Podzimní prodloužený víkend - Jeseníky.
..odpojuji karavan a slyším nějaké syčení. Kromě krásných dojmů, zážitků a 666 kilometrů, jsme si přivezli i defekt pneumatiky.
Minulý víkend jsme si prodloužili o volné pondělí a sváteční úterý. Kam ale vyrazit, předpověď počasí nic moc, ale sedět doma? Rozhodnutí padlo na sever Moravy - Jeseníky.
V pátek odpoledne, hned po práci, vyrážíme směr Velké Losiny. Vzhledem k ročnímu období je tma již při odjezdu, za Jičínem nabíráme zpoždění téměř půl hodiny v koloně u odbočky na Hradec Králové, nikam však nespěcháme v autě je teplo a útulno, spát budeme stejně někde na cestě. Večer stavíme na odpočívadle Červenovodského sedla, zde se ukládáme ke spánku. Venku je chladno, mraky se válejí po zemi, prší a prší.....
Ráno venku stále prší, i přes to ale v osm hodin, otvírá mladá paní informační středisko. Jdeme se tedy podívat a pokecat. Smekáme, v tomto počasí, kdy se nedá předpokládat, že by během dne někdo zavítal a přeci je tu. Po snídani jedeme na blízký vrchol, Suchý vrch s rozhlednou a hotelem. Rozhledna je však zavřená, stejně by nebylo nikam vidět. Je tu ale ohrada, s krásným jelenem a laněma. Na turisty jsou zvyklí. Leží na zemi a zcela nic si z nás nedělají..., proč taky? Sjíždíme dolu, viditelnost se zlepšuje. U Velkých Losin již svítí sluníčko. Ubytováváme se v malém soukromém kempu s penzionem Mlýn. Jsme tu sami, jen v penzionu jsou další hosté. Jdeme se podívat do města, lázeňského areálu s parkem i k novému termálnímu areálu s malým venkovním bazénem. Je tu i venkovní velký bazén s tobogánem, pouze však na letní období. V okolí se ještě pracuje na dodělávkách, návštěvu a koupel plánujeme až na další den.
Po obědě sedáme do auta, jedeme na další průzkum okolí. Projíždíme Loučnou nad Desnou. Dále do Kout nad Desnou se zimním střediskem. V obci končí železnice, výše se dá již jen po silnici, nebo novou šestisedačkovou lanovkou. Informační středisko je mimo provoz, informace čerpáme jen z cedulí, rozmístěných po areálu. Zajímavá informace je o možnosti nechat se vyvést vzhůru, tam využít možnosti přepravy autobusem k přečerpávací vodní nádrži Dlouhé Stráně, zde si půjčit koloběžky a nejdelším sjezdem 17 kilometrů se dostat zpět do Kout. Tato informace nás zaujala a hlavně se nám zalíbila tak, že se sem vrátíme a absolvujeme tento výlet za lepšího počasí. Jedeme zpět do kempu, cestou ještě stavíme v Loučné se zámkem a parkem. Zámek je však nejen uzavřený, ale uvnitř celý v rekonstrukci. Zaujal nás vedlejší areál s rybníkem, dětským hřištěm a rybářskou baštou. V odpoledních hodinách jdeme na exkurzi do musea a výroby ručního papíru. Návštěva je to vskutku zajímavá, Irena si v místním obchůdku kupuje materiál pro své ruční práce a něco na památku. Večer již trávíme v teple a pohodlí našeho karavanu.
Další ráno je opět deštivé, rozhodnutí kam vyrazit je jasné. Okruh Rýmařov - Karlova Studánka, pokud počasí dovolí, návštěvu Praděda, tam nakonec nejedeme. Mraky jsou stále příliž nízko a prší. Prohlídka lázní Karlova Studánka s obědem. Návrat přes Červenohorské sedlo, zahalené do mraků a bílé sněhové pokrývky, zpět do kempu. Tuto silnici v rekonstrukci, spojující Kouty a Jeseník, otevřeli stavbaři teprve tuto sobotu a to jen na zimní sezonu. Máme tedy štěstí, včera byla ještě uzavřena! Je stále deštivo, jde se do koupelí termálních lázní, kde je teplo a pohoda. První nemilé překvapení - není kde zaparkovat, v areálu není parkoviště a malé parkoviště u lázeňského parku nestačí. Naštěstí máme 4x4, stavíme tedy na opuštěném travnatém pozemku ve svahu u silnice. K termálu je to cca 300 metrů parkem po blátivé cestě, budiž je to tu ještě nedodělané. Co nás ale dost překvapilo, malý vestibul s pokladnami a vstupem do šaten. Obsazeno, poměrně dost lidí se zde tísní a čeká na každé uvolněné místo v bazénu. Asi po půl hodině se dostává i na nás. Další nemilé překvapení, malé prostory šaten s uzoučkými skříňkami a pár převlékáren pro všechny návštěvníky, tedy muže, ženy i děti. Příchozí se špinavými botami se mísí s bosími odchozími bez bot, paráda. Vstupujeme do prostoru bazénů, zde to již vypadá moc hezky a těšíme se, jak si v tom davu budeme lebedit. Žádné volné lehátko, to neva jdeme se přeci koupat. Dost nás ale překvapilo, že se nelze pohodlně usadit do vodních lehátek, tělo stále sjíždí pod vodu. Abych jen nekritizoval, prostředí je příjemné a vzdušné a že bylo plno se dá také pochopit, venku počasí pod psa, tak jsou turisté rádi, že mohou využít tento nový areál.
Pondělní ráno přestává pršet, ještě se jdeme podívat k místnímu krásnému zámku, samozřejmě zavřeného, no a pak vyrážíme s naší soupravou do Jeseníku. Projíždíme opět Červenohorským sedlem, sníh je již pryč, teplota je okolo 10°C. Celoroční kemp Bobrovník www.bobrovnik.cz je naším dalším bydlištěm. Je zavřeno, telefon nikdo nebere, areál je zcela prázdný. Není však zamčeno, drze si otvíráme bránu a jdeme se podívat, je patrné, že to tu však není opuštěné. Zajíždíme dovnitř, stavíme karavan a v tom mi zvoní telefon. Volá paní provozní s tím, že je opravdu otevřeno, ať si najdeme místečko, zapojíme elektriku a uděláme si pohodlí. Od nás se dovídá, že jsme již uvnitř, máme v plánu se podívat do města a lázní. To nám schvaluje, přeje hezký den a odpoledne vše domluvíme. Přiznám se, dost jsme si oddychli, báli jsme se, že nás třeba i vyhodí, ale opak byl pravdou. Návštěva města, počasí nám opět přeje, mraky částečně ustupují slunci, teplota stoupá. Přejíždíme do Priessnitzových lázní, je to tu hezky upravené, procházka po dobrém obědě se slunečními paprsky nám dělá dobře. Před západem slunce stíháme zajet na protější kopec k restauraci Křížový vrch s krásným pohledem na Jeseník a blízké okolí.
A jsme v kempu, setkáváme se se sympatickou paní provozní, docela se diví, co nás k nim v tento podzimní čas přivádí, vysvětlení je jednoduché, když je kam a máme chuť, jedeme... Akorát těch kempů mimo hlavní sezonu je otevřeno málo. Tento kemp se nám moc líbí, rovná travnatá plocha, spouta místa pro karavany a obytná auta, sektor pro stany, hodně elektrických přípojek, no nemá to chybu. Rádi se sem někdy opět vrátíme.
Úterní ráno je zase zatažené a deštivé, počasí je jako na houpačce, jeden den hezký, druhý zataženo a déšť, hezky a déšť. Přejíždíme přes Ramzovou, i zde je areál připraven na zimní sezonu, ta ale zatím nikde, všude je pusto a prázdno. U Lichkova stavíme u pěchotního bunkru a pak již rovnou k domovu, Irču čeká noční směna. Stavíme u domu, odpojuji karavan a slyším nějaké syčení. Kromě krásných dojmů, zážitků a 666 kilometrů, jsme si přivezli i defekt pneumatiky.
Fotogalerie zde:
Žádné komentáře nebyly zveřejněny.