V pátek odpoledne jsme se celí natěšení vydali na cestu směr Olšany. Na místo jsme dorazili kolem půl osmé večer. Většina už byla na místě. Míla vyjednal super stání, louku mezi ohradami se zvířaty, prostě nádhera. Z jedné strany ohrada s velbloudem. V další ohradě byly kozy, ovce, osel. Naproti nim byla ohrada s pštrosem. A z druhé strany byla obrovská pastvina, kde se pásli ušlechtilí hnědáci a grošáci.

V pátek odpoledne jsme se celí natěšení vydali na cestu směr Olšany. Na místo jsme dorazili kolem půl osmé večer. Většina už byla na místě. Míla vyjednal super stání, louku mezi ohradami se zvířaty, prostě nádhera. Z jedné strany ohrada s velbloudem. V další ohradě byly kozy, ovce, osel. Naproti nim byla ohrada s pštrosem. A z druhé strany byla obrovská pastvina, kde se pásli ušlechtilí hnědáci a grošáci.

Společný večer byl před námi. Míla se Stáničkou se tvářili potutelně a já tušila, že se něco chystá, protože náš milý webík měl narozky. A nemýlila jsem se. Byl to dort, veliký dort v podobě autokaravanu, který nejen krásně vypadal, ale i báječně chutnal. A nebyl by to Míla, kdyby nepřidal ještě něco navrch. Všichni my, kteří sem píšeme a chodíme jsme dostali výroční přívěsek na klíče s logem Caravan24. Takže se o ně hlaste, protože nebudou.

Dále se večer nesl v poklidném duchu, povídali jsme si a někteří do pozdních hodin…

Sobotní ráno bylo pěkné, ale přihnal se i déšť, který jako na objednávku před zahájením programu pro děti ustal, takže nic nebránilo tomu, aby dětský megaden mohl začít. Vše probíhalo ve stylu dětské poutě, kdy si za vysoutěžené olšanské groše děti chodily nakupovat různé hračky a sladkosti, nanuky apod. nebo se mohli povozit na kolotoči, řetízáku, či horské dráze.

V poledne, jak sliboval program, začal koncert Anety Langerové. Děti byly v bezprostřední blízkosti pódia, takže spokojenost opět veliká. Aneta zpívala všechny své hity a přidala i něco z nové desky. Je to sympatická dívka. Náhodou jsme se nachomýtli u jejího auta, když odjížděla. Ochotně se fotila s dětmi a dávala autogramy.

Po koncertě pokračoval program se soutěžemi, souběžně probíhalo představení napoleonských vojsk a nekonečné množství stánků nabízelo nejrůznější předměty, které byly pro děti obrovskými lákadly.

V podvečer děti vyběhly do lesa hledat poklad. Většina dětí se vracela s prázdnou, protože poklad si rozebraly ti nejrychlejší…ale i tak to byl zážitek.

Po té proběhlo slosování soutěžních karet za účasti Bolka a dvou představitelů Brněnského kraje. Bohužel se neusmálo štěstí ani na jednoho z naší skupiny a tak zklamaným dětem spravilo náladu divadelní představení Sněhová královna v podání divadla „Maléhry“ s Bárou Seidlovou, která si s dětmi po skončení divadla ochotně povídala stejně jako její sympatické kolegyně. Bylo to moc pěkné představení.

K večeru jsme všichni grilovali a potom jsme šli posedět do restaurace „U klauna“, je to pěkná hospůdka, ale k naší nelibosti byla zakouřená. Tak jsme se po jednom pivu přesunuli zpět na základnu. Machajda vytáhnul kytaru a hrál a hrál. Já jsem šla spát kolem půlnoci a uspávala mě jeho „Elektrická řeka“ a bylo to prima.

Budíček byl také netradiční. Oslík hýkal již od časného jitra. Posnídali jsme a plánovali, kterou ZOO navštívíme. Zalíbil se nám plán ZOOpark a DINOpark ve Vyškově a tak jsme se asi v 10, 15 rozloučili a společně s Lachoutovými vyrazili. Cestou nás zastihnul lijavec takový, že stěrače nestíhaly stírat. Zataženo bylo kolem dokola a my už začali připravovat děti na změnu programu. Naštěstí jak se to rychle přihnalo, tak to rychle skončilo. ZOO jsme našli hned, ale když jsme tam zajeli na parkoviště, nějak jsme zjistili, že je plné. Před námi byla zeď a jakási vrata se zákazem zastavení. Tak jsme se začali u těch vrat otáčet, no co Vám budu povídat, začala jsem se pěkně potit. V tom přijíždí dinovláček a troubí jako o život. V tu chvíli se mi zrychlil tep. Řidič vláčku vystupuje a to už ho odchytává Lachout, vidím jen jak pán rozpažuje a připažuje, ale frekvence ustávají a pán jihne. Lachout ho usadil omluvou, že to tady neznáme a z pána se najednou vyklubal sympaťák, kterej nám ochotně radí, kde nejlépe zaparkovat. Otvírá nám vrata, kudy jezdí právě vláček a my se nemusíme otáčet, ale projíždíme skrze ZOO ven a hledáme parking. Nakonec jsme zaparkovali u Lidlu,kde měli volného místa habaděj. K ZOO jsme to měli 5 minut pěšky. Na radu Hrocha jsme naskákali do DINOvláčku a jeli se podívat do DINO-PARKU, který je vzdálen od vlastní ZOO asi 5 km. Pro ty kteří neznaji vysvětlím. DINO-PARK je zalesněné území, kde jsou nainstalovány modely druhohorních ještěrů v životních velikostech. Zde jich je odhadem asi 25 až 30. U každého je popis se jménem a druhem potravy, nalezištěm kosterních pozůstatků apod. Atmosféru dokonale dokreslují zvukové projevy. Některé modely jsou i pohyblivé.

Součástí prohlídky je i filmová projekce 3D. Jedná se o asi 15-ti minutový film z období druhor. Musím říct,že ta plastičnost a pocit, když druhohorní vážka letí přímo na Vás, byl pro mě byl zážitek. Po kině jsme se opět vláčkem přesunuli do ZOO, která mě vůbec nezklamala. Naopak se nám moc líbila. Je pravda, že zde nemají typická exotická zvířata, ale např. babiččin dvorek, kam můžete jít s dětmi mezi ovečky a kozy, jsem nikde před tím neviděla. Na závěr děti uchvátilo úžasné dětské hřiště. Protože se ale zdálo,že se přižene zase nějaká přeháňka, opustili jsme ZOO a zamířili k autům, abychom se navrátili do svých kamenných příbytků.

Mílo a Stáničko, děkujeme za zprostředkování krásného víkendu, za sladké překvapení a výroční přívěšky.