Warning: str_repeat(): Second argument has to be greater than or equal to 0 in /srv/www/caravan24.cz/www/maincore.php on line 169 Články: Poprvé v Norsku 2014 - Caravan24.cz
Výkup karavanu! Vykoupíme Váš obytný vůz, nebo karavan za hotové,volejte 606118358 www.vykupkaravanu.cz
Partneři webu:
hykro.cz odak.cz
https://www.cwn.cz/
Prohledávání webu:
Články

Poprvé v Norsku 2014

Po zdařilém 40denním výletu po Pyrenejském poloostrovu jsme se rozhodli, že pojedeme do Norska. Hledali jsme na Caravanu 24 někoho,



Poprvé do Norska 2014
Po zdařilém 40denním výletu po Pyrenejském poloostrovu jsme se rozhodli, že pojedeme do Norska. Hledali jsme na Caravanu 24 někoho, kdo by se připojil. Ale nějak to nevyšlo, tak jsme se rozhodli, že jedeme sami. Teda sami ne, jeli s námi naši dva vnuci. Devítiletý Vojta a třináctiletý Zdenda. Kluci se moc těšili hlavně na chytání ryb, které údajně bylo možno chytat z každého mostu. Protože nejsme žádní rybáři, nakoupili jsme si rybářské pruty v marketu „Penny“, kde zrovna měli na toto zboží akci.
Zdeněk připravil jakýs-takýs itinerář podle stránek jedné cestovní kanceláře. Protože jsme měli sebou děti, tak už cestu tam jsme braly jako výlet a poznávání krás jiných zemí. Žádná honička, prostě kam dojedeme. Nebylo naším cílem za každou cenu dojet až na sever.


Náš čas nebyl nějak limitovaný, rozhodli jsme se, že vypustíme trajekt z Německa a využijeme /dnes už vím, /že nádherné mosty, které nás uvítaly v Dánsku. Těšili jsme se všichni na zážitky, které nás cestou potkají. Vyjíždíme 21. 6. 2014, sobota 8,15. Směr Polsko, Německo, Dánsko. Švédsko a Norsko. Počasí nám přeje, kluci jsou natěšeni, tak snad nám to vyjde. Cesta přes Polsko byla celkem nudná, samá rovina. Dálnice opravená, jízda příjemná. Musím se také zmínit o sobě, že nejsem už jen pasivní spolujezdec, ale na dálnicích také naše autíčko řídím. Je to krásný pocit. Naše první zastávka je v Německu, město Schwerin. Na GPS jsme našli místo na stání. A začalo naše první dobrodružství. Protože se právě odehrávalo mistrovství světa ve fotbale, nemohli jsme se na to naše místo dostat, byly tam uzávěry a zákaz vjezdu. Ale z hlavní cesty jsme viděli, že tam obyťáky stojí. Vjeli jsme do zákazu a parkem jsme se dostali na místo určení. Později jsme zjistili, že je poblíž letní kino, kde jim večer promítali fotbal. Hráli Němci proti Ghaně. Zaparkovali jsme, vzali jsme si koloběžky a vyjeli jsme na obhlídku. Před námi byl nádherný park a překrásný zámek Schwerin. S kluky jsem to všechno na koloběžkách objela, byla to taková krásná tečka po dlouhé cestě. Byl už čas na večeři a do hajan. Zdenda a Vojta už byli unaveni, tak se celkem těšili a já jsem měla trochu obavy z těch fanoušků, až se budou vracet domů. Byli jsme se Zdeňkem ve střehu, ale nebylo to tak strašný. Počkali jsme, až přejdou úplně poslední fanoušci a také jsme šli spát.


Ráno po snídani pokračujeme směr Hamburg. Projíždíme městem, kolem velkého přístaviště, kde kotví obrovské lodě. Všimli jsme si, že na každém kroku jsou policajti. A také za chvíli už nás navigovali, kam máme jet. Bylo to prima, jen jsme koukali kolem sebe, protože jsme projížděli úplným centrem města. Na křižovatce, kde jsme stáli, jsme se zeptali policajta co se děje. Říkal, že je tu sraz motorkářů a že se pojede spanilá jízda. Byl to obrovský zážitek pro nás všechny. Tolik HARLEIU pohromadě se jen tak nevidí. Policajti nás vyvedli bez problémů. Pomalou jízdou z města jsme pokračovali směr Dánsko. Na parkovišti, kde jsme měli přestávku na oběd, jsme se dali do řeči s francouzama, kam jedou. Byly to čtyři obyťáky a jeli až na Island. Obdivovali jsme je a možná také tuto cestu někdy absolvujeme. V 16.05 projíždíme hranice Dánska. Na GPS v okolí města Kolding hledáme místo na spaní. Zakotvíme v krásném jachtařském kempu Middefart Marina u Severního moře. Moc se nám tam líbilo. Sice foukal tak silný vítr, že Zdenda se nedržel řídítek koloběžky a roztáhl jen svou mikinu a jel bez odrážení jako na plachetnici. Platili jsme 125DK na den, bez elektriky, neboť máme solár. Ráno jedeme směrem na Švédsko. Čepujeme naftu do plna. Takový postřeh, na benzinkách není obsluha, jsou tam automaty a platí se kartou. Nejprve jsme byli zaskočeni, ale nakonec jsme na to přišli. Postup placení: platební kartu strčíš do terminálu, zvolíš číslo stojanu a druh paliva a kartu vyjmeš. Načepuješ naftu. Opět vložíš kartu do terminálu, kde ti vyjede paragon. Pin se nikde nezadává, což jsme se velice divili. Ale všude to fungovalo bez problémů.


Vjíždíme na nádherný most v Dánsku, který vede přes moře. Shora krásný výhled na moře, pod námi malinké lodě. Zaplatili jsme za přejezd 720 DK, ani jsme nemrkli. Částka se odvíjí od délky a váhy auta. Most byl dlouhý 18km. Míjíme po dálnici Kodaň a vjíždíme na druhý most, který spojuje Dánsko se Švédskem. Platba je stejná, 720 DK, jedeme jako do kopce, GPS ukazuje 57m.n. opět nádherný výhled na moře, už z dálky vidíme, že auta před námi se ztrácejí, jedeme mírně z kopce a vjíždíme do tunelu. GPS ukazuje -13m.n. Nad námi moře, celkem nepříjemný pocit, alespoň pro mne. Délka mostu 16km.Cesta Švédskem celkem nudná. Jedeme co nejdéle a k večeru hledáme místo na spaní. Zastavili jsme u moře v kempu Varberg. Zaujala nás recepce, malá stavení s travnatou střechou. Všude výzdoba květin, kamenné zápraží no prostě jako v pohádce. Stání pro auta a karavany bylo obrovské. Platili jsme 200SEK.Všude čistota, příjemní lidé. Počasí nádherné, teplo, lidi u moře jsou opálení. Ráno pokračujeme dál. Chceme ujet co nejvíce cesty, kluci se nemohou dočkat Norska. K večeru přejíždíme most, zaplatíme 20NOK a jsme v Norsku. Zastavujeme na pevnosti Halden. Zajímavá, ale náročná prohlídka pevnosti s vyhlídkou na město. U pevnosti je pěkný kemp 200NOK, zůstáváme na noc. Prohlídka města a přístaviště.


Po krásné noci pokračujeme směrem na Oslo. Přijíždíme k Oslu, vjíždíme do obrovského tunelu, GPS neukazuje, v tunelu odbočky vpravo a dokonce kruhový objezd. Nikdy jsme tu nebyli, tak jsme kruháč objeli dvakrát a řekli jen náhodně, kudy vyjedeme z tunelu. Moc se nám to nepovedlo. Dojeli jsme na tu část města, kde se stavělo, jezdilo se jedním směrem, otočit nebylo kde. No hrůza. Nakonec jsme vjeli do dalšího tunelu, který nás vyhodil v centru Osla. Zastavení bylo nemožné, tak jsme hodně pomalou jízdou koukali jako u vytržení. Povedlo se nám vidět radnici, kde se uděluje Nobelova cena a také krásnou skleněnou stavbu Opery. Nakonec jsme byli rádi, že jsme se dostali na výjezd ven z města. Myslím tím naše sedmimetrové auto. Osobákem by to bylo jednodušší. Cestou se zastavujeme na skokanských můstcích Halmenkollen. Máme štěstí, skokani zde trénují na umělé trávě. Takhle z blízka se dívat na ty odvážlivce je úplně něco jiného, než v televizi. Přes všechny ty naše zážitky, jsme si ani neuvědomili, jak dlouhý je den v tomto období v Norsku. Koukáme, je devět večer, sluníčko svítí. Vlastně únava po perném dnu, nám řekla, že je večer. Zastavili jsme v malebné vesničce, kousek od místního obchůdku. Stál tam obyťák, s německou značkou. Zdeněk chystal večeři, a my jsme jeli prozkoumat okolí. Objevili jsme krásný dřevěný sloupový kostelík a vedle krásně upravený místní hřbitov. Kluky zaujalo před kostelíkem velké pískoviště plné aut, bagrů a jiných hraček. Už byla hodina pokročilá, nikde nikdo, tak se divili, že tam ty hračky jsou. To bylo naše první poznání, že jsme v Norsku a ne v Ostravě. Zdenda s Vojtou na pískovišti postavili velký hrad a dráhu pro auta, ať prý mají místní děti překvapení.

 

První noc, co spíme na divoko, kempům jsme dali vale. Ráno jedeme směrem na Bergen, přes velkou náhorní plošinu. Počasí pořád slunečné, ocitáme se ve výšce 1300m.n. Cesta úzká na severních stranách dost sněhu. Krásná podívaná. Zastavujeme, příprava oběda, a mezitím jsem si s vnuky udělala menší horskou túru. Bylo to fajn. Nahoře bylo hodně sněhu, Zdenda s Vojtou se koulovali a klouzali. Moc se jim to líbilo. Sjezd dolů byl také dost dobrý. Vjeli jsme do tunelu, který byl ve skále, a cesta v něm se spirálovitě točila dolů. Takovým tunelem jsme ještě nejeli. Před Bergenem odbočujeme směrem na sever a kopírujeme západní pobřeží středního Norska. Západní Norsko je zemí Fjordů, které se snoubí úzkými cestami a kde nad hladinou se tyčí příkré skály. Pozemní doprava je zde složitá, ale dobrodružná. Na pobřežní silnice tu navazují stovky tunelů, mostů a trajektů, bez nichž by nebylo možné cestu absolvovat. Projíždíme malebné vesničky, kocháme se úžasnou krajinou a klukům vysvětlujeme, co to jsou fjordy. Zažíváme zase pár horkých chvil, co se týče norských cest. Jsou úzké, opravdu pro jedno vozidlo, jen vpravo na krajnicích je místo na vyhnutí. Jednou jsme potkali v protisměru autobus. Kousek jsme couvali, my jeli kolem skály, ale autobus tam měl sráz dolů. Ani jsme nedýchali. Zvládlo se to, byli jsme zpocení jako hrom a autobus zamával a odjel. Další zážitek z úzkých cest, byl pro zasmání. Jeli jsme mezi skalami, ale cekem rovina. V protisměru osobák, řídí mladá žena. Projet se dalo, ale ona se lekla našeho auta, zastavila, chvíli koukala, potom se pokřižovala, přivřela oči a pomalu projížděla. Bylo to ten moment hodně legrační a dobře jsme se všichni pobavili. Zážitků z těchto úzkých cest, bylo tak na celou knihu. Konečně to vypadalo, že budeme chytat ryby. Podle GPS jsme vyjeli na cestu, která vedla až k fjordu. Přijeli jsme k malému molu, kde byly zakotveny rybářské loďky. Opaloval se tam místní rybář, pozdravili jsme a zeptali se ho, jestli tu můžeme chytat ryby. Nou problém. Zdenda s Vojtou hned vytahovali udice. Rybář jich pozoroval, jaké jsou to nešiky, a sám se nabídl a ukázal jim, jak se vážou třpytky a na jaké chytat. Zdenda chytil první rybu, lososa. Bylo to veliké jásání a plno radosti. Ale to jsme se Zdenkem nevěděli, že se bojí rybu chytnout do ruky a natož ještě vyndat háček. Rybář se jen smál a vytáhl rybě z tlamy trojháček. Ten den jsme už nic nechytili. Byli jsme tak zaneprázdněni chytáním ryb, že jsme vůbec nesledovali čas. Je 23 00 hod. slunce svítí. Je teplo, ale musíme jít spát. Všechna okna v obyťáku jsme zastřeli, aby byla tma a hurá na kutě.


Ráno začínalo chytáním na stejném místě. Místní rybář nás poučil jak a kde chytat. Dostali jsme rady jak a kde chytat ryby a na jaké třpytky. Zdendovi a Vojtovi také nějaké daroval. V místním obchodě jsme si nakoupili několik sad třpytek a popojeli zase na jiné místo. Naše nešikovnost se začala zlepšovat a my jsme zjistili, že udice, které jsme si dovezli, nestáli za nic. Velké ryby nám vždycky přetrhly vlasec. Navštívili jsme speciální prodejnu rybářských potřeb, nechali si znovu poradit a zakoupili jsme dva pruty. Ten den jsme nemohli nikde zaparkovat u vody, aby se nám to líbilo. Měli jsme štěstí, v dáli jsem byla auta, jak čekají frontu na trajekt. Také jsme se nalodili a přejeli na druhou stranu fjordu. Nicméně, jeli jsme dlouho kolem pobřeží, jednou do kopce, potom zase dolů a těch tunelů, no hrůza. Ale také jsme viděli obrovské vodopády, které se valily velkou silou dolů. Překrásný zážitek. Musím podotknout znovu, že Norsko je nádherná země. Až k večeru jsme dojeli do úžasného městečka. Přejeli jsme most, kde po pravé straně se valili řeka a po levé straně nádherný fjord. Zaparkovali jsme v krásném parčíku s výhledem na moře a fjord a v dáli zasněžené hory. Po úmorném dnu to bylo něco nádherného. Zdeněk ještě nahodil udici směrem k fjordu a chytil nádherného lososa. Jdeme spát. Ráno jsme se rozloučili s krásným městečkem a pokračovali dál. Začalo se nám dařit a každý den jsme chytili nějakou rybu. Nejsložitější bylo najít vhodné místo na zaparkování, chtěli jsme přímo u vody, abychom mohli chytat ryby. Museli jsme dávat pozor na soukromé pozemky, abychom někoho nenaštvali. Ale norové jsou hodní a vstřícní lidé. Neměli jsme nikdy potíže, spíše naopak. Už jsme „byli“ celkem dobří rybáři a s kvalitním nářadím se nám začalo hodně dařit. Ryby skákaly sami na háčky. Problém byl jen se Zdendou a Vojtou.

 

Chytat chtěli, ale vyndat háček, nebo dokonce zabít rybu, to nedokázali. Vždycky jen říkali „zítra už to dokážeme“, ale zůstalo to jen u slibů. Já jsem také nikdy ryby nechytala, a proto jsem je chápala. Co se jednoho dne nestalo. Máme nahozené pruty všichni a najednou Vojta křičí „mám, bere“. Všichni se díváme, jestli to není planý poplach a nebyl. Vylovil tak metrového hada s dlouhým a plochým zobákem, jako kačena. /Později jsme zjistili, že to byla Jehlice rohozobá/.No hrůza, Vojta pustil udici na zem a křičí, já se bojím. Všichni jsme uskočili stranou, já vzala Vojtovu udici do rukou a křičím na manžela, ať ji chytí do rukou. Také měl obavy, ale chytil ji a vyndal háček. Mrskala sebou jako had. Co s tím? Kluci „necháme si ji“ i když se báli a Zdeněk říká “hady nežeru“ a pustil ji do moře. Popojedeme zase o kus dál, stojíme u velkého přístaviště, začal foukat silný vítr, zatáhlo se a my jdeme spát. Noc nebyla tak klidná jako předešlé noci. Moře burácelo, vlny vysoké jako hrom a od moře nás dělila hráz z kamení asi 10m od auta.

 

S manželem jsme skoro nespali a jen se dívali, jestli neodjedeme. Až k ránu se počasí umoudřilo a my jsme usnuli. Zdenda s Vojtou spali, jako když je do vody vhodí. Pokračujeme směrem na sever a opět hledáme místo na parkování u vody. GPS nám ukazuje cestičku až dole k fjordu. Vydáme se po ní. Nebyla to špatná volba. Projeli jsme kolem malého mola, kde byly zakotveny dva rybářské čluny. Přijíždíme na rozlehlé místo, stojí tu čtyři domy. Z jednoho z nich vyšla sympatická žena, pozdravili jsme se a ona nám nabídla, že tam můžeme stát a chytat ryby na jejich molu. To se nám moc líbilo, i když trošku začalo pršet. Já jsem chystala jídlo a manžel s kulkami šel na ryby. Už z okna jsem viděla, že berou. Jenže začal menší problém. Nebylo je už kde dávat i když je Zdeněk filetoval, mražak v autě není nijak veliký. Kluci lovili jednu makrelu za druhou a Zdeněk je nestačil ani filetovat. Zakázal už lovit anebo, kdo si rybu uloví, tak ji také vytáhne háček a zabije. Toho se kluci chytli a lovili dál. Najednou se dívám, jak oběma na udici visí ryby. Zdeněk volá „už nic neberu“. Kluci na mě, babi oddělej nám ty háčky. No směšná situace, ale bylo mi líto těch ryb, tak jsem se přemohla dokonce je i klepla. Potom jsme se dohodli, že budeme chytat, ale znovu je pustíme do moře. Zdenda s Vojtou chytali a já jsem vytahovala háčky z tlamy a pouštěla ryby do moře. Pomalu se rozhodujeme, že se budeme ubírat k domovu. Je sobota 5. 7. 2014 po snídani vyjíždíme směr OSLO, asi 600km.

 

Lovit budeme cestou jen pro zábavu a ryby půjdou zpět do moře. Je pod mrakem a ryby nějak neberou. Zapíchli jsme to a jeli zase blíže k domovu. V neděli jsme ještě zkusili chytat na pěkném místě a zase vůbec ryby nebraly. Definitivně jsme se rozhodli, že jedeme domů. Cestou zpět vidíme opět nádhernou přírodu, spoustu vodopádů nevíme, kam se máme dívat dříve. Náš cíl byl Lilehammer. Počasí je opět nádherné, teploučko, máme na sobě jen trička. Parkujeme v olympijském areálu před zimním stadionem, kde je mimochodem zaparkovaných několik karavanů a obyťáků. Šli jsme pěšky ke skokanským můstkům, po kterých jsme vyšli až nahoru, absolvovali jsme 963 schodů tam a 963 schodů dolů. Byla to fuška. Došli jsme k autu, vykoupali se, najedli a šli spát. Po snídani jedeme směrem Švédsko. V 16hod. přejíždíme hranice a kluci rozhodli, že jedeme dál do Dánska a spát budeme tam. Projíždíme opět placeným tunelem a mostem, který vede pod mořem. V Dánsku spíme ve městě Kodaň, u malého přístaviště. Ráno 8. 7. 2014 vstáváme 6,30. Snídaně, nákup nějakých potravin na cestu a hurá do Německa. V Německu jsme ve 13hod., kluci navštívili McDonalds a my jsme si uvařili v autě. Venku začíná pršet. Vyrážíme směr Polsko. Cestou se střídáme v řízení. Místy velmi hodně prší. Rozhodli jsme se, že v Polsku spát nebudeme a jedeme rovnou domů do Ostravy. Jen jediná nepříjemnost nás potkala při cestě domů a to dálnice v Polsku, která z Německé strany není opravená. To jsme ale nevěděli, protože cesta tam byla dobrá. Celý 100km jsme jeli 40-50km za hod. Prostě tankodrom. Překonali jsme to a domů jsme přijeli ve dvě v noci a noc už byla doma v teploučku.


Podívat se do Norska, stojí za to. Čeká Vás tam překrásná příroda, spousta krásných zážitků, milý a ochotní lidé, kteří vám rádi poradí a pomohou. My jsme nedojeli až na sever Norska, ale příští léto bychom chtěli pokračovat a dojet až na Polární kruh. Ještě jednou přejeme všem cestovatelům pěkné zážitky.
Zdenka, Zdeněk, Vojta a Zdenda
Fotky - fotogalerie „Poprvé v Norsku 2014“

Fotogalerie

tatadeda 23. October 2014 7995 přečtení 5 komentářů 0 hodnocení Tisk

5 komentářů

Zanechat komentář

Přihlaste se, abyste mohli zveřejnit komentář.
  • soukar
    soukar
    Velmi mne Váš článek zaujal , nejen on i fotogalerie k tomuto článku
    www.caravan24.cz/../../images/smiley/103.gif
    - 24.10.2014 09:01
    • Lubos a Dasa
      Lubos a Dasa
      Hezky jste si to užili a tak to taky má být.:g:^
      - 24.10.2014 09:29
      • Jardaklidek
        Jardaklidek
        Moc hezky napsané, nalákalo mě to k výletu.
        - 24.10.2014 21:39
        • Karel a Jana
          Karel a Jana
          Velice poutavý článek a pěkné fotky - jako bychom tam byli s vámi, láká nás a inspiruje. :g
          - 30.10.2014 21:29
          • J
            Jaroslav
            Zdravíme z Plzně. Krásně napsané, na fotky se ještě podívám, ale vím že fotíte krásně. Nyní jedeme na výstavu obytných aut do Brna. Vybíráme, hledáme a chceme koupit obytku asi do 600tis. Norsko máme taky v plánu tak asi na 2 měsíce. Ahoj Jarda a Jarka, někdy se ozvěte
            - 04.11.2014 19:25

            Hodnocení je k dispozici pouze členům.

            Prosím Přihlásit se nebo Registrace volit.
            Skvělý! (0)0 %
            Velmi dobrý (0)0 %
            Dobrý (0)0 %
            Průměrný (0)0 %
            Špatný (0)0 %

            Copyright © 2023

            Powered by PHPFusion. Copyright © 2024 PHP Fusion Inc.
            Released as free software without warranties under GNU Affero GPL v3.

            Theme by PHP Fusion Inc
            43,040,591 unikátních návštěv | Vygenerované za: 0.16226 sekund | Průměrně za: 0.16226 (0) sekund | Dotazy: 50 | Použitá paměť: 1.64MB/2MB