Od snů ke skutečnosti
Zavřen na Balatonu
Vrátili jsme se z Jugoslávie (kemp Čisto) je ještě pozdní léto, píše se r.83. Nemám vůbec žádné věci ke kempování, vše tam zůstalo, přivezli jsme ale krásné vzpomínky. Urychleně kupuji mírně jetý OP N126 a během dvou týdnů už míříme na Balaton do Boglárlele na surf , za čtyři týdny jsem toho na surfu zvládnul dost, jezdím již s trapézem. Asi třetí den začíná foukat, beru nádobíčko, peníze do takového vodovzdorného PVC šulku, poučím manželku a děti, že k večeru jsem z druhé strany zpět .
A už jedu ve skluzu na druhou stranu, asi v polovině slyším kvílení syrén, blíži se ke mně dva policejní čluny. Plachtu musím dát na vodu a jsem nahnán do jednoho člunu, kde si musím lehnout na zem, do druhého nakládají, co nakládají, hážou surfa i s plachtou. Já jsem pouze v plavkách a na sobě trapéz, bez neoprenu. A už frčíme po vodě curyk. Vezou mne na místní kapitanát, kde je vodní policie. Výslech v Maďarštině, zápis mi strkají pod nos, odmítám cokoli podepsat. Tak nic…klepeta na ruky, zpět lehnou do člunu a vijo do Siofoku a rovnou do basy, která je v takovém hausbotu na vodě. Maďarské Pengó (peníze) již nemám, ty mi zabavili. Za chvíli mne volají k výslechu, tam se dovídám, že jsem provedl přestupek, neboť dále jako 200m nesmím od břehu, chtějí 10 000,-HUF, stále se bavíme rukama nohama, nedávám na sobě znát, že rozumím německy. Pokutu odmítám a dávám najevo, že jsem cizí státní příslušník a do 18 hodin do večera mne musí propustit, to jsem si dovolil moc, ale nevadí, oháním se, že chci mluvit s ambasádou v Pešti. (jinak v dalších letech teprve poznávám, co se děje na Balotonu, když blikají kolem majáky, to už se na vodě nejezdí, pouze se skáče, vlny jsou 2 až 3m výšky…opravdu velmi nebezpečné kvůli plitké vodě, která vás při pádu tlačí ke dnu…brrr, až se mi mrazí na zádech)
Po chvíli mne znovu vyvedou z ťurmy, vrazí mi do ruky telefonní sluchátko v němž se ozývá borec co mluví napůl slovensky a napůl maďarsky, prý tu pokutu musím zaplatit, chvíli držím sluchátko já, chvíli policajt, končí to tím, že nic platit nebudu a hotovo. Moje žena a děti se zatím opékají na břehu nic netušíc o mé situaci. V ťurmě je mi zima, jsem jen v plavkách, začíná být pozdní odpoledne. Je asi 19 hodin, rachot klíčů, vyvádějí mne na vzduch, co asi se mnou bude….zatím netuším. V zápětí dostávám kopanec do řiti, trapéz letí za mnou, peníze ne…. A jsem na ulici v přístavu, skoro nahý a asi 30km do kempu. Stopuji a během hodiny jsem nazpět v kempu. První otázka mé ženy, tak jak bylo, co jsi jedl, povídej. Tak povídám, přicházejí sousedi, je z toho večer plný zážitků a smíchu až skoro do půlnoci. Manželka se ptá a kde máš surfa, oblévá mne pot….ježišmarjá, teprve teď si uvědomuji, že jej policajti vyhodili na břeh u stanice, která jak zjišťuji je asi 400m vzdálená od kempu.
Dáme si ještě po panákovi a jdeme ještě s jedním odvážným sousedem policajtům toho surfa vyfouknout….podařilo se, ale riťku jsem měl…no co budu povídat. V příštích letech se již na Balaton vracím pravidelně ale již a jen pouze s profi výstrojí, navíc jako výhradní zástupce pro dovoz jedné výrobní windsurfové a snowboardové firmy, ale to již skončil sóó-cializmus s lidskou tváří, o tom až někdy jindy.
Příště: první cesta do Chorvatska po válce v r.1996
Prosím Přihlásit se nebo Registrace volit.