ( 5 € / 7dní ) a za 50 € měníme Leva . ( 1 € - 1,98 Lv.)
Na naše nové útočiště dorážíme v 17,30 hod. Vypadá skoro stejně, jen s tím rozdílem, že tady jsme úplně sami.Vše máme jen pro sebe. ( N 43,70795 , E 28,57612 ) Nina si na pláži zapomněla boty a nechtělo se jí pro ně jít. Tomáš pronesl památnou větu : „Ber to jako trest“
Věta se natolik ujala, že od té doby mají všichni účastníci vše za trest.
Za trest jsou i potvory z moře vytažený. Tomáš vylovil z moře spoustu škeblí. K nim uvařil výbornou omáčku a všichni si moc pochutnávali. A jak míša pronesla : „Jedle škedly“ (jedli škeble) skoro všichni.

Středa 13.8.08
Budíček byl takový, jaký v Čechách nezažíváme jen tak. Od 5 hod. ráno zněla siréna. Dopoledne se k nám přivalilo mračno bílého kouře, smrdícího po síře. Od místních Bulharů se dozvídáme, že by to neměla být jedna z nedalekých rafinerií, ale nikdo neví. Zanedlouho se mračno rozplývá a odpoledne siréna utichá. Rázem se nám naskýtá lepší pohled. Delfíni. Vyskakují nad hladinu, zatímco my je dalekohledem sledujeme.

Čtvrtek 14.8.08
V noci panuje naprosté tich a my jsme všichni spokojeni. Je 17 hod a my po příjemně stráveném dni velíme odjezd směr na Balčik. Cestou nabíráme vodu a kupujeme ovoce a zeleninu. Rajčata 1Lv / kg , hroznové víno 3 lv / kg , melouny 0,4lv / kg. V Balčiku zastavujeme na plácku přímo v centu města u vysloužilého sila. Jdeme na večeři. Obsluhuje nás mladý číšník, který je na bulharské poměry neobvykle příjemný. Na jídle a pití si velice pochutnáváme a po příjemně prožitém večeru odcházíme do hajan.

Pátek 15.8.08

Naše obavy z noci, kterou jsme trávili vedle francouských dredařů, proběhla bez problémů. Ráno vyrážíme do Varny. Tady hodláme nakoupit v Metru, protože Kaufland se nám nedaří najít. Doplňujeme zásoby a pokračujeme na Bjalu.
Pišťa potřebuje natankovat a věří navigaci. Hlásí do vysílačky, že jich tady po cestě je značených hodně. Až teprve když místo několika značených čerpaček nacházíme jen bídně oseté pole, řídíme se podle cedulí a tankujeme u první pumpy.
Pláž se nám podařilo najít vskutku úchvatnou. ( N 42,83676 , E 27,88174 ). Jsme u města Obzor vedle nově postavených hotelů Holiday. Stojíme přímo na pláži.
Hned první den k nám přichází návštěva. Krásná milá fenečka. Tráví s námi celé tři dny.
První den je hodně modrých žahavých medůz, z čehož nemáme moc radost. První oběť jejich obrany se stává Ondra. Celé břicho má rudé, spálené. S medúzami se postupně seznamujeme všichni.. Druhý den medůzy mizí v nenávratnu a my si můžeme užívat úžasných vln.
Naše sestava se postupně mění v marodku. Honza Pištěk má teplotu, Zitu a Tomáše bolí ucho. K nim se přidává i Pišťa s uchem.

Neděle 17.8.08

Je neděle a podle plánu v 16 hod. vyrážíme od moře do města Nesebear. S těžkým srdcem opouštíme naší kámošku fenečku, které jsme dali jméno Malá. Kousíček od pláže na automyčce tankujeme vodu. Opět jen za Gambrinus.( N 42,81103 , E 27,87589 )
V Neseberu jdeme na večeři, která je poněkud dražší, než v Balčiku. A obsluha poněkud otrávenější.
Jdeme si prohlídnout historický Neseber. Z parkoviště to máme jen kousíček. S obsluhou parkoviště se domlouváme, že bychom zde chtěli i přespat. Zaplatíme 20Lv za 24 hod, což je dost výhodné, protože jinak chtějí 5lv / hod.

Pondělí 18.8.08

Ráno přejíždíme směr Achtopol. Projíždíme Pomorie. Tomášova lednička není moc ready. Nechladí a jak Tomáš ráno zjišťuje spotřebovala o dost plynu víc, než by měla. Cestou se na mnoha čerpačkách snažíme naplnit prázdnou bombu. Nelze ji ani vyměnit za naplněnou, protože ačkoliv vypadají stejně jako naše ,mají jiný uzávěr. Nezbývá nám než doufat, že se nám povede alespoň v Burgasu najít nějakou pumpu, kde budou mít redukci na naplnění naší. Cedule Burgas se nám jeví jako spása. U Kájínků začíná houstnout atmosféra. Konečně !!!!. Jeden z mnoha pokusů se zdařil a pán z čerpačky jde pro redukci a nám všem padá kámen ze srdce. Pokračujeme dál. Po usilovném, leč marném hledání místa na stání se vracíme spět k Sozopolu a jsme nuceni zakotvit v kempu mezi Sozopolem a Černohorcem. Potřeboval to hlavně náš děda. Také mu nefunguje lednička, ale na elektriku snad půjde. Po zaparkování nastaly tance s prodlužováky. Ty byli ovšem úplně marné. Proud sice šel, ale naše ledničky se na něj nerozběhly. Mezitím přibíhají zchvácené děti z horka , že byli v moři a je plné medůz a řas. Koupat se v něm nedá. Po této správě moře neriskuji a jdu hledat sprchy. Další katastrofa. Voda neteče a tam kde teče, tak jen ledová a maličkým proudem.

Úterý 19.8.08

Vzdáváme to. Platíme 20lv za jednu noc v kempu a jedeme „šopingovat“ do Sozopolu.
Jedeme najisto na naše známé parkoviště. Tam nás ovšem nepouštějí. Nemají pro nás prý místo. Pišťa jede dál a nachází místo v přístavu. Bývalý vojenský přístav je zrušený a místo něj je zde parkoviště. 3Lv / hod.
Nákupy chceme začít společným obědem. To nám ovšem není dopřáno. Ze všech restaurací nás nemilosrdně vyhazují. Psi sem totiž nesmějí..My tedy oběd vynecháváme .
Ze Sozopolu odjíždíme v 16 hod. na předem vyhlídnuté místo za Černohorcem. Tady nám dochází proč se město jmenuje Černohorec. Místo žlutého písku je zde na plážích černý.
Zajíždíme blíž k pláži a němci tady kempující nám německy vysvětlují, že budeme sdílet místo s krysami. My všichni anglicky hovořící zprvu nechápeme a posléze ignorujeme jejich upozornění.

Středa 20.8.08

Ráno chápeme a přejíždíme na místo asi 1km odtud, které objevil Dominik při večerní projížďce na kole. Ráno ho Pišťa jede prověřit a my se stěhujeme.
Místo je o mnohem lepší a hlavně bez krys.

Čtvrtek 21.8.08

Dopoledne se domlouváme, že bychom plánovaný odjezd na 16-tou hodinu přesunuli na druhý den ráno. Odpolední idylku nám narušuje příjezd několika nákladních aut, jež plní funkci obytných vozů pro dredaře z Francie. S nimi přijelo ještě víc psů než lidí.
Původní plány rušíme a technaři nám vidí už jen záda.
Vydáváme se cestou k domovu přes Veliko Trnovo a Železné vrata.

Pátek 22.8.08

Sedmá hodina ranní a opět společná porada, protože včera v noci jsme skončili u cedule zákaz vjezdu-silnice uzavřena. Volíme trasu přes město Elena .Serpentiny nahoru do 1000m nad mořem zvládáme bravurně. Ovšem najednou cesta končí a my musíme pokračovat po kamenité prašné cestě. Tomáš jede první a hlásí. „Dobrá správa, vidím kus asfaltu“ . No, je ho tak 10m a zase šutry. 12km po této cestě se zdá být neuvěřitelně dlouhých. Přichází stoupání. Auta hrabou. Kameny létají vzduchem. Humor po vysílačkách slábne. Paradoxem je, že i na této cestě jsou značky označující, že musíme mít platnou vinětu. Cesta se zlepšuje a my konečně přijíždíme do města Veliko Tarnovo. Jdeme si prohlídnout buharskou národní památku Carevec ( zřícenina hradu ). Opět je shledáváme s bulharskou mentalitou místních lidí. Procházíme okolo nehezky vyrobených loutek. Loutky na nás něco chrlí v Bulharštině. Pán, který je obsluhuje, vidí, že Bulharština není náš jazyk a tak vyjmenovává spoustu jiných jazyků. Mezi nimi je i Latina a Ruština. Čeština ovšem ne. Tak mu ji navrhujeme. Pán se na nás zašklebí a látkou zakrývá loutky.

Sobota 23.8.08

Přespali jsme u Vidinu a ráno v 7 hod. jsme na hranicích BG-Srbsko. Tady nás čeká další překvapení. Celníkům nefunguje počítačová síť a tak čekáme jak se s tím poperou. Naštěstí i sem dorazilo trochu civilizace. Síť celníci nahrazují flasch-kou. Tu předáváme u další závory a už jsme zvědavi na další hranice. Ty naštěstí probíhají bez problémů.
Další cesta je ukrutná. Stále stojíme na semaforech . Je 35°C a klimatizace nestíhají. Za dnešní den projíždíme 5 států.( Bulharsko, Srbsko, Rumunsko, Maďarsko, Slovensko. V rajce přespáváme.

Neděle 24.8.08

Dneska nás nebudí budík, ale SMS. Vstáváme a na parkovišti chybí Tomáš. Místo něj nám zbyla SMS. Nemohli usnout, tak jeli napřed. Jasně. Tomáš i Míša byli pěkně nechcípaní a tak už se viděli doma v pelíšku..Kolem poledního dorážíme i my domů.


Cesta tam: Tábor-Halámky-Vídeň-Györ-Budapešť-Kecskemét-Szeged-Arad-Sibiu-Pitesti-Bukurešť-Fetesti-Constanta

Cesta zpět: Černomorec- Burgas-Ajtos-Sliven-Elena-Veliko Arnovo-Zlatna Pangea-Roman-Mezdra-Montana-Vidin-Negotin-Kladovo-Caransebes-Timisoara-Arad-Szeged-Kecskemet-Budapešť-Györ-Bratislava-Brno-Tábor

Závěrem:
Náš názor na tuto dovolenou je takový, že lepší dovču jsme již dlouho neměli. Odpočinek, legrace, celková pohoda -, to jsou hlavní indicie této dovolené. Vydařilo se vše včetně počasí.
Celou dobu vál příjemný slabý větřík, takže 35°C ve stínu se dalo příjemně zvládat. Jen u někoho válo něco jiného: Míša řekla, aby holky otevřely okna že „ sem jde příjemný průjem“ (průvan). Průjem několik účastníků mělo, ale nic vážného.
Celkově vzato: S U P E R D O V Č A !!!!!!!!!!!!!!!!!!!