Cestujeme po Skotsku, přes Paříž 2014
Na letošní léto jsme si naplánovali hlavní cestu do Skotska a Anglie, přes Paříž.
Z Prahy vyjíždíme pozdě odpoledne 24.6, za polojasna projíždíme dálnicí do Rozvadova. Na noc parkujeme na parkovišti bývalé celnice v Rozvadově.
Druhý den ráno opouštíme republiku a za deště se vydáváme napříč německým dálnicím. Pršet začalo již v noci a tak nám to oživuje naší představu, jaké asi počasí na nás čeká ve Skotsku. Jedeme přes Lucembursko, kde tankujeme a dále na Paříž. Nocujeme nedaleko dálnice u městečka Rethel . Do cíle nám zbývá 209 km.
Druhý den dopoledne vjíždíme do města Reims, kde provádíme kompletní servis, potom jedem dál s pauzou na oběd až do Paříže. Stavíme na předměstí s názvem Serris do ulice La Meridienne, kde je místní outlet. Po krátkém nákupu se na noc přesouváme před brány Disneylandu, kde nocujeme společně s několika obytkami.
Návštěva Disneylandu.
Druhý den ráno vjíždíme do Disneylandu na parkoviště pro obytky. U brány platíme 30,- eu za parkování do příštího rána. Ještě jsme poučeni o tom, že musíme parkoviště na druhý den opustit do desáté dopolední hodiny a lístek za zaplacení mít za předním oknem. Nejprve parkujeme u toalet a po ohlednutí ne moc vzhledných sprch se přesouváme na druhý konec rozlehlého parkoviště, nedaleko od posuvných koberců, které nás dovedou později blíže k vchodu do parku. Po snídani vyrážíme a cesta k bránám parku se zdá být nekonečná. Pohybujeme se po jezdícím koberce, za námi parkoviště obytek, po pravé straně autobusů apo levé velké parkoviště pro osobní auta, dává tušit velké množství návštěvníků, kterí je park schopen hostit. Na půli cesty procházíme kontrolou, kde nám zrengenují baťoh a pak již míjíme filmovou část parku. Čekáme otevírají v deset a je půl. Jeden vchod je otevřený dříve a přes něj se trousí lidé do parku. Asi se jedná o hosty hotelu, kteří mají přednostní vstup. Takzvaná štastná hodinka začíná ráno od osmi do deseti. Domnívám se že umožňuje projít si atrakce dopředu a díky takzvanému fastpass si rezervovat přednostní čas na vybrané atrakce. Taky jsem tuto možnost využili a musím říci, že to velmi zrychlí čekání front. Říká se že park se nedá projít za jeden den a asi to bude pravda, rozhodně ne pokud máte v plánu navštívit i filmovou sekci. My ovšem máme v plánu vidět pouze hlavní část parku a a ten jsme za jeden den projít stihli. Pravda, byla to šichta, která začala již před desátou ranní a skončila půl hodiny před půlnocí. Park sice zavírá v 23 hod., ale ihned po té začíná ohromné představení na závěr, které trvá asi dvacet minut. Mohu řící, že stojí za to. Na Disney zámek je promítána show, kombinace světel, vody a ohňostroje. Až po té park zavírá, Stihli jsme přes den všechny atrakce, teda ty co ná zajímali a tam kde se nám líbilo jsme se vrátili a občas ne jen jednou. Návštěvu parku můžeme doporučit a jistě se vrátíme.
V sobotu ráno nás budí hudba s amplionu, daň za to, že pakujeme nedaleko od koberců, Show nového dne již se chystá a vítá své nové návštěvníky. My se přesouváme k servisnímu místu, které je na okraji parkoviště pro autobusy. Po sprše a kompletním servisu opouštíme areál a přesouváme se zpět na parkoviště outletu. Čeká nás den nákupů. Za celodenního deště a při pohledu na kovovou oblohu jsme rádi, že počasí nám přálo a den v Disneylandu byl polojasný a jen k večeru nám trochu sprchlo. Dnes by to bylo horší. Na parkovišti outletu nocujeme a máme v plánu v neděli ještě utrácet, dříve než se vydáme do Paříže.
29.6 je neděle a nikam nespěcháme, stále prší již druhý den. Po dalších nákupech a siestě jedeme do Paříže až na večer. Čeká nás přibližně 50 km cesty po okruhu až k Bolonskému lesíku, kde hodláme najít azyl. Místa je tam dost, ale nemáme ten nejlepší pocit zde nechat auto bez dozoru. Zvláště vemu-li v potaz nepsané pravidlo dle kterého se snažím držet, že ve velkých městech je raději stát na místech trochu chráněných. Pouze nocujeme a ráno se přesouváme do ulice Rue Wurtz 10, kde jsme našli možná jediný STPL v Paříži. Předpokládáme, že po ránu snad najdeme místo pro zaparkování. Mraky se přes noc protrhaly a po delší době oblohu zalila sluneční záře i proto věříme, že se nám pondělní výlet do centra Paříže vydaří. Parkoviště slouží zejména pro dodávky, přesto jsme tu našli asi tři obytky a taky jedno místo pro nás. Spát se tu dá, ale žádný servis tu nehledejte. Ani uvedenou cenu z tabletové aplikace 25,- za den se tu platí 35,-. Připravuji kola a po té se vydáváme , vedeni navigací k památkám. Napřed Eiffelovka, která je vzdálená asi 6 km od nás. Dále Invalidovna, 4 hodinová zastávka v Louvru a na závěr katedrála Notre-Dame. Na sklonku dne se procházíme po nábřeží Sény v místech kde se před léty procházel Depardie, když zde točil Bídníky. Zdá se mi při poslechu pouličního klavíristy, že od tohoto místa je katedrála nejhezčí. Cesta k autu se zdá být velmi krátká, dle navigace 3 km a to se dá na kole ujet dřív, než se člověk pořádně usadí na sedáku. Problém je v tom že cesta vede přes ulice plné hospůdek, které jsou přeplněné k prasknutí, slavícími francouzy. Nestojí nás moc námahy zjistit, že Francie vyhrála dnešní zápas v fotbalu na mistrovství světa. Byla by to ideální doba zažít trochu místního folkloru, jen s dětmi se to příliš nehodilo. Cesta nám zabere mnohem více času, než jsme čekali, protože nám stojí dost úsilí proplést se davy slavících opilců co přímo vytékají z hospod do úzkých uliček, kterými projíždíme.
Prvního července opouštíme Paříž a parkujeme jen pár kilometrů na souřadnicích 48 80 29.30 N 2 12 95.75V, které bylo doporučené jedním kolegou na caravan 24. Zámek Versailles vypadá majestátně. Parkujeme na parkovišti zmíněných souřadnic a vyrážíme k zámku. Fronta je tu obrovská, snad větší než na Eiffelovku a tak jí vzdáváme a raději se spokojíme ze zahradami. Dá se v nich procházet celý den, užíváme si to tu více než čtyři hodiny. Potom nás hlad dožene a místo opouštíme. Platíme 7,- za parkování a vyrážíme směr Calais. Na cestě nocujeme u Carrefouru, nedaleko Mc Donaldu a využíváme free wifi s pohodlí obytky. Je to momentálně jediné připojení na síť, protože tablet, který nám měl nezávisle toto na cestách zajistit se rozbil.
Je středa druhého dne, po doplnění proviantu a příjezdu do přístavu v Calais kupujeme lístky na trajekt směr Dover od společnosti My Ferry. Zpáteční lístek nás stál přibližně 3 tisíce kč. Trajekt jsme koupili až na 4.7, aby se děti mohly před cesto vyblbnout v moři. Jedeme do města Dunkerque, kde známe pěknou pláž a stanoviště pro přespání. Na místě přibila značka, zákaz parkování obytek, škoda další místo s omezením. Trochu se nedivím, minulý rok v létě jsme tu viděli pár obytek, který tu neskrytě kempovali, místo aby jen stáli a využívali místa. Řvala hudba a voněly grily. Nedivím se že se to místním nelíbilo i když se jednalo vesměs o kempující francouze. Parkujeme v boční uličce ostatně tak jako minule a bez problémů. V dáli je slyšet houkání sanitky. Procházíme se po pláži a teprve po čase jsme si všimli, proč sanitky houkali. Asi 500 metrů od nás se snaží skupina lidí zachránit utonulého, záchranáři běží běží na pomoc a my jen doufáme, že se jim jejich úsilí zadaří. Je doba po kterou se snaží přivést zachraňovaného je velmi dlouhá a tak se obaváme o výsledek. Vracíme se k obytce s jiskřičkou naděje, že přes to že to vypadá nedobře se záchranářům jejich práce zadaří. Nečekáme na konec, snad i proto abychom o tu naději nepřišli. Je třeba zde na dunách dávat pozor na spodní proudy. Jsme si toho vědomi a pokaždé hlídáme s plavčíky koupající děti.
Druhý den ráno 3.7 trávíme celý den na pláži a k večeru opouštíme ulici Avenue Gulllain, kde jsme nocovali a přesouváme se na noc do přístavu Calais.
4.7 vstáváme mimořádně brzo v šest, snídáme a půl hodiny na to stojíme ve frontě na trajekt. Máme tu být hodinu před odjezdem lodi a ta vyplouvá v půl osmé. Čeká nás hodina a půl na trajektu a po té přesun k městečku Amesbury. Sotva tam po poledni vjíždíme, již vidíme ukazatele na Stonehenge. My se , ale držíme navigace a ta nás vede do ulice Stonehenge. Projíždíme, opouštíme město a záhy vidíme, že jsme udělali dobře. Z této strany se nám zjevuje celý monument ve své kráse. Kocháme se a již z dálky vidíme tu masu lidí, motající se kolem kamenů. Jedeme dál asi 4-5 km, než nás ukazatel dovede na parkoviště. Z této strany neni nic vidět, jen pokladny, obchod ze suvenýry a jídelna. Od tohoto stanoviště odváží návštěvníky kyvadlová doprava za horizont k památce. Vstupné pro čtyřčlennou rodinu vyšlo přibližně na 40,- liber. Po té jedeme na Redcliff Bay, je hezky a tak se tam chystáme strávit hezké chvíle u moře. Cestou se zhorší počasí a tak místo moře kotvíme v městě Kingswood v ulici Lysander road na parkovišti před obchodním centrem. Kde kupujeme nový tablet pro nezávislé připojení k internetu.
Přes noc pršelo a tak se vydáváme dále na cesty směr Skotsko. Na večer přijíždíme k městečku Gretna, kde je outletová vesnice. Již mají zavřeno. Brány outletu jsou otevřené a toalety taky. Využíváme toho k servisu. Po té se přesouváme na noc do centra na městské parkoviště nedaleko ulice Central avenue. Čeká nás první noc ve Skotsku.
Je neděle 6.7 po snídani se stěhujeme zpět k outletové vesnici a dopoledne trávíme utrácením. Prší a chvílemi padají kroupy. Obědváme a až po poledni se vydáváme dál. K večeru parkujeme v ulici Castlehill, ve Stirlingu. Večer se procházíme po kouzelném starém městě a kolem již zamčeného hradu.
Dopoledne prší, pak svítí sluníčko a zase prší, alby mokro znova vysušil sluneční svit. Prostě je hezky a toto je klasické skotské počasí, alespoň tak si ho představuji. Vyřeší to větrovky a dobrá nálada, Procházíme Stirlinským hradem, kostelem, hřbitovem za hudebního doprovodu skotského dudáka. Odpoledne jedeme směr Alexandria, těsně před městem odbočujeme na Crianlarich. Parkujeme na noc u jezera Loch Lomond v zálivu kachen-Beach Duck, kde již stojí jeden integrál. Zprava máme výhled na jezero a z leva je rozlehlé tábořiště s dětským hřištěm. K večeru tu stojí již sedm obytek. Je hezky a tak přišel čas na fotbal a další míčové hry.
8.7 úterý dnes jsme čtrnáct dní na cestě. Dopoledne zase honíme míč a potom se vydáváme dále po silnici A82. To co jsem o této trase vyčetl se plní. Jedná se o velmi pěknou trasu napřed podél západního břehu jezera Loch Lomond a později dále do hor. Cestou obědváme a kocháme se nádhernými přírodními scenériemi. Jedeme dál a později prohlubujeme tuto ochutnávku Skotska procházkou po horské cestě. Nedaleko usedlosti Altnafeadh. Horská cesta nás dovede k potoku kde odpočíváme a plnými doušky konzumujeme okolní krásu. Já s Dominikem jdeme na adama a necháváme se pokřtít chladným proudem bystřiny. Voda je ledová a po krk se noříme jen na vteřinu. Po té již nás suší sluníčko a hřejí horské balvany, vyhřáté od slunečního svitu. Hory vypadají dokonale kýčovitě. Svojí velikostí připomínají velké alpské masivy, které v Rakousku rádi navštěvujeme, ale přeci jenom jsou jiné. Téměř bez smrkového porost, který je v této části zastoupený jen sporadicky, jen zelená tráva se vlní ve větru. Po příjemném osvěžení se s námi slunce loučí, když se schovává nejen za mraky, ale i za jednu okolní horu. Vydáváme se zpět na parkoviště, kde před naší procházkou již stály obytky. Na místě nocujeme.
Cesta dál je jako pohlazení po duši, Skotsko se nám moc líbí. Ve Fort Williams parkujeme, obědváme a doplňujeme zásoby. Jedeme směr Arisaig, ale držíme pouze tento směr. Obec není náš cíl, jedeme k viaduktu Glenfinnan, který je asi na půl cesty, pár kilometrů od jezera, které míjíme po levé straně. Glenfinnan se proslavil díky zfilmování Harryho Pottra, když se po něm vezla mašinka na páru až do Bradavic. Ve Fort Williams je nádraží s kterého se lze po viaduktu projet. Zpáteční jízdenka stojí 34,-
Vracíme se zpět na Fort Williams, jedeme postranními silnicemi na souřadnice N 57.07119 W4.83343, kde máme tip na stání od kolegy s caravan 24. Cestou jedeme kolem známých místních stavidel, které propojují tyto jezera až k severu k moři. Přijeli jsem na pěkné klidné místo ze sezením a lesními stezkami k vyhlídkám a k vodopádům. Kolem lesní cesty rostou velké houby, máme chuť na smaženici, ale raději se pochoutky vzdáváme. Houby se zdají jedlé, ale přeci jenom neriskujeme. Spokojili jsme se při lesní tůře jen sběrem borůvek. Nejsme kdoví jaký znalci, nevadí ke slovu přišel grill.
10.7 Ocelově modrá barva hladiny jezera Loch Garry se třpytí v odrazu slunečních paprsků. Je poledne a opouštíme naše předešlé stanoviště. Jedeme dál až k hradu Eilean Donan. Tento hrad je nádherný, oblíbené místo turistů a to i bez jeho proslavení kultovním filmem Highlander. Hrád byl mnohokrát dobýván a nakonec z něho zbyly jen trosky. Naštěstí byl obnoven a díky tomu se jeho krásou můžeme dnes kochat. Vstup je pro rodinu příznivých 16,- Na večer jedeme dál přes Skye Bridge, který spojuje stejnojmený ostrov ze Skotskem. Kolem sedmé parkujeme u osady Ashaig, jen pár kilometrů od mostu u moře, Ještě před tím jsme v obci navštívili místní vetešnictví. Majitelka po té co se dozvěděla odkud pocházíme, řekla že jsem jezdí hodně lidí z Čech. Není divu odpovídám, je tu hezky.
Jen mávla rukou, ano v létě, když svítí sluníčko....Dovedeme si představit, zimy tady na severu budou tvrdé a ani v létě tu moc slunce není.
Nezpevněná cesta nás dovedla až k ohradě za kterou je pláž. Moc pěkné místo s výhledem na záliv a drobné ostrůvky na kterých se slunní tuleni. Oči si zvykají a dalekohledy se ostří, při jejich pozorování. Střídají se tu auta a kolem osmé přicházejí místní pokochat se. Je to tu takový místní kulturní program. Plánujeme se zde zdržet déle a i s okna obytky pohodlně sledujeme lovící tuleně.
11.7 den trávíme odpočinkem na pláži. Oceán ustupuje celý den, až v podvečer přichází příliv a sním i tuleni. Nastal čas připravit člun, oblékáme se do neoprénu a vyplouváme blíž k tuleňům, kteří již loví v zálivu ryby. Sledujeme je a snažíme se i fotit. To není jednoduché, protože jsou neustále v pohybu ve vodě.
V noci začalo pršet a tak vstávám brzo a kontroluji cestu. Stojíme vedle štěrkové cesty na trávníku a mám obavy abychom tu neuvízli. Jedeme do vesnice Broadford, kde je nonstop otevřené nákupní centrum. Obloha je kovová a neslibuje žádné zlepšení počasí, proto pokračujeme dál a opouštíme ostrov. Parkujeme u hradu Urquhart tyčícímu se nad jezerem Loch Ness. Bedlivě sledujeme hladinu. Jedním s našich cílů této výpravy je potvrzení existence příšery Ness. Celý den prší, nebo je pod mrakem a právě tomu přisuzujeme neúspěch tohoto úkolu. Jsme si jistí, že jsme Nessi viděli. Byl to, ale takový mžik, že jsme to nestačili zdokumentovat. Záhada Nessi zůstává nevyřešená. Jedeme dál za deště do obce Fortrose do ulice Ness rc. Jedeme až nakonec ulice k majáku. Dýcháme mořský vzduch, je tu parkoviště a golfové hřiště. Je půl osmé večer a jezdí sem další auta. Všichni přijeli za místní atrakcí kvůli které jsme tady i my. Pod majákem v zálivu chodí lovit delfíni. Fotoaparáty cvakají a mnoho lidí obdivuje tyto krásná zvířata při lovu.
Fortrose je nejsevernějším bodem naší cesty. Strávili jsme tu dva dny, pozorováním delfínů, sluněným se na pláži a hraním golfu. Pak nás zase vyhnalo ošklivé počasí.
15.7 Úterý ráno, jak jinak prší. ale přes den se vyjasnilo a k večeru bylo dokonce i slunečno. Přespali jsme v Cairngorms na zapadlém parkovišti v přírodě nedaleko Dalwhinnie destilery což je nejvýše položená palírna whisky ve Skotsku a náš další plánovaný cíl. Prohlídka byla poučná a pití výborné, je vidět že tady se whisky vyrábí s láskou. Projíždíme dál národním parkem Cairngorms s několika zastávkami, tu u hradu a jindy zase u ohrady s horskými krávami. Přenocovali jsme u parku s fotbalovým i dětským hřištěm v Muthill. Byl vyjímečně hezký slunný podvečer a proto jsme povečeřeli venku u picnickového stolku a zahráli si rodinný fotbal.
Středa ráno hustě prší a tak jen doufáme, že se počasí změní. Jedeme dál k východnímu pobřeží směrem k Kirkcaldy. Stále prší v kopcích které projíždíme je hustá mlha. Chybí nám sluníčko a tak měníme směr a jedeme do Edinburghu. Pršet přestalo až v podvečer. Parkujeme u obchodního centra u ulice Earlstone Place naproti kostelu Holy Rood Abbey. Jdeme pěšky přes ulici Royal terrase dál kolem Clarton Hill až do ulice Waterloo Place, která navazuje na hlavní třídu Princes street a line se pod hradem. V Edinburghu se nám velmi líbilo a doporučujeme jeho návštěvu, včetně hradu a ulice královská míle, která je plná života. Nejvíce se nám tu líbilo v podvečer, protože místo bylo částečně vyprázdněné od turistů.
V Edinburghu jsme strávili tři dny. Parkovali jsme přes den na výše zmíněném parkovišti a na noc jsme se přesunuli do ulice Oceán Drive, nedaleko královské jachty, která taky stojí za návštěvu.
18.7 navečer opouštíme město a míříme na North Berwick. Malé městečko s pěknou písečnou pláží a golfovým hřištěm nás přilákalo kvůli své hlavní atrakci, ptačí observatoři. O ptačí populaci se tu dozvíte mnohé a hlavně se tu pořádají lodní výlety za roztomilými Papuchalky a za těmi jsme přijeli. Nakupujeme suvenýry a lístky na zítřejší výlet. Zvedá se vítr a později i prší a tak po procházce po pláži, kde se při našem přijezdu ještě cvachtaly děti jedeme asi kilometr a půl od ptačího centra do ulice Haugh rd, kde je parkoviště na kterém již stojí několik obytek. Stojíme u té samé pláže kde je observatoř.
V sobotu ráno je zataženo, při snídani se přes nás přehnala bouřka, po té se trochu vyjasnilo. Přesto se obávám, jak dopadne dnešní výlet. V deset hodin vyplouváme. Náš průvodce nás přivítal slovy, abychom nebyli rozmrzelí nad počasím, že toto je typické skotské počasí a že sem patří. Od pobřeží šla mlha a moje obavy že nic neuvidíme se prohloubily. Přesto se výlet povedl a byl to zážitek, mlha se nad ptačími ostrovy ke kterým jsme pluli zatím nedostala. Dokonce na chvilku vysvitlo i slunce a díky tomu jsme mohli obdivovat ptačí populace v jejich přirozeném prostředí. Mlha na celý kraj padla až po návratu a setrvala po celý den. Měly jsme štěstí.
V neděli spíme dlouho a probouzíme se do na skotské poměry slunného dne. Sluníčko se sice schovává za mraky, ale občas se rozhodne vykouknout a prohřát celou pláž. Trávíme většinu dne na pláži a užíváme si pěkného dne. K večeru opouštíme stanoviště a Skotsko. Nocujeme ve městě Newcastle u ulice Riverside way na příměstkém parkovišti u vlakového a autobusového nádraží.
21.7 v pondělí dopoledne je hezky navzdory nočnímu dešti. Jsme na cestě k jihu a doufáme ve slunné dny. Poledne trávíme u známého zámku Castle Howard v panství Yorkshire. Pěkné zahrady, zámek, trochu malé Veirsal. Jedeme dál do Yorku. Parkujeme v ulici Lord Mayors Walk. Nedaleko od brány Monk bar. Tou jdeme do města. Kolem starého města jsou hradby po kterých se vydáváme na procházku , kolem katedrály až k další bráně Bootham bar, která je považovaná za bránu na jejímž základě stála již původní římská brána z roku 74. Vůbec je vidět že tímto městem procházela historie. Asi i proto se nám tu líbilo. Nocujeme na parkovišti u Tesca u ulice Tadcaster road.
V úterý ráno se probouzíme do zamračeného dne. Mlžný opar se snášel nad krajem, jsme na cestě do Londýna. Bohužel v poledne se stala na dálnici nehoda a my uvízli v zácpě. Využíváme čas a vaříme. V Londýně si oživuji místa která jsme tu poznali v minulém roce. Večer jedeme dál a spíme v Rochestru u řeky v ulici Esplanade.
23.7 ve středu se jdeme projít po městě. Parkování v Esplanade se ukáže jako výhodné. Ulice je hned pod hradem a nedaleko katedráli a staré části města. Parkování je zpoplatněné 1,10,- za dvě hodiny. Přes noc je to zdarma. Po prohlídce hradu pokračujeme do ulice High street a navštěvujeme místní muzeum Guildhall. Přesto že je ( jako hodně jiných muzeí zdarma) stojí za návštěvu. Jdeme dál po ulici, která je plná bazarů a tak utrácíme. Odpoledne jedeme dál do Canterbury. To je mnohem známější a je to poznat na množství turistů. Jedeme najisto u ulice NewDover rd je parkoviště a jediný oficiální STPL, který v Anglii známe. Za 3,- na 24 hodin včetně autobusové dopravy do centra pro celou rodinu, je opravdu velmi symbolická cena.
Čtvrtek 24.7 je to přesně měsíc co jsme na cestách. Dopoledne trávíme ve městě a znova nakupujeme drobnosti. Po obědě opouštíme Canterbury a jedeme do 15 km vzdáleného městečka Herne Bay. Plánujeme tu strávit poslední dny na ostrovech, odpočinkem u moře.
Pláž opouštíme 28.7 za zamračeného dne. Naštěstí jsme do této doby měli zde hezké počasí, které nám dovolilo koupat se v oceánu, který měl přijatelných 20°C. Opouštíme místo a jedeme do Doveru. Parkujeme přes noc v ulici Marine Parade u místní promenády nedaleko přístavu. Platí se tu přes den parkovné, v noci je to zdarma.
29.7 v úterý ráno se nalodíme na trajekt a vracíme se na pevninu. Jedeme zpět do města Dunkerque k moři. Počasí nám zase nepřeje, ale věříme že se to zlepší.
30.7 středa je mnohem hezčí. Sluníčko se na nás směje a tak se po snídani přesouváme na pláž.
31.7 zvedá se vítr a tak jedem na výlet do nedaleké Belgie. Večer popíjíme kávu na promenádě ve městě Kosijde. Oceán je klidný a my sledujeme jak se rudé slunce koupe, až zcela zmizí na obzoru. Nocujeme v ulici Koninginnelaan s výhledem na moře s oken.
V pátek se vracíme zpět do Dunkerque a plánujeme si užít sluneční víkend u moře.
V sobotu se přehnala bouřka a plavčík vyhání lidi s vody. Temné mraky putují oblohou a následná bouřka ukončila sobotní ruch na pláži.
V neděli za deště opouštíme místo a míříme do města Brugge. To je nejzachovalejší historické město v Belgii. Město obehnané vodními kanály na kterých se prohánějí motorové čluny stojí za návštěvu.
4.8 Opouštíme Brugge a jedeme přes Holandsko do Německa domů. Dvě noci jsme strávili na předměstí Koblenz ve Vallendar. Parkujeme kousek u nádraží u mostu na ostrov Niederwerth . Jedná se o STPL zdarma u řeky Rhein.
5.8 jsme využili hezkého počasí a vydali se člunem na výlet po řece proti proudu k místní pevnosti.
Na cestě jsme byli 45 dní a ujeli jsme 5987 kilometrů a průměrnou spotřebou dle palubního počítače 9,9 litrů.
Fotky máme, jen nevím zda se mi povede je vložit. V minulosti se mi to nikdy nezdařilo.
Žádné komentáře nebyly zveřejněny.