Kroměříž-návštěva města a dvou minipivovarů,tentokrát bez obytky
dvojího kmotrovství (Svitavy a Černá hora), kdy jsem přispěl k pojmenování některého z jejich skvělých výrobků (čímž jsem se stal jejich kmotrem), jsem před dvěma lety navázal podobně i kontakt v 1.Selském pivovárku v Kroměříži a zůstal s ním v e-mailovém kontaktu.
Je tomu už vícero let, co mi jeden reklamně známý pivovar nadnárodní společnosti totálně zprotivil pivo. Třikrát po sobě se jeho pivo nedalo pít. A v různých hospodách! Takže ne vina výčepního či mé momentální chuti. Přinutilo mně to ochutnávat jiná piva.
Tak jsem objevil malé pivovary a minipivovary s jejich jinou kvalitou, typy a chutěmi. Jak si člověk zvykne na něco lepšího, už není návratu zpátky dolů. Začal jsem pilně surfovat po vlnách internetu a zjišťovat další informace a jejich umístění. Má neklidná krev cestovatelská začala minipivovary zahrnovat do svých cest. Nejčastěji tak, že k toulání v okolí turistické atraktivity jsem si vždy našel poblíž minipivovárek, v němž jsem zakončil večer. Obytka má výhodu, nocování může proběhnout nedaleko zdroje. Mimo dvojího kmotrovství (Svitavy a Černá hora), kdy jsem přispěl k pojmenování některého z jejich skvělých výrobků (čímž jsem se stal jejich kmotrem), jsem před dvěma lety navázal podobně i kontakt v 1.Selském pivovárku v Kroměříži a zůstal s ním v e-mailovém kontaktu.
Když jsem letos od nich obdržel pozvánku na oslavu jejich 2. výročí založení, a náhodou jsem měl volnou neděli, zorganizoval jsem s kamarády výlet. Spojení se dvěma vlakovými přestupy není pro mě zrovna ideální. Přesto stojím v neděli dopoledne na brněnském nádraží, kde se scházíme. Nejprve si osvěžujeme vzpomínky na místní pamětihodnosti, které všichni známe už z dřívějška. Hanácké Athény alias Kroměříž, s renesanční a barokní historií, je jistě široké turistické obci známa a to nejen z četných filmů tady se točících, ale zejména ochranou UNESCO místních památek Arcibiskupským zámkem s Arcibiskupskými sklepy, Podzámeckou zahradou a Květnou zahradou. I náměstí se starým podloubími, pěknými domy a několika hotely v nich upoutá. Mezi další známé pamětihodnosti patří v rotundě Květné zahrady Foucaltovo kyvadlo, Biskupská mincovna, železniční muzeum u lokomotivního depa místního nádraží a na náměstí Zrcadlové bludiště s kaleidoskopy a křivými zrcadly.
Méně známo ovšem je, že se tu nachází dokonce hned tři minipivovary. Maxmilián, Černý orel a 1.Selský pivovárek, zařazené radnicí tři do svého turistického portálu jako technické památky. Těžko říci, které pivo, a z kterého je lepší, neboť každý vaří hned několik druhů. My ovšem jdeme na pozvání do toho nejvzdálenějšího, až na kraj města v zahradě Selského statku. Po krmi kulturní nejdříve vstupujeme na náměstí do penzionu Černý orel. Ani ne tak za památkami, ale spíše za současností. Tj. prozkoumat místní minipivovar a ochutnat jeho výrobky. Jelikož nás odpoledne čeká hlavní bod dnešního kulturního menu, oslava výročí v jiném minipivovaru, ochutnáváme z nabídky tří výrobků jen třetinky dvou vzorků. Nefiltrované ležáky světlý a tmavý. Ležáky zde kvasí v otevřených spilkách. Žádné uzavřené tlakové polochemické kolony CK tanků, jako ve velkých průmyslových fabrikách. Zdejší světlou dvanáctku si pochvalovali zejména kamarádi. Na vychutnávání ale moc času není, do Selského pivovárku to máme odsud ještě dva a půl kilometru.
Pěší chůze nám nevadí, chodíme rádi, ale z časových důvodů bychom mimořádně uvítali MHD bus, který ovšem v neděli nejezdí. Na okraji města, před značkou označující konec obce, zahýbáme vlevo do brány Výzkumného ústavu. Na konci už je zdaleka viditelná budova našeho cíle. Samotný objekt je neobvyklá originální stavba. Dominuje jí cihlový pseudokomín, skrývající uvnitř točité schody propojující jednotlivá patra s horní vyhlídkovou terasou. Uvítací komise u presenčního stolku nám nejprve vnutí na uvítanou kalíšek moravské slivovice. Poté se zapisujeme a dostáváme instrukce. U dalšího stolu povinný krajíc chleba s domácím sádlem a cibulí na vymaštění žaludku, aby přívětivěji přijal následující čepované produkty toho prospěšného zařízení. Chléb se ani nestačí spolknout a už si u první pípy můžeme vybrat, co si ráčíme natočit do kelímku. Světlé ležáky 11° Sedláček a 12° Sedlák, tvořící 60% výstavu, už známe, neboť jsou nejoblíbenější a nejprodávanější. Ochutnali jsme je před pár měsíci u nás z pivotéky. Lahvové pivo balí pivovar do zajímavých speciálních bílých papírových sáčků s natištěnou etiketou a převázané provázkem. Ovšem nepohrdneme opětovným ochutnáním přímo u pramene.
Sedláček je ze dvou sladů, střední plnosti, okořeněn dvěma chmely. Velice pitelné, pěkně zakulacené chlebnaté pivo na delší popíjení. Sedlák je chuťově silnější i více chmelený, medovější barvy. Tři slady a dva chmely. Na konci pikantnější hořkost vytváří větší nutkání na další lok. Volně si procházíme část prostor pivovaru. V přízemí sídlí firemní prodejna s distribucí pro 1.500 zákazníků nejen po Kroměříži, ale i mimo, především do Olomouce a Brna. Za prodejnou je zázemí zaměstnanců, zrání piva a plnění. V patře je prostor varny a spilka. Odtud pokračujeme točitým schodištěm v komíně na horní vyhlídkovou terasu, v sloužící jako letní zahrádka. Tady se také setkávám s majitelem a sládkem panem Tomášem Váňou. Nechci ho zdržovat, má tu dalších 350 návštěvníků. Z patra i z terasy se otevírá malebný kruhový výhled do krajiny, na město Kroměříž, Hostýnské vrchy, na jihu i na hřeben Chřibů. Kocháme se s kelímky v rukou. Na hanácké rovině by jeden takový výhled nečekal. Dolů scházíme po druhém venkovním schodišti na dvůr, kde vyhrává cimbálový kvintet. Kdo má hlad větší než žízeň, může popojít k vedlejšímu bufetu. My jdeme ochutnávat k dalšímu výčepnímu stolu.
S další ochutnávkovou sadou ještě vystoupáme na prostřední balkon. Popíjený C&K polotmavý vídeňský ležák, tmavě bronzové barvy s jemným chmelením je krásně sladově kulatý a hladký, sametově hořký. Vhodný zejména pro ty, co si příliš nepotrpí na správnou pivní hořkost a stačí jim jen hořkost jemně sametová, ale s dobrým řízem. Velmi pitelné. Nebýt dronu nad našimi hlavami, ani bychom si nevšimli že tu poblíž probíhá speciální malý letecký den. Tudíž si všimneme na obloze také zvláštního rogala se zavěšeným „člunem“, ve kterém sedí pilot. Po chvíli předvede přistávací manévr, aby následně ukázal další start. My už nečekáme a jdeme si pro další vzorek. Tentokrát chutnáme výroční svrchně kvašený polotmavý 14° IPA speciál Ferdinand Vaněk, výborné pivo. Uteklo nám ale 12° špaldové pivo se starodávným pšeničným sladem - špaldou. Těsně před námi došlo. Chuťové charakteristiky možná ke konci koštu nemusí být přesné, což čtenář jistě pochopí. Ale užíváme si pěknou neděli. Piva z minipivovarů jsou pro gurmány a nedají se srovnávat s komerčními, filtrovanými a navíc ještě do mrtě pasterizací umrtvenými výrobky, z nejmenovaných koncernů. To je právě ten rozdíl. Minipivovary pivo vaří, velké ho vyrábí. Nehledě k použitým sladům a chmelům, a tím pádem širokému spektru chutí. Velké musí vyrábět levně a rychle kvůli konkurenci. Malé mají své mlsouny a labužníky, vychutnávající si jemné rozdíly ve sladech s jejich menším prokvašením při zachování plnosti sladové chuti a jemných nuancích různých chmelů. Pro abstinenty a laiky přirovnávám chmel ke koření. Jako kuchař u jídla používá různá koření, či jejich směsi, sládek pivo ochucuje různými druhy chmelového koření. Ještě informace pro případné následovníky: Oba dnes navštívené minipivovary organizují i exkurze s výkladem a řízenou degustací.
Pohled na hodinky nás posouvá blíž k východu. Je přece jen neděle a vlaky jezdí dosti řídce. Na nádraží to odsud máme necelé 4 kilometry, což by při rovné chůzi a bez zastavování mělo trvat hodinu. Bude třeba počítat i menší rezervou. Jenže vstupní hlídka nás zastavuje a musíme si dát i na odchodnou něco z výběru. Je to děs po těch pivech, slivovici odmítám a vybírám si tedy ne o moc lepší Pastis. Na nádraží se ukáže, že spěch byl zbytečný, osobák do Kojetína moc nepospíchá. A v Kojetíně je to ještě horší. Rychlík na Brno má podstatně větší zpoždění, takže mi můj následující spoj o pár minut ujel a musím čekat hodinu na další. Sice vlaky zase až tak často nejezdím, za poslední roky jsem však ještě neviděl rychlík bez zpoždění.
Pro případné zájemce uvádím GPS pivovárku, kde je možnost před areálem, myslím však, že i uvnitř po domluvě s majitelem N49,28421 E17,36185 (N49,28308 E17,36338).
Prosím Přihlásit se nebo Registrace volit.