Kam se vydat? (Německo, Švýcarsko)
Ta pohoda a odpočinek!
Rádi bychom se podělili o naše zážitky z první opravdové dovolené ve vlastním mobilním obydlí. Jak jsem se již zmínil na jiném místě, letos jsme si konečně pořídili vlastní karavan. Ale kam se vydat? Že by opět do Chorvatska, ale poprvé ne již pod stan, poprvé s karavanem, to bude prima! Začali jsme plánovat kam, na jaké místo, téměř vše jsme již měli připravané, ale úředníci v Chorvatsku a ve Slovinsku o nás moc nestojí a rozhodli za nás.
Jakmile jsem se dozvěděl o nehorázných poplatcích za slovinské dálnice a že nemohu vzít své oblíbené masné výrobky do Chorvatska, rozhodli jsme se cestovat "jen" do sousedního Německa. Již dlouho jsme snili o návštěvě Mnichova a jižního Německa s krásným, pohádkovým zámkem Neuschwanstein na samém okraji Alp. Sbalili jsme vše potřebné, včetně kol a vydali se na cestu za poznáním nových krajů.
Z Liberce po dálnici až na Rozvadov a do Řezna. Našli jsme pěkné místo pro nocování, ještě týž večer se prošli starobylým městem a dokonce jsme stihli semifinále ME fotbalového šampionátu v místním obřím stanu. Ráno jsme pak pokračovali do Ingolstadtu, parkování u nového koupaliště, které jsme velice rádi využili po cyklo projížďce městem. Po příjemné koupeli směr Mnichov a parkování kousek od olympijského parku u dalšího koupaliště, které jsme samozřejmě také navštívili. Zde jsme strávili 4 dny, na kolech projeli velkou část Mnichova, včetně nádherného zámku s velikým parkem, centrum města, park podél řeky až k nové a úchvatné stavbě fotbalové Allianz arény.
V Olympijském parku jsme zažili zajímavou podívanou, závod horských kol na 24 hodin, noční půlhodinový ohňostroj a v něděli pak večerní finalový fotbalový zápas ME, který se promítal na dvou obřích televizních obrazovkách. To byl zážitek! Irena fotbal nemusí, ale ta atmosféra na "starém" olympijském stadionu byla nádherná. 30. června brzy ráno pokračujeme dále směr Alpy do obce Brunner, kde jsme se ubytovali v místním, velice dobře zařízeném kempu na břehu jezera, s výhledem na již zmiňovaný zámek Neuschwanstein pod příkrými svahy Alp.
Z této naší "základny" jsme opět na kolech projezdili celé okolí, město Füssen, Schwangau a jeden den ráno k lanovce, kde jsme nechali naše kola a pak se nechali vytáhnout kabinovou lanovkou na kopec Tegelberg do výšky 1 720mnm. Ten nádherný pohled dolů do kraje! Počasí nemělo chybu, takže bylo vidět jak daleko za jezero Forggensee, tak na druhou stranu do nitra Alp s výhledem na nejvyšší alpskou horu na území Německa Zugspitze. Vystoupali jsme po úzké stezce ještě výše až ke kříži na vrcholu skalnaté hory. Ta cesta dolů, to jsme si dali. Sice jezdíme na kolech od sněhu do sněhu, ale jít téměř 4 hodiny stále dolů po alpských stezkách s krásnými výhledy na zámek Neuschwanstein téměř z ptačí perspektivy a pak ho celý obejít a ještě další asi 3 kilometry pro kola k lanovce.
Jak jsme byli šťastni že už sedíme, sice jen na kolech, a za pár minut jsme byli zcela zdrceni v kempu u naší základny. Ještě se vykoupat v teplé vodě jezera, ta pohoda, a mohlo začít pršet. Sice jen asi hodinová přeháňka, ale vydatná. Vzpoměli jsme si, jak by nám asi bylo ve stanu..... . Původně jsme se chtěli podívat i do Rakouska, ale Irena přišla s nápadem, podívat se až do Basileje, kam v našem termínu měli zavítat i naše děti, brázdící na hotelové lodi vody mohutného Rýnu. Přesvědčovat mně nemusela ani chvilku, další den ráno jsme již měli sbaleno a přez okraj Rakouska jsme si to alpami namířili do Švýcarska. Cestou jsme odbočili na jih a ještě stihli navštívit Vadůz, hlavní město Lichnštejnska. Kdy se nám to opět poštěstí, že? No a po pár hodinách dálnicí směr Curych.
Krásná horská scénérie, stejně jako v Německu kvalitní silnice a již se blížíme podél curyšského jezera do centra města. Bylo již večer a tak sháníme, kde spustit nožky našeho karavanu. Chvíli nám to sice trvá, ale na doporučení místního občana, byl již trochu v náladě, nacházíme malý park s parkovištěm přímo u břehu jezera. To je již ale tma. Ráno se probouzíme do jasného dne a nestačíme se divit, jaké krásné místo jsme našli. Hurá na kola a do města. Centrum bylo asi 8 km daleko, ale co je to pro nás, navíc po rovině.
Prohlídka města a pak honem opět k jezeru, najíst a hybaj do teplé a průzračné vody. Ta pohoda a odpočinek! Další ráno si to již zase "valíme" po dálnici do Basileje. Míjíme nový fotbalový stadion a vjíždíme do tunelu. Je nějaký dlouhý, navigace v něm přestáva navigovat, ale co, někde vyjedem. Ano vyjeli jsme a rovnou do Francie. Hned za přechoem se otáčíme a již po povrchu hledáme místo na parkování. Nacházíme ho vcelku brzy, je pátek večer a parkovište je až do pondělního ráno zdarma. Co víc si přát, jsme přímo u vody, navíc kousek od kotviště lodí, kam má přijet i "naše" loď s našimi potomky. Dopoledne prohlídka města, jak jinak než na kolech, a odpoledne již vyhlížíme loď. To bylo překvapení z našeho příjezdu. Po společně stráveném víkendu v pondělí ráno zajíždíme do Francie, do města Mulhause.
Krásné město opouštíme a vracíme se do Německa na dálnici a pokračujeme do Freiburgu s nocováním na STLP u dealera karavanů a obytných vozů. Ještě stačíme zavítat k velkému novému prodejnímu areálu HOBBY, zde trávíme asi 2 hodiny a pak dále opět do Francie, tentokrát navštěvujeme historické město Štrasburg. Můžeme vřele doporučit. Opravdu stojí za shlédnutí! Další den polykáme další kilometry na sever, tentokrát míjíme známé lázně Bade-Baden a jsme v Karlsruhe. Prohlídka města, stáčíme se na východ a odpoledne jsme v dalším městě automobilů, tentokrát ve Štuttgartu.
Ještě večer stíháme prohlídku zajímavého města, ležícího v údolí mezi kopci a se spoustou vřídelních pramenů. Samozřejmě opět navštěvujeme vřídelní koupaliště. Je tu několik bazénů s různou teplotou vody. Irena se vznáší pro mně studené minerální vodě, já raději mířím do bazénu s vodou teplou. Každý si může vybrat. Ve Štuttgartu trávíme 2 noci a pak již míříme k domovu. Před našimi hranicemi ještě nocujeme, další noc pak již v Čechách u známých poblíž Domažlic. No a kazí se nám počasí. Poslední naší zastavkou je kemp Na Ostrově v Zadní Třebáni.
To už je ale počasí opravdu bídné a tak v neděli ráno, v poslední den naší fantastické dovolené, jedeme rovnou za nosem na adresu našeho trvalého bydliště do Liberce. Byla to dovolená na které jsme si sice moc neodpočinuli, ale to co jsme viděli rozhodně stálo za to! Že jsme nebyli letos v Chorvatsku? Vůbec nevadí, nikdo nám nic nenařizoval, nikdo nás neomezoval, nic nám nezakazoval. Koupali jsme se jak v přírodě, tak i v bazénech a vlastně nám nic nechybělo. Pokud někdo z vás bude chtít navštívit tuto oblast, rozhodně neváhejte a jeďte! Vřele doporučujeme. Foto v galerii.
Doufám, že vás tento článek příliž nenudil, nejsem hold žádný spisovatel, a dočetli jste ho až do konce. Za to vám patří náš dík a přejeme hodně podobných cest a zážitků. Z Liberce Zdeněk a Irena.
Členové online 0
Nejnovější člen: Pawaj
Prosím Přihlásit se nebo Registrace volit.