!Zúčastněte se prázdninové soutěže!

Partner Caravan24

Partner Caravan24

Náhodné foto

Kalendář

<< Říjen 2018 >>
Po Út St Čt Pa So Ne
1 2 3 4 5 6 7
8 9 10 11 12 13 14
15 16 17 18 19 20 21
22 23 24 25 26 27 28
29 30 31        
TOPlist
Mediální partner

Přihlášení

Jméno

Heslo



Nejste členem?
Klikněte sem

Zapomněli jste heslo?
Klikněte sem.
hvcaravans.cz

Kdo je on-line

· Hosté on-line: 22

· Členové on-line: 2
jimik, Miroslav6

· Registrovaní členové: 11,887
· Nejnovější člen: krenda

Nástěnka

Abyste mohli napsat zprávu, musíte se nejprve přihlásit.

Pepa a Jarka
07.10.2018 18:46
Chtěli bychom tímto poděkovat LÁĎOVI za báječný sraz v Kostelci, všechno bylo super včetně i jídla a snad i pro nás objednat tam nahoře to krásné počasí. Díky Láďo,, zdraví Pepa a Jarka

jarda a danka
07.10.2018 17:44
Prodám našeho mazlíka fiat ducato1.9TD registrace 5/200 s alkovnou spaní pro 5 jízda 4, najeto 108500 cena 295000 tel.702878818

serbik54
30.09.2018 19:28
Poděbrady, prosím, která žena odložila svoji bundu a nechala ji v kempu na lavičce má ji uloženou v restauraci k vyzvednutí.

r73
29.09.2018 23:56
Zdravim, prosím o radu, kde se dá na konci října lyžovat v Rakousku a parkovat hned u sjezdovky. Díky

bydlikemevropou
26.08.2018 11:42
SVIJANSKÝ ÚJEZD Pivobraní ----- Všem, kdo má zájem.... vložili jsme fotky ze srazu na https://jedemeevro
pou.rajce.idnes.cz
/Svijany_2018/ Bobeška a Zdenda

www.karavanypro.cz

Skotsko od Petra a Dáši

První den cesty – den přejezdový

středa 16. 7. 2008

 

Z domu jsme vyjeli okolo půl jedenácté, v Sokolově doplnili základní potraviny, druhé auto odvezli k servisu do Citic a vyrazili směrem k hranicím.
Naše cesta vedla přes Německo (Frankfurt, Aachen), Belgii (Brusel, Brudge) a Francii (Calais). Počasí na cestu bylo příjemné, lehce oblačné; jen jednou jsme projížděli silnější dešťovou oblačností.
Na posledním německém parkovišti jsme si uvařili teplé jídlo a začali se přibližovat k Francii a k eurotunelu.
Samotný odbavovací komplex je přehledný, jednoduchý a promyšlený. Řidiče navádějí šipky a cedule.
Nejprve následovala koupě lístku do tunelu – pravda trošku vyšší než jsme počítali. Petr prohlásil, že je to cena nejméně za tank; a přitom je naše fiatka v porovnání s ostatními obytňáčky tak maličká.
Následovala celní a pasová kontrola. Přestože Je Británie členským státem EU, dobře si hlídá, koho pouští na své ostrovy. Britská celnice nás podrobila krátkému výslechu. Chtěla vědět, kam jedeme, na jak dlouho a za jakým účelem. Posledním kontrolním bodem bylo překontrolování uzavření plynu v bombách s propanbutanem. Zde jsme zřejmě působili velmi důvěryhodně, protože když místní pracovník uviděl naše auto vzadu ověšené boxem a nosičem s koly, spokojil se s odpovědí „Gass off“.
Pak jsme zastavili na odstavném parkovišti, bylo těsně před půlnocí. Podle instrukcí jsme se v uvedenou dobu přesunuli k závoře se semaforem a čekali na pokyn k nájezdu na vlak.


K vlastnímu najíždění do vlaku:
- obytná auta najíždějí až úplně poslední – 10 minut před vlastním odjezdem vlaku
- jednotlivé vagóny připomínají vysoké krabice vzájemně spojené do dlouhého tubusu a zároveň oddělené sklopnými protipožárními dveřmi
- každé auto je zaklínováno
- všichni cestující jsou poučeni o bezpečnosti – a to jak hlášením v angličtině a francouzštině, tak letáčkem, který je součástí jízdenky


Odjezd vlaku byl tak jemný, že si to člověk uvědomil až po chvíli. Cestu mohu částečně přirovnat k letu v letadle. Nejprve souprava klesá, pak zase stoupá. Vše je doprovázeno typickým zaléháním uší. Samotná cesta je také velmi rychlá, na ostrovech jsme byli za půl hodiny.
Stejně jak jsme do vlaku najeli, tak jsme z něho vyjeli. Šipky nás vyvedli z areálu a hurá – začala jízda vlevo. Bylo lehce nad ránem, dálnice kolem Londýna volná a my jsme toho využili a jeli co to dá, abychom ráno, až začne dopravní špička byli za horami, neb to vlevo nemáme ještě tak hodně pod kůží.
Když jsme se konečně rozhodli tuto krkolomně dlouhou cestu ukončit, už jsme věděli, že velké parkoviště s benzinkou a občerstvením je značeno SERVICE nikoli P jako parkoviště. Před třetí hodinou jsme se tedy uložili k spánku.

 

Výdaje:

1. tankování Aachen 68,9 l 617 km 106,34 €
2. tankování Dunkerque 37,2 l 270 km 53,5 €

 

cena jízdenky v eurotunelu 253 € (odjezd v 23,49 h)

 

 

 

 

Druhý den cesty – Oxford, Lake District National Park

čtvrtek 17. 7. 2008


Oko jsme otevřeli po půl jedenácté, následovala pozdní snídaně a další přibližování se ke Skotsku. Abychom se vyhnuli jen dalšímu dlouhému přejezdu, zařadili jsme zpestření – návštěvu univerzitního města Oxford.

 

Zážitky z dopravy:
- navigaci jsme pro lepší orientaci přeladili na míle a yardy
- v Británii není povinné svícení přes den
- v dopravě stejně jako u nás platí pravidlo pravé ruky
- chodci musí být daleko víc ostražitější při přecházení; hlavně se dívají VPRAVO – VLEVO – VPRAVO (já na všechny strany několikrát za sebou, neb hlavně u křižovatek nevím, kde se na mě co vyřítí); žádná přednost chodců při přecházení – starší anglická dáma nám chtěla přejet tátu
- vynikající systém cyklostezek – kolo do města je ideální dopravní prostředek
- parkovací automaty – je třeba mít dostatek drobných; po neúspěchu s rozměňováním jsme zamířili do obchodu a uspěli, při koupi lístku jsme zadávali i SPZ naší fiatky

 

Oxford – strategický bod na západních trasách vedoucích do Londýna, doslova „brod pro voly“. První učenci, kteří založili tuto univerzitu, přišli z Francie v roce 1167.
Zde jsme jen lehce nasáli atmosféru ulic okolo univerzity, částečně nahlédli do areálu a prošli se rozlehlým univerzitním parkem s vysekaným trávníkem a upravenými záhony květin, se spoustou stromů a keřů. Ideální místo pro studium , relaxaci i odpočinek.
Ulice s domy jsou v klasické anglické úpravě – předzahrádky s květinami a vysekaným trávníkem, domy cihlové nebo kamenné s komíny v bočních štítech domu.

 

Z Oxfordu jsme se přesunuli do Lake District National Park – místa, kam hlavně v létě míří spousta turistů k výletům po jezerech a okolí.
K nejlepším základnám patří Ambleside (N 54,43320° W 2,96438°) a Keswick
(N 54,60082° W 3,14960°).
Celá oblast je velmi působivá hlavně díky jednotné kamenné zástavbě domů. Krajina je kopcovitá, v jednotlivých údolích se rozprostírají jezera.
Po večerním hledání volného stání jsme z cedulí pochopili, že v národním parku nadivoko neuspějeme a skončili jsme v kempu karavanového klubu v Keswicku.
Ve sprchách jsem si okamžitě vzpomněla na karavanistu Ramba, neb teplá i studená voda jsou dva samostatné kohoutky.

 

Výdaje:
3. tankování Manchester 55,5 l 477 km 77,09 £
parkování v Oxfordu 2 £

nákup v Oxfordu 3,41 £

parkování v Ambleside 1,5 £
kemp v Keswicku 27,9 £

 

 

 

Třetí den cesty – Keswick, Castelrigg, Caerlverock Castle

pátek 18. 7. 2008


Je pátek dopoledne, počasí je typicky anglické, ale místním to vůbec nevadí, jezdí na kole nebo v kajaku po jezeře déšť ne déšť. Po dotazu na počasí se nám pan recepční v kempu omlouvá, protože dnes má být škaredě. Prostě SORRY.
Opouštíme kemp a parkujeme v Keswicku u I-čka. Vydáváme se na procházku ke kamennému kruhu Castelrigg, který je patrně starší než Stonehenge. Cestou tam dokumentujeme první britské ovce i krávy, cestou zpět nacházíme divoce rostoucí maliny, které končí v našich ústech. Ty jsou sice velké, ale ne tak sladké jako u nás doma. Cestou zpět si prohlížíme centrum města a zase nasáváme anglickou atmosféru – malé anglické obchůdky, vždy vkusně upravené a ozdobené květinami, všude plno lidí. Keswick je plně žijící město.

Zajímavost: Za druhé světové války se zde zhotovovaly duté tužky, do nichž se daly ukrýt špionážní mapy tištěné na tenkém papíře.
Poslední atrakcí dnešního dne je vodní hrad Caerlverock Castle (N 54,97688°
W 3,54466°) postavený ve tvaru trojúhelníku. Vodní příkop je i dnes naplněný vodou. Přestože je hrad již více než 400 let zříceninou, je velmi zachovalý. Před hradem stojí makety velkého a malého katapultu, informační tabule popisuje jeho funkci.
Poznámka: téměř před příjezdem do samotného hradu je poměrně rovná plocha pro karavany. Jedná se o parkoviště bez zákazu, které je určeno jako výchozí bod k vyhlídce na kopci.
Po večeři na tomto místě následuje přejezd blíže k Culzean Castle. Spíme
u Innermessan (N 54,97883° W 5,02945°) s výhledem na moře. Jedinou nevýhodou je, že parkoviště sousedí s rušnější cestou. Pohled na moře a lodě ale stojí za to. V nedalekém Stranraer je přístav, odkud vyplouvají lodě do Irska.

Výdaje:
Caerlverock Castle 15,60 £

Caerlverock Castle - pohledy

 

Čtvrtý den cesty - Culzean Castle, Glasgow, Falkirk Wheel, Stirling

sobota 19. 7. 2008


Hned po snídani vyrážíme ke Culzean Castle a musím přiznat , že trochu bloudíme přímořským vnitrozemím po docela uzoučkých cestičkách. Nakonec jsme úspěšní.
Velmi působivý Culzean Castle (N 55,35623° W 4,78175°), jehož věže vystupují nad okolní útesy, je ve správě NTS (National Trust for Scotland). Z původního stavby z 15. století se nedochovalo téměř nic, a tak v roce 1777 hrabě z Cassillis nechal vystavět nové rodinné sídlo. Zvenčí si stavba zachovala středověký vzhled, ale uvnitř najdeme mnoho prvků klasicismu. Za zmínku stojí, že horní poschodí vyhradila rodina Kennedyů k užívání až do konce života generálu Eisenhowerovi.
Kromě samotného hradu stojí za prohlídku i přilehlé zahrady s květinami, park, skalní útes a malá kamenitá pláž pod hradem. Na koupání to tady ale rozhodně není.
Po prohlídce a lehkém obědě jsme se přesunuli do Glasgow, ze kterého jsme si z časových důvodů vybrali jen jeho moderní část zvanou Science Centre a Glasgow Tower. Celý komplex je hned vedle BBC Scotland a protože byl víkend, místní měli „fest“, všude bylo plno lidí a ještě více aut. Jen jedno parkoviště bylo prázdnější a tak jsme odbočili. Parkoviště ale bylo soukromé a patřilo místní firmě a tudíž jsme zde stát vlastně nemohli. Po chviličce u nás stál pan vrátný a následoval můj první rozhovor v angličtině, který minutu po minutě nad námi roztával a pak pod slibem jedné hodiny nás zcela zdarma nechal parkovat. Teď, abych netrhala myšlenku, předběhnu události. Po návratu jsme chtěli odjet bočním výjezdem, aby pan vrátný nemusel zvedat závoru. Špatně, mávl na nás, ať jedeme pěkně předem, hlavním výjezdem, zvedl závoru a mával. My mávali také. Krásný zážitek.
Science Centre – srdcem střediska vědy je Science Mall, stříbrná skleněná koule s třemi podlažími interaktivních exponátů, demonstrací a kin se speciálními efekty, kde se na třech podlažích mohou děti dovědět spoustu zajímavých informací. Vedle je jediná otáčivá věž na světě a kino IMAX, kde se promítají 3D filmy.
Atmosféra celého dění byla fantastická. Všichni se nějakým způsobem bavili a užívali si – skákací, točící se a houpací atrakce, „stroj na vodu“, prohlídky lodí – rybářská a remorkér, závody rychlých člunů na řece. Jediným černým mráčkem bylo, že na věž jsme se z časových důvodů nedostali. Nevadí, stáli jsme pod ní.
Z Glasgow následoval přejezd k Falkirk Wheel (N 56,00241° W 3,84292°), který je jako vystřižený ze sci-fi filmu. Ve snaze propojit dva systémy vodních kanálů přišli inženýři s myšlenkou obrovských otáčivých naběraček. Člun vpluje do vědra

s 12 000 hl vody, vrata se uzavřou, kolo se pootočí a přenese člun nahoru nebo dolů. A tuhle fantastickou podívanou jsme ve večerních hodinách viděli v přímém přenosu.
Poslední atrakcí dnešního dne byla večerní procházka po Stirlingu. I zde se nachází jeden z mnoha významných skotských hradů. Ten jsme si prohlédli jen zvenčí, protože čas byl pokročilý a blížil se další déšť.
Nyní chápu dvě věci:
- proč jsou trávníky v Británii tak zelené
- proč musí mít každý Brit po ruce deštník
Poznámka: - nedaleko Stirlingu vyčnívá National Wallace Monument – stavba postavená na počest Sira Williama Wallace, který bal a stále je pro mnoho Skotů opravdovým hrdinou, jenž bojoval za svobodu Skotska.
Dnešní poslední přejezd a místo ke spánku nadivoko – odbočka za Callander směrem k jezeru Loch Venachar. (Souřadnice mi nebyly nahlášeny.)

 

Výdaje:
4. tankování před Glasgow 61,9 l 597,5 km 82,88 £
Culzean Castle 30 £
Culzean Castle – pohledy

 

Pátý den cesty – cyklovýlet a tůra

neděle 20. 7. 2008


Na neděli jsme si naplánovali moc pěkný cyklovýlet. Trasa vedla po starém železničním svršku lesem kolem řeky a pak pokračovala po břehu jezera Loch Lubnaing. Bylo to velmi pěkné a nenáročné zpestření dne – stále pěkně po rovině.
I na druhou část dne jsme si naplánovali pohyb – turistiku. Cestou jsme ale navštívili ještě jedno jezero – Loch Katarina, kde jsme viděli prvního Skota v kyltu. Zde jsme zjistili, že i zde je vhodný terén na kolo nebo procházku a kdo si nevybere ani jedno ani druhé, může se vydat lodí na projížďku po jezeře.
Autem jsme dojeli až na parkoviště Balmaha (N 56,08542 W 4,53873) a odtud jsme se vydali na jeden z vrcholů, ze kterých je krásný výhled na největší skotské jezero Loch Lomond. Konkrétně na vrchol Conic Hill – 358 m a opravdu to stálo za to. Kdo by chtěl vidět více, musel by zvolit vrchol Ben Lomond – 973 m, ale na ten se nastupuje z jiné strany jezera. I tuto noc jsme stáli volně s výhledem na toto největší jezero. Jediným negativem bylo první setkání s migies – pakomáry (muchničkami), které není téměř vidět, ale štípou jako čert. Od tohoto momentu pečlivě zavíráme dveře auta, když nefouká a nesviní.
Poznámka: - nepochopitelná věc, všichni Skotové jsou velmi otužilí, chodí v krátkých rukávech, když my máme na sobě bundy a mikiny. A to není vše – dokonce jezdí na vodních lyžích jen lehce oděni a klidně do té vody i spadnou. Nechápu. Budu se muset začít otužovat.

 

Výdaje:
Loch Katarina - parkování 1 £

 

 

Šestý den cesty - Inveraray Castle, Auchindrain Folk Museum, Crarae Gardens

pondělí 21. 7. 2008


Ráno jsme se probudili do nádherného slunečného dne. Sluníčko nám svítilo přímo do auta. Po snídani jsme popojeli do Inveraray (N 56,23793° W 5,07409°), kde nás čekala nádherná prohlídka hradu Inveraray Castle. Přístupná je jen jedna část, protože majitelé – Campbell family – zde skutečně žijí. (Naši kluci měli štěstí a viděli pana majitele – poznali ho z fotografií, které byly na hradě.)
Pak naše kroky vedly do města. Zde v přístavu kotvila loď Jacinta a průvodce sliboval, že její prohlídka je skutečným zážitkem pro lodní fandy. Musíme potvrdit, že to byla skutečně pravda.
V Inveraray jsme také navštívili místní market a pana řezníka, kde jsme si koupili 4 kousky na „barbecue“ za 19 £. (Srdce mi krvácelo!)
Z Inveraray jsme pokračovali do skanzenu Auchindrain Folk Museum, který zachycuje způsob života na chudém skotském venkově. Bohužel jsme čekali něco jako skanzen v Rožnově nebo na Veselém Kopci. Toho jsme se ale nedočkali.
Posledním bodem dnešního programu byla zahrada Crarae Gardens. Zde jsme si na doporučení paní pokladní koupili 14-denní vstupenku do NTS a také skotské marmelády neb průvodce praví: „Kdo ve Skotsku neochutnal skotskou marmeládu, ve Skotsku nebyl.“
Zahrada je považována za jednu z nejpůvabnějších na Vysočině. Založila ji lady Campbellová, teta badatele R. Farrera, jehož vzorky z Tibetu se staly základem sbírky exotických rostlin. Díky Golfskému proudu se zde daří rododendronům i jiným exotickým rostlinám. Nádherná musí být na jaře,kdy rododendrony velikosti stromů kvetou.
Ze zahrady jsme se vydali směrem k Obanu. Již cestou se počasí začalo kazit, až se předvedlo v celé své skotské nádheře, což je totální zataženost, pofukující vítr a do toho déšť, ale jiný než v Čechách. Spousta droboučkých kapiček se díky větru snáší k zemi ne kolmo ale vodorovně. Pro tento druh deště jsme zvolili název po mojí babičce Jožince – „svinění“. Skotové ale i v tomto počasí běhají venku v krátkých rukávech a gumových nazouvácích, jaké my Češi nosíme ve velkém parnu u vody.
Navigace nás v Obanu navedla ke kempu (N 56,38832° W 5,51774°). Přístupová cesta byla jen pro jedno auto s místy na vyhnutí. Kempy jsou zde hned dva za sebou a my si vybrali ten vzdálenější a blíž k moři. Déšť ne déšť jsme si po Skotsku vyndali gril a Vašek upekl ony steaky od pana řezníka – skotského pana Dobřemysla. Hotový výsledek musím hodnotit jako vynikající – žádná tuhá flákota, ale jemné a šťavnaté masíčko. Už mi nebylo líto těch liber.
Kromě večeře jsme v kempu udělali servis pro auto i naši kompletní hygienu.

 

Výdaje:
InverarayCastle – vstupenka 19 £

InverarayCastle - pohled 1 £

loď 11 £
obchod
řezník 19 £

skanzen 9 £

zahrada 14-denní vstupenka 58 £

marmeláda 3,25 £

kemp 19 £

 

 

Sedmý den cesty - Oban

úterý 22. 7. 2008


Ráno opět svinilo, ale v poledne už opět vykukovalo sluníčko, i když obloha zůstávala nadále kovově šedá. Opustili jsme kemp, zaparkovali v Obanu u Aldi, kam šli táta a Petra nakupovat. Šli pro chleba, ale přinesli i petang a přilbu na kolo, protože to byla výhodná koupě.
Ve městě samotném jsme nejprve navštívili I-čko, kde jsme využíli za 1 £ na 20 minut Internet, v kavárně si objednali kávu, horkou čokoládu a Petra i zákusek. Vrcholem dne byla návštěva Distiley i s ochutnávkou sladové whisky s příchutí medu, pomerančové kůry a krystalů mořské soli. I zde jsme měli štěstí na příjemné lidi – průvodce, který když zjistil, že jsme Češi, mluvil pomalu a zřetelně;
a také paní v obchodě, která s námi prohodila pár slov – za měsíc se chystala do Prahy a chtěla znát kurz české měny.
Město Oban je význačné díky žulovému amfiteátru – McCaig´s Tower - napodobeniny římského Kolosea, který se nachází na kopci, a který vznikal ze dvou důvodů. Prvním bylo zmírnění nezaměstnanosti a druhým vytvoření muzea, galerie a kaple. K dokončení ale nikdy nedošlo a stavba byla přeměněna na jistý druh zděné zahrady.
Po prohlídce této památky jsme sešli zpátky do města a dali si další britskou specialitu – fish and chips. Z kurzů angličtiny jsem věděla, že Britové rybu nejen solí ale i polévají octem, a proto „No vinegar!“. Rodina se shodla, že jídlo je sice trochu mastné, ale horké chutná dobře. Nesmí se nechat vychladnout, protože mastnota se pak ještě zvýší.
Vyjeli jsme z města a zde se vloudila má drobná chybička, neb jsme někde prošvihli odbočku na Fort William, v jehož blízkosti jsme si chtěli prohlédnout Neptune´s Stair-case - Neptunovo schodiště, což je soustava osmi zdymadel, která zvedají kanál v úseku jednoho kilometru o 19,5 m. Bohužel, máme jen pohlednici.
Díky této chybě jsme se rychleji přiblížili k západnímu pobřeží a k ostrvu Skye.
Teď s odstupem doby musím říci, že tahle část Skotska patří k těm nejkrásnějším. Severní a severozápadní Vysočina se pyšní jednou z nejmalebnějších scenerií ve Skotsku. Jde o kombinaci holých kopců, odlehlých údolí, temných jezer a zurčících řek obklopených ze tří stran oceánem. Zdejší rašeliniště patří k nejrozsáhlejším a nejméně narušeným oblastem Evropy. Přesně jak říká průvodce: „Higlands – to jsou hory, vřes, hrady, dudy, romantika a tragédie. V Higlands najdete skutečně všechno. Je to prolínání jedinečné scenerie, přetrvávajících tradic a nostalgického ducha minulosti (byť dosti idealizované), co propůjčuje kraji neodolatelné kouzlo. Počasí není vždy ideální, ale déšť umocňuje krásu vodopádů a dodává krajině „umělecký“ mlžný opar. V řídce osídlené oblasti dodnes narazíte na silnice, kam se vejde jen jedno vozidlo, a potkáte více ovcí než lidí. Život tady plyne pomaleji, ale vše vynahrazuje božský klid.“
Zamilovali jsem si Higlands, zamilovali jsem si strmé útesy, zamilovali jsem si oceán.

 

Výdaje:
Aldi 21,65 £
Internet 1 £

Oban Distillery – vstupenka 18 £
Oban Distillery – whisky 21,65 £

 

 

 

Osmý den cesty - Eilean Donan Castle, Elgol

středa 23. 7. 2008


Ráno bylo lehce zataženo, ale bez deště. Bylo i poměrně teplo. První návštěvou hrad Eilean Donan Castle, který je po pevnosti v Edinburgu nejfotografovanější skotskou památkou. Hrad se tísní na ostrově u hornatých břehů jezera Loch Duin a s pevninou je spojen kamenným mostem. Hrad byl v době jakobitského povstání v r. 1719 vyhozen do povětří, ale v letech 1912 – 1932 byl znovu postaven. Expozice je velmi stylová – sál, pokojíky, kuchyně,… Na hradě se také natáčel jeden z dílů agenta 007.
Dále jsme se cestou zastavili na zahradě Lochash Woodland Garden, z které se nakonec vyloupla jen obyčejná asi kilometrová procházka lesem.
Vrátili jsme se k autu a zamířili na ostrov Skye. Podle průvodce jsme měli zaplatit za průjezd mostem, ale nikde nic, zřejmě poplatek již zrušili.
V Broadfordu jsme si v I-čku zakopili mapu ostrova a získali informace o výletech za tuleni a pokračovali dále do Elgolu (N 57,14550° W 6,10728°). Po odbočení z hlavní se cesta změnila na úzkou jednoproudovku s poměrně četnými místy pro vyhnutí.

Průvodce řadí tuto cestu k nejdramatičtějším vedoucí přímo do srdce Red Hills a potom strmě dolů až do Elgolu. Krajina kolem je téměř nedotčená až panenská. Cestou jsme minuli zbytky předreformačního kostela a hřbitova v Kilchristu, mramorový lom, jen střídmě roztroušené chalupy a spousty volně pasoucích se ovcí a krav.
V Elgolu u lodní společnosti jsme si hned po příjezdu zcela bez problémů zakoupili lístek na 14h (bylo 13.40h). Na rozdíl od většiny pasažérů ale jen směrem k rezervaci s tuleni, protože zpáteční cesta byl treak po pobřeží.
Loďka nás zavezla přes záliv Lich Scavaig kolem ostrůvků se stády tuleňů až k ústí ledovcového jezera Lich Coruisk, které leží ve stínu nejvyšších vrcholů Black Cuillin.
Po krátké chvíli, kdy jsme vychutnávali krásu jezera, jsme se vydali na zpáteční cestu. Nejprve jsme po kamenech přeskákali na dvou místech vytékající říčku z jezera do moře a začalo první stoupaní do kopce, obejití nebezpečné skalní vyvýšeniny a dál pěkně nahoru dolů, … Počasí se vyladilo do krásného a teplého odpoledne, všude nádherné výhledy na strmé kopce, moře, skály, maličké plážičky. Stráně zde jsou porostlé kapradím střídajícím se s kvetoucími vřesy, občas to vše doplňují nízké stromy a keře. A zase se všude pasou ovce, dokonce i na pláži. Díky počasí bohatému na srážky je pěšina hodně mokrá až bahnitá.
Neodolali jsme a na první pláž s bílým pískem jsme si zašli zavzpomínat na podobné pláže na Sardinii.
Pak nás cesta dovedla k další řece. Tentokrát nás nečekaly žádné kameny, jen spadlý starý most. Nezbylo nic jiného než studenou řeku přebrodit. Před námi se otevřela pozvolná zelená pláň a na ní jediné dva domky na celé naší cestě. Jedním byla volně přístupná turistická chata a o kousek dál usedlost. Kromě tří relaxujících turistů nikde nikdo.
Pokračovali jsme dále. Bylo takové teplo,že jsme si udělali přestávku a lehli si na chvíli do trávy.
Cesta nám celkově trvala asi čtyři a půl hodiny. K večeru pak začali vylézat nepříjemní „migies“. Nejvíce jich bylo u potůčku, kde jsme si myli boty od bláta. Tam jsme dostali nejvíce zásahů. Zlaté české muchničky.
Teď se musím smát našemu zcela nefunkčnímu závěsu do auta a našim moskytiérám ušitým z husté záclony. Ty mrchy prolezou téměř vším.
Cestu dnešního dne jsme opět zakončili ve volné přírodě. Bohužel, nefouká a ani nesviní, tudíž auto vůbec neotevíráme a jen vybíjíme až doteď nachytané „migies“. Spíme dokonale utěsněni.

 

Výdaje:
5. tankování Inverinate 54,14 l 545,6 km 74,66 £
Eilean Donan Castle – vstupenka 10.50 £
Eilean Donan Castle – pohled
Broadford – mapa 7,99 £

Elgol – plavba lodí 41 £

 

 

Devátý den cesty - Dunvegan Castle, Portree , Ullapool

čtvrtek 24. 7. 2008


Ráno po snídani nás čekaly krásné scenerie ostrova Skye. Jeli jsme navštívit jediný hrad na ostrově Dunvegan Castle (N 57,44724° W 6,58534°). Opět krásný zážitek. Kromě interiérů jsme si prošli i jeho několik zahrad – kruhovou, zděnou a vodní.
Počasí je stále nádherné – teplota ukazuje 28° C.
Než jsme opustili ostrov, zastavili jsme v přístavním městečku Portree, prošli se a v obchodě doplnili zásoby.
Pak jsme přejeli až k Ullapoolu (N 57,84339° W 5,07689°), kde jsme spali na parkovišti s výhledem na záliv. Nevýhodou byla rušnější silnice.

 

Výdaje:
Dunvegan Castle 20 £
Dunvegan Castle - pohledr
Portree – potraviny 13,41 £

 

 

Desátý den cesty - Kemp – Achmelvich (N 58,16899° W 5,30672°)

pátek 25. 7. 2008


Páteční ráno bylo opět nádherné. Pofukoval jemný větřík, po obloze pluly drobné mráčky a do toho všeho krásně svítilo sluníčko. Z Ullapoolu jsme se přesouvali severním směrem, protože naším cílem bylo navštívit pláže na tomto severozápadním pobřeží Atlantiku. Z mapy jsme vyčetli, že v blízkosti Lochinveru je několik kempů. Zamířili jsme do prvního.
Po odbočení z hlavní se cesta výrazně zúžila a já začala pochybovat, že vůbec někam dojedeme. Připadalo mi to navíc velmi dlouhé a cesta se vlnila nahoru a dolů. Nakonec jsme ke kempu dorazili, leč cedulka hovořila jasně: FULL. Řekli jsme si, že zeptáním nic nemůžeme zkazit, a tak jsme s naší angličtinou vyrazili do boje.
A byli jsme ubytováni.Paní zajímalo odkud jsme, na jak dlouho si přejeme zůstat a jestli máme psa. Později jsme zjistili, že v tomto kempu nejsou psi vítáni a na dva dny nebyl problém. I místo na parkování bylo velmi dobré – rovina a dostatek místa.

A pak přišlo to nejkrásnější překvapení, po zaparkování jsme nevěřili vlastním očím. Za malým písečným valem na nás vykukoval skotský Karibik. Bílá písečná pláž, azurově modré moře v několika odstínech. Prostě nádhera. Jen voda byla krapánek chladnější. Odhadovali jsme to okolo 10 stupňů. Děti se koupali celé, táta do pasu a já jen po kolena. Měla jsem pocit, že mi nohy umrzly.
Kemp byl velmi pěkný a domácký – samí Skoti a my. I cena za nás čtyři a auto na dva dny byla jen 26 £. Udělali jsme si servis auta, vyprali špinavé prádlo (cena za jedno praní 4 £). Malá potíž nastala jen s vypouštěním odpadní nádrže, protože kanál byl těsně u servisní budovy a tam jsme nemohli najet. Většina místních jezdí s karavanem, kde voda teče do barelu, který pak chodí samostatně vylévat. Náš problém jsme vyřešili tak, že jsme si najeli na klíny a odpadku vypustili na třikrát pomocí WC kazety.
Celý den jsme strávili relaxací na pláži. Děti několikrát vlezly na chvíli do vody a pak si z jemného písku stavěly hrad nebo sbíraly mušle. My dva jsme si vychutnávali sluníčko v lehátku na pláži a docela jsme se přismahli. K večeři jsme grilovali další z místních steaků.

 

Výdaje:
6. tankování Ullapool 40,02 l 370 km 55,99 £
Achmelvich - kemp 24 £
Achmelvich – pračka 4 £

 

 

Jedenáctý den cesty - Old Man of Stoer

sobota 26. 7. 2008


Počasí bylo stále pěkné, poprvé ve Skotsku jsme si dopřáli snídani venku. Na tento den jsme si naplánovali kombinovaný výlet – kolo a turistika.Cílem naší cesty byl Old Man of Stoer. Z kempu to bylo do kopce a z kopce, občas pěkný krpál, ve druhé polovině pak už docela pohodová jízda. Na kolech jsme dojeli až k majáku Lighthouse Stoer. Zde jsme zanechali kola a dál pokračovali pěšky až k samotnému přírodnímu útvaru. O zpestření s nám postarali horolezci, kteří přes napnuté lano přetahovali své věci ze solitéru zpět na pobřeží. Aby se na vrchol mohli vůbec dostat, musí přeplavat úzkou úžinu ve studném oceánu.
Pak následovala cesta zpět – nejprve pěšky ke kolům a pak zase do kopce a z kopce. Je pravdou, že moc cyklistů jsme nepotkali. Pokud ano, byli to ti skalní, kteří mají kolo jako jediný dopravní prostředek.
Cestou jsme také minuli místní školu v téměř zapomenuté pustině. Zřejmě sem musí děti svážet nějakým busem.
Kromě školy a dalších krásných výhledů jsme cestou potkali ty pravé skotské krávy – s velkými rohy a dlouhou rezavou srstí.
A také musím napsat, že cestou jsme minuli ještě jeden kemp s písečnou pláží, ale ten zdaleka nebyl tak pěkný jako ten náš.

Po návratu do kempu jsme si udělali večeři a pozorovali dlouhou frontu u stánku s FISH AND CHIPS. Vedle nás dnes zaparkovali Britové z Edinburghu. Dávají se s námi do řeči, ptají se na dnešní výlet a nakonec, když zjistí, že se také budeme zastavovat v Edinburghu, nám dávají typ na jeden dobrý kemp s návazností na MHD.

 

 

Dvanáctý den cesty - Sandwood Bay

neděle 27. 7. 2008

Ráno jsme se zase probudili do dalšího pěkného dne. S kempem jsme se rozloučili a pokračovali dál jednoproudovou silničkou dál k severu. Naštěstí byla neděle a mnoho aut nejezdilo a my si mohli vychutnávat krásné scenerie. V průvodci opět píšou: „Malebnou pobřežní silnici B869 přezdívají místní havarijní zóna, poněvadž během léta na členitost této silnice doplácí mnoho řidičů. Nelehká cesta však odmění všechny řidiče nádhernými výhledy na ostrůvky, krásné písčité pláže a nebezpečné útesy.“
Cílem naší dnešní cesty byla nejkrásnější pláž Skotska – Sandwood Bay. Autem jsme dojeli až na parkoviště v Blairmore (N 58,49098° W 5,09984°) a dále se vydali na 6,5 km dlouhou cestu přes rašelinovou planinu až do opuštěné zátoky Sandwood Bay. Pláž po obou stranách lemují písečné duny, v dáli se rýsují útesy a voda je azurově modrá.
Seděli jsme na pláži a užívali si krásné pohledy na zpěněné vlny Atlantiku.
Jedinou nepříjemností byli ovádi a migies, proto jsme tuto stezku pojmenovali „hovadová“.
Dále se teď naše cesta začala stáčet doprava na východ. Začali jsme se přibližovat k Orknejským ostrovům.
Noc jsme strávili v kempu (N 58,57020° W 4,74301°) nedaleko jeskyně Smoo Cave.


Výdaje:
kemp 14 £

 

 

Třináctý den cesty - Smoo Cave, Orkneye

pondělí 28. 7. 2008

Ráno je zataženo, občas sviní, ke zlepšení dohází až v odpoledních hodinách. Počasí nám ale náladu nekazí, v kempu byli všichni velmi milí a příjemní, což se potvrdilo hlavně ráno, kdy se nám zcela vybil počítač, neb nabíjecí kabel zůstal v Lokti. Problém byl nakonec vyřešen tak, že jsme kemp opouštěli s jiným darovaným kabelem.
Kousek od kempu jsme navštívili jeskyňku Smoo Cave, kterou částečně zformovalo moře a částečně malý potůček. Jeskyně se skládá ze tří částí – velký dóm, vodopád a krápníkový vodopád. Porovnáme-li tuto jeskyni s českými – malé, maličké, ale pěkné. I na lodičce jsme se projeli. Atrakcí byl i pan průvodce, protože znal několik českých slovíček – křemen, jeskyně a krápník (i zde žije dlouhá léta jedna češka a náš jazyk propaguje formou výuky místních lidí).
Po prohlídce následoval zdlouhavý přejezd ze západního pobřeží k východnímu, kde jsme nejprve ve městě Thurso v Lidlu nakoupili a pak přejeli trajektem z města Scrabster na Orkneye. Vyjížděli jsme za krásného, slunečného počasí, které se po vzdálení od pevniny změnilo na mléčnou mlhu. Ta se ale přec na kratičkou chvíli rozplynula – to proto, aby nám odhalila jeden z orknejských skvostů – strmé útesy s Old Manem of Hoy v celé své kráse.
Za poznámku stojí i samotný trajekt, který patřil k těm luxusnějším z letošního léta.
Vrcholem byla večeře - steak s cibulovou omáčkou a s hranolky – 4 porce za 28 £.
Na ostrovech panovala hustá mlha a tak jsme si nedělali těžkosti s parkováním. Zůstali jsme hned vedle vstupu do areálu Skara Brae, což je prehistorická rybářská a zemědělská vesnice z doby někdy před 3 000 př. n. l. Vesnice byla objevena v roce 1850 docela náhodou. Oblastí se totiž přehnala prudká bouře, která odnesla obrovské nánosy písečných dun a zapomenutý skvost byl na světě.

 

Výdaje:
nákup v Lidlu 28,42 £

trajekt 97 £

večeře na trajektu 28 £

 

 

Čtrnáctý den cesty - Orkneye

úterý 29. 7. 2008

Ráno se probouzíme do pěkného počasí, mlha je pryč. Prohlédli jsme si prehistorickou vesnici a v její blízkosti velmi zachovalý dobový statek, koupili si zvýhodněnou vstupenku na celé ostrovy a pokračovali v cestě.
Klasickým koloritem celých ostrovů jsou statné orknejské krávy, pastviny a pole s obilím.
Dalším místem naší cesty se stal Brough of Birsay N 59,13409° W 3,32301° - což je významná piktská osada a základy starého pískovcového kostela z 12. století, vše na malém přílivovém ostrůvku tvořeném mírnými zatravněnými svahy, které ale
u moře prudce padají dolů v podobě drsných a rozervaných útesů, na nichž hnízdí celé kolonie ptáků. Na samotném vrcholu se tyčí maják Sule Skerry.
Že jsou Orkneye prehistorickou pokladnicí, o tom svědčí další významná památka – kruhová kamenná věž Broch of Gurness N 59,12355° W 3,08360°.
Protože památek z nejstarší doby bylo pro tento den dost a dost, další naše cesta vedla tentokrát za civilizací – do hlavního města ostrovů – Kirkwallu N 59,00718°

W 3,20031° kde jsme si prohlédli katedrálu z červeného pískovce, místní muzeum, hlavní třídu a přitom si koupili obr dvojitou zmrzlinu, kterou samozřejmě Petra nemohla dojíst a mě jí bylo líto, tak jsem ji dojedla. V autě jsem se pro jistotu léčila slivovicí. A protože večer byl ještě daleko, vedeni průvodcem jsme se vydali hledat Churchillovy bariéry a vraky lodí jako pozůstatek 2. světové války.
I dnešní noc bude ve znamení nadivoko. Jako místo ke stání si volíme vyhlídkový bod u jezera v blízkosti mlýna Maeshowe.

 

Výdaje:
orknejský turistický pas 32 £

zmrzlina (2 kopečky –1,5 £) 6 £
sladké pečivo (ha ha – táta platil 4 £) 45 p
7. tankování Tain Kildery 63,25 l 602 km 82,74 £


Patnáctý den cesty - Orkneye

středa 30. 7. 2008

Ráno vstáváme dřív, objíždíme dva neolitické kruhy a míříme k Maeshowe, protože je také zahrnuta v turistickém pase a navíc chceme stihnout trajekt v 11 hodin.
V Maeshowe ale narážíme na problém, nejsme objednáni a další volná prohlídka je až ve 14 hodin. Opět se zde projevuje skotská vstřícnost a ochota pomoci a nakonec jsme vměstnáni do prohlídky v 10 hodin. Dalším překvapením je, že mlýn je pouze vstupem do další neolitické památky, kterou je obětní jeskyně na nedalekém poli (z dálky připomínající kupu něčeho, co zde navršil místní zemědělec). Prohlídka je úchvatná i přesto, že moc nerozumíme a spoustu věcí si domýšlíme.
Do přístavního města Stromness přijíždíme za 5 minut 11. Bohužel lístky nemáme předem koupené, a tak musíme si počkat až na odpolední trajekt. Nevadí, aspoň máme možnost prohlédnout si i toto město.
Stromness tvoří jedna hlavní ulice, kde na zemi leží kamenné desky starší než první automobily. Aby nám čas rychleji utíkal, navštěvujeme muzeum s artefakty k námořnictví a expozici místních zvířat – moc pěkné. Zbytek času pak trávíme relaxací, pozorováním cvrkotu v přístavu, kde se stále nakládá a vykládá. Společně s námi poputují do Skotska i tři malá telata. Teď jsou v přepravním kontejneru hned vedle našeho auta a každou chvíli vystrkují čumáček.
Na cestu se všichni těšíme, je krásná viditelnost – tentokrát nebude žádné troubení v pravidelných intervalech – a taky nás čeká večeře v lodní restauraci (no to přece musíme).
Protože jsme odpočatí, po vylodění volíme přejezd až do zálivu k Inverness, kde ještě stihneme za šera sledovat delfíny. Cestou sem jsme zvolili kratičkou zastávku na nádvoří hradu Dunrobin. V průvodci se dočítáme, že jej nechal postavit místní skotský Stalin. Jako věčná památka na něj na místním kopci se do daleka tyčí jeho socha.
Tuto noc spíme v kempu Fortrose N 57,57876° W 4,11847°.

 

Výdaje:

Maeshowe – publikace 4,95 £
trajekt 97 £
večeře na trajektu 28 £
kemp 16 £

 

Šestnáctý den cesty – Fortrose, Inverness, Loch Ness, Urquhart Castle

čtvrtek 31. 7. 2008

Ráno je oblačné ale teplé. Po snídani děláme servis auta, sundáváme kola a jedeme se podívat do vesničky Fortrose, jejíž dominantou je krásná zřícenina katedrály ze 13. století a dále míříme k zátoce Moray Firth, což je jedno z nejlepších míst ke sledování delfínů v době přílivu. Tentokrát ale štěstí nemáme. Místo delfínů se pokusíme zahlédnout slavnou Nessie.

Cestou se zastavujeme ve velkém městě Inverness N57,48113° W 4,22724°, kde si v I-čku kupujeme kmihu o Skotsku a vydáváme se na prohlídku města, kde se setkává starobylá architektura – hrad, kostely, staré domy s docela hrůznou modernou (divadlo). Nabaženi město opouštíme a jedeme spatřit to, co musí každý ve Skotsku vidět – jezero Loch Ness. Cesta k němu je velmi rušná, panuje zde čilý turistický ruch. Obchody se suvenýry jsou na každém rohu. Raději nenavštěvujeme žádný a míříme přímo ke zříceneně hradu Urquhart Castle N 57,32355° W 4,44472°, k místu, odkud byla Nessie poprvé spatřena. Kdo si navykl a liboval si v tichu západního pobřeží, je zklamán a trpí, neb zde je hlava na hlavě. V kinosále jsme zhlédli film o historii hradu (pěkné), prohlédli jsme si zříceninu a rychle odtud pryč někam do klidu a ticha.
Tuto noc stojíme volně, kousek od pevnosti Fort George N 57,58336° W 4,06453°.

 

Výdaje:

Kniha – Skotsko 9,90 £

Urquhart Castle 19,50 £

Urquhart Castle – pohled 1 £

 

 

Sedmnáctý den cesty – Fort George, Cawdor Castle, Elgin Cathedral, Crovie

pátek 1. 8. 2008

Počasí je dnes velmi uplakané a chladné. Pršelo skoro celou noc a prší i celé dopoledne. Pevnost Fort George je ale přímo úchvatná. Historikové ji považují za jedno z nejlepších opevnění v Evropě. Pevnost byla postavena v letech 1747 – 1769 jako základna pro vojska Jiřího II. v případě, že by se obyvatelé Vysočiny pokusili znovu rozdmýchat plameny jakobitského povstání. V době, kdy byla pevnost dostavena, však již bylo povstání definitivně potlačeno (rody protivníků se uklidnily v posteli) a pevnost od té doby sloužila jako vojenská kasárna. Pevnost lehce připomíná český Terezín, ale opravdu jen lehce. Je daleko mohutnější a dodnes zcela funkční, neb jako ubytovna vojáků složí dodnes.
V pevnosti jsme si kromě suvenýrů koupili další ze zvýhodněných turistických pasů a máme teď v plánu využít jeho rozsáhlé nabídky.
Po prohlídce a důkladném usušení mokrých věcí jsme se vydali k hradu Cawdor Castle N 57,52190° W 3,92446°, který je na Vysočině jedním z nejromantičtějších. Hrad je dodnes trvale obydlený.
Další zastávka je pak v Elginu N 57,64983° W 3,31576°, kde na ulici North College Street leží stále krásná ruina Elgin Cathedral. V době své největší slávy byla považována za jednu z nejkrásnějších ve Skotsku a dokonce soupeřila ve své důležitosti i s katedrálou v St Andrew. Za její konec můžeme považovat manželskou nevěru, protože katedrála byla i se zbytkem města vypálena poté, co biskup z Moray exkomunikoval Vlka z Badenochu (nelegitimního syna RobertaII.) za to, když opustil svou manželku.
Cestou projíždíme Cullen N 57,69236° W2,82471°, město původně situované pod úžasnou řadou klenutých železničních viaduktů.
Předposledním zastavením dnešního dne byla už jen pouze venkovní prohlídka velmi okázalého Duff House, domu stavěného pro jednoho z nejbohatších mužů severovýchodu, hraběte z File. Neshody s architektem ale vedly tak daleko, že hrabě v domě nikdy nežil a dokonce vždy, když jel kolem, trhal na výraz vzteku záclonky u kočáru.
A teď hurá k romantickým rybářským vesničkám Pennan, Crovie, Gardenstown. Vesnička Crovie je uzoučká osada vklíněná do strmých útesů, kde její obyvatelé musí parkovat na jednom konci a domů musí chodit pouze pěšky a veškerý nakup a ba i odpad popovážet na své kárce. Ty jsou zaparkované buď u domu, nebo u malého parkoviště a některé jsou vyvedeny i ve stejných barvách jako dům ke kterému patří. I samotná příjezdová cesta je docela příkrá a označená jako nevhodná pro karavany a tak auto raději parkujeme na wiepointu. Scházíme dolů a celou vesnici si pěšky procházíme. Je slunečný podvečer, na hrázi panuje podvečerní pohoda. Dáváme se do hovoru s místními obyvateli sedícími na zápraží a popíjejícími bílé víno. Je zde nádherně. Po návratu k autu se snažíme najít trochu rovnější místo k přespání. Bohužel, parkování je velmi krkolomné, a tak toto romantické místo k nespokojenosti velitele vozu opouštíme, což má za následek, jeho jednodenní mlčení a odmítnutí plánovat další trasu cesty. Hlavním plánovačem se tak stává Vašek.
Dnes spíme na ne příliš půvabném místě v Roseherty N 57,69942° W 2,115443°. (Dcera Petra se mě právě ptá, kde jsem a co popisuji. Po mé odpovědi to komentuje slovy : „To je to hnusný, jak to tam smrdělo.“ Není co dodat, míst k volnému a trochu pěknému stání je zde jako šafránu. Pokud si to zde někdo bude chtít užít , zůstaňte na wiepointu nad Crovie nebo pokud máte malé auto, odvažte se sjet dolů – každopádně zde zůstaňte!! – pozn. velitele vozu).

 

Výdaje:

Fort George – turistický pas 57,00 £

Cawdor Castle 24,00 £

Elgin – ALDI 14,62 £

 

 

 

Osmnáctý den cesty – Museum of Scottish Lighthouse, Pitmedden Garden, Tolquhon Castle

sobota 2. 8. 2008

Počasí je dnes zase pěkné a my po snídani odjíždíme do muzea majáků, kde trávíme dobré tři hodiny. Fraserburg je dost tvrdě vypadající město závislé na rybolovu. Na jeho severním konci již dvě stě let ční maják, dnes sídlo Museum of Scottish Lighthouse N 57,69750° W 2,00623°, kde návštěvník může vidět obrovskou sbírku čoček a hranolů ze zrušených majáků, pozná život na majáku formou různých vystavených exponátů nebo v kinosále promítaných filmů, prohlédne si zespoda nahoru místní maják postavený na základech středověkého hradu a také se seznámí s rodinou Stevensonových, kterou majáky provázely po celý jejich život.
Dále naše cesta vede do okrasné zahrady Pitmedden Garden N 57,34188°
W 2, 19372° - řekla bych zatím nejkrásnější a nejupravenější anglická zahrada.
Třetí návštěvou dnešního dne je Vaškem vybraná zřícenina hradu Tolquhon Castle
N 57,34916° W 2,21416°, která je skvělá v tom, že jsme zde úplně sami a zřícenina je skvělou schovávačkou a prolézačkou pro děti.
Dnes spíme na lepším místě – u moře v Inverbervie N 56,84185° W 2,27555°, kde Petra s tátou na večerní procházce nacházejí malého tuleně vracejícího se z pláže zpět do moře a mohou ho tak pozorovat z bezprostřední blízkosti.

 

Výdaje:
Pitmedden Garden – dárky, marmeláda, med 7,10 £

 

 

Devatenáctý den cesty – House of Dun, Barry Mill, Dundee

neděle 3. 8. 2008

Na dnešní den jsme si původně naplánovali hrad Dunnottar Castle, ale protože je dnes neděle, otevírací hodiny jsou až odpoledne. Proto jedeme dál a místo hradu volíme palladiovský House of Dun N 56,73014° W 2,54292°, kde můžete spatřit spoustu dobového nábytku a dobových předmětů.
A protože jsme hrady a honosnými domy přesyceni, jako další volíme návštěvu zcela funkčního mlýna Barry Mill N 56,50466° W 2,75964°. Původně jsme si mysleli, že se zde zdržíme asi půl hodiny. Prohlídka a hlavně paní mlynářka Caroline byla tak fantastická, že jsme zde strávili dobré tři hodiny. Caroline nám velmi názorně vysvětlila celý chod mlýna a na závěr poslala pana mlynáře přidat vody v náhonu, abychom mohli vidět mletí na dvě mlýnská kola. Velmi zajímavý byl i celý systém kladek a táhel, který místním mlynářům hodně usnadňoval těžkou práci. Prohlídka byla tak zajímavá, že jsme úplně zapomněli fotografovat.

Z mlýna se pak v pozdním odpoledni přemisťujeme do Dundee na Discovery Point
N 56,45874° W 2,96760°, kde se Vašek těší na další loď. Jak říká průvodce: „Skvělá
hi-tech expozice vám dá pocítit na vlastní kůži chlad i rizika antarktické výpravy. Zaměřuje se na hrdinné i tragické expedice Scotta a Shackletona a využívá nejen dokumentární filmové záběry, ale i ohromující současné snímky a interaktivní počítačové obrazovky.“ Celé audiovizuální centrum je velice podmanivé a přesvědčivé, ale antarktická výzkumná loď kapitána Scotta RRS Discovery, která má být podle průvodce zlatým hřebem celé prohlídky je poněkud strohá, strojovna je dokonce nahrazena maketami, a tak je Vašek docela zklamán.

Opouštíme Dundee přes dva a půl kilometru dlouhý most Tay Road Bridge a nocujeme v minikempu u statkáře, kde jsem zapomněla zapsat souřadnice.

 

Výdaje:

Discovery Point asi 20 £

 

Dvacátý den cesty – St Andrew, Forth Rail Bridge, Edinburg - kemp

pondělí 4. 8. 2008

Na dnešní den připadla návštěva nejstaršího univerzitního města ve Skotsku.
St Andrew není příliš rozlehlým městem, má jen tři hlavní ulice, kde se nachází spousta starobylých budov včetně několika původních patřících univerzitě, maje­státní rozvaliny velkolepé katedrály s bohatou sochařskou výzdobou, ruiny hradu, dlouhou písečnou pláž a hektary golfových hřišť všude v okolí.
St Andrew N 56,33626° W 2,78344°
Po prohlídce města jsme opět zatoužili po drobné změně. Tou se stalo nebo spíše mělo stát muzeum starých autobusů. V některém z I-ček totiž Venda objevil upou­távku a tak to s tátou naplánovali. Jen jedna nepatrná chybička se jim do toho jejich plánu při překladu vloudila – a to, že je otevřeno jen o víkendu. Jaké bylo tedy zkla­mání, když jsme nejprve našli velký dopravní areál a v něm zavřené dveře muzea. Leč hned vedle stáli dva hangáry, které sloužili jako dvě renovační a restaurátorské haly. Řekli jsme si, když už jsme tady, nahlédneme aspoň ode dveří. Po chvíli vy­koukl pán s dotazem, jestli potřebujeme nějakou pomoc. Lámanou angličtinou jsme mu vysvětlili, co se nám přihodilo, a že prostě jen máme smůlu. Pokýval hlavou a odešel, aby se za chviličku vrátil, že klidně můžeme dovnitř prohlédnout si jejich dílny. No fantazie. Závěrem jsme si řekli, že se na nás usmálo velké štěstí a my viděli více, než jen to opravené a naleštěné. Vevnitř stála celá řada exemplářů v nejrůznějších fázích opravy a nejrůznějšího staří.
The Scottish Vintage Bus Museum N 56,11227° W3,46056°
V závěru dne jsme se přesunuli blíž k Edinburgu. První zastávkou bylo místo s výhle­dem na dva edinburgské 1,6 km dlouhé mosty - N 56,01260°W 3,40490° kle­noucí se přes řeku Forth. Ten starší je ocelový železniční most Forth Rail Bridge, který byl postaven v roce 1890 a dodnes se řadí k nejúchvatnějším technickým výtvo­rům viktoriánské doby. Celou konstrukci drží pohromadě šest a půl milionu nýtů a natřená plocha pokrývá 55 hektarů (super). Sousední silniční most je mladší (1964), nese jméno Fort Road Bridge a ve své době byl největším visutým mostem mimo USA.
Večer je na spadnutí a my zajíždíme se ubytovat do kempu Mortonhall Caravan & Camping Park N 55,90447° W 3,17806°, na který jsme dostali typ během naší cesty. Máme trochu obavy, zda bude volno, protože právě začíná festival. Obavy jsou zby­tečné, kemp je sice docela zaplněn, ale pár volných míst je vždycky. Milým překva­pením je Slovák na recepci kempu a my se tak bez problémů dovídáme spoustu po­třebných informací. Na úterý máme v plánu jednodenní návštěvu města a je nám jasné, že s naším autem se nechytáme. Zítra nás čeká hromadná doprava. Všichni se těšíme na jejich double-deckery.

 

Výdaje:

8. tankování okolo St Andrew 63,61 l 633 km 81,37 £

kemp 56 £ (dvě noci)
pohled St Andrew 1 £

 

Dvacátý první den cesty – Edinburgh

úterý 5. 8. 2008

Počasí nám docela přeje, ráno svítí sluníčko, trochu pofukuje vítr. (V průběhu dne se sice počasí změnilo, ale co se týče deště, byli jsme uchráněni.)
Jako stěžejní volíme trasu navrženou v průvodci pro jednodenní výlet a z kempu se vydáváme na autobus číslo 11. A zase drobná chybička, na kterou jsme ale včas upozorněni. Máme snahu stát na té straně, jako kdybychom byli v Čechách. To bychom ale dojeli na konečnou. Autobus přijíždí, u řidiče si kupujeme lístky (musíte mít přesně, řidič nevrací) a hurá nahoru. Autobus se kývavým pohybem přibližuje k centru, stojí téměř na každém rohu a my se z výšky kocháme jejich architekturou (jsou mi velmi blízcí tím, že se ve svých domech neschovávají za žádné ploty ani za záclony).

Edinburgh přezdívaný „Athény severu“ patří mezi nejhezčí města na světě. Centrum města se dělí na dvě části: Old Town a New Town mezi nimiž se rozprostírá Princes Street Gardens, zahrady v samém centru města.

Z autobusu vystupujeme na Princes Street a naše kroky směřují do National Gallery of Scotland (zdarma), jedné z nejlepších z menších galerií na světě, která vystavuje mistrovská díla Raffaela, Tiziana, El Greka, Rembrandta, Rubense, Moneta, Gauguina (Tři Tahiťanky), Canovy (Tři Grácie), …
Odtud pak vycházíme do Princes Street Garden u Floral Clock, což jsou skutečné květinové hodiny tvořené více než dvěma tisíci rostlinami, které zrovna zahradník na žebříku pleje a vydáváme se strmým výstupem k hradu. Zde se nám náležitě vyplatil turistický pas, protože jsme ušetřeni dlouhé fronty na vstupenky a postupně procházíme celý hrad.

Edinburgh Castle vévodí siluetě města více než osm set let, vypovídá o dějinách skotského národa a uchovává skotskou korunu, meč, žezlo a legendární korunovační kámen – kámen osudu. Postupně si procházíme kapli sv. Markéty, královský palác i s místností uchovávající korunovační klenoty (zde asi půl hodiny čekáme ve frontě, než se konečně posuneme do klenotnice), hlavní sál s otevřeným dřevěným krovem, kasematy, skotský národní válečný památník, …
Z hradu pak vycházíme na The Royal Mile, která už zcela žije v zajetí festivalu. Královská míle je nejstarší ulicí v Edinburghu, skutečně měří jednu míli a je rozdělena na několik samostatných ulic. Zde si u Turka kupujeme malé občerstvení a navštěvujeme Museum of Childhood a také High Kirk of St Giles – monumentální kostel, kde nás zaujala malá holčička krásně hrající na varhany.
Je pozdní odpoledne a pro dnešek jsme nasáli docela slušnou porci rušné městské atmosféry. Cestou do kempu doplňujeme potraviny včetně návštěvy řeznictví, kde kupujeme výborné steaky a hurá zpět na autobus. Navíc se počasí hodně kazí, začíná pršet a nakonec lije celou noc – pečínka byla).

 

Výdaje:

lístky na autobus (celodenní) 9 £

jídlo asi 50 £

maso asi 12 £

nákup 25,90 £
kniha Edinburgh asi 5 £

 

Dvacátý druhý den cesty – Melrose Abbey, Jedburgh Abbey

středa 6. 8. 2008

Od rána lije tak, že některá obytná auta mají problémy s odjezdem z travnatých ploch. My odjíždíme statečně, ale mírný rozruch způsobujeme u servisního místa tím, že předvádíme naši rozborku a sborku. Když totiž potřebujeme vylít WC kazetu, musíme sundat čtyři kola a nosič připevněný na kouli. To je sice daň malého auta, které ale zase na druhou stranu vjede a zaparkuje kdekoli. Navíc déšť způsobil, že Petr napouští místo „drinking water“ - pitné vody vodu užitkovou. Naštěstí Petra vidí a anglicky rozumí a tak nás zachránila od střevních problémů.
Opouštíme uplakaný Edinburgh. Déšť nás provází i u dalších památek. První dnes je Melrose Abbey N 55,59879° W 2,71897°, romantické místo pro ducha Roberta I., jehož srdce údajně spočívá zde na tomto pozemku. Z opatství se dochovaly obvodové zdi křížové chodby, kuchyně, a další klášterní budovy a kostra opatského kostela s východním oknem a s bohatou středověkou sochařskou výzdobou.
Jen patnáct kilometrů od hranice s Anglií leží zbytky dalšího významného opatství Jedburgh Abbey N 55,47685° W 2,55217°, místa naší poslední historické památky ve Skotsku.
Přímo ve městě narážíme na jeden z mála bazénů N 55,04000° W 2,18059° a volíme relaxaci. Bazén je staršího data, nejde o žádný aqua-park, ale na vyblbnutí a odreagování to úplně stačí. Po vykoupaní si vaříme večeři a popojíždíme. Loučíme se se Skotskem a v Anglii se přibližujeme k Hadrian's Wall. Protože se opět pohybujeme v chráněné oblasti nespíme nadivoko, ale u statkáře v jeho místním kempu. Bohužel, souřadnice byly nějak opomenuty.

 

Výdaje:

Jedburgh Abbey – pohledy a suvenýry 26 £

bazén

 

Dvacátý třetí den cesty – Hadrian's Wall

Čtvrtek 7. 8. 2008

Naše cesta se pomalu chýlí ke svému konci. Poslední turistickou atrakcí se stává Hadrian's Wall, konkrétně její část Chesters Roman Fort. Jedná se o jednu z pevností vybudovaných na této hraniční zdi, svědčící o vysoké vyspělosti kultury už někdy kolem roku 120, kdy byly na příkaz císaře Hadriana zahájeny práce na 117 km dlouhém obranném valu. Vojska byla rozmístěna v pevnostech podél valu a v pětikilometrových rozestupech byly vystavěny obranné věže, později přeměněné na pevnosti.
Po prohlídce nás čeká dlouhý přejezd až do Scarborough – rekreačního a lázeňského střediska, kde už nějaký ten rok pobývá a pracuje náš kamarád zubař. Po odpolední kávě se loučíme a jedeme a jedeme a jedeme.
Kolem třetí ráno jsme v Doveru, kupujeme si lístky a vracíme se tentokrát trajektem zpět na kontinent.

 

Výdaje:

Hadrian's Wall - vstupné 18,59 £

9. tankování Kirkburn 41,63 l 522 km 53,71 £

 

Dvacátý čtvrtý den cesty – přejezd Německem

Pátek 8. 8. 2008

 

Nikam nespěcháme, jen pomalu se přibližujeme k domovu. Když zjistíme dle navigace příjezd někdy nad ránem, zastavujeme před Frankfurtem a děláme si závěrečný večer naší cesty.

 

Výdaje:

10. tankování Belgie 531 km 66,3 €

Dvacátý pátý den cesty – Loket

Sobota 9. 8. 2008

 

Před naším domem zastavujeme okolo jedné po poledni a po vybalení slavíme šťastný návrat v naší pizzerii.

Výdaje:

11. tankování Německo 62,5 l 465 km 85 €
ALDI 81,91 €
ALDI 27,68 €

Komentáře

#1 | Mirek a Iva dne 19.11.2009 19:26
Poslušně hlásím přečteno. Celé. Úžasné, skvělé! Děkujeme. To si pište, že tento cestopis bude pro nás určitě velké vodítko. Gratulujeme!:^:g :_
P.s. Dášo, prosím, vidím blbě? Nemůžu najít cenu trajektu zpět. Byla by? Děkuju.
#2 | Jarda a Iveta dne 19.11.2009 19:41
Petře a Dášo - jedním slovem super!!!!! To, že jste to dokázali napsat ( a jiná Dáša sem dát Grin - což je trochu zamaskováno Grin ) je prostě bomba. !M:g
A já už se těším na promítání letošní dovolené...a pak na čtení cestopisu z ní!M
#3 | dasa dne 19.11.2009 20:10
Je to opravdu fantastický cestopis:^, tleskám Dáše od Petra, která vše sepsala:g . Mirku a Ivo, pokud se vám Petr neozve sám, zeptám se ho na cenu trajektu zpět. Už se těšíme na letošní dovolenou, tento cestopis nám bude výborným průvodcem, dík :g
#4 | Drakous dne 19.11.2009 22:04
Ohromující slohová práce !
Ta práce s mimořádně bohatou slovní zásobou, členění souvětí s důrazem na udržení pozornosti čtenáře a nakonec podrobná práce s GPS.
Smekám !!!
Navrhuji rozšířit předpovědi počasí (byť tedy jsou leckdy velice chatrné , asi jako rigorózní práce rychlostudentů v Plzni (a asi nejen tam,že)) o termín ,,svinění ".
A už studuji mapu, abych si zakreslil Hovadovou stezku.
Opravdu úžasný cestopis.Blahopřeji.
Pohlazení po duši,děkuji.
#5 | dasa dne 20.11.2009 07:33
Vzkaz od Petra a Dáši: !o
Lodní lístek z ostrovů UK stál 130 liber (bez objednání předem). Za eurotunel i trajekt se dají ušetřit nemalé peníze při objednávce dopředu, což nebyl náš případ, neb jsme si jeli zcela volně, bez časového trápení.
#6 | Mirek a Iva dne 20.11.2009 13:25
Ahoj a děkuji za info. Tu záměnu kdo je kdo jsem nepochopil, tak se omlouvám.
#7 | VIPsuperkaravany dne 26.11.2009 12:05
Teda fakt nádhera, jen malý tip do Anglie.....z Dunkerque do Dover jezdí všichni Norfolkline Ferry stojí auto a přívěs 65 Eur, obytný automobil kolem 60 Eur, tunel je luxus, ale 260 Eur.....na lodi je zase romantika a pro nás čechy vždy je na co koukat, co už oklepaní kamioňáci ani neregistrují :-) Ale cestopis nádhera a klobouk dolů!
#8 | Radek Sladky dne 30.11.2009 20:47
Fakt díky, tohle bych rád, abychom někdy taky zažili - po takovém čtení...:^
Radek S.
#9 | Espero dne 20.09.2018 14:45
Připravuji na příští rok 3 týdenní cestu do Skotska s ústředním motivem zajet si na nejlepší Fish and Chips na světě, kterou dle jakýchsi odborných průvodců dělají ve městě Stoneheaven u Aberdeenu v bistru Bay. Ovšem co cestou uvidíme už bude jen na nás a tak tady sbírám "rozumy". Po dlouhé době by to měla být opět důkladně připravená cesta, ale nemyslím, že bychom mohli vidět mnoho jiných zajímavostí, než je uvedeno např. zde. My ovšem budeme chtít nadivoko a bez kempů. Možná budu, až přijde čas hledat spolucestovníky.

Přidat komentář

Pro přidání komentáře musíte být přihlášený.

Hodnocení

Hodnotit mohou pouze přihlášení uživatelé.

Prosím přihlaště senebo se registrujte pro možnost hodnocení.

Výborné Výborné 100% [4 Hlasů]
Chvalitebné Chvalitebné 0% [Žádné hlasy]
Dobré Dobré 0% [Žádné hlasy]
Dostačující Dostačující 0% [Žádné hlasy]
Nedostačující Nedostačující 0% [Žádné hlasy]
Vygenerované za: 0.46 sekund
177,018,698 návštěv