Výjezd na pro nás nedalekou Vochtánku, máme to cca 10km, jsme naplánovali na pátečních 16 hodin. Načasování je pro nás stále velkou slabinou, ale že tentokrát odjezd stíháme,...

Výjezd na pro nás nedalekou Vochtánku, máme to cca 10km, jsme naplánovali na pátečních 16 hodin. Načasování je pro nás stále velkou slabinou, ale že tentokrát odjezd stíháme, jsem si byl skoro jistý. A opravdu! Zpoždění nakonec bylo jen něco přes dvacet minut, což jsem jednoznačně prohlásil za vynikající úspěch.

První překážka na cestě do krásného údolí pod potštejnským hradem byla avizovaná, ne úplně ideální příjezdová trasa, došlo i na pár podhrábmutí pneumatik, ale jinak se nevyskytl žádný problém.

Přijeli jsme jako první, a ujali se zodpovědného úkolu, vybrat místo našeho stání. Kemp je to rozlehlý, nebylo to jednoduché. Nechtěli jsme být rušeni a přitom to mít blízko do restaurace, kde v sobotu bude probíhat zábava se skupinou Kalumet. Spustili jsme nožičky u jednoho z místních ohnišť, ale to už k nám příjížděl Míla se svojí soupravou. Přivítali jsme se, a než jsme stačili zakempovat, přijeli i Machajdovi. Simča nás ihned přesunula k lesu, neboť tam můžou stát auta a baho má obytňák a nemohl by stát u nás, a navíc jsou tu klíšťata. Tak jsme se přesunuli k lesu. Musím uznat, že Sima měla pravdu, místo to bylo pěkné a auta tu mohla stát s námi.

Večer se nám opravdu vydařil, díky Mílovi, který nelenil postavit kompletní předstan, jsme se všichni sešli u něho a byli tak schováni před deštěm. Sotva byla zábava v plném proudu, dorazil baho (Luděk, Gábina a Maruška) a ihned zapadli mezi nás. Však jsme ho také přivítali zpěvem. Marušce se to moc líbilo.

Druhý den probuzeni sluníčkem jsme se mohli vydat na plánovaný cyklovýlet na nedalekou Rozhlednu Vrbice. Byli jsme inspirováni dřívějším výletem na Onen Svět, který se velmi vydařil. Jak už to tak bývá, i tato rozhledna byla na kopci. Když jsme vršek konečně pokořili, odměnou nám byl nádherný výhled do okolí i velmi příjemný stánek s občerstvením. Děti si navíc mohly pohrát na dětském hřišti a nanuky také přišly k chuti. Posilněni jsme vyrazili na cestu zpět. K další příjemné zastávce nás vybídla lesní studánka. Míla si cestu od rozhledny ke studánce zopakoval, neboť se vrátil pro zapomenuté sluneční brýle. Bohužel už se s nimi neshledal, ale udělal tím radost jistému nepoctivému nálezci. Hamba mu! Zbývající cesta probíhala bez mimořádných událostí, kola fungovala a děti se těšily na pouťové atrakce, tak spěchaly a nemusel je nikdo pobízet.

Po obědě v kempu jsme se vydali do pouťové vřavy. Děti, ale i dospělí si atrakcí náležitě užili. Cukrová vata, pendreky,langoše a jiné pochutiny jsme volili raději na konec. Ani stánky s parukami a tričky či s pravým brněním nás nenechaly chladnými. Po návratu začalo pršet. To ještě nikdo netušil, že už v podstatě nepřestane. Baho vytáhl svůj zánovní plynový gril a nabídl ho dobrovolně v plen. Všem se líbil. Maso, špekáčky i „botanická zahrada“ se nádherně grilovaly. I ochutnávka klobásek z neznámého zvířete byla vynikající. To byste neuhodli z čeho....

Déšť nás stále moc neznepokojoval, neboť country zábava měla být v restauraci a tudíš pod střechou. Všechno vyšlo, dokonce došlo i na tanec, akorát pršet už nepřestalo. Ráno jsme balili v dešti a marně vzpomínali, kdy nás počasí na závěr takto vypeklo.

Machajda vyjednal průjezd po soukromé louce, protože terén byl totálně podmáčený a vyrazili jsme k domovu.

Co říci na závěr? Zkrátka „Stálo to za to a těšíme se na příště!!!“

FOTA ZDE