od narození a to prakticky doslova

Přečetl jsem si v tomto pásmu několik článků. Zajímavé - každý se ke karavaninku dostal trochu jinak, často náhodou nebo na podnět kamarádů a známých.
U mě tomu je naprosto naopak. Moji rodiče nikdy nevlastnili chatu či chalupu. Pouze stan... Už v té době koukali po okolních karavanech v kempech (jedná se o začátek osmdesátých let). Tehdejší výběr karavanů nebyl široký a ještě více omezeni byli kvůli autu - Škoda 105. To není nic ideálního na tahání.
Necelý rok po mém narození se rozhoupali a koupili několik let starého Poláka. To bylo radosti.
Najezdili jsme s ním tisíce kilometrů do NDR, ale i po Čechách, Moravě i Slezsku.

Po mnoha letech koupili samodílo a po dalších třech letech nový Hobby 495 (to už byl rok 1997).
No a věřte nebo ne, já jsem karavaninku propadl. Svůj první karavan jsem koupil v roce 2005 (bylo mi 21let). Všichni okolo mě nazývaly šílencem. Bylo to perfektní samodílo od známých za super peníze. Nešlo tedy odolat :-)
Před rokem jsem koupil "dospělý" karavan - Dethleffs Bolero 450. Konečně mám stejný konfort jako rodiče v Hobíku.
Všichni kamarádi, kteří někdy v karavanu spali nebo jen viděli byli naprosto nadšeni a diví se, jak luxusní je toto bydlení.

Na dovolenou letecky nebo do penzionu mě nikdy nikdo nedostane, karavan je pro mě vrchol luxusu, pohody a příjemně strávených chvil s přáteli.
Každý volný víkend jsem pryč z Prahy, pokaždé jiný kemp - v rámci možností. Jezdím i v zimě, nejčastěji do Sedmihorek v Českém ráji. Nevěřili byste, jaký je tam klid třeba v polovině února :-)