!Zúčastněte se prázdninové soutěže!

Mediální partner

Přihlášení

Jméno

Heslo



Nejste členem?
Klikněte sem

Zapomněli jste heslo?
Klikněte sem.
www.karavanypro.cz

Kdo je on-line

· Hosté on-line: 14

· Členové on-line: 0

· Registrovaní členové: 11,568
· Nejnovější člen: Noel

Nástěnka

Abyste mohli napsat zprávu, musíte se nejprve přihlásit.

dedek62
22.07.2018 12:58
Čauky mavam, měl by někdo zájem o slovinskou dálniční známku platnou do 8.8.2018 ??

Beranovi
17.07.2018 09:20
Dobrý den, nemáte někdo tip na kemp nebo vhodné stání v oblasti kolem Venezie - přímo u pláže s možností využít vlastní motorový člun? Kempy, které jsme náhodou prošli, možnost dát člun do moře - použ

Feromont
16.07.2018 14:44
Děkuji.Doufám,že se brzy potkáme a dáme frťánka.Luboš

Jira 48
16.07.2018 13:16
Lubošovi/Feromont/
přejeme k dnešnímu svátku hodně zdraví,spokojenost
i v životě a mnoho pěkných výjezdů. Jirka a Ala

Karel Prokop
16.07.2018 12:43
SERVIS karavanů Česká Lípa DOVOLENÁ od 20.07.2018 - 13.08.2018 Jedu tanec

campi-shop.cz

Jak jsme (opět) nedojeli za tanky do Munsteru

Velikonoce jsou pro nás poslední roky již tradičním termínem prvního výjezdu, ačkoliv počasí bývá, také tradičně, spíše zimní než jarní. Původním záměrem bylo zopakovat cestu za tanky z Velikonoc 2017, kterou popisuje Espero na transporter clubu . Již ve fázi plánování se ale ukázalo, že bude třeba modifikací, zejména proto, že stále vlastního bydlíka nemáme a půjčujeme si. Tentokrát jedeme půjčeným karavanem, poprvé s moverem, naše rychlost se tedy s busíky nemůže rovnat a popsaná místa nocování jsou pro nás nepoužitelná.
Záměrem je tedy absolvovat cestu do Bremerhavenu, tam zabivakovat, po prohlídce místních zajímavostí přesun do Brém, které původně v programu nebyly, ale syn jako aktivní fotbalista rozhodně chce navštívit místní stadion, koncentrační tábor Bergen-Belsen, přesun k hlavnímu bodu programu tankovému muzeu Munster a návrat domů. Jak se ukáže, ani tentokrát jsme do Munsteru nedojeli, ale i tak jsme měli zážitků spoustu. Předpověď počasí uvádí v Bremerhavenu vítr
144 km/hodinu. To mě trochu děsí, většina stellplatzů a kempů je u moře, případně na hrázích, a vidina vypůjčeného karavanu letícího vzduchem mě optimismem nenaplňuje. Proto měním plán, zůstaneme v Brémách a do Bremerhavenu zajedeme autem bez karavanu v pátek, kdy má být z pohledu počasí nejklidnější den,

Vyjíždíme ve středu ráno. Cestou máme štěstí, nikde nenarážíme na zácpy, jedinou výjimkou je poslední kousek cesty po A27, probíhají zde stavební úpravy, je snížený počet pruhů a pravděpodobně se zde doprava zahušťuje pravidelně, takže při cestě na sever pozor.
Poměrně hladce nacházíme stellplatz Wohnmobil Oase ( u hotelu Hanse Komfort Hotel), naštěstí jsem den před odjezdem na dálku zarezervoval místo, takže se nemusíme stresovat. Zato mě stresuje eko zóna, bohužel moje navigace zóny nebere v úvahu, při příjezdu jsme se jí vyhnuli, ale při následných cestách už si tak jistý nejsem, takže nemohu vyloučit, že možná přijde fotečka se složenkou. Stellplatz je u menšího hotýlku v klidné části Brém, je na něm 6 nebo 7 míst, z toho 3 krátké a zbytek delších. Naštěstí není problém auto zaparkovat venku na ulici. V přístavku vzadu u hotelu je kanálek v podlaze a WC mísa plus hadice s vodou. V recepci se domluvíme anglicky, obecně se oproti minulým návštěvám možnost anglické, i když třeba lámané, domluvy výrazně zlepšila, nebo je to tím, že tentokrát jsme byli v jiné části země.
Za noc platíme za karavan 15 Euro plus 1 Euro na dospělého místní poplatek, včetně neomezené konzumace elektřiny, odpadu a vody (nejsem si jist zda je pitná, na pití používáme raději svojí). Přístup do sprch nám recepční nabízí za paušál 10 Euro, odmítáme, máme v karavanu bojler.

Počasí není nic moc, večer se rozpršelo, a prší až do rána, a teplo také zrovna není, naštěstí Truma topí jako blázen. Ve čtvrtek vyrážíme na Univerzitu v Brémách, kde má být Science (Universum Science Centrum ) podobná naší Techmanii a IQlandii, plus samozřejmě hlavní bod programu v Brémách , fotbalový stadion. Původně jsem chtěl po městě i s ohledem na ekologickou zónu použít místní MHD, ale když zjišťuji, že bychom museli přestupovat, jednosměrný lístek pro dospělého je cca za 2,5 EUR a na plakátu na stanici , kromě toho, že je jenom německy, jsem našel jenom zvýhodněné lístky pro dospělého a 2,3,4 atd. dětí, a my jsme jeden dospělý a jedno dítě, to vzdávám a vracíme se pro auto. Eko zóna mě straší, ale doufám, že to zvládneme. Po projetí 3 ulic míjím eko značku, uprostřed úseku mezi dvěma křižovatkami se najednou objeví, přede mnou i za mnou auta, nemám čas jí studovat, tak aspoň na nejbližší křižovatce zahnu. Pokud přijde složenka, nedá se nic dělat, přičtu k nákladům výjezdu. Navigace nás dovádí na parkoviště u Univerzity, charakteristickou budovu science centra celkem bez problémů nacházíme. Expozice je docela zajímavá, interaktivní, ale samozřejmě to záleží na vkusu, věku dětí atd. Prakticky u všech exponátů je i anglický text.

Po prohlídce zadávám do navigace fotbalový stadion, naštěstí je na stejné straně města. Mlsně obcházíme stadion a hodnou chvíli se nám nedaří nalézt vchod do Wusea, což má být místní fotbalovo-stadionové muzeum. Nakonec se lámaně ptám v místním fan shopu, Wuseum je skryté v prvním patře nad prodejnou vstupenek, ptám se na možnost prohlídky, máme štěstí, průvodce zrovna vyšel ze dveří, paní z muzea na něj volá, a můžeme se připojit. Prohlídka je v němčině, v angličtině se snad také občas konají, ale rozvrh nikde nevidíme. Prohlídka pro dospělého a dítě nás stojí 9 EUR, sice ničemu nerozumíme, ale máme možnost projít celý stadion, fotíme se v místnosti, kde probíhají tiskovky a ve VIP zóně, nakoukneme do VIP lóží a syn je spokojený, což je vlastně to hlavní.

Pomalu se začínám v blízkém okolí trochu orientovat, takže cesta ke karavanu probíhá bez komplikací. Po cestě ještě tankujeme, přece jenom fyziku člověk neobejde, a cesta s karavanem znamená docela průvan v nádrži mého „ošklivého“ dieselu. Tankujeme za něco přes 1,14 EUR za litr, běžně ve městech je cena kolem 1,24, na dálnicích a exponovaných místech přes 1,3.

Večer trochu zápasíme s bojlerem, přece jenom karavan je vypůjčený a když stále teče studená voda dumám, jestli to i přes název bojler není průtokový ohřívač, po chvíli se umoudří, ale vlastně celý pobyt mi přijde ohřev teplé vody poněkud nevyzpytatelný. Někdy je teplá hned, někdy i po chvíli teče stále studená. V případě potřeby to řešíme ohřevem na sporáku, konec konců, u babičky na vesnici nebyla teplá voda vůbec, a také jsme přežili.

V pátek ráno vyjíždíme směr pobřeží. Do Bremerhavenu je to asi 60 km. Cílem jsou hojně propagovaný Klimahouse, námořní muzeum na lodích, ponorka zakotvená v přístavu a malá přístavní ZOO. Po příjezdu mi tuhne úsměv, který mi naskočil po informaci ze světelné tabule, že je volných 581 parkovacích míst, u vjezdu do garáží totiž visí omezení na 1,95 m. Moje auto je i bez rakve asi o 20-30 cm vyšší, než standardní oktávka, a ještě mám na střeše rakev. Risknu to, ale smůla, skřípění od střechy a gestikulace vedlejšího řidiče (ukazuje tak 4 cm) mě přesvědčují, že se opravdu nevejdeme a couvám ven, naštěstí není moc velký provoz. Zkoušíme to ještě v garážích přilehlého obchodního centra, ale tam je pro změnu 1,91 m, takže to ani nezkouším. Nevím, jak je to v jiných německých městech, ale v Bremerhavenu v přístavu se nechytáme. Jediné parkovišťátko pod širým nebem je plné kroužících aut, číhajících, až někdo vyjede, nakonec se chytáme o něco dál na ulici. Je tam parkovací automat, ale nefunguje a ostatní parkující domorodci za sklem žádnou parkovací kartu nemají, tak to risknu. Pár obytek parkuje ještě o kus dál, viz fotka, ale ceník jsem nezjišťoval.

Vítr 144 km/hodinu naštěstí nedorazil, ale zima je pekelná. První prohlížíme zakotvenou ponorku, prostě ponorka jako ponorka, pokud nejste zrovna fandové. Následuje Klimahouse. Tato atrakce je na webu hojně inzerovaná, ale náš, zdůrazňuji subjektivní, dojem z prohlídky je spíše rozpačitý . Expozice jsou téměř výhradně založeny na ofocených textech na panelech a videích, jak jinak, v němčině, na panelech sice občas nějaké informace v angličtině jsou, ale opravdu skoupé. Nabízený simulátor letu helikoptérou za 2 EUR je statická kabina, kde se promítá video z letu. Nakonec nacházíme to, na co jsme nejvíc byli zvědaví, sice Cestu, která má simulovat různá klimatická pásma. Začátek je v prvním patře vpravo na stupínku s červeným kobercem. Trochu to náš dojem vylepší, ale žádná velká bomba to není. Jde o sled místností, kde je opravdu na poušti písek a vedro, na pólu umělý sníh a zima, ale jinak nic, zase videa v němčině, občas nějaký tištěný panel, občas snaha o oživení akváriem většinou s brouky nebo želvou. Samozřejmě je to individuální, ale za nás bychom asi příště tuto zajímavost z programu vypustili.

Po občerstvení v Burger Kingu přilehlého obchodního centra přicházíme podél pobřeží do malé ZOO. Překvapuje mě, jak na tak malém prostoru může být tolik výběhů, největším zvířetem je lední medvěd, je to k vzteku, na online kameře ho vidíme, jak si lebedí, ale kdykoliv se k výběhu přiblížíme, medvěd je pryč. Musíme se spokojit s pumami a dalšími menšími živočichy.

Nakonec vysvitlo i něco sluníčka, jediného, které jsme za tento výjezd viděli, námořní muzeum na lodích už vypouštíme a vyrážíme na základnu.

Večer se opět spouští silný déšť, který vydrží až do sobotního poledne. V sobotu ráno balíme, oceňuji mover, to je opravdu návyková hračka. Sice bych snad vyjel i bez něj, ale trvalo by mi to násobně déle, na stellplatzu není moc místa nazbyt.
Jelikož syn nakonec před tankovým muzeem v Munsteru, kam jsem se už několikrát neúspěšně chystal, upřednostnil památník koncentračního tábora Bergen Belsen a VW expozici ve Wolfsburgu, zadávám do navigace další postupný cíl a za silného deště vyrážíme. Základnu NATO v Bergenu jsme našli snadno, s památníkem je to horší, (moje navigace vyžaduje jiný formát GPS souřadnic a nechce se mi zadávat přepočet) naštěstí po chvíli spíše náhodou památník nacházíme. Z původního tábora kromě základů, pamětních desek a hrobů nezbylo prakticky nic, nicméně i expozice, která je v betonové budově, je sama o sobě dost ponurá. Nevím, jak to tady vypadá v sezóně, ale na parkoviště je volný vjezd a pravděpodobně by se tady s bydlíkem dalo i přespat. Za prohlídku se neplatí, přispíváme do místní kasičky a vyrážíme na další úsek cesty.

Jelikož jedeme s karavanem a v Board Atlasu vidíme ve Wolfsburgu jenom jeden stellplatz pro karavany u Autostadtu s omezeným počtem míst, volím raději kemp v místě Ahlum kousek nad Wolfsburgem, Uvádí celoroční provoz a 80 míst s přípojkami. Po cestě se dostáváme do zasněžené krajiny a na silnici je rozježděná břečka. Naštěstí jsem ještě nepřezul, takže zimní gumy na osobáku si s cestou poradí. Po chvíli hledání bez jakýchkoliv informačních směrovek stellplatz nacházíme na břehu požární nádrže nebo rybníka, bohužel přes nápis, že obytky a karavany jsou vítány, je zhasnuto a nikde ani noha, natož nějaký host. Jelikož nenacházím ani telefon na obsluhu či jinou známku života, nezbývá, než se vypravit do Wolfsburgu. V nejhorším budeme muset dojet přes noc domů a poslední část programu přeskočit.

Ve Wolfsburgu již tradičně nemohu stellpaltz ani parkoviště pro obytky natož karavany najít, směrovky s nakresleným karavánkem nás dovádí do kempu asi půl kilometru od stadionu v sousedství Autostadtu. V sezóně bychom se tady asi nechytali, ale po kostrbatém domlouvání můžeme na jednu noc zůstat. Sprchy na automat 0,5 EUR na 6 minut, odběr elektřiny 3,5 EUR. Ráno platíme i s elektřinou 21 EUR. Večer po příjezdu jsem se vydal na obhlídku, kde se dá s karavanem zaparkovat, jako potenciální místo jsem vytipoval parkoviště pro autobusy před stadionem. Je Velikonoční neděle, budeme tady dopoledne, tak snad nějaký zápas nehrozí. Ráno parkujeme a vydáváme se pěšky do Autostadtu. V expozici kromě malého muzea nejenom VW aut (VW muzeum je o kus dál, asi 10 minut cesty autem) hrajeme interaktivní hry v ekologické expozici. Vrcholem prohlídky jsou pavilony jednotlivých značek, kde je možné si auta osahat a vyzkoušet posez. Takže syn musí otestovat snad všechny modely, i když marně vysvětluji, že tohle auto si bohužel asi nikdy nekoupíme. Prohlídku končíme chvíli po druhé.

Auto nám neodtáhli ani nemám žádný lístek za sklem, takže ještě tankování poblíž a vyrážíme na cestu domů. Po cestě krátká chrupka na parkovišti, přece jenom to bylo náročnějších pár dnů, v Makru v Ústí tankujeme za fantastických 26,90 a díky tomu povoluji zastávku v McDonalds. Kolem 23 hodiny jsme na základně u Prahy.
V pondělí ráno syn vyráží s pomlázkou na Velikonoční pochůzky a já s kýblem a hadry vykládám všechny věci, překládám je do auta, abych je odvezl na místa uskladnění a pulíruji půjčený karavan. Jestli mě něco na půjčování rozčiluje kromě ploužení se osmdesátkou, tak je to nutnost svézt všechny věci z různých míst, všechno naložit a potom zase vyložit a rozvést. Inu, všechno má svoje pro a proti. Každopádně jsme si to užili, cesta se i přes nepříznivé počasí vydařila a (snad) můžeme začít plánovat další výjezd o prázdninách. Mám spoustu loňské dovolené, tak by byla škoda jí nevyužít.
Původně jsem ani článek psát nechtěl, protože jsme tentokrát navštívili obecně známá místa, o kterých je dost informací na internetu, ale třeba se někomu pro dokreslení naše zkušenost hodí, a zkušenější můžou článek přeskočit.

 

Fotogalerie zde: foto

Komentáře

#1 | Charlieslee dne 01.05.2018 20:39
Hezky a stručně popsaná cesta. Moc děkuji za zkušenosti. Myslím, že těch více jak 1000 čtenářů za ně bylo rádo. Sluší se napsat alespoň děkuji.
Tak tedy děkuji a přeji hodně šťastných kilometrů. Smile
#2 | Espero dne 08.07.2018 00:52
Netušil jsem, že moje cesta do Munsteru, Bremerhavenu a Hamburgu na kterou se mému Hyundaji přidaly ještě 2 VW Transportery mohla kohokoli inspirovat, i když jste to pojali jinak než já. Mám z toho docela radost, i když jsem z téhle cesty žádný cestopis nepodal. S tím větrem to trošku možná přeháníte, nemyslím, že by tam vozidla létala vzduchem. My byli s přívěsem a nic ho neodfouklo. Vítr tam je ale znamenitý. V tom Klimahausu jsme vzali s povděkem expozici africké pouště, prohřáli jsme si kosti a nechtělo se nám z toho písku vstát a pokračovat. Je to spíše humbuk než něco bůhví jak přínosného. Ale docela dobře by se tam daly sbalit německé maminky samoživitelky nudící se v dlouhých frontách na vstupné, to bych ale nesměl jet s dospělou dcerou a zeťákem, takhle jsem musel zachovávat dekórum. Tyto končiny jsou obecně velmi zajímavé pro návštěvy.

Přidat komentář

Pro přidání komentáře musíte být přihlášený.

Hodnocení

Hodnotit mohou pouze přihlášení uživatelé.

Prosím přihlaště senebo se registrujte pro možnost hodnocení.

Zatím nikdo nehodnotil.
Vygenerované za: 0.34 sekund
170,715,521 návštěv