Deštivé nedělní ráno
Kontrola karavanu, vše v pořádku, nikdo nic neukradl :-)
Vždyť jsem ti říkala už před patnácti minutama, že jsem hned venku :-)
Cestou na metro
Čínská restaurace v Gorazdově ul.
Tipl bych tak čtvrtina výběru jídel
Čínské pikantní vepřové játra
Újezd - vstup do parku k lanové dráze
Park k lanové dráze nebo pěšímu výšlapu na vrch
Pomník obětem komunismu
Park s pohledem na vstup z hlavní ulice
Všichni chtěli do lanovky
..a nebylo jich málo
Lanovka na Petřín
Rozbočení kolejí, kde se lanovky z obou směrů zároveň míjejí
Automat na pamětní minci neumíme vynechat nikde na světě, i zde to není vyjímka
Petřín.
Vrch, který známe pod názvem Petřín, nesl v minulosti několik různých pojmenování. Nejprve byl znám pod jménem Hora, Kopec, či jako Vrch Svatého Vavřince, podle stejnojmenného kostela na jeho vrcholku. Název Petřín byl odvozen od hornatého povrchu kopce. Existovaly zde tzv. petřínské lomy, a pro množství skal, které se latinsky nazývají petrae, vzniklo později pojmenování Petřín. Vrch byl významým lomem kde se těžila opuka pro mnoho pražských domů. V minulosti se zde nacházelo i významné popraviště, které stávalo v blízkosti dnešního kostela svatého Vavřince. Konali se zde nejen popravy prostých zločinců, ale byly zde sťaty hlavy lidem, kteří se provinili z politických důvodů.
Pohled na rozhlednu, Hladovou zeď a zadní část kostela Svatého Vavřince
Hladová zeď. Zeď nechal vybudovat v letech 1360 – 1362 český král a císař Karel IV jako obranu Menšího Města pražského, tedy současné Malé Strany a především obranu královského sídla, tedy Pražského hradu. Původně měřila do výšky 4 metry. Po výstavbě hladové zdi byly do její blízkosti, díky nařízení Karla IV., přestěhováni někteří pražští řemeslníci. Jednalo se především o ta řemesla, která výrazně rušila obyvatelstvo. Na Petřín se tedy začali přesouvat kováři, zámečníci, kotláři, bednáři a mnozí další. Během tohoto období došlo na území Petřína ke vzniku rozsáhlých vinic. Hladová zeď je opředena několika pověstmi, především o té, která se váže k jejímu názvu. Původně se zeď nazývala Zubatá. Tento název jí zůstal do roku 1361, kdy v Praze vypukl hladomor. Podle pověsti Karel IV. zaměstnal na stavbě zdi pražskou chudinu, pro kterou se práce na výstavbě opevnění stala zdrojem obživy, proto název Hladová zeď. Některé legendy říkají, že zeď byla budována pouze proto, aby měli chudí lidé kde pracovat.
Petřínská rozhledna. Roku 1889 se 363 členů Klubu českých turistů vypravilo na Světovou výstavu v Paříži, kde je okouzlila Eiffelova věž, a tak vznikl nápad postavit Petřínskou rozhlednu. Stavba trvala pouhé 4 měsíce. Na nejvyšší vyhlídkovou plošinu, která měří 55 metrů, vyjdete po schodech nebo vyjedete výtahem. V suterénu si prohlédnete výstavu věnovanou českému vynálezci, dramatikovi, skladateli, filosofu a gynekologovi v jedné osobě, Járovi Cimrmanovi.
Vstup do Petřínské rozhledny
Informace u vstupu na rozhlednu
Kaple Božího hrobu. Tato kaple byla postavena v roce 1737 podle kaple, která stojí v Jeruzalémě. Zajímavostí kaple je mimo jiné její okno, které je umístěné tak, aby jím oVelikonocích ve tři hodinyodpoledne sluneční paprsek dopadnul na obětní kámen, nacházející se uprostřed kaple. Čelní stěna kaple je orientována k západu a je vyzdobena sgrafitem Zmrtvýchvstání Krista od J. Reidlena z roku 1936.
Část Hladové zdi u kostela Svatého Vavřince
Kostel Svatého Vavřince. Původně byl kostel postaven ze dřeva, ale postupem času se proměnil v románský kostel z opukových kvádrů z těžby na Petříně. Do barokní podoby, ve které jej známe dnes, byl postaven až o pětiset let později. Přestavba kostelasvatého Vavřince probíhala podle projektu a pod dozorem Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Za vlády Františka II. byl však kostel zrušen. Zlomový byl ale rok 1840, kdy byl kostel opět vysvěcen a zprovozněn. Ke vzniku kostela se váže jedna z nejstarších petřínských legend. Právě podle této legendy se panovníkovi Boleslavovi II. zjevil duch, kterému se dle pověsti nelíbily zásahy a práce, které byly prováděny do háje, který byl zasvěcený bohu Perunovi. Tímto hájem měl duch na mysli Petřínský vrch. Duch poté zapálil posvátný Perunův plamen se slovy „ A opět lid se vrátí k starým bohům a opět na tomto místě k jejich poctě budou planout ohně posvátných obětí“. Obyvatelé Prahy se obávali hněvu pohanských bohů a tak na Petříně zapalovali hranice a svými oběťmi se snažili Peruna opět usmířit. Svatý Vojtěch poradil knížeti Boleslavovi, aby na Petříně nechal postavit kostel a nechal jej zasvětit svatému Vavřincovi, který zemřel mučednickou smrtí v ohni. Boleslav jej uposlechl a kostelík dal postavit. A aby měli Pražané jistotu, že se bůh Perun nebude zlobit, přejmenovali Petřín na Laurenziberg, tedy Vavřincova hora.
Detail kostelních věží
Kaple Kalvárie. Kaple byla vystavěna v roce 1737. Kaple Kalvárie je překrásně zdobená unikátním sgrafitem, které bylo vytvořeno podle návrhuslavného českého malíře Mikoláše Alše. Umístěná je východně u kostela Sv. Vavřince.
Zrcadlové bludiště. Bludiště bylo zbudováno podle projektu arch. Wiehla jako pavilon Klubu českých turistů na pražské Jubilejní výstavě 1891. Postavil jej pražský tesařský mistr a stavitel Matěj Bílek. Bludiště stálo původně v blízkosti nároží Průmyslového paláce, o dva roky později bylo přemístěno na Petřín. Je napodobeninou někdejší gotické brány vyšehradské zvané Špička, postavené ve 14. století Karlem IV. a završenou devíti věžičkami.
Po přenesení pavilónu na Petřín bylo v pravé části místo panoramatu s diapozitivy nainstalováno zrcadlové bludiště, které vede k dioramatickému obrazu. Inspirací bylo patrně zrcadlové bludiště v Prátru ve Vídni. Druhá místnost byla v r. 1911 vybavena různě vypouklými a vydutými zrcadly (síň smíchu). Bludiště má 31 obyčejných a 14 zkreslujících zrcadel. V roce 1975 provedla Pražská stavební obnova a Ústředí uměleckých řemesel generální rekonstrukci objektu.
Na střeše bludiště se nachází korouhvičky s křestními jmény řemeslníků, kteří na stavbě pracovali již v roce 1891, si je tam sami napsali.
Další z pohledů na Hladovou zeď
Na vrchu je vše značeno, bohužel jako první a taky poslední místo
Jedna z kapliček Křížové cesty. Křesťané si Křížovou cestou připomínají Velký pátek, kdy Ježíš Kristus zažil zradu, výslechy, mučení a zejména strastiplnou cestu pod křížem a nakonec ukřižování. A takováto Křížová cesta se 14 zastaveními je i na vrchu Petříne. První barokní kapličky vznikly na Petříně mezi roky 1738-1740 a vydržely zde dodnes. Jednotlivé kapličky (zastavení) zobrazují cestu Ježíše Krista, tak jako to popisuje bible.
Cesta z Petřína směrem na Strahovský klášter
Malebné schodiště
Rozcestník. Dáváme se vlevo.
Cestou ke klášteru jsou nádherné vyhlídky na Prahu
Sluncem pozlacený Pražský hrad
Cítíme se tu bezpečně
Pohled na Prahu přes Strahovskou zahradu
Odpočinkové místo u kláštera s výhledem
Vinice u kláštera
Pohled na Prahu z odpočinkového místa
Klášterní zahrada s restaurací
Strahovský klášter. Královská kanonie premonstrátů na Strahově patří mezi nejstarší doposud existující kláštery premonstrátského řádu na světě. Od založení v roce 1143 nebyla kontinuita její existence prakticky přerušena. Vzdorovala požárům, válkám, i zvůli komunistického režimu. I když několikrát nemohli její členové žít ve svém klášteře, shromažďovali se jinde, všude, kde to bylo možné a v nich přetrvala kanonie vždy do návratu členů zpět do klášterních zdí. Dodnes fungují a zdrojem ai centrem jejich života je právě konvent na Strahově, kde probíhá výchova a výuka noviců a kleriků, kde sídlí opat a představitelé celé kanonie. Dnes je opatem, již sedmdesátým v pořadí, Michael Josef Pojezdný. Při řízení kanonie mu pomáhají převor, podpřevor a provisor. Výuku a výchovu dorostu mají na starosti magistr noviců a magistr kleriků. K 1. lednu 2008 měla strahovská kanonie 74 členů. Většina působí na farách v Čechách, na Moravě, ale i na Slovensku
Pravá strana kláštera s basilikou Nanebevzetí Panny Marie
Nádvoří kláštera
Basilika Nanebevzetí Panny Marie z nádvorního pohledu.
Pant hlavních vrat kláštera :-)
Pohled na Strahovské nádvoří, naproti muzeum miniatur, vpravo od muzea je průchod domem do ulice Pohořelec
Romantický průchod z jednoho světa do druhého
Zajímavý hotel Questenberk na začátku ulice Úvoz. Hotel má původní dřevěné stropy a restaurace se nachází v bývalé barokní kapli.
Detail vstupu do hotelu
Pohled do ulice Loretánská a na Loretánské náměstí
Černínský palác. Palác nechal postavit rakouský diplomat hrabě Humprecht Jan Černín z Chudenic po roce 1664. Jedná se o jednu z největších barokních budov v Praze. Stavba byla poničena během války o rakouské dědictví ve 40. letech 18. století, znovu pak v roce 1757 kdy jej poškodila pruská dělostřelba. Palác také díky tomu prošel řadou pozdně barokních přestaveb a dodatečných rekonstrukcí. Během druhé světové války jej přebudovali i nacisté. Od roku 1777 palác již nesloužil svému původnímu určení a byl užíván k různým jiným účelům, mimo jiné jako lazaret s lékárnou, útulek pro chudé, nájemní dům, dílny, kasárna či výtvarná galerie.V období Protektorátu Čechy a Morava v letech 1939 až 1945 zde bylo umístěno sídlo úřadujícího Protektora pro Čechy a Moravu Heydricha. Dne 10. března 1948 zde za dodnes ne zcela jasných okolností zahynul někdejší ministr zahraničních věcí Československé republiky Jan Masaryk, který zde měl po mnoho let také svůj byt. Byl ráno nalezen na nynějším Nádvoří Jana Masaryka. Dnes zde sídlí převážná většina administrativních útvarů Ministerstva zahraničí.
Pražská Loreta je nejenom úžasná architektonická památka, ale také jako barokní poutní místo, jehož proslulost lze v rámci města srovnat snad jedině s věhlasem milostné sošky Pražského Jezulátka. Položením základního kamene Svaté Chýše 3. 6. 1626 byla započata historie celého poutního místa. První patronkou a zakladatelkou byla Benigna Kateřina z Lobkowicz, pod lobkowiczkým patronátem fungovala Loreta až do počátku 20. Podoba místa se postupně proměňovala v průběhu 17. – 18. století, interiéry byly zčásti upravovány ještě v 19. století, v 50.-60. letech 20. století byla vybudována nová klenotnice, přístupná veřejnosti. Svatá chýše je umístěna uprostřed vnitřního areálu.
Kromě jiných památek je zde naprosto fascinující zvonkohra ve zvonkové věži nad hlavním vstupem do areálu. Zvonkohra každou hodinu povzbuzuje k modlitbě. V době svého zprovoznění - na konci 17. století – byla v českém prostředí skutečnou pozoruhodností. Loretě ji věnoval bohatý malostranský obchodník Eberhard z Glauchova. Autorem všech třiceti signovaných zvonků je amsterodamský městský zvonař a dělolijce Claude Fremy, který je zhotovil v rozmezí let 1683-91. Svěcení zvonků v Loretě roku 1695 před jejich umístěním na hodinovou věž se stalo velkolepou slavností. Každý zvon měl svého kmotra z řad vysoké šlechty, nad prvním z nich převzal patronát sám císař Leopold I. Poprvé se rozezněla 28. září 1695, na svátek sv. Václava
Detail věže se zvony (zvonkohrou)
Malebné krámky na rozcestí ulic Úvoz a Loretánská
Malebné krámky na rozcestí ulic Úvoz a Loretánská
Zcela dobový vařící svařáček :-)
Pohled na Hradčanské náměstí
Schwarzenberský palác. Budova byla postavená mezi lety 1545-1567 jako městský palác Jana mladšího Popela z Lobkovic na spáleništi několika středověkých domů. V interiérech se dochovaly cenné renesanční nástěnné malby z doby kolem roku 1580. Roku 1590 získal palác Jiří Popel z Lobkovic, jemuž byl roku 1594, spolu s celým majetkem, zkonfiskován pro urážku majestátu. Rudolf II. poté palác vyměnil s Petrem Vokem z Rožmberka za nedaleký palác Rožmberský. V pobělohorském období byl palác opět zkonfiskován a Ferdinand II. jej věnoval Janu Oldřichovi z Eggenberka. Po vymření rodu zdědili palác, spolu s celým ostatním českým Eggenberským majetkem, roku 1719 Schwarzenberkové, kteří k němu v roce 1811 připojili též tehdy nově získaný sousední Salmovský palác. Po komunistickém puči roku 1948 byl palác přeměněn na Vojenské historické muzeum. Roku 2002 přešel palác do vlastnictví Národní galerie v Praze. Poté proběhla celková rekonstrukce objektu a od roku 2008 slouží jako stálá expozice Národní galerie (sbírka umění renesance, manýrismu a baroka v českých zemích).
Pohled na Schwarzenberský palác a vlevo navazující palác Salmovský
Nutné atrakce
Pražský hrad je nejvýznamnější český hrad (původně raně středověké hradiště) stojící na skalnatém ostrohu nad řekou Vltavou v centru Prahy, na vrchu Opyš. Od 9. století býval sídlem českých knížat, později králů a od roku 1918 je sídlem prezidenta republiky. Dvakrát v dějinách se stal hlavní rezidencí císaře Svaté říše římské.
Postupnými přístavbami a úpravami vznikl z hradiště založeného v 9. století, se svými rozměry 570 m délky a 128 m šířky jeden z největších hradních komplexů na světě. Je považován nejen za symbol města, ale i české státnosti a podle Guinessovy knihy rekordů za největší starobylý hrad na světě.
Pohled na vstupní bránu Pražského hradu s hradní stráží a 1. nádvoří. Původně byl vstup do Pražského hradu až v Matyášově bráně oddělující 1. a 2. nádvoří a na místě současného vstupu byl hradní příkop. V době Marie Terezie se hradní příkop zasypal a vytvořila sesoučasná vstupní brána s 1. nádvořím zvané "čestné" kde se uskutečňují všechny významné ceremoniály a slavnostní setkání návštěv s prezidentem.
Pohled z Hradčansého náměstí na Malou stranu.
Rozhledna Petřín z Pražského hradu
Hradní stráž. Vznikla na počátku první Československé republiky na popud prezidenta Masaryka. Během komunistického režimu skomírá a je začleněna pod Ministerstvo vnitra. Nový rozkvět přichází až po sametové revoluci za prezidenta Václava Havla. Kromě reprezentace u vstupu zajišťuje i vnější ostrahu areálu Pražského hradu, zabezpečení jeho obrany a vnější ostrahu a obranu objektů, které jsou dočasným sídlem prezidenta a jeho hostů např. zámek Lány. Organizuje a zajišťuje vojenské pocty, zejména při oficiálních návštěvách představitelů jiných států a při přijetí vedoucích zastupitelských misí u prezidenta. K plnění jiných úkolů může být Hradní stráž použita pouze, pokud s tím prezident vysloví souhlas.
Matyášova brána. V historii původní vstup na Pražský hrad. Odděluje 1. čestné a 2. nádvoří areálu hradu.
Kohlova kašna. Kohlova kašna (Lví, nebo Leopoldova) je barokní kašna nacházející se na druhém nádvoří Pražského hradu. Pochází z roku 1686 a jejím autorem je sochař Jeroným Kohl (podle iniciál H.K. na Vulkánově figuře) a kameník Francesco Bartolomeo della Torre. Kašna je nazývána podle svého tvůrce, ale také Lví, podle plastik na sloupu, nebo Leopoldova podle císaře, neboť vznikala za jeho vlády. V roce 1982 byla kašna zrestaurována.
Průchod z 2. nádvoří ke Katedrále Sv. Víta.
Katedrála Sv. Víta. Katedrála svatého Víta bylo tradiční místo korunování českých králů i jejich posledního odpočinku. Mimo mnohých českých panovníků (včetně čtyř císařů), pražských biskupů a arcibiskupů, duchovních, šlechticů i jiných lidí spjatých s pražským dvorem jsou v katedrále pochováni i někteří světci – velká část českých zemských patronů (sv.Václav, Vít, Vojtěch, Zikmund nebo Jan Nepomucký). Jsou zde také uloženy české korunovační klenoty.
Vstup do katedrály
Pohled do Vikářské ulice
Vikářská ulice
Nové probošství. Původně zde stával renesanční dům hejtmana Pražského hradu a dům abatyše kláštera, do r. 1650 sídlo nejvyššího písaře. Uvnitř se nachází domácí kaple s Mockerovým oltářem s obrazem od Františka Sequense. Vpravo je vidět část baziliky sv. Jiří.
Bazilika svatého Jiří
vpravo kaple Jana Nepomuckého
Kostel založil Vratislav I. asi roku 920 jako druhý kostel v tehdejší oblasti Prahy a byl v něm také pohřben. Kostel s klášterem vyhořel za obléhání Prahy Konrádem Znojemským roku 1142 a byly znovuvybudovány druhou zakladatelkou kláštera abatyší Bertou. Další obnova probíhala za Přemyslovny abatyše Anežky, která nechala mj. přistavět kapli sv. Ludmily jižně vedle kněžiště baziliky. Klášter byl zpustošen za husitských válek a opět obnovován po návratu benediktinek za Zikmunda Lucemburského. Na začátku 16. století by zbudován nový jižní portál. Při požáru r. 1541 bazilika opět vyhořela a při následných opravách byly nově vyzděny klenby a helmice věží. V druhé polovině 17. století získala bazilika dnešní západní barokní fasádu, v roce 1722 přibyla ještě nová kaple sv. Jana Nepomuckého (vpravo od kostela). Úplně vpravo je Ústav šlechtičen. Žily zde šlechtičny ze zchudlých rodů. Ústav byl slavnostně otevřen již v roce 1755. První představenou ústavu se stala dcera císařovny Marie Terezie arcivévodkyně Marie Anna. Palác sloužil jako výchovný ústav pro mladé šlechtičny, kterých tu bývalo okolo 30. Chovanky obývaly 1. a 2. patro ústavu, dále zde měla byt abatyše, byly zde společenské místnosti, chór, kaple Nejsvětější Trojice a Neposkvrněného početí Panny Marie a hospodářské zázemí. Po zániku zrušen 1. 5. 1919 kdy došlo k úpravám pro úřady republiky, dvoupatrový objekt si zachoval vzhled z 18. stol.
Zadní část Katedrály sv. Víta z náměstí U svatého. Jiří.
Východní brána. Vlevo je zřejmě vstup do Černé věže. Je to zbytek románského Soběslavova opevnění Hradu z 12. stol. Za Karla IV. měla věž zlacenou krytinu z olověného plechu, ale v r. 1538 vyhořela a horní část se zřítila. V 16. stol. byla využívána jako vězení pro dlužníky a násilníky. Dnes je veřejnosti nepřístupná, je zde depozitář archeologických nálezů z Pražského hradu.
Pohled na noční Prahu z vyhlídky za východní bránou
Staré zámecké schody.Je to veřejná komunikace, určená pouze pro pěší chodce, která spojuje městskou čtvrť Malá Strana s východní částí Pražského hradu v městské části Praha 1 s tím, že hranice mezi Hradčanami a Malou Stranou fakticky probíhá na jejich horním konci na hraně vyhlídkové terasy u východní brány Pražského hradu.Vlastní schodiště je asi 230 metrů dlouhé a čítá 121 schodů
Trochu na cestách a po pívku vyhládlo, pravý čas na domácí porci polodomácích uzenin
Ugrilujem trošku zeleninky, protože je prý zdravá
Dobrou chuť a hurá na den D+2 :-)
Členové online 0
Nejnovější člen: LeonLigocki