Už několik let mluvím o tom, že bych se ráda podívala na Šumavu a nikdy k tomu nedošlo. Když jsem se dočetla o výjezdu, posteskla jsem si,že to nevyjde ani tentokrát, protože z víkendu máme volnou jen sobotu. Když nám pak náhoda přihrála služební cestu do Prahy, začala jsem doufat, že by to mohlo vyjít. A protože Míra mi udělá, co mi na očích vidí, rozhodl ve čtvrtek večer, že jedem.

    Vyjeli jsme ráno v 7,30. Cesta ubíhala dobře a vše šlo podle plánu. Zvolili jsme trasu přes Plzeň, kde jsme poobědvali a nakoupili zásoby na víkend. Za Plzní jsme se sešli s Lubošem a Věrou a s Jardou a Ivetou. Do Rechlí už jsme jeli společně. Na místo jsme dorazili v 16.05. Zde už nás vítal Baho s rodinou (Láďa, Gábina a Maruška). Porovnali jsme bydlíky, převlékli se do cyklo a v cca 16.45 už jsme vyjížděli na cyklovýlet (asi 14 km)

    Z Rechlí jsme vyjeli kolem Vchynicko-tetovského plavebního kanálu, kde nás Jarda seznámil s jeho historií. Tento umělý vodní tok byl vybudován na přelomu 18. a 19. století a sloužil k dopravě vytěženého dřeva šumavských lesů. Na několika místech se dochovaly původní klenuté kamenné mosty a na mnoha místech zbytky vyzděného koryta. Od rozcestí Hakešická cesta nás čekalo stoupání, kde seskákali z kola i zdatnější jedinci. Holky trochu brblaly, ale i tento úsek cesty jsme úspěšně zdolali. Odpočinuli jsme si při prohlídce Tříjezerní slatě. Toto vrchovištní rašeliniště je pojmenované podle tří rašelinných jezírek. Bohužel zde nám začalo drobně pršet, takže jsme pokračovali dál. Během chvilky déšť ustal a my jsme projížděli krásnou šumavskou přírodou kolem Roklanského potoka, kde občas vykouklo i sluníčko. Náš cyklovýlet zakončujeme občerstvením v Hotelu Modrava, zde vychládáme a prokřehlí, ale nadšení a příjemně unavení se vracíme do Rechle na parkoviště, které musíme opustit, neboť nocování zde je zakázáno.

    Přesouváme se na parkoviště v Modravě. A to už se k nám přidává další posádka Jana a Martin s Lucinkou a Martínkem. Večer se ochladilo a tak se scházíme u Luboše a Věry, abychom shlédli slavnostní zahájení letních olympijských her v Číně. Bylo nám dobře a teploučko a všichni jsme se vešli. Večer proběhl v příjemné atmosféře při víně, Věrky borůvkovém koláči a bahově vaječné omeletě z pštrosího vejce s pštrosí klobásou, která nasytila všechny posádky. Jak se blížila půlnoc, začali někteří jedinci odpadávat a jiní se bránili usínání ve snaze vydržet na zažehnutí olympijského ohně. Vydrželi jen skalní a to taky proto, že si malinko zdřímli, čímž načerpali nové síly. Po půl druhé uléháme všichni do svých příbytků a těšíme se na druhý den.

    V noci nás budí několik průtrží mračen a probouzíme se do mlhavého a deštivého rána. Po krátké poradě, že desátá rozhodne, volíme pěší tůru podél toku řeky Vydry. Dvěma auty se přesouváme na parkovště do Antýglu a odtud se vydáváme na asi 4 km dlouhou procházku podél Vydry k Turnerově chatě a zpět. Vydra je nádherná, její temně hnědá barva ji dodává mysteriózní půvab a mohutné balvany jen umocňují to krásné kouzlo přírody. Kochali jsme se nádhernými scenériemi, ale sluníčko se nám bohužel občas schovávalo za mraky. Na chatě jsme lehce poobědvali hříbkovou nebo čočkovou polévku za lidových 39,-Kč a vraceli se stejnou cestou zpět. Cestou byl naplánován ještě jeden cyklovýlet po okolí, na který jsem naše děvčata nepřesvědčila. A když holky zaslechly, že někteří půjdou na houby, bylo rozhodnuto. Půjdeme taky. Míra se přidal do skupiny cyklistů a já spolu s dětmi, s Věrou a Havránkovými jsme se vydali na houby. Bohužel les byl nic moc, borůvčí až po kolena, houba sem tam, ale aspoň jsme si pochutnali na poměrně velkých borůvkách a příjemně se prošli.

    Večer došlo i na společnou grilovačku na bahově grilu. Byla i smaženice a houbačka. Ochutnali jsme od každého trošku a vše završili grilovaným ananasem, jehož kouzlo spočívá v tom, že Vám po požití okamžitě vytráví a můžete se zase nacpat, aspoň takhle to prezentoval baho. Ananas nám všem moc chutnal, ale nikdo nezahájil druhé kolo grilování, tak jsme dál poseděli při sklence dobrého vína, někteří jsme byli zabaleni v dekách, protože se pěkně ochladilo. Zima také způsobila, že jsme postupně odpadávali a ještě před půlnocí zapadli do peřin.