Přes Tatry až k Baltu
připravila jsem cestu kolem Slovenska, nejkrásnější města Trenčín, Trnava, Bratislava, Komárno, Banská Štiavnica, Bardejov. Termální koupele, Sliač, Brusno, Dunajská Streda.Hrady Spiš, Orava, Strečno. Slovenský ráj, Malá Fatra.
Přes Ostravu do Polska- Osvětim- koncentrační tábor, Krakov, Wielička- solné doly, Waršava, Mazurská jezera, Vlčí doupě, Elblacký kanál, Gdaňsk, Sopoty, Hell, Poznaň, Wroclav.
14.5.
Máme v plánu prohlídku hradu Trenčín, auto jsme nechali nejblíž jak jen to šlo, u stadionu Povážská ulice N 48, 53.871 E 18,02.908, Městečko upravené, římský nápis na skále pod hradem z roku 179 n.l. je nejsevernější stopou Římanů, hrad je jedním z nejmalebješích na Slovensku, největší palác tohoto hradu nechal vystavět Zikmund Lucemburský- Liška ryšavá. V Čechách zavrhovaný panovník, na Slovensku a v Uhrách má pověst skvělého a osvíceného vládce.
Piešťany- parkujeme u Tesca, ale prší a přší a do města je to dost daleko, nechceme riskovat ani na kolech, tak lázeňské město oželíme a pokračujeme do Trnavy. Toto město je nazýváno malý Řím díky velkému množství klášterů a kostelů. Trnava jedno z nejstarších a také nejhezčích měst Slovenska, kdysi byla sídlem uherského primase- místního čelného představitele katolické církve. Dnes církevně vyjímečné postavení- sídlí zde arcibiskup. Dominantou města je kostel sv. Mikuláše v barokním slohu. Celé městečko lahodí oku. Parkujeme u Tesca extra Veterná 40
15.5.
Bratislava- velká města je nejlepší navštívit o víkendu, kdy místní odjíždějí z města ven, nejezdí tolik aut a je relativně klidněji.
Zázemí máme přímo u botanické zahrady na malém parkovišti N 48, 08.882 E 17, 04.348
Počasí není ideální, zrovna jsou ledoví mužíci a tak nám to dávají jasně najevo. Zima, fouká ledový vítr, ale my se jen tak nevzdáváme a sundáme elektrokola a hurá podél Dunaje na Bratislavský hrad. Bratislava má dnes krásně opravené Staré Město, jsou tu celé nové části, a ta nekrásnější je část nábřeží kolem budovy Slovenského národního divadla. Bratislava je nejen historie, ale hlavně moderní pulsující město žijící ponejvíce v sídlištích jako je Petržalka a další. Největšího významu dosáhla Bratislava za vlády Marie Terezie 1740-80. Uherský sněm zasedal naposledy v Bratislavě 1848, potom význam města upadal. K oživení došlo až koncem 19. st. rozvojem průmyslu. Nynější sídlo prezidenta je v Grassalkovichově paláci. Kolem jsou příjemné zahrady. Klasicistní Primaciální palác byl postaven 1777-81 jako zimní sídlo ostřihovského arcibiskupa, v roce 1805 zde Napoleon uzavřel Bratislavský mír. Od roku 1903 slouží jako radnice. Také se nesmí zapomenout na Michalskou bránu. Staré město jsme projezdili křížem krážem, cyklostezky zatím nějak chybí, ale začíná se blýskat na lepší časy. Kolem Dunaje se budují, ve městě žádný náznak, jezdí se mezi auty a autobusy, dost nebezpečné.
Vyšlápli jsme až na Slavín- monumentální hřbitov, kde je pochováno asi 5 tisíc vojáků Rudé armády, místo je dojemné a zaslouží od nás velkou úctu.
17.5.
Pokračujeme do Dunajské Stredy. V kempu máme známé a tak míříme za nimi, jsou to zkušení cestovatelé a tak si určitě dobře vybrali. Odhad byl správný.
Termalpark park je opravdu jedinečné místo pro relaxaci- N 48° 58ˇ59.2 E 17° 36´ 24. Za kemp jsme platili denně 28 euro, dvě osoby, auto.Nabrali jsme si vodu, dostatečně jsme si užili termální koupele v nádherném prostředí a s milými lidmi.
Cestou na nákup do města sledujeme, kolik zde žije romských obyvatel, hlučných. Jejich chatrče se rozpadají, kolem příbytků se povalují odpadky, rozbité sklo, vraky aut, mezi tím vším pobíhá mnoho malých dětí a,suší se barevné prádlo. Prostě takhle nějak žije budoucnost slovenského národa. Je mi z toho hodně smutno, protože takhle si nepředstavují ekonomický nárůst pro krásné Slovensko.
18.5.
Zajedeme se podívat do Gabčíkovo, zrovna do vzdymadel najíždí loď, počkáme si, je to zážitek vidět, jak loď stoupá na hladině a pak odplouvá po Dunaji.
Jedeme do Komárna. Osvědčilo se nám parkování u Tesca, jsou v každém větším městě a není zde časově omezené parkování. Z jedné strany máme školní zahradu, z druhé vjezd pro zásobování. Chystáme se na prohlídku města, jednoho z nejstarších na Slovensku, v cípu Žitného ostrova, na soutoku Dunaje a Váhu.
První zmínka o Komárně je z roku 1075. Zdejší vojenská pevnost ve 13 st. odolala i nájezdům Tatarů. Turci město napadli v roce 1529, pevnost nikdy nedobyli.
Autem parkujeme téměř ve středu města vedle velkého parku s krásnou věží. Jdeme pěšky po mostě přes Dunaj až do Maďarska, nikdo si nás nevšímá, kontrolují je dodávky, zda nepřeváží běžence Koukáme na cíp, kde se setkává Dunaj s Váhem, hledáme pevnost, ale najdeme malebné náměstí Evropy, radnici s věží, náměstí generála Klapky. Všude, myslím na každém náměstíčku, v každém slovenském městě, funguje internet. Žádný problém s připojením. V tomto je celé Slovensko super a ještě další výhody, například velké slevy ve vstupech na hrady pro seniory, studenty, slevy na vlak, lanovky.
Jedeme dál do města Štúrovo, nenašli jsme parkování, lidé jezdí z práce, tak je velký cvrkot .Město se nám jeví panelákové, nezajímavé, pokračujeme do Levice, tady nakoupíme v Tescu potraviny.
Další cíl je Banská Štiavnica.
Odbočíme do Štiavnických vrchů a frčíme vzhůru po úzkých silničkách. Kolem nás jsou hlavně listnaté lesy, málokde se objeví nějaký jehličnan. Dojedeme až k Počúvalskému jezeru. Je to romantický kousek přírody, tak dojdeme až k hotelu Topky, tady je malinká ZOO, nějaká lesní zvěř, slepice. Nakonec místo na přespání jsme našli na druhé straně jezera pod horou Sitno- to je pro Slováky posvátná hora jako pro Čechy Blaník.
Jezero Počúvalské i mnohá ostatní v okolí bylo vytvořeno uměle.V krajině, kde byly hlubinné doly se i ta podzemní voda ztrácela, jezero tedy zachytávalo dešťovou vodu stékající z hor a pak uměle vytvořené kanály poháněly mlýny a stroje v dolech, dílo bylo unikátní ve své době. Vybudováno 1775-79.
20.5.
Ráno se probouzíme a přemýšlíme, kam dál.
Vesničky od Bratislavy ke Komárnu byly čisté, upravené, hodně domů nových moderních v evropském stylu současných zbohatlíků. Cestou dál k severu se vesničky mění, jsou chudší ve stylu původních slovenských vesnic. Žije zde hodně cikánů a jejich chalupy se poznají na první pohled. Jsou neopravené, okna rozbitá, střechy a krovy propadlé, ale na dvorku se batolí vždycky hodně dětí..
V Banské Štiavnici se od 12 století těžilo zlato. V roce 1245 se stalo městem královským. Později se těžilo stříbro asi do 15. století, pak nastal úpadek. V roce 1526 vypukla vzpoura horníků a ta se rozšířila do celé Evropy, horníci se domáhali zlepšení životních podmínek.
V roce 1627 se poprvé v dolech použil střelný prach, 1763 vznikla ve městě báňská akademie, jedna z prvních v Evropě. Zaparkovali jsme na volném parkovišti pod katolickou školou N 48°27,420 E 18° 54.134, je tady dost plno, ale místo se našlo. Sešli jsme na náměstí sv Trojice. Tady je zajímavý morový sloup, který se už posunul o 1,8 m s kopce dolů. Prohlédli jsme starý hrad, klopačku- věž, odtud se svolávali horníci do práce. Městečko je kouzelné, umístěné mezi svahy. Celé jsme prochodili, štola byla zrovna zavřená. Je dobré přijít dopoledne a koupit si lístek. Mimo sezonu je jen jedna prohlídka denně a to dopoledne.
Kremnici vynecháváme, je to trochu zajížďka, tak míříme do Zvolena. Dochází nám voda, tak ji pracně přelévám z láhve do kanystru na WC v Tescu ve Zvolenu. Máme plán lázeňské město Sliač. Parkování ve městě je zakázané a parkoviště u lázeňských domů na kopci jsou dost drahé, tak se utáboříme na nádraží, skoro u peronu. Vlaky jezdí asi jednou za hodinu, ale my už jsme zvyklí na hukot motoráku. Odjíždět v noci se nám nechce, tak nějak přežijeme. Do lázní jdeme pěšky. Lázeňské domy kdysi honosné a funkční, dnes chátrají, udržují se jen cestičky a parky. Voda z pramenů obsahuje železo, má léčit zažívací potíže, ale na chuť dobrá není.
ze Sliače se přemístíme do Banské Bystrice. Prohlídka nám krásně vyšla na sobotu, nečekáme žádné davy lidí. Tak i parkování je příjemné u hradeb města. Jsme tady skoro sami a nic se neplatí 19°1403- 48°8763. Obešli jsme náměstí, staré město a přilehlé uličky, památník SNP, vojenské muzeum v parku a pokračujeme do Donoval. I zde je parkoviště zadarmo. Výhled na Nízké Tatry je okouzlující. Projdeme se kolem lanovek, nahlédneme do vesničky Habakuky, taková trochu strašidelná, trochu zábavná a inspirující hlavně pro děti. Potřebujeme vodu a tak musíme dál. Do lázeňského města Brusno. Klidné, v zeleném parku, kdysi rájem pro lázeňské návštěvníky. Staré lázně dnes chátrají, kousek opodál jsou postavené nové, funkční. Vyzkoušíme několik léčivých pramenů, nejpitnější se nám jeví Ondrej, tak si po kanystrech nanosíme vodu. Přespíme na parkovišti vedle parku, zítra nás čeká Slovenský ráj.
Plánujeme nějaké túry pěšky i na kole. Tak hledáme příhodné stanoviště a trochu i bezpečný úkryt. Vesničky na trase jsou plné cikánů a to v nás vzbuzuje nedůvěru, původně jsme chtěli zůstat v Podlesoku u bývalého koupaliště, nyní ohořelá stavba. Sice tady pár aut parkuje, tak se přidáme a chceme na výlet na kolech, ale zjišťuji, že se mi ulomila brzda na kole. Výlet ruší a večer odjíždíme do Popradu. V jednom obchodě nám poradí, kde hledat servis pro opravu kola. Je to Teplická cesta 1, hned vedle OBI. Brzdu mají, Jarda ji namontuje. Na parkovišti přespíme. Potěšíme se pohledem na Vysoké Tatry a ráno se vracíme zpátky do Slovenského ráje. Raději zvolíme parkoviště v Podlesoku za 3 eura na den a jsme klidní. Turisté nám odsouhlasí, že cyklostezky po Slovenském ráji jsou výborné, tak jim uvěříme a vyrazíme na trasu. Nejhorší naše rozhodnutí.Trasy příliš náročné na stoupání i pro elektrokola, cesty kamenité, místy nesjízdné. Pracují zde dřevaři, takže dlouhé úseky plné větví a klestí. Sice jsme to zdolali až na Kláštorisko, ale bylo to fakt hrůza. Takže nedoporučuji kola. Jezdit jen mezi vesničkami po silnici. Také jsme potkali jen asi 4 cyklisty na trase. Fandili jsme jim.
Na další den už volíme túru pěšky Suchá Belá. Zaplatíme vstup do Slovenského ráje pro důchodce 0,5 eura a vyrážíme. Sice prší, tak váháme, ale otrlí horalé nás povzbuzují, že to přejde, tak se nenecháme zahambit a jdeme. Cesta je to opravdu krásná. Množství žebříků a šplhá se pořád vzhůru. Naštěstí pršet přestalo a den byl jak malovaný, tak jsme všechno zvládli. Převýšení nejsou velká, soutěska Suchá Belá je jedna z nejúchvatnějších krasových cestiček. Vodopády, skalní okna, kaskády, žebříky, řetězy, přírodní výřivky. Cesta je jednosměrná a začíná v Podlesoku. Stejně krásná je i trasa Prelom Hornádom, ale tu jsem absolvovala před 30. lety. Příště Velký Sokol, dolina Piecky.
Na parkoviště dorazili ještě cizinci z Francie a Holanska. Něco jsme chtěli konverzovat v angličtině, ale moc nám to nejde. Musíme se jěště hodně zlepšovat.
Večer projíždějí okolí policejní hlídky, naštěstí je klid, tak zase odjedou.
25.5.
Ráno vstáváme v 6 hodin. Ještě nanosíme vodu. Studánka je přímo proti parkovišti. Odjíždíme směr Levoča a Spišský hrad. Auto jsme nechali na parkovišti ve Spišském Podhradí. Protože jsme přijeli brzy, nic jsme neplatili. Pěšky jdeme na hrad asi tak 3 km. Lepší je volit cestu dál směrem na Prešov a tam navazuje příjezdová cesta přímo k hradu. Tamní parkoviště je zdarma na 2 hodiny a to je postačující na prohlídku hradu. Vstup je 6 euro, zlevněné 4 eura.
Hrad je krásný a opravený, udržovaný a šíleně rozlehlý, asi 4 hektary. Za zálohu jsme si půjčili i průvodve a když ho do 1.5 hodiny vrátíme, je to zdarma- super služba. Počátky hradu sahají do poloviny 12. století. I když dávno předtím bylo na jeho místě keltské a později slovanské hradisko. Dodnes překvapuje svou velkou rozlohou, která ho řadí mezi největší hrady v Evropě. Hrad je právem zařazen na seznam Unesco
Dálší cesta Svidník a Dukelský památník.
Ještě večer zajedeme k rozhledně, ale už je zavřeno. Čeká nás to zítra. Jedeme na skok do Polska, natankujeme naftu za zloté a zase zpátky. Hledáme dobré místo na spaní, kde půjde i televize. Stromy všude brání dobrému signálu, tak vybereme místo na odlehlé cestě nad silnicí, za penzionem Berliozka. Další den zjistíme, že se tudy dá projet až k letadlu z války.
26.5.
Tak znovu na rozhlednu. Sympatický průvodce ještě nemá žádné turisty, tak se nám nadstandartně věnuje a o všem nám povypráví. Jarda je nadšený a tak ještě navštívíme tanky rozmístěné v přírodě. Údolí smrti! Jak nám říkal průvodce - Němci využili opevnění z 1. světové války, jen ho opravili a pak využívali taktiku čtyř linií. Rusové a Čechoslováci neměli moc šancí, byl to prostě masakr, kde padlo 80 000 Rusů, 6500 Čechoslováků, 50 000 Němců.
V údolí smrti jsou rozmístěné tanky i děla. Velmi působivé, aby se nikdy nezapomnělo. Slováci nezapomínají a k Rusům mají zde velkou úctu!
U silnice je studánka s vodou, louky rozkvetlé, slunce nad hlavou pálí, ale vzduch je nasycen nostalgií.
Ještě jsme ve Svidníku navštívili muzeum tanků a děl přímo mezi paneláky. Kousek dál skanzen ruské vesničky, moc pěkně udělaný, vstupné je celkem zanedbatelné.
27.5.
Zakotvili jsme na parkovišti Tesco v Bardejově, velké parkoviště u silnice. V noci celkem klid. Chystáme se pěšky do města asi 1,5 km. Město je krásné , opravené z dotací evropské unie. Je na seznamu Unesco., Do lázní Kúpele Bardejov volíme cestu autem. Vyhledli jsme malé parkoviště asi 0,5 km před městem zdarma .Do městečka je zákaz vjezdu motorových vozidel, sice na okraji je nové parkoviště se závorou, ale auta do 3,5 t platí 0.4 eura na hodinu, autobus 5 euro na hodinu, trochu předražené, ani Slovákům se to nelíbí. Byznys je byznys!
Prohlédli jsme si lázně, které celkem žijí, jsou ve vlastnictví a.s., Snaží se vydělávat, tak budují, opravují. Nabrali jsme si minerální vodu na pití. Léčivá na zažívání, takže na chuť nic moc.
Jarda má někde v Žiaru nebo Smerčanech kamarádá z mládí, kterého neviděl asi 35 let. Žádný kontakt na něj nemá. Tak ho jedeme hledat.
Nejprve se ptáme ve Smerčanech, zda ho někdo nezná a nezná. Pošlou nás do Žiaru a tam už jsme úspěšnější. Tady už ho znají a pošlou nás na správnou adresu. Petr nic netuší a najednou má v chalupě návštěvu..My se umíme vetřít. Jsou to ale opravdu milí lidé a hned se spřátelíme.Pozvou nás na druhý den na výlet do okolí Žiaru, nádherné vstupy na tůry do hor. Tatry jsou malebné.
Prošli jsme do žiarské doliny, zašli na oběd. Petr si dal guláš, Jarda halušky s brynzou, já pečené koleno a Olga je vegetariánka, tak měla zeleninový salát.
Mraky nevěstí nic dobrého, tak pospícháme domů a je to jen tak tak, za chvilku déšť a kroupy, ale netrvá to dlouho, zase je sluníčko.
Další den Važec u Liptovského Mikuláše. Německý vojenský hřbitov, nádherně umístěný s výhledem na panorama Vysokých Tater. Hřbitov je majetkem Německa. Je vzorně udržovaný. Pochováno je tady 8200 vojáků, celkem jich padlo v bojích na Slovensku asi 114 tisíc. Pak ještě na vyhlídku nad Liptovský Mikuláš k památníku československým vojákům. Tenhle hřbitob už tak pěkně udržovaný není.
Také jsme zašli do skanzenu slovenské vesničky Východná, kde se natáčejí historické filmy.
U Uherské Vsi hned na okraji u značky před vesnicí je pramen s opravdu výbornou minerálkou, tak jsme si nabrali několik lahví.
Odpoledne odjíždíme směr lázně Lúčky. Moc hezké a klidné místečko pro odpočinek Je zde i bazén, ale vstupné poněkud drahé. Na 3 hodiny slevový 7 euro. Pokračujeme dál na Oravu a tady mezi chatkami blízko přehrady přespíme. Celou noc prší, ale je teplo. Auto jsme zaparkovali před chatou, kde byl návoz zeminy a jaksi se po dešti propadl. Jarda jako bývalý ženista si ví rady, já nosím prkna, kamení, štěrk, co kde najdu a Jarda podkládá kola. Zprvu se to moc nedaří a stále se propadá, tak musí kola vyheverovat a podložit a po hodince už jsme z maléru venku a pokračujeme dál na Oravský hrad.
Parkujeme na placeném parkovišti za 3.5 eura a stejná cena je za vstup do hradu. Prohlídka hradu je moc pěkná a zajímavá.
Řeka Orava jedna z nejhezčích slovenských řek vzniká soutokem Bielé a Čierné Oravy , Bielá Orava pramení v Kysuckých Beskydech a Čierná přivádí své vody do nádrže z Polska.
V odpoledních hodinách jedeme do Martina, tady Jarda hledá svou vojenskou školu, už je to opravdu hodně let, už je dost pozdě, tak zůstaneme na velkém parkovišti proti kasárnám hned vedle posádkové ubytovny. Kromě nás je tady jen jeden tirák.
Ráno si Jarda vzpomněl, že ta škola byla v druhých kasárnách hned vedle Lídlu. Přejedeme na plácek u bytovek a jdeme na obhlídku.
Kasárna stojí, škola také. Najdeme i Slovenskou Matici, procouráme městečko. Zbývá hrad Strečno. Parkoviště za 2,5 eura, ale my popojedeme směrem do městečka kousek od přívozu a tady už od nás nikdo žádná eura nežádá. Tak vzhůru na kopec na hrad. Dominatní Strečno na skále nad řekou Váh. Hrad má první zmínky ze 13.-14 století, začátkem 15. století se dostal do královských rukou a stal se majetkem uherských královen Barbory Celské a později Alžběty. Na hradě se natáčel film Dračí srdce. Hrad se začal opravovat v 90 letech 20 .st.
Přejděte most přes řeku Váh směrem k nádraží a potom pěšinou mírně do kopce, najdete jezírko kde se dříve těžil přírodní asfalt.
Na druhé straně obce je památník padlých francouzských partyzánů.
31.5.
Jedeme do Těrchové, do Vrátné doliny, trochu okužní cestou přes Žilinu. Ze Strečna do Varinu funguje převoz aut přes řeku, ten jsme nezkusili.
Přespali jsme na parkovišti ve Vrátné dolině- Starý dvůr. Na trase Těrchová- Starý dvůr je i studánka. Už jsme zase vyčerpali všechnu vodu. Zajeli jsme až nakonec Vrátné doliny k lanovce.Chceme si udělat nějakou pěknou túru v Malé Fatře- takže kabinkovou lanovkou do Snilského sedla za 9,5 eura zpáteční, pak pěšky na Chleb 1647, Stoh 1608, Velký Kriváň 1709. Odtud jsou skutečně nádherné výhledy do okolí, vidíme až do Žiliny, vidíme Váh, kolem dokola nás nádherné hory. Louky rozkvetlé žlutě, modře, nádhera. Pozdní odpoledne zakončíme odjezdem z Vrátné doliny přes kemp Belá, kde vylejeme WC, dotankujeme do nádrže vodu a pak přes Čadcu za hustého deště do Čech.
Spíme v Třinci u Tesca a náš program je nyní návštěva přátel v Ostravě. Známe se již pár let ze společné cesty do Španělska.
Zdeněk poslal adresu a tak jedeme podle plánu. Strávíme krásný večer vzpomínáním a vyprávěním. Zdenka nám vyprala a usušila prádlo, tak zase jedeme v čistém. Další den to už budeme v Polsku.
Slovensko je krásná hornatá země, nemusíme se namáhat se znalostí cizích jazyků. My si krásně rozumíme. Městečka jsou nově opravená, památky, národní parky udržované. Termální prameny mají většinou v majetku soukromé společnosti, ne stát, také podle toho to vypadá! Obyčejní lidé se k nám chovali vlídně a přátelsky. Potraviny, nafta, další věci v průměru o 10-20% dražší. K parkování jsme často využívali parkoviště Tesco, jsou většinou bez jakéhokoli omezení. Silnice slušné, dálnice jsme nezkusili, pokuty za vjezd na dálnici bez známky jsou vysoké asi 200 euro. STPL, kde se dá doplnit voda a vylít WC ,jsme nenašli .Jsou jen v kempech a ty jsou o něco levnější než u nás 10-15 euro -2 osoby a auto. Slovensko má velké slevy pro seniory a studenty na vstupy do hradů a zámků. Slevy na dráhu- informace se podává v informačním turistickém centru., Internet dostupný na každém náměstí, v téměř každém větším obchodě. Takže Slovensko, již nám hodně známé, nezklamalo, ale nadchlo přírodními krásami, milými lidmi.
3.6.
Brzy ráno jsme se rozloučili s našimi přáteli v Ostravě a teď už nás čeká jen neznámá cizina. Nevíme do čeho jedeme, takže raději ještě nejnutnější potraviny nakoupíme v Tescu a také vyměníme koruny za zloté. Kurs je zrovna 1 zl za 6,30 Kč, předpokládáme, že něco budeme platit kartou, snad to nebude tak nevýhodné jako v zemích, kde se patí eurem.
Silnice je krásná, nová dálnice bez poplatku, tak nás vítá Polsko!
První zastávku máme naplánovanou do Osvětimi, německy Auschwitz. Oswiecim je malé městečko v jižním Polsku. Za druhé světové války na rozkaz Heinricha v dubnu 1940 zde byl z bývalých kasáren zřízen koncentrační tábor, později vyhlazovací. Velitel byl Rudol Höss. V červnu 1940 začalo vysídlování obyvatelstva z okolí tábora, vznikl tak prostor o rozloze 40 km2. Prvními vězni byli Poláci, v březnu 1941. Bylo jich zde 11 tis..
Tábor byl převážně určen pro mužské vězně, v letech 1941-42 pro válečné zajatce, se kterými bylo nakládáno obzvlášť krutě.
Později zde byl zřízen i ženský tábor. Tábor Auschwitz I.- III.
V táboře bylo zavražděno 1,5 milionu lidí, hlavně Židů, Cikánů, Sovětů a všech ostatních národností.
Parkovali jsme na placeném parkovišti, všude plno aut, nepředstavitelné zástupy lidí ze všech končin světa. Ať se všichni podívají na hrůzy, kterých je schopen Člověk a nikdy, nikdy se již něco takového neopakuje.
Parkovné je 20 zl na 12 hodin, vstup do tábora 30 zl. s průvodcem. Vstup do objektu je přísně střežen jako na letišti, žádné jídlo ani pití, pouze foťák a mobil. Prohlídka trvala asi 3,5 hodiny.
Večer jsme odjeli směr na Waršavu do malého městečka asi 40 km před Krakowem. Tady jsme objevili zábavný park Energy Landal se spoustou atrakcí, nahledli jsme před bránu, už bylo zavřeno. Tak kousek vedle na odstavné cestě vedle rozestavěné továrny jsme přespali
49,9970-19, 4151
Už nemáme na snídani ani chleba, tak doufáme, že někde bude obchoďák. Ale to jsme se trochu spletli. Ve vesničkách jsou jen malé obchůdky pro místní, tady se ani s obytkou moc zaparkovat nedá. Tak pokračujeme, sice trochu hladoví, ale natěšení na Polsko.
Kolem poledne jsme dorazili až do Krakowa, to už máme pořádný hlad.
Hledáme místo blízko centra a obchodu, je to dost svízelné, ale najdeme. Poblíž ZOO a velkého parku v zapadlé uličce 50, 0645- 19,9059. Do Biedronky je to asi 1 km, tak snídaně je skoro místo oběda, ale nic se neděje. Po snídaňi- obědě vyrážíme na kolech do města, je sobota, tak i místní vyrazili s dětmi, je zde velká oslava asi ke dni dětí přímo pod hradem u řeky Visly.
Krakow jedno z nejkrásnějších a nejnavštěvovanějších měst, hlavní město Malopolského vojvodství. Hrad Wawel ukrývá historické skvosty, zde byli korunováni a pohřbíváni polští králové. Za války bylo město zničeno, ale dnes je krásné a znovu vystavěné. V Krakowě sídlí 700 let stará Jagelonská universita a že je zde hodně mladých lidí- studentů, je patrné na první pohled. Díky velkému množství hospůdek to tady opravdu žije. Minulost jsou středověké chrámy, barokní kostely, secesní divadlo, muzeum, renesanční hrad.
Další zastávka:
Wieliczka- na seznamu Unesco
Parkujeme u benzinky Artus, 49, 9896- 20, 0470 , pán z ostrahy nám dovolil nabrat si na benzínce v herně vodu do auta, za parkování jsme nic neplatili, tak jsme se alespoň odměnili miskou čerstvě koupených jahod. Zrovna je jejich sezona a prodávají se na každém rohu, průměrně 1 kg za 5 zl
Chystáme se do slaného dolu. Je to jeden z nejstarších dolů na světě, který je v provozu od 13. století až dosud., je na seznamu Unesco.
Pro turisty je zpřístupněno 3.5 km chodeb, jinak jich je 300 km, pohybovali jsme se v hloubce 64-135 m. Cestu štolami jsme procházeli s polskou průvodkyní, celkem jsme rozuměli, když dáváme pořádně pozor. Schody do podzemí dřevěné, dlažby ze soli, solné sochy a celé kaple a kostely ze soli, slaná jezírka. Viděli jsme stroje na vytahování soli. Bednění je natřené solankou- roztok soli a vody, dřevo je pak odolné proti požáru. Prostě tenhle zížitek za 55 zl. rozhodně za to stojí. Závěrem jsme se dostali až do velké restaurace sloužící na semináře, možná i svatby, zasedání. Úchvatná atmosféra. Paní průvodkyně nás vyvezla na povrch z hloubky 160 m rychlovýtahem. V dole je příjemná teplota kolem 16.°, takže teplé oblečení není třeba. Za fotografování v dole se platí, jinak přísně kontrolují, zda nefotí někdo, kdo si nezaplatil.
Něco o Polsku
Rozloha asi 313 000 km2, 39 mil obyvatel, Města jsou velká a hojně zalidněná, vesničky přecházejí jedna v druhou, jsou nově vystavěné, krásné moderní domy a kouzelné zahrady. Ty mají nejen ploty vždy odlišné od souseda, ale ještě tůje, ty jsou prostě všude. Polsko rovina a zase rovina, jedna velká zahrada a jedna velká obilnice.Stroje nejsou tolik vidět na poli jako lidé s tradičními motyčkami a hráběmi.
6.6.
Sandomierz
Historické renesanční městečko postavené na břehu Visly, říká se, že kdo jednou tohle město spatřil, vždy se sem bude chtít pro jeho půvab vracet.
My jsme asi příliš praktičtí a využili jsme k nákupu místí trh, samé pochoutky, jahody, sušené brusinky, chleba.
Městečko jsme také samozřejmě prochodili, až jsme se unavili, vrátili jsme se do auta a pokračovali dál.
Podél Visly až do Waršavy s malými přestávkami.
Silnice rovné, kam až člověk dohlédne, pole a zase pole, zahrady, pole a tak je to až do Waršavy N 52.2641- E 21.0159
Usadili jsme se blízko Visly a nedaleko do středu, takový zapomenutý plácek. Máme to asi 6 km do starého města, ale na kolech se to dá.
cyklolostezky mají Poláci super, podél řeky i v historickém centru. To je jiné než na Slovensku.
Waršava má 1,7 mil obyvatel.
Po válce, kdy bylo celé město srovnané se zemí, se znovu vybudovalo podle starých předloh.
Královský zámek se znovu začal budovat v r.1971 z prostředků národní sbírky. Červená stavba se nedá přehlédnout.
Obhlédli jsme střežený prezidentský palác. Trochu námahy a vyptávání jsme měli s hledáním divadla pro 1900 lidí, ale našli jsme i Starý rynek.
Palác kultury jsme viděli z auta. Monumentální stavba 230 vysoká. Byl to dar Sovětů Polákům v roce 1955, Poláci toto vnímali jako podrovení se Rusku.
Poláci vůbec nemají Rusy rádi.
Staré město jsme projezdili, ale stejně jsme všechno neviděli, odpočinuli jsme si pak v krásném parku na břehu Visly.
Waršava to je dnes supermoderní pulsující město, sídliště se předhánějí, jak zaujmout. Prosklené mrakodrapy, zajímavé stavby, to všechno nabízí dnešní Waršava!
Jenže nám jaksi přestala fungovat televize, internet nemáme, ten je dostupný pro nás pouze ve velkých obchodních centrech jako Tesco, Auchen.
Komunikujeme tedy se synem Martinem a ten nám zjistí, kde ve Waršavě je servis na satelity. Hned následující den tam razíme, ale to je jen obchodní zastoupení a musíme dál na předměstí Janki. Tady máme dva campermaistry, jeden je pryč a druhý se ochotně snaží, ale úspěch žádný.
Jsme trochu smutní, alespoň jsme si v servisu natankovali vodu a jedeme dál. Televize nebude. Abych nenapínala, několik dalších telefonátů se synem a zjišťováním v Německu, kde by mohla být závada. Nakonec po týdnu Jarda prohlédne všechny kabely a zjistí, že jeden je rozpojený, tak ho spojí a televize zase funguje.
Také jsme zavítali do obchodního řetězce Petr a Pavel. Překvapilo nás, jak málo je zde lidí, pak jsme prohlédli ceny a už jsme se nedivili. Trochu luxusnější zboží, ale hodně luxusní útrata. Tak budeme věrni dál Biedronce a Tescu, Carrfouru, Auchenu.
9.6..- Mazurská jezera
Dorazili jsme do kempu Nové Guty u jezera Sniardwy. Je ještě před sezonou, sice pár aut čeká na lepší počasí. Poláci přijeli surfovat a zatím nemají dost silný vítr. Nám se tady moc nelíbí, tak jedeme dál do Mikolajki. To je takové malé městečko pro turisty. V přístavu čekají výletní lodě, šlapadla, jachtičky.
Restaurace jsou nazdobené květinami, bílé ubrusy září a čekají na svou chvilku. My přístav obejdeme a jdeme spát na parkoviště proti cihlovému kostelu, hned vedle je fotbalové hřiště a škola, přidají se k nám další obytky.
Noc už byla bílá, jsme hodně na severu, je tady i větší chladno. I příroda se mění.Úrodné zahrady, sady se mění v pastviny a políčka s kukuřicí
Mazurská jezera
Malebná krajina se třemi tisíci jezer. Tato polská krajina láká svou krásnou přírodou, je rájem pro turisty, rybáře. Některá jezera jsou obrovská, jiná malinká jako dlaň, ale všechna mají ledovcový původ a všechna jsou kouzelná. Jejich celková plocha přesahuje 39 tisíc hektarů. Jezera jsou vzájemně propojena 11. kanály, kterými lze proplouvat. Většina jezer je lemována písčitými plážemi, přístup do vody je pozvolný a dno písčité. Takže v létě voda příjemně teplá pro ideální prázdninové koupání.
Mazurská jezera to je pro Poláky pojem, je to skvostný kus jejich země. Jezerní oblast láká na krásnou přírodu. Sledování ptactva. Ráj pro milovníky jachtingu, rybáře, turisty, kteří touží po romantice a klidu. Největší je bezpochyby jezero Šniardwy, své kouzlo má jezero Mikolajské, Lukajno.
Naplánovali jsme si výlet na lodi, vyplouváme z přístavu Mikolajki přesně ve 14 hodin, plavba je na 1,5 hodiny za 30 zlotých.Očekáváme krásný zážitek, uvidíme plameňáky, krásné pobřeží jezera. Jenže přišla bouřka, blesky, hromy a déšť, i to je ovšem zážitek. Než jsme se ale vrátili zpátky, zase vysvitlo slunce.
Máme poruchu na lednici, nejde přepínat na plyn. Internet nemáme, tak poprosíme v místní turistické kanceláři mladíka, zda by nám nenašel servis na opravu lednice.Máme prospekt s webovámi stránkami servisů. Najde nám ochotně jeden blízko nás v Olszynu Irysova 4.
Směřujeme do Gižycka – to je takové hlavní centrum Mazur- přezdívané srdce mazurských jezer, díky své popularitě mezi turisty se mu také přezdívá letní hlavní město Polska.
Parkujeme na parkovišti vedle kasáren 54° 2¨5¨- 21°45¨14,7¨, do pevnosti Boyen to máme pár minut. Ještě večer ji celou obejdeme, je to procházka skoro na hodinu. Zastihl nás déšť. Také chceme vidět otvírání mostu na kanálu. Přijdeme včas, na mostě jsou napsané časy, kdy se most otvírá, myslím, že to bylo každé 2 hodiny asi na půl hodiny. Na lavičce už čekají turisté, tak se k nim připojíme, funguje tady i internet, tak toho rádi využijeme a zpříjemníme si čekání. Za chvilku to vypukne, pán vyjde z budky a začne točit kolem, most se otáčí ke břehu. Lodě už jsou připravené pěkně v řadě. Nejprve proplouvají z jedné strany, po krátké pauze z druhé, jakoby to měly secvičené. Nás zase pronásleduje déšť, tak netrpělivě čekáme, až se most zavře pro lodě a otevře pro chodce, pospícháme zpátky na parkoviště. Odpoledne se vyčasí, tak jdeme do pevnosti Boyen. Ta je celá postavená z cihel, má tvar hvězdy. Postavená byla v letech 1853 a sloužila jako kasárna pro obranu kraje. Taktika boje z pevnosti byla celkem unikátní, tudíž těžko dobyvatelná. Vstupné do pevnosti je 10 zl a prohlídka trvá asi hodinu, je to opravdu rozlehlý objekt, který stojí za vidění. Střílny, obytné místnosti důstojníků, vojáků, pekárna, maštale pro koně, společné záchodky. Vskutku zajímavé!
Na cestě do Wegorzewo – Úhořovo, ještě zajedeme k Mazurskému kanálu. Parkoviště je placené 5 zl. a cesta ke splavné komoře trvá asi 10 minut pěšky. Mazurský kanál se začal budovat v roce 1911, stavba byla přerušena v roce 1940. Hlavní zájem na dokončení kanálu měl Hitler za 2. sv. války. Kanál měl spojit Balt s jezerem Mamry, kde chtěl vůdce mít doky na opravu válečných lodí, bylo to strategické místo pro útok na Sovětský svaz. Kanál nebyl nikdy dokončen. Na polské straně se dostavěla pouze jedna obrovská plavební komora, čtyři další nebyly dokončeny.
11.6.
Proplétáme se cestičkami na Vlčí doupě. Gierlož, to je důležitá obec pro vstup do objektu. Vstup na parkoviště je oddělen závorou. Chvilku čekáme, pozorujeme, co se jak dělá, všichni vjíždějí dovnitř, tak usoudíme, že jiná možnost, jak se na bungry podívat, není. Zaplatíme 50 zl, zajedeme na tábořiště, kde je voda, přípojka na elektřinu. Jestli se platí další vstupné za prohlídku, jsme nepochopili, asi se platí jen za průvodce 60 zl v polštině.
Vlčí doupě- Wilczy Szaniec má rozlohu 25 hektarů. Toto místo si Hitler vybral jako strategické místo blízko Sovětského svazu, krajina velmi málo osídlená, jsou zde hojně jezera, bažiny, byla zde postavená trať, což se dalo využít na dovážení stavebního materiálu. Bungry měly až 8. metrové stěny a stropy. Byly zde koupelny, toalety, zasedací místnosti, kino, herna, veškerá vybavenost. Vlčí doupě svého času bylo malým městečkem, žilo zde a pracovalo kolem dvou tisíc lidí. Dělilo se na tři bezpečnostní zony. Ta nejdůležitější byla v samotném středu. Zde měly svá sídla Hitler, Göring, Borman. Zde se nacházel veškerý technický servis, lékaři, sestřičky, šoféři. Hitler sem zval své oblíbence, pořádal čaje. Na poradě svých věrných přežil i atentát 20.7.1944. Hrabě Stauffenberg připravoval atentát dva roky, nyní měl příležitost a přinesl na schůzku dvě bomby, které musel na záchodě se svým pobočníkem sestavit. Spěchal, bylo málo času, takže připravili jen jednu bombu, kterou umístil v tašce do blízkosti Hitlera. Ten měl ale v době výbuchu telefon a poodešel. Výbuch zabil čtyři velící důstojníky, Hitler měl jen malé zranění. Hrabě ještě stačil odletět do Berlína, ale krátce na to byl chycen a popraven.
Když fronta ustupovala, Hitler nařídil likvidaci bungrů, ani tuny trhaviny, mohutné stavby nezničily, jen se nadzvedly a propadly. Kusy betonu létaly až do vzdálenosti 30 m. Takové zbytečné masy betonu a lidského úsilí se jen tak nesmetou s povrchu země. Úžas a hrůza! Celkové náklady na stavbu se odhadovaly na 40 mil. marek. Od výbuchů 24. a 25. ledna 1945 bylo místo ještě mnoho let nepřístupné. Až do roku 1955 zde ženisté odstraňovali desetitisíce min, mnoho vojáků zde i zahynulo.
Obhlídku jsme absolvovali dvakrát, poprvé jsme zapomněli foťák, alespoň jsme si to pořádně vryli do paměti. Prošli jsme listnatým lesem . Tady na severu už je to zase trochu jiné. Lesy jsou hlavně smíšené, břízy, duby, borovice, někde i smrky. Na každém sloupu čapí hnízdo.
Pojedeme dál, s lednicí máme trochu problém, tak zkusíme v Olczynu najít opraváře. Večer jsme zajeli na parkoviště Carrfour 53,7508- 20,5045, krásné klidné prostředí. Ráno si zajdeme na nákup a pak hledat servis.
Trochu jsme se podivili, když na adrese je luxusní vilka bez jakéhokoli označení, zklamaní jsme zase odjeli. Jarda měl nápad, že zajdeme do nějakého podniku, kde nám poradí. Vybrali jsme ve městě kuchyňské studio. Nemají takový pracovní fofr, jsou přívětiví a ochotní. Pán telefonoval a zjišťoval, až se dopídil, že to vlastně je Irysova ulice v Bartagu, což je městečko hned vedle Olczynu. Poděkovali jsme zase miskou krásných jahod.
Servis na opravna lednic vypadá jak prodejna kávovarů, servisman se sice hlásí k tomu, že jsou uvedeni na internetu jako opravna, ale v sáčku a kravatě se jen dívá, jak Jarda rozebírá a dostává se k problému nefunkční lednice. Nakonec se opravila jaksi sama, asi zjistila, že tady jí nikdo nepomůže. Ale pan opravář je milý a telefonuje a telefonuje až vytelefonuje adresu opravny v Gdaňsku, kam směřujeme. Naštěstí už jsme ji nevyužili.
13.6.
Elblag
Parkujeme bez problémů u Kauflandu asi 2 dny, 54, 1666- 19, 4001, je to kousek od středu města chodíme si nakupovat čerstvé rohlíky a do stánku ovoce, hlavně jahody a třešně. Ty ovšem nejsou nejlevnější, asi 10-13. zl za kg. Ani nesundaváme kola, chodíme pěšky. Město vypadá historicky, ale je celé nové, po válce bylo vybombardované a téměř srovnané se zemí. Nádherné domy jako ze středověku byly postaveny v 70. letech a znovu opraveny až po roce 2000 z příspěvků evropské unie. Na náměstí proti radnici je krásný cihlový kostel, od 10 hodin je zdarma přístupná i věž. Tak se vydáme vzhůru po schodech až se nám z toho točí hlava. Uprostřed věže sedí paní a požádá nás o dobrovolný příspěvek na kostel, batohy musíme nechat u ní. Schodiště do nejvyšších pater je úzké a točité. Věž je vysoká 100 metrů a výhled do okolí je úžasný, tak námahy ani nelitujeme.
Zarezervovali jsme si lodní lístky na Elblacký kanál. Lístek je pro seniory od 60. let za 90zl, v ceně je cesta zpátky autobusem. Plavba trvá asi 5 hodin. Je dobré přijít k lodi včas a hned se zařadit do fronty, my jsme sice byli první, ale nezařadili jsme se. Tak jsme nastoupili jako poslední. Loď má palubu pro 20 pasažérů a ti si cestu vychutnají na lavičkách s výhledem, ti ostatní musí do podpalubí. Když chtějí něco vidět, musí na palubě stát. Pět hodin stát je dost únavné. Takže přijít včas a první nastoupit! Kanál , to je unikátní technická památka světového významu. Tento unikát přetahuje lodě pomocí kolejových vodních výtahů a propojuje kanál, jezera a řeku Vislu s řekou Elbing, Gdaňský přístav a Baltské moře. Takto se v minulosti přepravovalo dřevo a obilí do světa. Německý inženýr George Jacob Steenke je autorem unikátního díla, jak převést lodě po souši. Podobné řešení je i v USA kanál Morris, ale ten už není funkční. Takže Elblacký kanál je světová rarita. S námi loď pětkrát najela na konstrukci jako vozík, lodní výtah a lana jsou poháněna vodou z vodních mlýnů, lana nás vytáhla po kolejích nahoru a loď byla zase spuštěna na hladinu jezera. Mezi jezerem Pniewo a Druzno lodě překonávají po souši úsek asi dva kilometry. Nejvyšší převýšení na jednom úseku je 27 m a nejdelší úsek má 550 m. Nejdelší úsek Elblackého kanálu je mezi městy Elblag a Ostrod asi 88 km. Celá kanálová síť má asi 150 km..Kanál byl slavnostně otevřen v roce 1860. V době rozkvětu, kdy se k přepravě využívaly silnice a dráhy, jeho význam upadal.Dnes je jen turistickou atrakcí. My jsme absolvovali trasu z Elblagu do Bučince a zpátky autobusem, pro dospělé je to náročné, pro malé děti nevhodné, nudily by se. Asi bych raději volila cyklostezku z Jelenie do Bučince, na krátké vzdálenosti je vidět překonání lodě po souši 5 krát i ze břehu, jen si načasovat, kdy loď připluje.
Gdaňsk – kdysi nazývaný Aurea Porta- Zlatá brána Polska
Parkujeme blízko pláže a parku 54, 4091- 18,6260
Parkování máme super. Na kolech projedeme celé okolí. Velký park prezidenta Regana je krásný, odpočinkový. Je zde i WIFI. V malém parčíku blízko pláže a tramvaje a obchodu Supersan je kašnička s vodou 54,4067-18, 6386. U obchodu se dá zaparkovat, přejít na semaforu tramvajové koleje a za nimi v parčíku je voda.
U moře to prostě žije, i když voda má asi 16 st, jen pár otužilců to zkouší, ale nádherné písčité pláže jsou plné. Lidé si nosí boudičky a látkové rozklácí paravánky, aby na ně nefoukalo.
Venku je deštivo, ale osvítil nás výborný nápad, Gdaňsk je asi půlmilionové město, v rušném provozu hledat parkování někde ve středu města není vůbec snadné. Ráno jsme si přivstali a vyrazili ještě před pátou do centra. Sice prší, v parku se poflakuje pár bezdomovců, ale my vybaveni deštníky vyrážíme na prohlídku starého města. Raritou je určitě cihlová Marianska katedrála největší na světě. Prý pojme až 25 tisíc věřících. V přístavu středověký jeřáb Žuraw, sloužil k vykládání zboží z lodí a poháněn byl lidskou silou. Po královské stezce se kdysi ubíraly slavnostní průvody polských monarchů . V roce 1980 zde došlo ke zrodu hnutí Solidarita , které způsobilo pád komunismu v Polsku.
Než začal ve městě denní běžný chaos, odjížděli jsme směr Sopoty.
Pěkné letovisko, upravené, něco jak naše Karlovy Vary. Vybírá se vstupné 4,5 zl i na vstup na molo. Nejprve musíte vystát frontu u cestovní kanceláře, kde vám za poplatek vystaví kartičku a pak teprve přes turniket na molo. To mně přijde zvrácené. Prohledli jsme si stánky se šperky, jsou krásné, jemně vypracované, ve stříbře, v oceli zasazené jantary, koráli.
Parkujeme asi 3 km od hlavního centra Sopot v parku 54,4251- 18, 5925 Parkoviště je prostorné, zdarma. Navštíví nás jeden místní žebravý opilec, nechceme riskovat, že nám propíchne gumy, tak mu radši dáme nějakou zlotku. Jardovi se podařilo opravit televizi, stačilo jen spojit rozpojené kablíky. Můžeme zase koukat a máme informace ze světa.
17.6.
Ještě jsme se vrátili k parku Halfarax, načerpáme vodu, nikdy nevíme, kde zase bude vhodný zdroj. Jedeme směr Gdyně, Wladyslawowo na poostrov Mierzeja Helska. Projedeme celý polostrov až do Helu, přístaviště plachetnic, jachet, ráj pro surfaře. Zastihla nás pořádná bouřka a vichr, tak raději opouštíme
Prosím Přihlásit se nebo Registrace volit.