Žena, či karavan? Toť otázka...
Žena, či karavan? Toť otázka... není risk, není zisk :-)
První setkání s obytným zařízením nastalo pro mne návštěvou vrakoviště za účelem pořízení levné součástky do mého vozu - asi tak před 12ti lety. Tam jsem zahlédl Fiat Ducato - alkovnu. Jelikož mne zajímá snad všecko na světě a ještě k tomu jsem zvědavý, optal jsem se jen tak mimochodem co to stojí. Cena 75 000,- mi až vyrazila dech. Tak málo? Jo je tam vadnej motor - povídá nedbale majitel. Mrknete dovnitř? Jasně, mrknu - povídám. Samozřejmě jsem věděl, že to nekoupím, stavěl jsem v té době barák a peněz nebylo nazbyt a přede mnou byla ještě spouuuusta jiných investic. Ovšem potom co mi otevřel a já viděl krásný, čistý vnitřek vozu s nábytkem z masivu - uplně mi to vyrazilo dech. Ta důmyslnost rozestavění a vybavení vozu - to jsem fakt nečekal. A od té doby ve mne hlodal červík. Sice malý, ale hlodal. Stále to ovšem bylo takové - koupit, nekoupit, koupit, nekoupit.
Ten správný impuls přišel na dovolené v CHR v r. 2009. Tenkrát jsem našetřil konečně na dovolenou pro celou rodinu do CHR a chtěli jsme si ji naplno užít se všemi vymoženostmi - jakože, půjdem kam budeme chtít a koupíme si co budeme chtít. Poctivě a intenzivně jsem dle fotek vybíral 14dní destinaci - opravdu každý den několik hodin. Porovnával fotky nejen z cestovek, ale i od uživatelů atd. Konečně jsem vybral kemp - okamžitě zaplatil a ještě týž den oznámil manželce TO překvapení s vítězným úsměvem na tváři. Vybral jsem luxusní nový Mobilheim 25m od pláže s TV, lednicí, sprchou, kuchyní atd. Auto - Citroen Xantia jsem nabalil k prasknutí a vyrazili jsme na cestu. Cesta 16 hodin - v noci v bouři přes Alpy - mi dala řádně zabrat, ale ráno jsme konečně dorazili na místo. Kemp moc pěkný. Ale místo jsme dostali ne 25 ale 250m od moře a ještě jsme moře měli zastíněno jinými Mobilheimy a stromy. To bylo první zklamání. Dalším byla recepční. Nepříjemná asi 45letá ženská, kterou jsem rozčílil tím, že jsem jí nevyměnil její zbytečná drobná eura za kuny. Sebrala nám pasy a 400kn na jakousi kauci - kdybychom náhodou něco v mobilheimu rozbili. Takové jednání jsem si kurva zaplatil? Co mi kurva co má brát pas? Proč nás kráva strčila někam za stromy? No a podobné otázky jsem si kladl. Škoda, že nemůžu odjet - už mám zaplacený pobyt a hádat se tam s ní o nějakém vyrovnání se mi fakt nechce, navíc hledat jiné ubytování se dvěma unavenými dětmi a manželkou se mi nechce už vůbec. No prostě jsme se s tím smířili a začli trávit naši dovolenku. Ovšem to jsem nevěděl, že se mi její chování ještě hodí. Dovča utíkala a jeden večer jsme vyrazili na pobřeží v našem kempu na večeři do restaurace. No a cestou jsme šli přes parcely určené pro karavany.
A tam jsem viděl ten zázrak. Karavany zaparkované přímo u moře! To je přesně ono! Že mě to sakra nenapadlo! Ano to byl ten impulz, když jsem přesně věděl, že začínám šetřit na karavan, či obytné auto. A od té doby do mě nic nebylo celou dovolenou. Na večeři jsme sice došli, ale asi až tak po hodině, co jsem oběhal s foťákem všecky obytky a karavany v kempu. Dovča skončila a musím přiznat, že to za ty prachy nestálo. Cesta zpět opět únavných 16 hodin bez možnosti odpočinku. Sice ve Slovinsku jsme dali hodinku pauzu u jednoho překrásného kostela na kopci, ale jak chcete odpočívat v autě, bez možnosti se natáhnout, uvařit si kafe... umýt se? Navíc v horku na sluníčku. Cestou usínala už i manželka jakožto spolujezdec. Vidíš - kdybychom měli karavan, někde pospíme pár hodin a zase bychom svěží pokračovali - poukazoval jsem stále na výhody karavanu. Ostatně všecky neúspěchy té dovolené jsem schválně nahlas před manželkou přisuzoval nevlastnictví toho zázraku na kolečkách.
Ihned po dovče jsem začal pročítat diskuse, články, recenze a prohlížet fotky a inzeráty. Narazil jsem na stránky C24 a od 05/2010 tu mám registraci. Stránky mne zaujali natolik, že už chodím pouze sem a nikam jinam. Od naší dovolené to trvalo skoro 6let než nastal ten vhodný čas pro koupi bydlíka. Doma jsem ovšem narazil na problém v podobě manželky, již jsem nedokázal přesvědčit ani pádnými argumenty. A nastalo zásadní dylema. Karavan - či manželka? Zvolil jsem karavan s tím, že to risknu. Peníze jsem si našetřil a holt v nejhorším budu jezdit sám, říkal jsem si.
Oznámil jsem manželce, že začínám shánět obytný přívěs a začal objíždět inzeráty. Inzerátů bylo spousty, stačilo si jen dobře vybrat. Po návštěvě autobazaru, kde měli dva starší karavánky z let 1990 jsem zaujal stanovisko, že asi budu muset počkat, až našetřím více peněz, protože takový vrak domů nechci. Oba karavany špinavé, vlhké, smradlavé. Po návštěvě tchána, který vlastní starší z r. 1984, jsem opět došel k názoru, že si holt ještě počkám. říkal jsem si, že zkusím jsem ještě jeden inzerát, který vypadal slibně. Inzerát hlásal karavan z r. 1985, suchý, bez koroze podvozku, s brzdou, váha přesně pro mého dýchavičného starého diesla a vůbec bylo tam tolik popisného textu, že mi to přišlo dobré i bez toho aniž bych ho viděl. Dokonce u toho byla velká sleva za nefunkční lednici a při rychlém jednání další sleva.
Proběhl telefonát s majitelem a dojel jsem se na něj podívat. Paráda. Přesně co hledám. Z venku v pořádku, uvnitř třeba pár věcí dodělat dle vlastní představy - např. koupelničku. Tomu odpovídala i cena. Pan majitel mi dal čas na rozmyšlenou do PO a já ještě trošku váhal vzhledem k názoru manželky na potřebu karavanu nyní. Zásadní a konečné rozhodnutí padlo už v Pá. Kdy mi pan majitel sdělil, že v SO by se chtěli přijet podívat na karavan další zájemci a jestli bych ho chtěl ještě se slevou dalších 5000,- tak mi ho nechá, ale musím se vyjádřit. To už jsem nevydržel a okamžitě jsem řekl své velké druhé ANO v životě s riskem, že mé první velké ANO tím bude stornováno :-). Zaplatil jsem zálohu, podepsal předkupní smlouvu a bylo vymalováno. Pak už to šlo vše standardně. Doma jsem s tím všechny obeznámil - ženu nakonec přesvědčila její nejlepší kamarádka, která říkala, že karavan je její sen. Co jsem nezmohl já za roky, tak ona dokázala za 5 minut. Do teď nechápu. Holt jsem to tajemství pochopení ženské duše ještě nerozlousknul :-).
Na den D - z dnešního pohledu na včera tj. 16.3.2015 - připadala cesta 80 km pro karavan, evidenčka v místě, přepis v přilehlém městě a následně cesta domů. Evidenčka, přepis proběhly v naprostém pořádku a nastala moje první cesta s karavanem. První km a první dojmy byly trošku rozpačité. 1. přídavná zrcátka na houby, 2. slabé auto, 3. plave to...a já nevím co ještě mi probíhalo hlavou. Všechny problémy jsem nečekaně vyřešil na nejbližší benzínce. Dofoukal jsem gumy jak na autě, tak na karavanu a dotáhl zrcátka. Od té doby už byla cesta jenom veeeeeellllkkoouuuuu radostí. Cestovní rychlost 80 - 90, zrcátka se trochu uklidnila. Nedalo mi to a sjel jsem z dálnice a cestu jsem zvolil po okresních silnicích, abych vyzkoušel jak se s tím jezdí tam a abych co nejvíc potrénoval. Nakonec cesta domů byla okolo 160km, místo původních 80ti, jak se mi to líbilo. Každou chvíli jsem někde stavěl, přebíhal do karavanu omrknout to a to, vyzkoušet to a to. Prostě na co jsem si za volantem vzpomněl, okamžitě jsem musel vyzkoušet. No co bych dlouze vykládal, cesta tam mi trvala 1:15 a cesta domů mi trvala 5 hodin :-D.
Jediný problém co jsem objevil, že se mi hůře zajíždí do dvorka, ale to potrénuju ještě. Doma už i manželka projevila trošku kladného názoru, ale moc jí to zatím nejde. No uvidíme časem, zatím mi stačí, když se neodstěhuje :-). Nejvíce radosti projevila dcerka, která se tam okamžitě nastěhovala s panenkami a dětským počítačem. Já jako správný kutil jsem zapojil plyn a jal se zkoušet veškeré příslušenství. Už mi to nedalo a jal jsem se kutit. Opravil jsem stůl, světlo v koupelně a zprovoznil Trumatic - i když to zatím vlaží pouze. Lednici opraví můj příbuzný. Bývalý majitel mi k tomu dal celý ten funkční blok z jiné lednice, stačí vyměnit. O víkendu proběhne gruntovní čištění - extraktor, parní čistič, savo... následovat bude koupelna a komplet vyřešení vodního hospodářství a nakonec elektrika. Prostě si z toho chci vyrobit samostatně fungující bytovou jednotku. Třeba i pro případ, že by manželka nerozmrzla ve svých citech vůči našemu novému miláčkovi a já byl odsouzen k samotce :-).
Už se moc těším na první výjezd, tento rok dovča v ČR a několik dalších o víkendech vč. zimy plánuju.... Ať žije svoboda cestování a všechny protivné báby na recepcích, které pomáhají svým chováním nám karavanistům k pořízení našich mobilních domečků :-).
Fotečky:
Prosím Přihlásit se nebo Registrace volit.
Členové online 0
Nejnovější člen: LeonLigocki
Powered by PHPFusion. Copyright © 2024 PHP Fusion Inc.
Released as free software without warranties under GNU Affero GPL v3.
Theme by PHP Fusion Inc
43,043,761 unikátních návštěv | Vygenerované za: 0.15473 sekund | Průměrně za: 0.15473 (0) sekund | Dotazy: 66 | Použitá paměť: 1.81MB/2MB