Pobřeží jižní francie
Prahu opouštíme 29.6 2015 v 16 hod. Sbaleni a připraveni vyjíždíme na hlavní letní výjezd. Tentokrát do Milána přes Samnaun, dále Genova, kde chceme navštívit mořský svět a dále podél riviéry do Monaka, Cannes, Antibes, Saint Tropes a dál na západ až do oblasti Saintes-Marines-de-la-Mer a Narbonne
Poslední zastávka u Mc Donalds a KFC (každý člen posádky chce něco jiného) a opouštíme republiku. První stání máme v Regensburgu na městském parkovišti, na ostrově nedaleko centra. Krátká procházka po městě a jdeme spát.
30.6. I přes randál z dopravy na nedalekém mostě spíme poměrně dlouho. V zimě nám toto parkování přišlo tišší, je to asi tím, kde se člověk na tomto celkem rozlehlém místě postaví. Vyjíždíme až v 11 hod., projíždíme Německo, kousek Rakouska a parkujeme v obci Samnaun. Jedná se o odlehlou horskou vesnici ,z které snahou zatraktivnit jí, vytvořili Švýcaři bez celní zónu. Trochu nám to připomnělo svým sortimentem duty free na letišti, nic zvláštního, ale velmi pěkného. Krásná příroda vysoko v horách 1830 nad.m. Příjemné tankování cena za naftu pod jedno euro, pěkná procházka , ale nemám pocit, že by sem člověk musel zajíždět jen kvůli nákupům. Nocujeme na kraji obce na obecním parkovišti za zurčení horské říčky.[img][/img]
Prvního července opouštíme Švýcarsko a jedeme do Milána. Přesněji řečeno jedeme do Rho do ulice Caschina Merlata Rina. Tam někde by měla probíhat výstava EXPO15. Kolem páté hodiny odpoledne se snažíme zaparkovat na přeplněném parkovišti u stanice metra a vlaku. Nedaleko vstupu na Expo. Parkujeme trochu s obtíží, najít parkoviště pro obytky se nám nedaří. Na Passerella pedomale Rho Fiera. Vůbec netuším zda v daném chaosu něco takového zde vůbec existuje. Ptáme se u pokladen, při nákupu lístků, ale nikdo nám neumí odpovědět. Ne, že by neuměli anglicky, ale prostě to tu nikdo neví. Kupujeme lístky, auto necháváme tam kde je a jdeme na výstavu. Je půl sedmé večer a je velké dusno. Přes to, že je podvečer, teplota neklesá pod 36 c. Dusno zde ve městě připomíná neúnosná vedra, která občas v počtu pár dní lze zažít v Praze. Jen zde se zdají být ještě intenzivnější. Stojíme ve frontě u brány a pomalu postupujeme dál. Přes počáteční potíže, kdy jsem se nemohl po několika pokusech dostat přes bezpečnostní bránu (stále jsem vyndaval z kapes klíče, kapesní nože a další osobní nezbytnosti , jsme na výstavě. Z kraje vidíme český dům a tak zahajujeme prohlídku domů různých států. S půllitrem plzeňského v ruce. Po prohlídce a debatě příjemného personálu Českého domu. Některé nápady, jak pojmout téma výstavy, se mně líbili více, jiné méně. Anglický úl, rakouský les, nebo francouzská země mně velmi zaujali. Náš pavilon taky nezapadl, některé státy to zvládly méně. V deset hodin začala show u stromu života, ale nevydrželi jsme do konce, do 23 hod. Útok komárů byl tak intenzivní, že to vzdáváme a prcháme půl hodiny před koncem výstavy. Na parkovišti nás čeká pozdrav v podobě pokuty za stěračem. Jak nemáme parkovat, jsme se dozvěděli „brzo“, ale jak máme, to nám nikdo poradit nedovedl. Opouštíme stanoviště a vyhlížím parkování, někde u Milána, někde kde je voda, rybník, jezero. Plánuji koupání, myslím, že ho bude v tomto parnu třeba.
2. července je snad větší parno než předchozího dne. Parkujeme vedle parku s jezerem, ale bohužel bez přístupu a možnosti koupání. Teplota pomalu atakuje čtyřicítku, je dusno a bezvětří. Počasí nás vyhání pryč z města a tak ho odpoledne opouštíme. Nocujeme asi 50 km od Genovy . Je tu mnohem příjemněji, vítr fouká z nedalekých hor a teplota v noci klesá na přijatelných 25C.
V neděli vjíždíme do Genovy a parkujeme v přístavu na parkovišti u zdejšího akvária. Do navigace jsem uvedl ulici Passeggiata Calata Rotonda. Stáli jsme tu přibližně 3 a půl hodiny. Parkování stálo 7,20. V akváriu se nám líbilo, stojí za návštěvu, bylo to dobře investovaných 64 eur. Zbytek dne jsme strávili nedaleko od města na pláži. Moře bylo vyhřáté, ale přesto bylo koupání vítané osvěžení. Setrvali jsme zde, dokud se sluníčko nezačalo schovávat za kopce. Po té jsme se na noc odstěhovali na STPL v 40 km od Genova vzdáleném městečku Celle Li gure do ulice Via Natta . Stpl zdarma včetně servisu.
6.7. v pondělí jsme popojeli jen pár kilometrů, než jsme našli místo na zaparkování u pláže a strávili tam den. V podvečer jsme se vydali do města Ventimiglia , nedaleko ulice via Freccero je parkoviště. Plánoval jsem tam nocleh. Již tam stála stará obytka a měl jsem pocit, že ta samá co zde stála před třemi lety, když jsme se na tomto místě na pár hodin zastavili přes poledne. Byla dokonce na stejném místě u vjezdu. Tenkrát opuštěná, dnes plně obsazená. Korektně řečeno osazenstvo připomínalo naše sociálně slabé spoluobčany. Večeřeli jsme a z okna mohli obdivovat, kolik lidí se vejde do pětimetrové obytky. Dle počtu osazenstva se zdálo, že je spíše trojgenerační. Náhle přijelo auto, z kterého vystoupil muž, co dobře zapadl ke skupině. Přivezla ho žena, aby vzápětí znova odjeli a během tří minut se vrátili, parkujíc blíže k nám. U obytky se zjevilo ještě více lidí a tak jsme na víc nečekali a odjeli. Nejspíš to není vhodné místo na nocleh. Ujeli jsme jen pár kilometrů a spali na parkovišti u hraničního přechodu mezi Itálií a Francií.
Parkování s obytkou v Monte Carlu není žádný med. Měl jsem vytipované místa, ale motat se uličkami města, když se snažíte dostat na parkoviště a na obou stranách vozu máte 2 cm, aniž by jste vrazil do parkujících motorek, mně přesvědčilo, že jediné možné místo z těch mnou vytipovaných bude parkoviště nedaleko botanické zahrady v ulici Boulevard du Jardin Exotique. Možná mně lépe znalí opraví, ale vhodnější stanoviště zde nebude. Samotná botanická zahrada poskytuje za 7.20 a pro děti za 3.80 krásné výhledy na Monte Carlo. Místní atrakcí jsou kolibříci, kteří zahradu navštěvují. Jako suvenýr jsme si koupili místní kaktus. Je zde výtah a nabil jsem dojmu, že tím se lze dostat dolů do města. Nezkoušeli jsme to, jednoduše proto, že nám přišlo příliš velké vedro na další procházku ve spodní části města. V Antibes jsme v carefouru doplnili zásoby a zbytek dne strávili na místní městské pláži. Jelikož Antibes navštěvujeme častěji, nebyl pro nás problém najít si nocleh. Setrvali jsme tu dva dny a po té se vydali do Cannes. Cestou jsme využili servis na parkovišti supermarketu Casino v ulici Avenue Francis Tonner 140.
10.7. Jestli byl problém zaparkovat v Monte Carlu, tak v přístavu Grimaud to bylo nemožné i přesto, že tam je pěkné parkoviště a dle toho jsem usuzoval, že by to neměl být problém. Naštěstí v nedalekém okolí šlo celkem bez potíží auto odstavit. Pěkný rozsochatý přístav s krámky s podloubími plnými turistických suvenýrů -četníků ve skleněných koulích, které odkazovali na nedaleké Saint Tropéz. Po procházce přístavem jsme se vydali do asi 12 km vzdáleného STPL. Do Bonne Terrasse, kde Jsme v ulici Route de Bonne Terrasse pobyli 9 dní. Místo známe. Je vedle rozlehlé písečné pláže jsou tu i skaliska a dále na západ krásné kamenné pláže, které stojí za návštěvu. A tak přišel na řadu i náš člun. Spolehlivý motor naskočil, tak jako vždy ihned a my jsme si tu na pláži a na člunu pobyt užili. V podvečer prvního dne nám pohodu trochu pokazil fakt, že přestalo fungovat vodní čerpadlo a neteče voda. No což, zde jsou sprchy a parkujeme nedaleko od umyvadel. Kde mýt sebe a nádobí je, horší to bude dál na cestě. Druhý den ráno se nad námi čerpadlo slitovalo a začalo znova fungovat. Sice se samo nevypne, ale ručně ho zapínat a vypínat při použití vody je lepší, než být bez vody zcela.
16.7. ve čtvrtek jsme se vydali na výlet do Saint Tropez. Mám pocit, že je zde ještě více přelidněno, než obvykle a tak jsme se moc dlouho nezdrželi. Od přístavu míjíme butiky s luxusními oděvy s cenovkami vyššími, než v Pařížské ulici. I s parkováním zde to bylo ještě složitější než jindy. Využíváme pláž nedaleko od města a zpět na naše stanoviště se vracíme k večeru po doplnění proviantu v nedalekém hyper Casínu.
20.7. opouštíme stpl v Bonne Terrasse a po rozhodnutí, že Marseille raději vynecháme, ovlivněni obavou o bezpečnost, parkujeme v poledne v městečku Carro. Je tam v přístavu stpl za 10,- Den trávíme koupáním a večer návštěvou nedalekého lunaparku.
21.7. v úterý odpoledne jedeme do Port Saint Louis du Rhone, kde je stpl. Nicméně stanoviště nás neláká. Hezké městečko, ale koupání v moři nic extra a tak po obědě pokračujeme do Saintes Maries de la Mer. Napřed se stavíme u koní na Mas Juge, kde jsme se poprvé před léty blíže seznámili s místní specifickou rasou bílých polodivokých koní, které patří do tohoto kraje, tak jako plameňáci a býci, které se v tomto kraji občas ocitnou v aréně, při představení toréda. V podvečer se přesouváme asi 4 km od města k ptačí rezervaci na 13460 Saintes Maries de La Mer . Jak jsem se dočetl na internetu, když jsem návštěvu plánoval, tak je nejlepší čas pro návštěvu podvečer. To nám potvrdil i pán v pokladně při nákupu lístků. Plameňáci přes den moc aktivní nejsou, protože je vedro. Cena lístku pro 4 členou rodinu vyšla na 25,- eur. Vstupujeme do parku v 18 hodin. V 19 hod. se zavírá pokladna, ale jsme ujištění, že nás nikdo za hodinu vyhánět nebude. V parku můžeme být jak dlouho chceme a plnými doušky si užívat pozorování ptačích obyvatel. Po osmé hodině se jednotlivé skupinky plameňáků začaly srocovat a postupně odlétat s místních jezírek a mokřad, kde tráví den, ale nocovat lítají jinam. Odlet plameňáků je nejlepší atrakce parku a jako vyvrcholení dne si ho nenechávají ujít ani lovci snímků, kteří tu událost fotí na kvalitních dělech. My se musíme spokojit jen s běžným přístrojem a tak fotky nejsou vždy takové, jaké bychom si zde přáli pořídit. Návštěvu jsme si užili a na noc jsme zůstali na parkovišti před parkem. Ráno než odjíždíme již se začalo plnit novými návštěvníky. Místo je oblíbené a není divu, stojí za návštěvu.
22.7 parkujeme v Le Grau du Roi v ulici Victor Hugo. Po procházce po pěkném přístavu, jsme poobědvali u místních turků , kde nabízeli velmi dobrou pizzu. Odpoledne jsem plánoval přesun do ulice Route de Carnon. Již jsme zde nadivoko stáli při předchozí návštěvě. Nedaleko je pláž a molo, kde se dají nasbírat slávky. V ulici bylo sice místo, ale na náš vkus moc živo. Stálo tam několik obytek s cikány. Pod borovicemi nespočet židlí a stolků a mezi stromy rozvěšené prádlo. Protože máme rádi komornější prostředí, rozhodli jsme se pokračovat dál do oblasti Narbonne. Pozdní odpoledne nás zastihlo na dalším vytipovaném místě v Gruissan. Stpl je zde několik, ale my bychom rádi stáli poblíž pláže a tak jedeme na D332 Route de Gruissan. Bohužel místo je plně obsazené, no již se projevuje to, že Francouzi mají prázdniny. Přesouváme se na další možné stanoviště v ulici Avenue de La Jongue. Nicméně pláž nic moc a navíc přišel vichr a tak zde trávíme jen jednu noc.
23.7. Avenue Henri de Monfreid v městečku La Franqui jsem vybral s ohledem na skalní masiv, který v tomto rovinatém pobřeží v okolí dominoval. Bylo tu omezení pro obytná auta, a tak jsme stáli sice ve stejné ulici, ale trochu opodál. Prudký vítr nás bičoval pískem z pláže a moře bylo studené. Přesto jsme tu relaxovali do večerního grilování. Na noc jsme se přesunuli do nedaleké pustiny, vedle které vedla cesta ke koňským stájím. Večer jsme mohli pozorovat, jak koně plavili v místní zátoce. V noci vítr začal ustávat a my měli pocit že začalo pršet. Chvilku nám trvalo, než jsme si všimli, že nám na střechu nedopadají kapky deště, ale nepřeberné množství mušek a komárů. To nás donutilo spát aniž bychom mohli větrat.
24.7 Vzhledem k tomu že jsme potřebovali doplnit vodu a vykonat servis ,jsme zajeli do Port la Nouvelle, kde jsem se u nedalekého supermarketu intermarché napojil u Mc Donalds na internet a pomocí aplikace campingcar info, vyhledal na tabletu nejbližší servis. Byl od nás asi 8 km na parkovišti supermarket U . Servis byl zpoplatněn 2,- eu. Měl jsem chuť poohlídnout se po novém místě a tak jsme zajeli do Grau de Leucate. Což byl jen kousek od předchozího místa. Prakticky se jednalo o západní stranu skalního masivu. Volba místa se stala šťastnou, nejen že jsme zde našli místo na zaparkování u pláže, ale předně ráj pro milovníky mušlí a ustřic. Kraj parkoviště lemovaly restaurace a prodejny těchto pochutin. Byly čerstvé, voňavé a neskutečně levné. Ustřice cca 4 eu a slávky od 2,60. Jednalo se o přímý prodej z chovů kolem, přímo z moře na stůl. Přes den se zde zastavovali vedle běžných strávníků i zástupci okolních restaurací. Vítr ustal a my využíváme teplé slunečné počasí ke koupání a užívání si plodů moře. V poledne dochází plyn. Teprve z první lahve a jelikož letos, po loňské zkušenosti ve Skotsku, kde jsme vyšli tak tak, sebou mám lahve 3, je mně jasné že na třetí lahev ani nedojde. Dílem je to díky stálému vedru, které nás nenutí ohřívat vodu přes bojler a pak díky tomu, že vedle častého grilování, obvykle vaříme na přídavném venkovním vařiči, který má své vlastní plynové bombičky, prostě proto, abychom přes den nekumulovali teplo v obytce od vařiče. Vydal jsem se podél pláže až na konec k útesu. Cestou míjím několik plážových restaurací a stpl. Cena za denní pobyt je 13,80 eur. Pod skalami se nořím do vody a sotva se rozhlédnu, přes brýle narazím na velké hejno pěkně vypasených ryb. Mám pocit, že stačí natáhnout ruku a dotknu se jich. V klidu se pasou na skaliskách i přesto že jsou pěkně tlusté a nenechají se mnou moc vyrušovat. V průměru mají kolem 40 cm. Nemám sebou harpunu a tak se jen kochám. Při zpáteční cestě k našemu stanovišti se zatáhlo a později mírně sprchlo. Sluníčko se schovalo za mraky a krajem se žene příznak bouřky. Popojíždíme pryč, jelikož přes noc je zde zákaz stání. Vichr znova zesílil a zdá se být silnější než včera. Po denní pauze se počasí zase kazí.
Je sobota a plánovali jsme na místě pobýt dva tři dny. Počasí rozhodlo za nás a tak nás tu drží jen výtečné ústřice. Po obědě nakupujeme mořské dobroty do zásoby, co umožní lednice a v 16 hod místo opouštíme. Na dálnici Le Meridienne nocujeme na parkovišti Relais du Caylar, což je velké parkoviště s benzínkou na okraji vesnice.
26.7 projíždíme viadukt Millau, je opravdu vysoký, ale myslím, že ještě více stojí za to ho podjet. Cena průjezdu je 14,80, jinak je dálnice bez poplatků. Sjíždíme s dálnice přibližně po 40 km. Jedeme do Les Loups du Gevaudan u osady Sainte Lucie. Je tu vlčí farma. Na toto místo jsme dostali tip od jedné známé a měla pravdu. Místo stojí za návštěvu. Chovají zde několik druhů vlků. První pochází z místních hor. Farma byla zřízená na jejich ochranu, před úplným vyhubením. Místní lidé, často pastevci, je lovili ve velkém a při zřízení farmy se stavěli proti tomuto projektu. Místo má ve spojitosti s vlky svojí historii. V 18 století v oblasti Gevaudan řádila bestie, která má na svědomí život více než 100 lidí. Traduje se, že se jednalo o obrovského vlka. Procházíme se mezi výběhy s vlky, napřed s průvodcem, který je krmí a seznamuje nás s nimi. Později sami. Noc trávíme na parkovišti za nočního vití vlčích zpěváků. Nedovedl bych si představit lepší strávení večera, než popíjet víno před obytkou a pojídat ústřice při vlčím koncertu.
V pondělí odpoledne se procházíme v Ženevě po promenádě jezera. Později se přesouváme dál od města a grilujeme na travnaté pláži. Trávíme tu většinu příštího dne. Zůstali bychom déle, ale počasí se zhoršilo. Chvílemi prší a ochladilo se. To nám nebrání vykoupat se, ale nechce se nám čekat na obrat počasí, který jak se zdá hned nepříjde. V 16 hod. opouštíme jezero a nocujeme na cestě.
30.7 ve čtvrtek parkujeme v Kosnici. Stpl je asi jen 400 m od muzea Jana Husa, které je v domě stojícím ve stejnojmenné ulici. Cena za den stání je 14,- eu a parkoviště je nedaleko ulice Grenzbachstraze. Než-li jsme se dostali k muzeu po projetí ucpaného města, bylo pět. Smůla, mají otevřeno od 11-17 hod. V podvečer opouštíme město a hledáme místo u jezera Bodansee, kde bychom mohli stát a přes den se koupat. Nakonec jsme našli útočiště v obci Hagnau. Je tu kemp, parkování a příjemné koupaliště s travnatou pláží. Je to pod strání hlavní silnice, místo svírá řada vinic a z hlavní silnice je krásný výhled do kraje.
Celou sobotu trávíme na pláži koupaliště. Počasí nám přeje a tak se sluníme, koupeme, pomalu si zvykáme na trochu chladnější vodu a po čase již nám nepřijde tak chladná. Oběd řešíme v místním bufetu, dobrou pizzou. Pláž opouštíme až k večeru s tím že se zde hodláme zdržet přes víkend. Večer se měsíc ukryl za mraky a tak mně nepřekvapuje noční bubnování deště na střeše obytky.
1.8 Kovová obloha nás s občasným deštěm přesvědčuje, že to na koupání a polehávání na pláži nevypadá. Měníme plány a odpoledne se přesouváme do Salem-Affenberg, Mendlishauser Hof. Cestou jsme se zastavili v Lindau a pak trochu bloudili, protože jsem se při přípravě upsal a spletl jsem si název s Achberg. Pro tento případ si šetřím tu bídnou nabídku volných dat naších operátorů a protože je nedostatečná, běžně se na cestě připojuji v restauracích a obchodech, kde je freewifi. Po upřesnění dat zjištuji, že jsme 50 km od cíle. Na místo se dostáváme v 15 hod. Park přestává prodávat lístky v 17.30 a jelikož si hodláme místo pořádně užít, necháváme hlavní atrakci přírodního parku na příští den. Dnes jsme se spokojili s čápy a s jejich krmením s výkladem, který začal v 17 hod. Do té doby jsme zvládli pozdní oběd a prohlídku okolí. Je tu vyhrazené parkování pro obytky, ale v 18 hod. nás vykazují pryč. Stát přes noc tu nejde a tak se přesouváme k hradu Heiligenberg, kde je v stejnojmenné obci u ulice Betenbrunner Strase Stpl . Parkovat se zde smí pouze 48 hodin a cena za noc je 5,- eu. Za vodu se platí zvlášť, přes automat.
2.8 Ráno se přesouváme zpět k zooparku Salem-Affenberg a vydáváme se na prohlídku. Cestou k pokladnám, nás zdraví čápi svým specifickým klapáním zobáku. Je tu kolem bezpočet čapích hnízd, plně obsazených svými obyvateli. Park stojí za návštěvu. Vedle čápů je hlavní atrakcí samostatný areál, kde volně chovají přes 200 berberských opic. Vedle pravidelného krmení, ovocem od všudypřítomných zaměstnanců, dostane každý návštěvník hrst neslaného popcornu, s kterým se při krmení opic snaží navázat na chvilku kontakt s každou opicí, která je k tomu svolná. Vedle srnek tu mají i kapitálně velké kapry, kteří ihned začnou čeřit vodu a přetahovat se s volavkami a kachnami, jakmile se na hladině objeví hozené sousto chleba. Trávíme tu většinu dne a stanoviště opouštíme v 16 hod. Jedeme směr Mnichov. Nocujeme u jezera Ammersee na parkovišti u fotbalového hřiště. Hrajeme rodinný fotbal a grilujeme.
V pondělí ráno nás vítá sluneční den. Popojíždíme k jezeru, ale nakonec odoláváme přírodnímu koupání a míříme do Erdingu. Therme Erding, nedaleko Mnichova, jsme naposledy navštívili před několika lety. Zdá se nám, že od té doby přistavěli, nepochybně je to větší areál než therme Crystal Palm u Norimberku, kam jezdíme častěji. Důvod proč jsme dali přednost koupání v lázních před přírodním jezerem, způsobil fakt, že nám chybí sprcha. Přibližně před deseti dny nás definitivně opustilo vodní čerpadlo a od té doby jsme nuceni se sprchovat na plážích, nebo pomocí pet lahví. U lázní je STPL 24 hodin za 10,- eu. My parkujeme, tak jako pár jiných obytek mimo, zdarma na parkovišti. Den v lázních jsme si užili, jak na tobogánech, tak popíjením HMS Victory koktejlu a piva, nebo při houpání se v umělých mořských vlnách. Přes noc nesetrváváme na parkovišti, ale přesouváme se do Regensburgu. Nocujeme na stejném místě, kde jsme zahájili naší letošní pouť.
4.8 V Regensburku nakupujeme v Makru nezbytnou drogérii, na kterou jsme si zvykli a kterou nikde jinde nekoupíme. Ještě pár potravin, co nám dovolí obsah lednice, které sice koupíme všude i u nás, ale zcela odlišné kvalitě. Smutný fakt, který jsme vzali již dávno na vědomí. Odpoledne míříme za přáteli do Klatov. Vlastní zde vyhlášenou cukrárnu, před kterou nocujeme.
Ve středu ráno serfuji na internetu a hledám na stránkách caravan24 kontakt na Karel Prokop. Po chvilce mně odpovídá na mail a telefonicky si domlouvám na příští den ráno servis vody v obytce. Je léto a to hodláme povětšinu dál trávit po výletech, ovšem s komfortem tekoucí vody. Odpoledne vykládáme zavazadla v Praze před bytem a se synem pokračuji dál do Kolína, kde se nám starají o papouška, Zbytek posádky již zůstal doma. Nocuji již sám na okraji České Lípy, U pískovny 6 před firmou Serviscaravanů, kde věřím, že najdu pomoc pro své pojízdné bydlení.
6.8 dopoledne jsem si vyloženě užil. Mám živnost a věřím v poskytování co nejlepšího servisu pro své zákazníky. Věřím, že tento pohled na věc mně umožnuje udržet svojí živnost nad vodou a udržet si svůj životní standart. Nyní sedím v kanceláři člověka, který věří ve stejnou filozofii a na to nejsem u nás vždy zvyklí. Užívám si opačnou roli, roli zákazníka a nechám se rozmazlovat rychlou opravou, nejen vodního čerpadla, ale i dalších bolestí mého bydlíka. Jako závdavek dostávám zajímavou přednášku na téma elektřina v obytce, která doplňuje a objasňuje mé laické tušení a nevědomost o tom jak se k čemu chovat. To vše přes viditelný fofr a množství práce co zde mají. Po třech hodinách se vracím do Prahy a tím definitivně končí náš hlavní letošní výjezd.
Ujeto 4400 kilometrů, průměrná spotřeba 10,1 L.
Prosím Přihlásit se nebo Registrace volit.
Členové online 0
Nejnovější člen: Pino
Powered by PHPFusion. Copyright © 2024 PHP Fusion Inc.
Released as free software without warranties under GNU Affero GPL v3.
Theme by PHP Fusion Inc
43,932,446 unikátních návštěv | Vygenerované za: 0.15181 sekund | Průměrně za: 0.15181 (0) sekund | Dotazy: 59 | Použitá paměť: 1.7MB/2MB