Velikonoční výlet do východních Čech
Polsko, Broumovský výběžek a Hořice
Velikonočního prodlouženého víkendu jsme chtěli využít k výjezdu do Polska, Broumovska a okolí Náchoda. Rodiče měli zaplacený pobyt v Krkonoších a tak jsme naplánovali část absolvovat společně. Postupně vznikl plán výjezdu – polské stolové hory, Vambeřice, Broumov se svým klášterem, Ostaš, Dělostřelecká tvrz Dobrošov, Hronov a Hořice. Před samotným výjezdem to s počasím vypadalo všelijak – respektivě v Německu a Čechách byly sněhové přeháňky, které měly trvat až do pondělka. Nu což, nějak bylo – nějak bude, plynu máme na topení dostatek a příslušné oblečení přibalíme s sebou. Doladili jsme jen trochu program s variantami pro případný sníh. Odjezd byl stanoven na čtvrteční ráno v 7.00 hod. Rodiče přijedou ve středu večer a ráno vyrazíme společně na stolové hory u Kudowy Zdroje. Počasí vypadalo celkem příznivě – bylo sucho a relativně teplo.
Dle plánu jsme vyrazili ráno směrem na Prudnik a Nysu, Klodzko a Kudowu Zdroj. Cesta ubíhala vesele, do okamžiku, kdy jsme přijížděli do táhlého kopce před Kudowou Zdrojí. Tam nám ukázala paní zima, že má ještě vše pod kontrolou. Ač se silničáři snažili, tak nákladní auta a osobáky s letními pneumatikami klouzali nebo stáli. Takže jsme se zapojili do fronty čekajících. Po chvíli, kdy ani v protisměru nic již delší dobu nejelo, jsem to nevydržel a protože mezi vozy před námi bylo poměrně hodně volných míst ( po těch, co to vzdali a jeli zpět ), jsem opatrně vyrazil kupředu ( náhon 4 x 4 byl k nezaplacení ). Rodiče se přidali a v projeté stopě jeli za námi. Pomalu jsme postupovali kupředu až na vrchol, kde se již začala fronta pomalu rozjíždět. Do K. Zdroje jsme již dorazili v pohodě, sice na sněhu, ale bez problémů.
Zaparkovali jsme na parkovišti u termálního koupaliště, uvařili jsme si kávičku a přehodnocovali situaci. Výsledkem bylo rozhodnutí, ponechat auto s karavanem na parkovišti a jedním autem se pokusit vyjet na parkoviště k Blednym skalam ( Bludné skály ) a projít si je. Po silnici to ještě šlo, ale v okamžiku, kdy jsme odbočili k B.S. jako bychom se ocitli uprostřed zimy. Takže nastala volba varianty 2. - vrátit se zpět a navštívit místní termální lázně. Vykoupaní a vyhřáti z bazénů jsme se rozloučili . Rodiče pokračovali na Náchod a do Krkonoš a my jsme se přesouvali do Wambierzyc ( Vambeřice ). Tady jsem měl vytipovaný plácek pro přespání. Cesta proběhla v pohodě ( i přes kopec, který byl ráno téměř nesjízdný ) a zanedlouho jsme parkovali na parkovišti nedaleko poutní katedrály. Ustavili jsme karavan a šli se ještě podívat k poutnímu kostelu, po jeho okolí a na křížové cesty, které jsou na protějším kopci. Opravdu je jich několik, a je jimi celý kopec protkán. Rozepisovat se o podrobnostech katedrály je celkem zbytečné – vše je popsáno na internetu. Dojem v nás nechala stavba jako taková – ne zcela standardní pojetí vnitřního uspořádání – ochozy okolo hlavní lodě jsou zcela odděleny, místo pro oltář je v podstatě v druhé samostatné lodi, zvláštní zpovědnice, vyřezávané lavice,……zajímavé jsou i vedle stojící poutní domy a plocha pro věřící, která je mezi kostelem a hřbitovem. Z místa před katedrálou je pěkný pohled na protilehlý kopec s Kalvárií. Scházíme tedy dolů a pomalu vystupujeme po schodech křížovou cestou ke Kalvárii. Místy jsou schody dosti příkré. Zajímavostí jsou nápisy na jednotlivých zastaveních křížových cest, které jsou, kromě polštiny, i v němčině a češtině. Tato skutečnost jen dokresluje, jak v minulosti bylo toto místo svázané s jednotlivými kulturami. Z vrcholu je pak pěkný rozhled na okolní krajinu, která je na východě lemována stolovými horami. Nejvýraznější je pak Velká Hejšovina. Těm, kteří dávali pozor v hodinách české literatury, neunikne, že přes ni putovali do Vambeřic poutníci z Čech a Božena Němcová tuto skutečnost popisuje i v Babičce, která ukazovala dětem směrem k Hejšovině a vykládala jim o poutích do Vambeřic.
Pomalu scházíme zpět na malé náměstí a dále ke karavanu. Po kávičce jsme čekali až se setmí, abychom se šli podívat na nasvícený kostel…jaké však bylo naše zklamání. Katedrála byla nasvícena pouze spoře, a všude pusto a prázdno.
Vzhledem k faktu, že Poláci si hodně zakládají na tradicích a jejich poutní místa jsou udržována a zvelebována, očekávali jsme vyzdobený kostel, poutníky, …
Pomalu jsme se vrátili ke karavanu, něco málo povečeřeli, otevřeli si příjemného Merlota a koukali chvíli na film. Probíráme dnešní zážitky a dospějeme k závěru, že nás poutní místo poměrně zklamalo. Vždyť v minulosti mělo svůj nezastupitelný význam, navíc na Zelený čtvrtek působilo hodně opuštěně a bez jakékoli výzdoby. Prostě jsme očekávali podstatně více.
Kolem byl všude klid a tak jsme se probudili až ráno do prosluněného dne. Balíme se a čeká nás ještě cesta do Čech. Máme naplánováno a domluveno nocování na základně u Nývltů v Martínkovicích. Projíždíme pěknou krajinou a malými vesničkami. V některých jsou k vidění polorozpadlé zámky, které kdysi v minulosti byly jistě honosné.
Celkově na nás tento kraj působí dojmem, jakoby se zastavil čas asi před 50 lety…..
Přejíždíme zpět do republiky a odbočujeme do Martinkovic. V obci zrovna rekonstruují kanalizaci, takže je všude na cestě bláta, které má červenou barvu. Nahoře v obci zastavujeme u pana Nývlta. Probíráme, zda-li u něj můžeme zaparkovat, a po obhlídce terénu – značně podmáčený - se loučíme, protože do zahrady k němu bychom asi nevjeli, nebo bychom zapadli. Doporučuje nám letiště v Broumově, kde je vyasfaltovaná plocha a kde bychom jistě mohli přespat. Odjíždíme tedy k letišti , kde zanedlouho parkujeme u letištní budovy. Voláme na telefonní číslo paní správkyni. Domlouváme se, že by nás zde nechala přespat a že se setkáme večer. My se chceme ještě zajet podívat do Broumova a pozjišťovat co a jak v inf. centru. Procházíme si Broumov, v IC se domlouváme na návštěvě pivovaru Olivětín s komentovanou prohlídkou, zjišťujeme vstup do kláštera další informace. Čas rychle utíká a tak se vracíme na letiště, kde máme domluvené setkání s paní správcovou. Přijíždíme téměř společně. Připojujeme se elektřinu, vyfasujeme klíče od budovy ( WC, sprchy, kuchyňka popř. společenská místnost ). Platíme a chvíli si povídáme létání ( u nás je také letiště ) a lidech, kteří z Broumova to dotáhli až na nejvyšší mety ( přelet Austrálie na bezmotorovém letadle )…..Když se ptáme jak se vrácením klíčů a předáním tak jsme velice překvapeni. Klíče hoďte do schránky na dveřích a někdy zase přijeďte, budete vítáni. Umýváme karavan, protože po jízdě na „tankodromu“ v Martínkovicích byl až po střechu zaplácaný červeným blátem. Chystáme něco k večeři, a potom již téměř identická činnost – třídění fotek, četba, dobré vínko a plánování dalších dní.
Páteční ráno nás zastihlo s 10 cm čerstvě napadlého sněhu. Máme naplánovánu prohlídku broumovského kláštera benediktínů. Protože je prohlídka v 10 hodin, poměrně spěcháme, abychom ji stihli. Po zakoupení lístků čekáme na vstup. Přichází mladý průvodce ( povoláním snad knihovník ). Skupinka je poměrně malá – cca 15-20 lidí. Čeká nás prohlídka kláštera, který byl v minulosti centrem vzdělanosti v širokém okolí a byl spojen s pražským břevnovským klášterem. Zajímavosti je velká knihovna a hlavním lákadlem pak i jedna z 29 kopií turínského plátna, která byla objevena úplně náhodou, umístěna ve schránce pod štukovým zdobením v kostele. Od průvodce se dozvídáme mnoho zajímavostí a historických souvislostí. Bohužel vzhledem k rekonstrukci, kterou klášter prochází, je přístupných jen omezený počet místností, včetně kostela. Je však třeba podotknout, že i to nám umožňuje si udělat představu o rozlehlosti a významu tohoto kláštera ( studoval zde i A. Jirásek ). Dalším lákadlem kláštera jsou i Vamberecké mumie, které jsme však neměli možnost vidět, a to opět z důvodu rekonstrukce. V knihovně se dozvídáme o výuce studentů v minulé době a o samotných knihách, které zde jsou umístěny. Za zmínku určitě stojí vystavené exponáty Bible svatováclavské, překlad Bible od T. Akvinského,…Vrcholem prohlídky kláštera je samotný kostel sv. Vojtěcha, který již prošel rekonstrukcí a restaurátorskými prácemi. Zajímavostí kostela jsou hodiny umístěné nad vstupem, na chóru. Ty ukazovali faráři potřebný čas a poukazovaly na to, že vše má svůj řád a přesnou dobu určení. Hodiny jsou jedním ze znaku výzdob u řádu benediktínů. V tomto kostele, nad kaplí sv. Kříže byla v roce 1999, nalezena pod štukovou výzdobou, dřevěná schránka s kopií turínského plátna z r. 1651.
Po prohlídce se přesouváme na náměstí, kde je umístěn mariánský sloup, což sice není samo o sobě až tak zvláštní, ale zajímavostí je, že na sloupu jsou umístěny dvě sochy P. Marie. Jedna se dívá směrem ke klášteru ( původní ) a druhá se dívá směrem na město – tu tam nechali umístit broumovští měšťané.
Pak už odjíždíme na stolovou horu Ostaš. Auto necháváme na horním parkovišti. Míjíme odbočku do skalního bludiště na Ostaši a pokračuje ke Sluji českých bratří a pak ke Kočičímu hradu. Cesta je celá pod sněhem, takže místy mírně kloužeme. Od rozcestníku se schází ke Sluji po schodech mezi skalami a vzhledem k námraze si užíváme trochu adrenalinu.Sluj je poměrně úzká štěrbina mezi skalami a cesta zde končí, takže je potřeba se vrátit opět zpátky k rozcestníku. Odtud pak již pokračujeme po okraji stolové hory na Kočičí hrady. V jednom místě musíme téměř po čtyřech, protože chodník vede pod balvanem a nedá se obejít. Okolo skalního útvaru „Sťatá hlava“ přicházíme až ke skalnímu hradu. Trocha představivosti stačí k tomu, aby si člověk představil cimbuří, věže a bašty….I tady chodník končí, takže se obracíme a vracíme se do osady Ostaš. U místní kapličky věnujeme vzpomínku Mirkovi Šmídovi, který zaplatil za svou lásku k horám tou nejvyšší cenou. Jeho sestra má snad ještě na náměstí v nedaleké Polici mlékárnu. Výlet zakončujeme výbornou kávou a lívanečky s borůvkovou marmeládou, v místní hospůdce.
Ještě máme čas, takže na silnici odbočujeme směrem k broumovským stěnám a vyjíždíme na parkoviště pod Hvězdou. Pěšky se jdeme podívat ke kapličce, kterou navrhnul architekt Dientzenhofer, s výhledem na Broumov a pak k restauraci, která je postavená v alpském stylu. Interiér je celý vyložený dřevem.
Jsme tak trochu rádi, že počasí bylo takové jaké bylo, protože v létě je tady plno turistů a návštěvníků a člověk si ten klid ani trochu neužije. S vyhlídky si je možné udělat i obrázek o vzdálenostech, které museli urazit vzdělání chtiví studenti, když např. z Náchoda, Hronova, Police chodili do internátu v broumovském klášteře, popř. když tady pastýři hnávali svá stáda přes vrchol broumovských stěn ( výstup byl např. Kovářovou roklí ). Po krátké procházce směřujeme zpět do Broumova. Zastavujeme se ještě u celodřevěného kostela P. Marie na místním hřbitově, jehož základy sahají do 12. století a přestavba do 15. století . Kostel je otevřený pouze v určitou dobu a návštěvníci kláštera mají zvýhodněné vstupné. My jsme bohužel přijeli mimo otevírací dobu.
Vracíme se ke karavanu, večeříme, pouštíme si film, který nám nahrál Štěpán ( Lucy ), plánujeme zítřejší den. Vzhledem k náročnému dnešnímu programu poměrně brzy usínáme.
Sobotní ráno bylo jako vymalované. Na dnešek máme naplánovánu prohlídku původního pivovaru v Olivětíne ( pivo Opat ), dělostřeleckou tvrz Dobrošov a Hronov. Takže nemáme mnoho času na otálení a vyrážíme, abychom byli v 9,30 v pivovaru, kde v 10 hodin začíná komentovaná prohlídka. Ujímá se nás vrchní sládek, dozvídáme se něco málo o historii pivovaru, který byl založen benediktínskými mnichy a pak procházíme hlavními částmi pivovaru, kde se připravují suroviny, přes varnu, sklepy až do stáčírny. Dozvídáme se kolik lidí se stará o pivovar, jak probíhá výroba samotného piva, jaká byla historie pivovaru a vůbec výroby piva v Čechách. Poutavou prohlídku zakončujeme v malé zasedačce, kde ještě zhlédneme film o pivovaru a probíhá zde i degustace místní produkce. V místní prodejničce si zakupujeme několik druhů místního piva a přesouváme se směrem na Náchod k pevnosti Dobrošov. V Náchodě nás mírně zaskočily místní opravy vozovek a tedy i objížďky. Což mělo za následek, že jsme zabloudili a následně projeli několika zákazy vjezdu až jsme se dostali na správnou silnici k Dobrošovu.
Parkujeme na parkovišti nedaleko samotné pevnosti Zelený, která je zároveň i vstupem prohlídkové trasy. Seznamujeme se s historií budování opevnění ČR, které musela naše armáda opustit bez boje. Celkově se celá tato tvrz skládá z několika bunkrů, spojených podzemními chodbami. ( Zelený, Můstek, Jestřáb ). Část podzemí je zpřístupněna. Protože průvodce odešel na prohlídku cca před 30 minutami s malou skupinkou, máme dvě možnosti – počkat na něj nebo absolvovat prohlídku podzemní části sami. Volíme druhou variantu, domlouváme se s pokladním, že pokud se nevrátíme, tak podzemí neuzamkne. Dostáváme do rukou materiály vydáváme se na prohlídku. Nejdříve si prohlížíme bojové dělostřelecké patro a pak už sestupujeme do hloubky, kdy bylo veškeré zázemí – ubytovny, nemocnice, kuchyně, sklady……vše je vybetonováno a vysekáno ve skále. Byla zde v podstatě vybudována celá kasárna pro dlouhodobý život posádky. Ať člověk chce nebo ne, musí se sklonit před přesvědčením a schopnostmi ĺidí, kteří toto dílo postavili. O to smutnější byl pak jeho konec. Procházíme až pod bunkr Můstek, kde pomalu stoupáme do nadzemní části, která byla ponechána tak, jak v době II. světové války, kdy sloužila německé armádě ke cvičným a zkušebním střelbám nových zbraní. Podle stavu ostřelování lze odhadnout, jak kvalitní byl materiál a konstrukce vůbec. Z vyhlídkové ploch na bunkru je vidět sněžka v Krnkonoších a tak se nabízí rozhled po širokém okolí. Nedaleko je vidět nepřístupný bunkr Jestřáb a Zelený.
Zasněženou loukou se vracíme k pokladně, hlásíme se pokladníkovi a vracíme se k autu. Přesouváme se ještě k Jiráskově chatě. Obdivujeme se architektuře a její dřevěné konstrukci, která v sobě nezapře pečeť p. Jurkoviče ( Pustevny a Nové město nad Metují ). V místní restauraci si dáváme odpolední kávičku a kocháme se rozhledy směrem n a H. Králové ( vidět je Rozkoš ). Scenérii dokresluje pěkná bílá oblačnost na modrém nebi, která se zanedlouho mění na ocelově šedou. Jarka ulovila několik razítek do cestovatelského bloku a pomalu odjíždíme do Hronova. Po cestě absolvujeme opět dopravní kolaps v Náchodě, ale tentokrát bez ztráty kytičky projíždíme do Hronova. Parkujeme na náměstí u Jiráskova divadla a vydáváme se k jeho rodnému domku. Je nedaleko, takže po chvíli stojíme před bílým dřevěným stavením, kde A. Jirásek žil. Opět jsme zde mimo otevírací dobu, takže alespoň okoukneme okolí, sochu tohoto spisovatele a procházíme parkem, kde jeho otec postavil lázně. Míjíme zarostlé koupaliště, které již patrně dlouhou dobu neslouží svému účelu. Kolem dvou místních pramenů, které chutnají velice příjemně, se vracíme k hlavní cestě. Ještě se zajdeme podívat ke kostelíku, vedle kterého stojí dřevěná zvonice a socha sv. Václava. Je zrovna mše, takže pokorně vcházíme dovnitř, opatrně se rozhlížíme a potichu odcházíme. Od kostelíka se otevírá pohled na samotný Hronov a blízké okolí. Vracíme se k autu a čeká nás ještě zpáteční cesta na broumovské letiště. Večer je příjemný, ale poměrně rychle se začíná ochlazovat, poletuje sníh a stmívá se. Chystáme večeři a po ní otevíráme a chutnáme místní pivo Opat. Nutno podotknout, že nám chutnalo. Něco okolo jedenácti uléháme a usínáme jako zařezaní.
Nedělní ráno je opět zasněžené. Rychle se balíme a odjíždíme navštívit zámek Hrádek u Nechanic . Čeká nás stejná cesta přes Náchod a pak okolo Rozkoše až k zámku. Vzhledem ke včerejším zkušenostem si necháme časovou rezervu. . Přijíždíme na parkoviště nedaleko zámku okolo 11. hodiny. Okolo golfového hřiště míříme k samotnému zámku. U pokladny se setkávám se svou kolegyní z bývalé práce. Chvíli na sebe koukáme a pak se dáváme do smíchu., že bychom se zrovna tady měli potkat…to bylo opravdu málo pravděpodobné. Prohlížíme si sídlo, založené v první polovině 19. století rodem Harrachů. Paní průvodkyně je super – dozvídáme se věci, které snad nejsou ani součástí standardního výkladu. Vzhledem k svátku velikonoc je zde výklad zaměřen i na toto období, zvyky a výzdobu s ním spojené. Zámek je vystavěn v gotickém slohu s anglickými prvky. V interiéru je možno nalézt několik zajímavostí – např. jedna místnost byla vybavena dřevěnými obklady, které byly na původním místě rozebrány, převezeny do Hrádku a opět poskládány. Další zajímavostí je dřevěné zábradlí, které díky svému nátěru vypadá jako kamenné. Vzácností jsou modlitební roucha umístěná v sakristii. Jedno z nich vyšívala hraběnka von Thun svými vlastními vlasy. Kdo by hádal, že by zde mohli točit filmaři, tak vůbec není daleko od pravdy . Filmů se tady natáčelo opravdu hodně, a nejen českých – mimo jiné i Tmavomodrý svět.
Po prohlídce zámku nás čeká ještě přesun do kempu U věže v Hořicích . Přijíždíme a voláme paní správcové ( tak jsem s ní domluven ), která nás nasměruje k ubytování. Staví se večer a vše pak zúřadujeme. Kemp je ještě mimo provoz, a tak jsme od jejího zástupce dostali klíče od jedné chatky, kde můžeme využívat WC a koupelnu, ustavujeme karavan, připojujeme se na elektřinu a jdeme na prohlídku Hořic. Chceme si prohlédnout hlavně centrum, koupit proslavené trubičky a zajít na pivko do místního bývalého pivovaru. Auto necháváme na náměstí před radnicí . Prohlížíme si náměstí,na kterém je budova, ve které hráli divadlo ochotníci, v čele s J.K. Tylem. Nedaleko je budova Měšťanské besedy. Vedle vchodu do radnice nám neunikl kamenný pranýř. Přicházíme k místnímu kostelu Narození P. Marie, u kterého jsou pískovcové sochy ( kterých je rozeseto po celých Hořicích nepočítaně ) - Sv. Jan Nepomucký, Anděl strážce a Panna Marie s Ježíškem. Procházíme náměstím zpět až k bývalému hořickému zámečku. Zámeček byl založen rodem Smiřických cca ve +3. stolentí a patřil i rodině Strozziů, na což upozorňuje i erb nad vchodem. Zajímavostí jsou sluneční hodiny umístěné na čelní zdi. Dnes zde sídlí správa Lesů ČR. Odtud pokračujeme procházkou k nemocnici a pak zpět k zrekostruovaným budovám hořického pivovaru, kde je dnes několik hospůdek. V jedné z nich si dáváme pivo a ochutnáme i velikonoční speciál – zelené pivo. Nebylo vůbec špatné. Pak se již vracím zpět k autu. Voláme ještě paní správcové kempu a domlouváme se, kdy se potkáme na recepci. Přijíždíme téměř současně. Vyrovnáváme účet a jdeme si vařit večeři. Venku se citelně ochladilo, takže původní plán na posezení venku se rychle změnil. Voláme ještě synům domů a pak rodičům, abychom se domluvili na zítřejším setkání. Otevíráme si Veltlín zelený 2011, ze Sedlece a prohlížíme fotky z minulých dní. Okolo jedenácté hodiny uléháme a budíme se na Velikonoční pondělí do prosluněného rána.
Ráno vytahuji příruční tatar, abych učinil velikonočnímu rituálu zadost – za nesouhlasu své drahé polovičky. Krátce po půl desáté přijíždějí rodiče. Dáváme si kávičku a trochu cukroví. Pak se přesouváme do Hořic a míříme k jedné z výroben známé pochutiny – trubiček . Nakupujeme si dle chuti a míříme k kopci Gothard, prohlédnout si zdejší známou galerii soch. Na tomto vrchu svedl jednu ze svých vítězných bitev i J. Žižka, který zde má svou sochu.Auto necháváme u Sokolovny a pomalu procházíme okolo jednotlivých soch až na samotný vrchol ke kostelíku sv. Gotharda. Na místním hřbitově je jednak památník obětem pruských válek a jednak v dolním rohu 13 hrobů důstojníků a kadetů. Bohužel je hřbitov velmi zanedbaný a omšelý. Nedaleko se obdivujeme monumentální hřbitovní bráně, která vznikala 14 let a pracovali na ní profesoři a žáci zdejší kamenické školy. Výška portálu je cca 15 metrů. Počasí je takové všelijaké – prostě aprílové a tak sestupujeme rychlejším krokem kolem Riegrova obelisku a dalších soch zpět k autu. Na celém vrchu, a koneckonců i ve městě, je soch nepočítaně. Některé byly vytvořeny žáky místní školy a mnoho z nich potom účastníky sochařských sympozií. Konstatovali jsme, že zatímco některé byly hodně abstraktní, tak u mnohých byl velice zajímavý nápad na ztvárnění představ či konkrétních událostí či osobností. Každopádně jsme si z tohoto místa odnesli velice zajímavé zážitky. Vracíme se ke karavanu, chystáme pozdní oběd. Rodiče odjíždějí směrem na Náchod a Polskem pak do Krnova, s tím, že se ještě staví u známých v nedalekém Jindřichově. My pomalu balíme a asi za 2 hodiny po nich odjíždíme stejným směrem. Cesta ubíhá v pohodě, Jarka podřimuje a tak si pouštím výběr rockových balad a polykám kilometry směrem k domovu. V Klodzku najednou před sebou vidím známou značku – dojeli jsme rodiče. Předjíždíme je a v nedaleké Nyse odbočujeme na benzínovou pumpu. Potřebujeme dotankovat a navíc nás zajímá co se stalo…. No, vysvětlení bylo jednoduché – byli si ještě nakoupit v Náchodě, pak chytli kolonu, kde nebylo možno předjíždět a nakonec nesprávně odbočili v Klodzku a museli se vracet. Loučíme se a pokračujeme společně na Prudnik a na hranice v Bartultovicích, kde my odbočujeme na Krnov. Jako bychom se ocitli ve filmu Pán prstenů a před námi byl Mordor – setmělo se a nad Krnovem byla obloha tak tmavá, že se nám tím směrem ani nechtělo. Voláme domů a dozvídáme se, že v Krnově zuří vánice. To zanedlouho zažíváme na vlastní kůži – rychlost klesá k 20 km/hod a chumelí, že na krok není vidět. Na cestě pomalu vznikají závěje a cestáři samozřejmě v nedohlednu. Asi po hodině dorážíme do sluncem zalitého Krnova – jaký to paradox. Když se díváme na karavan olepený asi 5 cm vrstvou sněhu, tak se nám nechce ani věřit……
Čeká nás ještě ustavení karavanu a jeho vybalení, nejdřív nás však vítají naše dvě fenky, které byly tentokrát doma.
Večer ještě chvíli probíráme výlet s rodiči, kde co kdo zažil a (ne)těšíme se na zítřejší pracovní den.
Celý víkend se nám hodně líbil – setkali jsme s příjemnými lidmi, poznali jsme zastrčený, kdysi významný, kousek Polska, vyhřáli se v termálech, viděli pěkný klášter v Broumově, okusili výborné pivo Opat, prošli skalní městečko, porovnali trubičky z různých výroben v Hořicích, vrátili se do doby před druhou světovou válkou a navštívil skoroanglický zámek. Počasí bylo vskutku aprílové.
Co více si přát….
Trocha informací :
http://www.wambie...
http://www.klaste...
http://www.klaste...vni-kostel
http://www.pivova...
http://www.hradek...
http://www.pevnos...
http://www.kempuv...
Prosím Přihlásit se nebo Registrace volit.