Páteční trošku zamračené odpoledne bylo předzvěstí dobrého počasí na víkend, tak jsme s chutí balili a těšili se na zasloužené dny volna. Tentokrát přibíráme i kola, protože nás čeká cyklovýlet, ale abych nepředbíhala.

Páteční trošku zamračené odpoledne bylo předzvěstí dobrého počasí na víkend, tak jsme s chutí balili a těšili se na zasloužené dny volna. Tentokrát přibíráme i kola, protože nás čeká cyklovýlet, ale abych nepředbíhala.

Po pracovním shonu, který je typický pro poslední den v týdnu, se nám podařilo vyrazit až v 17,30 hodin. Cesta byla dobrá za cca 2 hodiny jsme podle mapy přijížděli k cíli. Zbývaly poslední 4 km. "Nyní odbočte doprava", hlásila naše Andula navigačka, byl tam sice zákaz vjezdu osobákům, ale také dodatek, že vozidlům Lesní správy a JZD vjezd povolen. Touha zkrátit si cestu zvítězila. Tak jsme jeli. Ouha, ouha po 2km bylo JZD a asfaltka zde končila. Dál pokračovala polní cesta, kde by možná projel Uknaj na čtyřkolce, nikoliv však naše souprava. Co teď? Jedině se otočit. Tak jsme se asi na pětkrát otočili a báli se, abychom nezapadli do změklého terénu.

Nakonec se vše podařilo a my jsme pokračovali dál v cestě, nic netuše, že nás ještě jeden horor čeká. Přijeli jsme do Příhraz a s mapou v ruce hledali zakreslený bod setkání. Z mapy je jasné, že musíme mít kemp po levé straně. Míjíme tedy kemp a vjíždíme do bahnitějšího kopce, vprostřed něhož zůstáváme trčet. Rozježděná cesta napovídala, že tudy už někdo jel, tak se domníváme, že jsme dobře. Pokračujeme pěšky na obhlídku. Ale cesta končí a nikde nikdo, jen opuštěné chaloupky. Sjíždět kopec pozadu i s karavanem nepřipadalo do úvahy, tak jsme ho odpojili a ručně sjížděli z kopce, což nebylo vůbec jednoduché. Takový jedenapůltunový macek, když se rozjede z kopce….raději nedomýšlet, ale Míra to zvládl na jedničku. Na druhý pokus místo nalézáme, kemp máme po levé straně, ale ne tak těsně jako předtím.

Kolem 21. hodiny jsme na místě. Znaveni se jdeme přivítat s otatními posádkami do restaurace, kde už se plánuje zítřejší tůra a vyprávějí zážitky z předchozích víkendů. Zde se také dozvídáme, že cestu, po které jsme bloudili, rozjezdili Knotkovic, takže jsme nebyli jediní bloudiči.

Ráno nás vzbudili ptáci svým zpěvem a modrá obloha. O půl desáté vycházíme na pěší výlet do Příhrazských skal a na Drábské světničky – místo, které podle archeologických nálezů bylo osídlené už v pravěku. Postupně zde byla budována hradiště s využitím přírodní polohy, díky které byly tato místa nedobytná. Nejvýznamnější osídlení tohoto místa bylo až v dobách husitských, kdy byl celý komplex obnoven a postaveny nové stavby. Podle zbytků opevnění staveb se dnes přibližně určuje, jaké asi byly. Podrobný stavební rozbor včetně datování vzniku není možný. S určitostí můžeme tvrdit, že na vrcholech skalních bloků bylo celkem sedm větších dřevěných objektů a tři menší věže.

Po prozkoumání celého areálu se vracíme přes restauraci "Na krásné vyhlídce" zpátky po modré. Naskýtá se nám mnoho krásných výhledů do jarní přírody, ze které se monumentálně pyšní pískovcové skalní útvary. Po návratu a krátkém odpočinku, při němž nás navštěvují Lišáci na kolech, se přesouváme na parkovací plochu pod hrad Kost. Zde se po dohodě se správcem utáboříme. Je nás celkem 8 posádek.

Část skupiny usoudila, že je třeba ještě protáhnout kosti a vyzkoušet kola. Kájínek vymýšlý krátký asi 6ti kilometrový okruh na kolech. Projíždíme malebné údolí Plakánku, které směřuje od hradu Kost kolem rybníku Obora k obci Střehom, kde údolí končí v místě zachovalého vodního mlýna. Pověst praví, že údolí dostalo jméno po bohaté dívce, která si tady oči vyplakala pro nešťastnou lásku k chudému jinochovi. Odtud jedeme přes Obec Dobšín a vracíme se k hradu Kost.

Večer nám hvězdná obloha napoví počasí na další den. Sedíme venku a omotáni do dek, posloucháme Machajdovu kytaru a příjemně unaveni pobrukujeme několik písní do té doby, než Machajdovy ruce úplně skřehnou a kolem 22 hodiny se všichni odebíráme do svých bydlisků.

Nedělní ráno je jako malované, hvězdy nelhaly. Devatenáctičlenná výprava a dva psi se vydávají na cyklovýlet pod vedením Kájínka.

Začínáme opět údolím Plakánka a pokračujeme přes Poráň, Vesec u Sobotky, Libošovice, Malechovice, Nebákov – zde jsme poobědvali a pokračovali k Věžickému rybníku (zvanému též zkráceně Věžák), který patří mezi nejkouzelnější rybníky v Českém ráji. Přímo z vodní hladiny vystupují pískovcové skály – skalní věže. Pak jsme pokračovali na Podsemín a po žluté na, Skokovy, kde jsme v restauraci v Ráji doplnili pitný režim a děti se schladily nanuky odsud jsme pokračovali na Žehrov a Kost. Najeli jsme 31 km.
Druhá skupina jela trasu kratší, když se v Podsemíně dali přes Libošovice k hradu Kost. (cca 25km).

Pod hradem Kost jsme si ještě odpočali, poseděli a pomalu se odebírali do svých kamenných domovů.

(Děkuji Lišákovi a Machajdovi za upřesnění průjezdových bodů, zároveň prosím Kájínka nebo Jardu, aby mě event. doplnili. Děkuji.)