Podzimní Veľký Javorník a Radhošť ( 14.-17.11.2014 )
Co s prodlouženým víkendem ??
Pořádná zima ne a ne přijít a nám se zastesklo po víkendu v karavanu. Nechtěli jsme jet nikam daleko, vzhledem k tomu, že se mělo jednat pouze o prodloužený víkend. Po večerech jsme se dobrali k tomu, že jsme dlouho nebyli v Beskydech. Fotografie jednoho z členů na karavanistickém webu nás motivovala k návštěvě moravsko –slovenského pohraničí, kde jsme nikdy nebyli. Volba tedy padla na Kasárny, Veľký Javorník a Pustevny. Spát budeme v Raťkově u šenku. Pak už to šlo jako po drátkách. Večer 14.11. odjezd do Raťkova, v sobotu výlet na Veľký Javorník, přejezd na Pustevny a v neděli výlet na Radhošť. Telefonicky jsem si potvrdil možnosti parkování a nocování u šenku v Raťkově a pak u hotelu Tanečnica na Pustevnách. Ještě jsme se domluvili s rodiči, že za námi přijedou v sobotu do Karolinky, kde je vyzvedneme ráno u vlaku a sobotní výlet bude společným. Vymyšleno, domluveno, připraveno, odjíždíme v pátek odpoledne okolo 16.00 hod.
Téměř přesně se podařilo odjet – v 17.00. Čekala nás cesta na Opavu, N.Jičín, Val. Meziříčí, Vsetín a do Karolinky. Vše probíhalo v pohodě až do doby, kdy jsme přijeli k železničnímu přejezdu ve Val. Meziříčí. Blikalo červené světlo a nic se půl hodiny nedělo. Pár odvážlivců přejelo mezi závorami…..za dalších 15 minut jsem to již nevydržel a vytočil PČR, že je zde asi porucha… Velice „ ochotný“ poĺicista mi sdělil, že on s tím nic neudělá a že máme čekat. Informace o době čekání skoro hodinové a o tom, že se vesele přejíždí přejezd, ho nechala ledově klidným….Hurá po dalších 10 minutách projel vlak na Vsetín, a zase nic….blikáme dále…po dalších 20 minutách to vzdávám, porušuji vědomě předpisy a odjíždím za bedlivého rozhledu se zvýšenou ostražitostí na přejezdu. Další přejezdy již byly skoro OK. Ale předčasná radost netrvala dlouho….na třetím přejezdu opět fronta, červené světlo a závory…Bude se opakovat předchozí situace ?…neopakovala, čekali jsme jen 30 minut….Pak už vše v pohodě až do Karolinky. Asi v 21.30 parkujeme u šenku. Jdeme se dohodnout na parkování a dát si něco k večeři. Sádlo s husími játry, korbáčiky, čerstvý chléb a výborný Radegast smazaly útrapy předchozích hodin…..Pak už jen zalehnout.
V sobotu mne budí stádo oveček, které odchází na pastvu. Jdu se projít s Berry ven a obhlížím původní roubenky v Raťkově. Za chvíli musím zajet pro rodiče k vlaku v Karolince, takže se vracím ke karavanu a odjíždím. Po návratu si dáváme kávu ( Jarka se už i probudila, i kávu nám připravila, včetně bábovky… ). Sbalíme se ( do tašky foťáku přibaluji šampaňské a skleničky ) a za chvíli odjíždíme na Kasárny, kde necháme auto. Na hřebenech se honí mraky, tak zvažujeme, jak to celé dopadne. Po zaparkování ( na parkovišti až u horního hotelu ) krátká rekapitulace následujícího výletu a už procházíme Kasárnami, okolo „malých roubených chatiček“ , směrem do sedla Gežov ( tuším, že po žluté značce). Cesta nás vede listnatými lesy, které podzim nádherně zbarvil. Celou cestu nás provází bernský salašnický pes a chce se kamarádit, hlavně s Berry . Pod Veľkým Javorníkem narážíme na upravenou lesní studánku. Voda je víc než studená a velmi dobrá. Před sedlem vycházíme na travnaté úbočí, kterým přicházíme k sedlu Gežov. Rozhlížíme se, ale nízká oblačnost nám toho moc nedovolí. Nevadí, alespoň neprší.
Čeká nás krátký výstup a už pokračujem na další vrchol -, kde by měla být rozhledna – Stratenec. Rozcestník udává cca 4 km. Pěknou procházkou, chvíli v mracích a chvíli pod nimi, přicházíme na Stratenec. Vrcholové slovenské kříže z počátku nebyly téměř k nalezení ( viz fotky ). Začalo poměrně hodně foukat, což však přineslo i částečné rozptýlení mraků, takže máme možnost kouknout po okolí. Za pěkného počasí je odtud pravděpodobně pěkný rozhled. A pokud člověk vyleze na rozhlednu, rodiče to zkusili, ale spíše pro zapózóvání forografovi než s ambicemi nádherného rozhledu, tak panorama bude jistě ještě pěknější – na jedné straně Kysuce, na druhé pak Kohútka, Karolinka, moravské Beskydy…..Po krátké přestávce se vracíme zpět do sedla Gežov a dále pokračujeme mírným výstupem na Veľký Javorník – nejvyšší bod dnešního výletu. Výstup je opět po travnatém hřbetu, bohužel díky počasí mírně rozbahněný. Na druhé straně i tohle počasí má své kouzlo. Koneckonců je polovina listopadu, a taky zde mohl být 1 metr sněhu.
Po krátkém výstupu jsme na ve 14.00 hod vrcholu Veľkého Javorníku – konkrétně 1 071 m.n.m. Provedeme krátký zápis do vrcholové knihy a nastává ten okamžik. Za udiveného pohledu ostatních jim dávám do ruky skleničky a vytahuji z tašky krásně vychlazené šampaňské….je 15.11. a tak slavím další rok svého života…vychutnáváme příjemné bublinky, přijímám gratulace, nezbytné fotečky a odcházíme dál směrem na Butorky. Hned za vrcholem vcházíme do bukového pralesního porostu. Patří snad k nejstarším na Kysucích. Ikdyby tomu tak nebylo, tak je to velmi zajímavá oblast s tvarovanými stromy, čistým lesem. Procházíme okolo kamenných mužíků a okolo horní stanice vleků sestupujeme na Butorky. Odtud po, již asfaltové cestě, scházíme zpět na Kasárny k zaparkovanému autu.
Nasedáme do auta a sjíždíme do Velkých Karlovic. V tomto období se zde konají husí a kačení hody, tak že o pozdním obědě je rozhodnuto. Zastavujeme ve Velkých Karlovicích na parkovišti u Základní školy a jdeme naproti do PepiCentra. Obsluha příjemná, jídlo výborné, porce veliké a ceny příznivé a navíc pustili nás dovnitř i s Berry ( což neplatí všude ).
Po výborném obědě se jedeme ještě podívat k přehradě Karolinka. Tato nádrž se nachází nad obcí stejného jména a její hráz je těsně v blízkosti prvních domů. Hráz má délku asi 400 m a výšku 39 metrů – tedy žádný drobeček. Vzhledem k času se přesouváme ke karavanu do Raťkova. Do odjezdu vlaku ještě zbývá nějaká chvilka, tak si všichni dáváme kafíčko, my se chystáme k přesunu na Pustevny. Po cestě vysazujeme rodiče na nádraží a pak pokračujeme přes přechod Makov a Bumbálku na Bečvy a Pustevny, kam dorážíme někdy okolo 20 hodiny. Slečna na recepci nás už čeká a ukazuje nám místo, kde se máme postavit ( mezi bazénem a hotelem Tanečnica ). Na základě dohody se připojujeme na el. energii a zabydlujeme se. Venku se začíná zvedat poměrně silný vítr. Na zítřek hlásí deštivo. Tak uvidíme. Ikdyž stojíme mezi budovami, tak v noci karavanem cloumá vítr, který i několikrát sfouknul plamínek v topení. Ráno moudřejší večera zde moc neplatilo. Spíše naopak. Počasí, že by psa nevyhnal a tak jsme se vydali na ranní procházku s Berry. Šlo pouze o pokus. Chvíli se proběhla, zkontrolovala okolí a zrychleným přesunem mne čekala u dveří karavanu. Nebylo kam pospíchat – Jarka si ještě pochrupovala, tak jsem se dal do stahování fotek a dělání pořádku ve foťáku. Asi 9.00 má drahá polovička projevila známky života. Venku vesele foukalo a mraky se nějak nechtěly roztrhnout. Ale neprší ! ( alespoň prozatím ).
Po snídani se balíme a vyrážíme směr Radegast a Radhošť. Pustevny jsou téměř prázdné ( asi rozumní jsou zalezlí v teple domovů ). Stánkaří nejsou – nevadí. Prohlížíme si budovy na Pustevnách, včetně Libušína, který nedávno vyhořel. Nyní je zastřešený a čeká na opravu, podmíněnou nemalou finanční částkou. Ukazuji Jarce, kde jsem jako malý byl ubytovaný s lyžařským oddílem na soustředěních ( kamenná budova Šumná ). Pak už pokračujeme směrem k Cyrilce ( oddychový altánek s výhledy, tedy pokud není zataženo ) - momentálně je v rekonstrukci, včetně přístupové cesty, takže jej obcházíme po asfaltce, která nás zanedlouho dovede k soše Radegasta. Začíná poprchat a déšť pomalu sílí - jakoby se na nás pohanský bůh zlobil. Rozhodnutí dojít na Radhošť je větší než suchý karavan, navíc máme goretexové oblečení, takže pokračujeme. Naše nadšení s námi však zcela nesdílí Berry. Ale co, má srst, a zima moc není. Vzpomněl jsem si na dětská léta svého lyžování a chtěl jsem ukázat Jarce kde jsme trénovali. Poodešli jsme ke konci sjezdovky a jak jsme se vraceli, co čert nechtěl. Jsem prostě starý „blbec“ poskakoval jsem z kamene na kámen. Až to jeden nevydržel a uklouzl, co to udělalo s mým kotníkem je asi jasné…až mi vyhrkly slzy do očí. Chvíli jsem přemýšlel jak dále, ale cíl už byl nadosah, takže pomalu kupředu. Po chvíli míjíme chatu na Radhošti a díky počasí jsme málem „zakopli“ o kapličku na vrcholu. Mlha byla jak v pohádce O Rákosníčkovi. Na cestě zpět jsme se chtěli zastavit v chatě na čaj, ale zákaz vstupu se psy byl jasně výmluvný ( smutně jsme vzpomněli na Rakousko, Německo, Polsko a Itálii, kde tento problém nemají….) Navíc jsme nebyli sami, kteří díky tomu pokračovali dále ( jen tak - statistika hovořila jasně zhruba polovina návštěvníků s sebou měla psa , a protože dovnitř nesměli, tak všichni – většinou 3-4 lidé pokračovali zpět na Pustevny, kde tento problém nemají … ).
Čím více se blížíme k Pustevnám, tím více prší, takže vidina sucha v karavanu nás žene kupředu. Po příchodu se sušíme, něco málo poobědváme a zkoukneme nějaký film. Večer jdeme na pohár, a něco na zahřátí, do restaurace. Jsme zde téměř sami. Pohár s horkým lesním ovocem, kterým určitě nešetřili, byl skvělý. Venku stále prší, takže jsme rozhodnutí přespat a ráno jet domů.
Druhý den se budím s východem slunce a jdu s Berry ven. Krása svítání, modrá obloha nad Beskydami a úplný klid, to je nádherný balzám. Jakmile Jarka vstala tak jsem nesměle navrhl, že bychom mohli jít na Radhošť, ať jej vidíme i za pěkného počasí. Její pohled byl zcela výmluvný a poznámka o kulhající postavě taky….No nic, zkusit jsem to musel.
Pomalu balíme, jdeme se rozloučit na recepci, ale bohužel paní ředitelka má jednání. Nedá se nic dělat. Za krásného počasí sjíždíme dolů a nabíráme směr na Val. Meziříčí, Opavu a domů.
Po příjezdu pak už jen rutina zaparkování a vybalování.
Večer nad fotkama hodnotíme výlet jako povedený, a to i přes počasí. Poznali jsme část Beskyd bez davů turistů, v podzimním zbarvení a s příjemnými lidmi. Určitě se do těchto míst ještě vypravíme – asi směrem na Kohútku a pak dále. Marná by nebyla ani návštěva na běžkách, ale pokud by na hřebeni foukalo, tak raději ne….
Pár fotek je pak umístěno v galerii, případně další informace na http://trip-ja-ro...
Žádné komentáře nebyly zveřejněny.