Cesta do Skotska 23.7.-6.8.2013
Recepce je až na kopci na konci a tam se dozvídáme, že do kempu nesmějí DĚTI mladší 18let. Ujišťujeme se, že opravdu rozumíme děti a ne třeba psy, a opravdu.
Cesta do Skotska 23
Cesta do Skotska 23.7.-6.8.2013
Na sever mě to táhne nějak víc něž na přelidněné pláže jihu, a tak hlavní dovolená v sezoně již podruhé směřovala právě tam, po Norsku do Skotska.
Cestu do Skotska jsem si plánoval už loni, ale okolnosti tomu nepřály, a tak byla cesta přesunuta až na letošní rok. Plán cesty se začal rodit už v zimě za pomoci internetových cestopisů a hlavně článku „Skotsko od Petra a Dáši“ http://www.caravan24.cz/articles.php?article_id=277 , kterým tímto moc děkuji za inspiraci a náměty na cíle cesty. Právě pro to jsou cestopisy cenné i pro ostatní cestovatele.
Trajekt jede jen jednou denně v 17:30 a v 10:00 druhý den je v Anglii. Lístek jsem kupoval už na jaře, a mám k tomu tuto zkušenost. Hledal jsem spojení a tuto trasu jezdí jen jedna společnost DFDS. Na http://www.aferry.com/ jsem zadal náš počet a rozměry a vyšla mi cena 377EUR. Protože jsem šetřílek, hledal jsem i další možnosti ale stále nic, a tak jsem zadal cenu v GBP, stále stejný počet osob a rozměry, ale cena 266GBP, což je asi o 2000Kč míň. Super, platba kartou (částka se mi odečetla asi až za týden) a je hotovo. Jen jestli to vyjde.
Protože mám vždy jen cca 14dní volna, cestu jsem zvolil pro ušetření času takto:
22.7.2013 - vyrážíme odpoledne směr Amsterdam, kde se nalodíme na trajekt do NewCastle. Je to asi 900km a tak jsem to rozdělil na půlku. První noc spíme v Německu na parkovišti pro obytky v městečku Bad Helmstedt (N52.236867 E11.062467). Je to kousek od dálnice na klidném místě u divadla.
23.7.2013 – přijíždíme do Amsterodamu a máme trochu času, jdeme na prohlídku větrných mlýnů a okraji Amstru, Zaanse Schans (N52.47298 E4.82181). Je to krásné místo, ale plné turistů a taky je strašné horko.
Do přístavu přijíždíme s mírným zpožděním, ale nic se neděje, dostáváme lodní lístky na auto a do kajuty a hurá na palubu. Cena 266GBP platí a tak jsem ušetřil 2000Kč. Kajuta je malá, pro tři, má vlastní soc.zařízení. Trochu mě znervozňuje to drobné hučení lodi, ale snad se to podá. Nepodalo. Celou noc nám z podpalubí duní motor, ale asi 10m dál v uličce se klepou celé dveře. Tak jsme mohli dopadnout ještě hůř. Na loď jsme si nevzali skoro žádné jídlo, a tak jsme vyrazili na večeři. Přeci tady bude nějaký bufet nebo tak něco. Nacházíme jídelnu, kde lidi nosí jídlo na tácech, ale je divné, že nás číšník uvede ke stolu a chtějí znát číslo kajuty. Jdeme si nabrat jídlo a další zvláštnost, u jídel nejsou cenovky. No už jsme tady a tak se najíme. Všichni okolo se cpou jak nezavření, jedna porce, druhá porce. A pak jsme to odhalili. Naše angličtina není tak silná, abychom pochopili, že jsme na rautu, sněz co můžeš, za jednotnou cenu 34,50EUR na osobu. Jen pití se platí zvlášť (lahev vody 6,50EUR)a tak naštvaní platíme 92EUR za tři porce jídla a lahev vody. Moje radost z ušetřených 2000Kč na lístkách je v čudu. Hold za blbost se platí.
24.7.2013 – ráno přijíždíme do NewCastle a po drobných formalitách už jedeme první metry po Anglických silnicích. A šup, hned do leva. Dá se to zvyknout poměrně rychle, jen ty pruháče. To je kapitola sama pro sebe. Řazení a hlavně vyjetí je trochu jiné. Pokud vyjíždím hned prvním výjezdem, řadím se do leva, pokud druhým a dalším, jedu po vnitřním kruhu a postupně vyjíždím jako odstředivou silou k výjezdu. Pokud teda vím dopředu, kterým výjezdem pojedu. K tomu mi velmi pomohla navigace (Garmin2595) která dopředu říká, kterým výjezdem opustím kruháč. Obecně musím chlapcům od Garmina moc poděkovat, byl to nenahraditelný pomocník.
Naším prvním cílem byl zahrady a hrad Alnwick N55 24.857 W1 41.618. Na nedalekém parkovišti necháme auto a jdeme do zahrad. Je krásné sluníčko a teplo, a tak si prohlídku opravdu užíváme.
Překračujeme hranici do Skotska a dalším dnešním cílem je Abbey Dryburgh. N55.57841 W2.64727 . Je to jedno ze čtyř nejznámějších opatství, jsme tu skoro sami (za chvěli zavírají) a tak si prohlídku užíváme v klidu.
Počasí se rychle mění a nacházíme místo na naše první spaní ve Skotsku, na malém parkovišti u místa, které vede k soše Williema Wallace, hrdinu skotské historie. (N55.58784 W2.64400).
25.7.2013 - Ráno za deště se ještě skočíme mrknout na sochu, je to asi 7m vysoká socha poměrně utopená ve vegetaci, ale působí monumentálně.
Pokračujeme do městečka Melrose, kde je další ze známé opatství. Parkujeme na N55.59742 W2.71707 hned kousek od opatství. Na štěstí přestává pršet a tak se procházíme okolo, na prohlídku nejdeme. Ještě si odskočíme na prohlídku Chain Bridge (N55.60223 W2.72292) přes řeku Tweed a pokračujeme směr Edinburgh. Zase začalo pršet a tak krátkou prohlídku města zahajujeme z parkoviště u Holyrood Park (N55.95108 W3.16952). Platí se 1£ za hodinu. Procházíme okolo Palace of Holyroodhouse, Gueens gallery, po legendární královské míli k edinbughskému hradu. Nakoukneme do katedrály St.Gilles (nádhera) a za zvuku skotského pochodu od místního dudáka dorážíme k hradu.
Na nádvoří se staví slavnostní lešení a podium na místní slavnosti. Prší a u hradu je taková mlha, že není vidět na 20m. Takže promočení se vracíme zpět k autu. Edinburgh je určitě krásné město, ale protože ho skoro nevidíme, pokračujeme dál. Ale určitě bych se chtěl ještě někdy vrátit.
Pokračujeme k velmi zajímavému místu, The Falkirk Wheel (N56.00241 W3.84372). Je to technická lahůdka, otáčecí plavební komora na kanálu Edinburgh – Glasgow. Asi nikde jinde taková věc není k vidění. Přestalo pršet a tak s otevřenou pusou pozorujeme, jak najíždí lodička do toho zvláštního zařízení, zobáky se dávají do pohybu, přetočí se o 180 a lodě vyplují každá o 20m na výšku jinde. Vše je tiché, klidné plynulé, prostě nádhera.
Po ukončení akce zase začíná pršet a tak pokračujeme dál. Míjíme Stirling a spíme kousek za městečkem Callander (N56.24537 W4.24881). V noci si tam asi nějaká partička přijela vypít pár piv, a tak moc klidu nebylo. Kousek je ale hezčí místo (N56.24558 W4.24745), to jsem ale zjistil až ráno.
26.7.2013 – Dnešním cílem je jezera Loch Katrine, Loch Lomond. Jedem po silnici A821 , krásná cesta, ale děsné počasí. Stále prší a je mlha, a tak Loch Katrine jen mineme, není tam prostě nic vidět. K Loch Lomond přijíždíme na parkoviště Balmaha (N56.08454 W4.53936). Mám naplánovaný výlet na Conic Hill, kde by měl být krásný výhled na jezero. Počasí je ale stále nepříznivé, a tak pokračujeme po silnici A82 podél celého západního pobřeží jezera a po A83 směr Inveraray. Parkujeme kousek od zámku (N56.23236 W5.07602), ke kterému je asi 10min chůze. Zde je ještě jedno parkoviště (placené N56.23794 W5.07497) Kupujeme vstupenky a jdeme na prohlídku. V zámku rodina bydlí a je tedy připraven prohlídkový okruh. Jako zajímavost je to, že se tu natáčel seriál „Panství Dawnton“.
Pokračujeme po silnici A819,A85 a A82 směr Glen Coe. Tento úsek patří k nejhezčím, co jsme zatím viděli, projíždí se ze začátku širokým údolím, které se zužuje do průsmyku. Počasí se umoudřuje a tak stále zastavujeme, „podívej se támhle, viděli jste to? vyfoť to“. Po průjezdu průsmykem se blížíme k Fort William. Tady nás asi na hodinu zastaví uzavřená silnice (nějaká nehoda) ale jsme na břehu jezera Loch Linnhe, svítí sluníčko, je kde uvařit kafe a tak se to dá vydržet. Mám v plánu výstup na Ben Nevis, ale po zkušenosti s nestálým počasím si netroufám holky hnát na kopec, kde „možná“ něco uvidíme. Pokračujeme dál směr Invergarry a hledáme noclech. Tady narazíme na zkušenost, se kterou jsme se ještě nikde nestkali. Vím o kempu hned za Invergarry (N57.07387 W4.827999). Po krátkém hledání (velmi úzká příjezdová cesta) dorazíme na krásné místo, kemp je ve svahu a má oddělené parcely. Recepce je až na kopci na konci a tam se dozvídáme, že do kempu nesmějí DĚTI mladší 18let. Ujišťujeme se, že opravdu rozumíme děti a ne třeba psy, a opravdu. Musíme tedy odjet a spíme kousek dál na lesním parkovišti. (N57.07119 W4.83343)
27.7.2013- Probouzíme se do krásného slunného dne. Na parkovišti přibylo několik aut, jsou to kajakáři, na říčce River Garry jsou nějaké závody, docela bych se podíval, ale holky by to asi nebavilo. Uděláme si tedy jen malou příjemnou procházku po místní naučné stezce a pak pokračujeme dál, podle jezera Loch Garry, Loch Cluanie a Loch Duich až ke známému hradu Donan Castle. Možná i proto, že je tak krásné počasí, jsou tu davy turistů, a tak hrad okoukneme ze břehu, poslechneme sličnou dudačku a hurá Skye Bgridge a ostrov Skye.
Krajina se zase změnila, projíždíme po silnici A87 která vede částečně po pobřeží, po levé ruce se objevují hory a náš dnešní cíl je kemp Culnamean (N57.20199 W6.28581) u zátoky Loch Brittle pod pohořím The Cuillins.
Silnice do kempu se stále zužuje, až začínám pochybovat, že mě navigace vede správně. Poslední úsek je hodně z kopce a pak silnička na jedno auto, vyhýbám se ovcím a skupinku pubertálních němců zaháním do škarpy a hurá, kemp je tu. Ubytujeme se a já s Kačkou vyrážím ještě na malý trek do hor. Vystoupáme na kopce nad kempem, kde je krásný výhled na zátoku a zároveň na krásné skalnaté hory vysoké až 1000m. Vracíme se podél jezírka a krásné soutěsky s vodopádem zpět do kempu. Navečer se poprvé setkáváme s pověstnými midges, miniaturními komárky, které vlezou prostě všude. Nějaké síťky v oknech nefungují, musí být všechno zavřené a i tak se dovnitř dostanou, ve vlasech, oblečení, prostě děs. Ještě dneska se drbu, když to teď píšu. Obdivuji (a lituji) místní kempaře ve stanech, ale tak nějak jim to zase moc nevadí (co jim taky zbývá). Na hlavu si nasadí speciální síťky a fungují normálně. Ještě jsem zapomněl, že jsem se taky koupali v moři…
28.7.2013 – Ráno pomalu balíme, uděláme servis a pokračujeme dál. Nejdříve ale zpět stejnou cestou, kterou jsme do kempu přijeli až k silnici A863, po které se dáme do leva směr hrad Dunvegan Castle.(N57.44778 W6.58675) Je to nejstarší nepřetržitě obývané sídlo ve Skotsku a sídlo klanu MacLeod. Na hradě rod stále bydlí. Jdeme na prohlídku, počasí je nevlídné, ale prohlédneme si i přilehlou zahradu, ve které rostou rostliny, které bych tu niky nečekal.
Po prohlídce pokračujeme po silnici B884 směr maják Neist Point Lighthouse (N57.42979 W6.77883) . To je parkoviště, dál se musí pěšky až za útes, kde se teprve maják objeví. Stojí na skalnatém útesu krásný dojem umocňuje i nevlídné, syrové počasí.
Den zakončíme po přejezdu na nejsevernější část Skye na malém parkovišti (N57.69194 W6.30378) s výhledem na zátoku. Nedá se říct, že je to u vesnice, domy tu stojí samostatně u cest, a taky mají úplně jinou architekturu než v jiných částech Skotska.
29.7.2013 – Ráno pokračujeme po východní straně a cílem je oblast Quiraing, krásné skalní útvary zasazené do zelené krajiny. Parkujeme na (N57.62823 W6.29032) je to výchozí místo na procházku do hor (dá se tu i v klidu přespat). Na místě stojí i asi jediná česká obytka, které jsem za celou cestu potkali, ale s posádkou jsme se nějak minuli. Je ale kuriozní, že to samé auto nás předjíždělo asi na 14dní na belgické dálnici při našem návratu. No, svět je malý.
Další cesta pokračuje podél východního pobřeží, kolem Old Man of Torr, město Portere, opouštíme krásný ostrov Skye a pokračujeme přejezdem (nejdelším) směr sever po silnici A890, A835 přes město Ullapool, kde doplňujeme nějaké zásoby. Město jsme jen projeli a lituji toho, stojí za prohlídku. Hledáme místo na spaní, ale u hlavní silnice to není lehké, začíná pršet (lejt jak z konve) ale pak narazím na parkoviště nad silnicí (N58.03349 W5.07084). Stále prší, ale těm malým sviňkám to vůbec nevadí a koušou a koušou.
30.7.2013 – Ráno se počasí umoudřilo a pokračujeme po A837. Mám připravenou procházku k jeskyním Bone Caves (N58.11552 W4.96671). Je to malé parkoviště u silnice (dalo by se i přespat). Cesta vede soutěskou asi 5km podél krásného potoka. Jeskyně jsou ve stráni nad soutěskou, ale jsou to jen dvě díry ve skále, kdo by čekal jeskyni v pojetí jak je známe u nás, bude zklamaný. Ale procházka je to opravdu krásná.
Pokračujeme po A837, podél silnice se pasou jeleni a stále je na co se dívat. Cílem je kemp Achmelvich, na který mám typ od Petra a Dáši.(N58.168343 W5.303544). Cesta je úžasná, podél nádherných jezer s průjezdem úzkou silnicí skalami až ke kempu. Rozbalujeme markýzu a židličky, je krásné sluníčko a teplo. Při prohlídce kempu přejdeme přes písčitou dunu a brada nám padá, jsem na pláži někde v karibiku. Bílý písek, šedivé skály, zelená tráva a vřes a modré moře.
Je jasné, že tady budeme lenošit a koupat se. Voda je sice ledová, ale s Kačkou jsme hrdinové a po osmělení už se cachtáme. Místní jsou sraby, koupou se v neoprénech J.Na pláži si s Kačkou stavíme z písku, ona hrad a já sněhuláka. Ale tu paráda. Jitka si konečně sedá pod markýzu s kávou a knížkou. Tak podle ní má vypadat správná dovolená. Já si vyndám kolo a jedu okouknout okolí. Za chvíli se ale vracím, nebaví mě to, silnička je tak úzká, že musím stále zastavovat a vyhýbat se protijedoucím. Takže lenoším taky. Do kempu nesmějí psy, a za chvilku víme proč. Majitel má tři ovce, které se volně pohybují po kempu, asi nějaká bio sekačka.
31.7.2013 – Ráno je krásné, slunečné a tak pomalu balíme. Potřebujeme udělat servis, ale skotské kempy zrovna nejsou perfektně připravené na potřeby obytných aut. Snažím se v recepci zjistit, kde můžu vypustit odpadní vodu, ale moje už tak slabá znalost angličtiny narazí na nějakou úplně jinou angličtinu, on mi rozumí ale já jemu ani ň. A tak přijíždíme k domku, kde jsou toalety a sprchy. Vylít WC kazetu žádný problém, mají tam na to oddělený záchod i s hadicí na vypláchnutí, ale první problém, napustit vodu. Kohoutek by byl ale s jiným průměrem šroubení (mám jich asi 3 velikosti, ale ani jedna nepasuje.) a tak jeden tým napouští vodu pomocí 10l kanistrů a druhý tým (já) vypouštím odpadku pomocí WC kazety, teda po cca 15l. Ještě stojíme ve svahu naklonění do leva, a tak odpadka rozhodně nebude prázdná. Za zvláštních pohledů místních dokončíme tuto nezvyklou operaci a vyjíždíme z kempu. Zbytek odpadky tedy pak šel bohužel do příkopu u silnice (dělám to nerad ale jiné řešení nebylo) Odbočujeme na silnici B869 a pak ještě na další bezejmennou, která nás dovede k majáku Stoer Lighthouse (N58.237950 W5.400939) Je tu malé parkoviště a prodejce suvenýrů, který se nám snaží říct, kam máme zaparkovat. Jediné slovo, které jsme pochopili bylo „tráva“ a tak mu s úsměve přikyvuji a parkuji tam kde se mi to nejvíc hodí. Od majáku vede procházka asi na 1-2hod. k známému skalnímu útvaru Old man of Stoer (N58.260618 W5.381414) Vyšlapaná cesta vede podél pobřeží nejprve ke nevelkému útesu, kde je pověstný old man vidět, ale mě to nestačí pokračuji ještě asi půl hodiny až ke skále, která stojí kousek od pobřeží. Je to opravdu krásná skalní jehla, která trčí z příboje, a je místem lezení horolezců. Zpět se vrazím oklikou přes vrcholek místního kopečku. Sviňky naštěstí mají dovolenou a tak je to nádherná procházka.
Vracíme se na „větší silnice“ a podél poběží nádhernou krajinou postupujeme na sever do Durness, kde si chci prohlédnout jeskyně Smoo. Musím načerpat naftu (nejdražší v celém Skotsku 1,59) a než najdeme parkoviště (N58.563446 W4.721445), jeskyně o pár minut zavřeli a tak z prohlídky už není nic. Škoda, pomalu končí den, zastavíme se ještě na liduprázdné pláži (N58.547966 W4.676424) a pomalu stáčíme kola zpět na jih. Spíme u jezera Loch Loyal (N58.370276 W4.375708).
1.8.2013 – Prší, je hnusný větrný den a jedeme po A836 směr zámek Dunrobin Castle. Po cestě poprvé a naposledy potkáváme stádo Highlanských krav. K radosti Kačky, která se na ně moc těšila a už byla smutná, že nikde nejsou. Přijíždíme na parkoviště zámku (N57.982672 W3.946110) a jdeme na prohlídku. Fotit se v zámku nesmí, ale prohlídka je pěkná. Součástí prohlídky je i možnost navštívit zahrady, které jsou nádherné. Jen to počasí, prší a fouká silný vítr. Zámek leží na pobřeží a patří nejbohatšímu klanu Shuterland . Podoba zámku je z roku 1845, ale historie klanu je stará víc než 900 let. Má 189 pokojů a je největším domem skotské vrchoviny. Příslušníci kladnu byli vášniví cestovatelé a také lovci, a součástí komplexu je i muzeum trofejí z těchto výprav. Je tam nacpáno tisíce vycpaných hlav a jiných zvířat z celého světa. Po prohlídce a doplnění zásob pokračujeme k dalšímu místu, které se ve Skotsku nesmí minout, a to Loch Ness. Počasí nám ale stále nepřeje, nad jezerem je mlha, a tak zastavujeme jen na parkovišti u Urquhart Castel (N57.324784 W4.444808),
vyfotím si Nessi a pokračujeme zpět přes Inverness (kde je děsná dopravní zácpa) až k Fort George, kde strávíme noc. Ne ale na parkovišti před pevností, (tam je přes noc zákaz) ale kousek dřív (N57.575475 W4.042843).Kousek od parkoviště je pláž, kde by se mohli objevovat delfíni, ale asi se jim zrovna nechtělo,
a tak tam byl jen pán labradorem, který ochotně lovil jako potápěč z moře kameny a nosil je páníčkovi. Kačka byla v sedmém nebi, možná víc něž kdyby tam byli ti delfíni.
2.8.2013 – Počasí se zase umoudřilo a tak jdeme na prohlídku pevnosti Fort George. Je to rozsáhlý komplex kasáren, kde část je tvořena objekty muzea a část normálně používanou armádou, která tam má stále posádku.
Takže je to zajímavé procházet fungujícími kasárnami a zároveň být turistou a očumovat povolené prostory. Prohlídkou strávíme asi 3 hodiny
Prosím Přihlásit se nebo Registrace volit.
Členové online 0
Nejnovější člen: Radek23
Powered by PHPFusion. Copyright © 2024 PHP Fusion Inc.
Released as free software without warranties under GNU Affero GPL v3.
Theme by PHP Fusion Inc
43,691,463 unikátních návštěv | Vygenerované za: 0.33271 sekund | Průměrně za: 0.33271 (0) sekund | Dotazy: 65 | Použitá paměť: 1.93MB/2MB