Jižní Německo + Švýcarsko 2014
Termín : 27.6.2014 - 23.7.2014
Trasa : Blovice – Mnichov – Legoland – Oberammergau – Zugspitze – Linderhof - Ga-Pa – Neuschwanstein – Hohenschwangau – Friedrichshafen – Meersburg – Ravensburg – Lindau – Montfort – Konstanz – Mainau – Sursee – Luzern – Aarau – Bern – Pilatus – Nordrach – Speyer – Sinsheim – Blovice
Ujeté km : 3254
Jižní Německo + Švýcarsko
Termín : 27.6.2014 - 23.7.2014
Trasa : Blovice – Mnichov – Legoland – Oberammergau – Zugspitze – Linderhof - Ga-Pa – Neuschwanstein – Hohenschwangau – Friedrichshafen – Meersburg – Ravensburg – Lindau – Montfort – Konstanz – Mainau – Sursee – Luzern – Aarau – Bern – Pilatus – Nordrach – Speyer – Sinsheim – Blovice
Ujeté km : 3254
Den první : pátek 27. 6.
Abychom se vyhnuli prázdninovému provozu odjíždíme z domova hned potom, co děti dostali vysvědčení tedy v 10h. Jedeme směrem Plzeň, Domažlice, Folmava, Cham, Mnichov. Naše cesta končí asi 30km za Mnichovem v Sulzemoos na STPL který je podle Boardatlasu zadarmo N 48.281736, E 11.261369. Hned vedle STPL je velký areál, ve kterém je karavan shop, servis karavanů a samozřejmě i prodejna nových karavanů. My jsme po příjezdu neodolali a prošli jsme si jak prodejnu, tak i rozlehlý dvůr kde stojí nová auta na prodej. Překvapilo nás, že asi 99% aut byla odemčená a volně přístupná. Zavzpomínali jsme když jsme byli před lety na výstavě karavanů, jak v Brně tak i v Praze na různé řetízky a podobné zamezovače vstupů.
Den druhý : sobota 28. 6.
Dnes máme v plánu navštívit Olympijský stadion v Mnichově. Parkujeme vedle stadionu N 48.175800, E 11.544800. Protože jsme tu jen s autem platíme 5,- EUR za celý den. Je tady možné parkovat i na STPL který stojí 20,- EUR. Počasí nám přeje, takže nikam nepospícháme a v klidu procházíme celý park. Netušíme ale, že je to jeden z mála slunečných dní naší dovolené. Necháváme se výtahem vyvézt na vyhlídkovou plošinu věže Olympiaturm, odkud je nádherný výhled nejen na Mnichov ale i na už nedaleké Alpy. V celém parku probíhají soutěže které se podobají drtivé porážce, kterou sledují naše děti v televizi. Bylo tam rozmístněno několik stanovišť, kde se plnily různé disciplíny, takže se bylo stále na co dívat. Protože je sobota a na parkovišti u stadionu probíhá bleší trh, nakupujeme za 4,- Eura krásný, velký hrnec na vaření. Měli jsme sebou jen jeden velký hrnec, který se s námi rozloučil hned včera při vaření večeře, tak už zase máme v čem vařit. Vracíme se zpět do Sulzemoos, kde přespáváme druhou noc zadarmo na stpl.
Den třetí : neděle 29. 6.
Protože máme už od března zarezervovaný a zaplacený pobyt v Legolandu, popojíždíme blíže ke Gűnzburgu, kde je STPL u Waldbad, což je hezké přírodní koupaliště N 48.462222, E 10.269444. Protože už celý den prší a je 16 stupnů, je samozřejmě bazén zavřený. Takže plánovaný pobyt na koupališti se nekoná. Na zmíněném STPL je zakázán vjezd karavanům, takže stojíme hned vedle kde je velké parkoviště které je úplně prázdné. Stojíme tam samy a snažíme se pomocí her zabavit děti a doufáme, že třeba pršet přestane. Nestalo se tak a dokonce nám začalo zatékat do karavanu přes okno, takže vyndávám montážní tašku a silikonem přetěsňuji lištu na okně. Aby toho nebylo málo, ještě začala téct konvice na vaření vody.
Den čtvrtý : pondělí 30. 6.
Dle instrukcí najíždíme po 11 hodině do Campingplatzu Feriendorf. Cestou do kempu jsme jen v Kiku koupily novou konvici na vaření vody. Ubytování v kempu probíhá bez jakýchkoliv komplikací. Najíždíme do poloprázdného kempu, kde jsme po zabydlení zjistily, že je tady přípojka elektriky v ceně pobytu, takže se připojujeme a zapínáme lednici na elektriku abychom ušetřily trochu plynu na pozdější dobu. Asi kolem poledne konečně vyrážíme do Legolandu. Jako ubytovaní v kempu nemusíme hlavní branou, ale postranní brankou kde procházíme opět bez sebemenších problémů s předem vytištěnými vstupenkami, které jsme si vytiskli už doma. Nevím jestli je to tím že je pondělí, nebo tím počasím ( pořád přeprchává ), ale je tu poměrně málo lidí. Můj záměr navštívit Legoland mimo víkend se docela vyplatil. I přes občasné přepršky odcházíme až těsně před 18 hodinou. Atrakce sice končí v 17 hodin, ale nějak jsme se nemohly odtrhnout. Večer jsme úplně mrtví, ale děti ještě řádily v kempu na dětských hřištích.
Den pátý : úterý 1. 7.
Dnes vyrážíme do Legolandu hned na 10 hodinu, kdy otevírají. Protože je docela pěkné počasí užíváme si konečně atrakce se vším všudy. Lidí je tu pořád přijatelně, takže některé atrakce navštěvujeme dvakrát, některé třikrát a kolikrát jsme jeli na horské dráze to ani nevím. Říkali jsme si, že když jsme tu na dva dny, tak dnes půjdeme ven nějak normálně. Takže nás v 18 hodin vyháněli mezi posledními. Já ještě večer obcházím celý areál zvenku, abych pořídil fotku hlavní vstupní brány a zjistil kolik stojí vstupné na místě. Po návratu ke karavanu už se začíná šeřit, ale jdeme ještě projít areál kempu a přilehlé penziony, kde je možné se ubytovat. Je tady i nově postavený hrad Kőnigsburg, kde je hotel s restaurací. Celý areál je velmi pěkně upraven a připraven na hlavně malé návštěvníky, kteří se tady můžou vyřádit do libosti. Škoda že ráno jedeme pryč.
Den šestý : středa 2. 7.
Ráno nás opět budí kapky deště. Zatím prší jen mírně, zato ale vytrvale. Balíme a odjíždíme z Legolandu, jedeme do kempu v Oberammergau N 47.589932, E 11.070528. Cestou se rozpršelo docela dost, místy opět leje docela kvalitně. Přijíždíme do kempu v Oberammergau kolem půl druhé za vytrvalého a hustého deště. To že jsme v Alpách nešlo poznat opravdu podle ničeho, protože bylo vidět asi na 50m. Na recepci v kempu mají polední pauzu do 15h. Vybíráme si místo v opět poloprázdném kempu, odpřaháme karavan a jdeme vařit oběd. Venku je 13 stupňů a leje a leje. Po obědě se jdeme přihlásit na recepci, kde jsme obdrželi spoustu informačního materiálu a slevové karty, kterými můžeme cestovat po okolí autobusem zadarmo a dle přiloženého seznamu uplatnit slevy na uvedených místech. Paní na recepci nám tvrdí, že zítra a pozítří bude hezky. V rádiu to tvrdí také, ale já tomu moc nevěřím, takže stavíme v tom největším dešti střechu k předstanu, abychom měli kde fungovat. Při natahování střechy jsme jí odtrhly od navlékací lišty asi v délce 30cm, zatím se nám docela daří. Zalepení chemoprénem samozřejmě v dešti nefunguje, ale zatím na nás neprší.
Den sedmý : čtvrtek 3. 7.
Dnes nás kupodivu budí sluníčko. Takže využíváme situace a jedeme na jezero Eibsee N 47.457130, E 10.991717, kde zaparkujeme a necháme se vyvézt lanovkou na nejvyšší horu Německa Zugspitze. Cestou přestává úplně fungovat naše Zuzana ( navigace ), totálně kolabuje a neví, kde jsme. Vyndavám na pomoc starého zaprášeného Garmina a jedeme zase dál, nakonec jsme nějak dojeli. Hned po příchodu ke kase nás překvapuje fronta, která se tady tvoří. Vlastně jsou tu dvě fronty, jedna je na lístky od jezera na horu a druhá je při čekání na lanovku. Protože stanice odkud jezdí lanovka je současně přestupní stanice pro lidi, kteří přijedou z Ga-Pa zubačkou a lístky na lanovku už mají, fronta na lanovku je pořádná, protože zrovna zubačka přijela. Když jsme to pochopily, tak jsme se rozdělily a stály jsme současně obě fronty. Nebyli jsme ale jediní, kdo na tuhle fintu přišel. Asi po hodině čekání jsme konečně vyrazily vzhůru. Do kabiny se vejde 45 lidi, takže o nějaké kultuře cestování se moc mluvit nedá. Ale tu chvíli se to dá vydržet, lanovka si to uhání rychlostí 10m/s. Naše ušní bubínky si opravdu užily své. Když jsme dorazily nahoru, otevřel se před námi úchvatný pohled do okolí. Když v údolí bylo těch 13 stupňů, nahoře přes noc napadl sníh. Po našem příjezdu nahoru ho ještě byli pořádné zbytky, byli 2 stupně nad nulou a sníh pomalu odtával, současně s tajícími rampouchy. Protože byl vzduch pořadně vyčištěný, nemohli jsme se nabažit výhledů, které se nám naskytaly. Honem rychle jsme zapomněli na frontu i na to kolik to stálo a jenom jsme se kochali a kochali. Nevěděl jsem co mám fotit dřív, ale ta atmosféra se stejně zachytit nedá. Rozhodně zážitek, který opravdu, ale opravdu stojí za to !!! Nechtělo se nám, ale museli jsme dolů. Při cestě dolů byli trošku problémy s tím, že nás bylo nahoře moc, takže se trochu udělala fronta. Nakonec ale vše klaplo a byli jsme dole, kde zuřilo léto. Najednou bylo 22 stupňů a my jsme se museli komplet převléknout. Vyrážíme na velice kraťoučkou procházku k jezeru Eibsee, kde uplácíme děti hranolkami za výdrž. Po příjezdu do kempu dnes kupodivu i konečně čerpáme atmosféru, protože se konečně dá sedět venku. Je krásně až dlouho do večera, pro nás trochu nezvyklé překvapení po těch propršených dnech. Aby té radosti nebylo zbytečně moc, při večeři mě vypadla korunka ze zubu, naštěstí jsem ji alespoň nespolknul.
Den osmý : pátek 4. 7.
Protože je už od samého rána slunečno a teplo, vyrážíme na zámek Linderhof N 47.569485, E 10.957363. Platíme poplatek za parkování a jdeme si projít zahrady kolem zámku. Pak přejíždíme do Garmisch Partenkirchenu, kde parkujeme na parkovišti pod skokanskými můstky N 47.482474, E 11.118127. Jako většina návštěvníků se fotíme pod skokanskými můstky a pokračujeme pěšky na soutěsku Partnachklamm. Po zaplacení mírného poplatku procházíme soutěskou, kde je vody všude dostatek. Teče ze stěn, po chodnících, nám za krk prostě všude. Ale právě proto, že je vody hodně, bylo se na co dívat. Na konci soutěsky se občerstvujeme a jdeme zpátky stejnou cestou. Je ale možné pokračovat dále na kopec a odtud sjet lanovkou přímo pod můstky. Vracíme se zpět do kempu, jen se cestou zastavujeme v klášteře v Ettalu N 47.568397, E 11.094335.
Den devátý : sobota 5. 7.
Ráno to vypadá opět na déšť. My i přesto vyrážíme na pohádkové zámky, kam jsme měli naplánováno jet a nějaký déšť nás přece nemůže rozházet. Na parkoviště u zámku dorážíme ještě za sucha N 47.556615, E 10.740836. Po dlouhém rozmýšlení jak se obléct, vyrážíme vzhůru do kopce na zámek Neuschwanstein. Po chvíli prudkého stoupání začíná pršet, my jsme ale narozdíl od Japonců vybavení i pro případ deště. Když jsme dorazily nahoru na zámek pršelo tak, že jsem ani nevyndaval foťák z batohu. Pokračujeme dále na Marienbrücke a doufáme, že alespoň na chvíli přestane pršet. Opravdu se tak stalo. Takže fotíme zámek ze stejné perspektivy jako všichni ostatní. Po malé tlačenici na mostě se vydáváme zpět k zámku. Cestou zjišťujeme, že se dá kousek od mostu dojet autobusem, který jezdí z parkoviště. My ale jdeme na zámek podívat se na nádvoří, kam nás pustily zadarmo a pak se vydáváme zpátky do údolí. Jen co jsme vyšli, začíná opět pršet a prší už celou cestu až dolů. Sešli jsme k jezeru Alpsee, u kterého je zámek Hohenschwangau. Protože pořád prší a nevypadá to, že by chtělo přestat nemáme už sílu jít nahoru na zámek Hohenschwangau, takže ho fotíme jen zespodu z parkoviště pro autobusy. Jdeme k autu a zdá se, že intenzita deště ještě přidává. Do auta přicházíme trochu umokřeni. Nasedáme a jedeme za město Füssen k vodopádu Lechfall. Tam zastavujeme přímo u vodopádu na parkovišti N 47.562530, E 10.695046 a už přestává i pršet. Takže pár fotek a jedeme dál. Po konzultaci s mapou a pak i s částečně fungující Zuzanou a Garminem se rozhodujeme jet zkratkou kolem jezera Plansee N 47.476374, E 10.811883, které je sice v Rakousku, ale dnes je to už jedno a dále kolem zámku Linderhof s tím, že vyjedeme přímo v Oberammergau. Plán kupodivu vyšel a jezero Plansee bylo nádherně zabarvené a čisté, že jsem neodolal a musel udělat nějakou tu fotku. Nebyli jsme jediní, koho pohled na jezero přinutil zastavit. Cestou přes město do kempu se chceme podívat na Pašijové divadlo N 47.599464, E 11.061269, které je místní vyhlášenou raritou. Protože jsou ve městě nějaké závody a ještě ke všemu zrovna v divadle hrají představení, nedá se nikde kolem zaparkovat. Po chvíli bloumání se nám to nakonec daří, ale do divadla dovnitř se nám nedaří podívat, kvůli probíhajícímu představení. Takže jen fotíme divadlo zvenku a jedeme do kempu balit, protože se ráno přesouváme dále, tak abychom zabalily dokud neprší. Když je střecha suchá, zalepuji trhlinu opět chemoprénem, který už na suchém povrchu drží.
Den desátý : neděle 6. 7.
Protože se dnes přesouváme, je už od samého rána hic. Vyrážíme směrem k Bodamskému jezeru, kde mám vytipovaný kemp Gutshof N 47.633624, E 9.647246, který je sice trochu stranou od jezera, ale nám to nevadí. Cestou opět bojujeme se Zuzanou, ale to už asi lepší nebude. Přijíždíme před kemp ve 13h, na recepci mají pauzu do 14h a je zavřená závora. Tady jsem tu přípravu trochu zanedbal, nebyl jsem připraven na polední pauzy. Takže nám nezbývá nic jiného, než čekat před závorou než přijde paní na recepci. Lednice naštěstí chytla a byli jsme i v dosahu wi-fi, takže jsme skypovali domů a zjišťovali počasí. Po 14h najíždíme do opět poloprázdného kempu a můžeme, nebo vlastně musíme si vybrat místo. Paní na recepci nám totiž musela přes počítač na určeném místě odemknout přípojku elektriky. Stání byla oddělená křovím a na každém třetím stání byl kohoutek s vodou. Jen vzrostlé stromy se trochu nelíbily našemu solárnímu panelu, ale to jsme ještě nevěděli, že za pár hodin slunce přestane svítit a už ho neuvidíme. Po postavení zatím jen letní stříšky a uvaření oběda se vydáváme lenošit k místnímu bazénu, který je pro ubytované zdarma. Předpověď počasí na další dny totiž neslibuje, že by jsme ještě služby bazénu mohly využít a opravdu tomu tak bylo.
Den jedenáctý : pondělí 7. 7.
Zatím neprší ale je zataženo, my vyrážíme do Friedrichshafenu, kde jsme zaparkovali u Zeppelin muzea na nábřeží N 47.652398, E 9.486839. Vydali jsme se na procházku po městě. Hned vedle muzea je pěkné náměstíčko s radnicí a zajímavý vodotrysk se symboly vzducholodi. Obešly jsme historické centrum a vrátily jsme se zpět před muzeum, kde je vyhlídková věž Moleturm. Vstup na ni je zadarmo a je z ní docela pěkný výhled na město a kus jezera. Když jsme ale viděli, jak se na nás z druhého břehu, tedy ze Švýcarska ženou mračna uháněli jsme k autu. Stejně jsme chtěli zjistit, odkud odlétají výletní vzducholodě. Po chvílích drobného bloudění a bádání jsme nakonec našli hangár odkud vzducholodi odlétají N 47.674843, E 9.507455. Protože stojí půlhodina letu 200 EUR za osobu, neměli jsme ani problém zaparkovat na vyhrazeném parkovišti pro návštěvníky, kteří se přišli proletět. Je to docela zážitek vidět vzducholoď v akci. Měli jsme štěstí, takže jsme viděli jak jedna přistála, vyměnila lidi a znovu odlétala. Spadlo celkem asi 156 kapek deště a bylo po všem. Udělalo se zase hrozné teplo až dusno. My pokračujeme dále do Meersburgu, kde parkujeme v přístavu N 47.695009, E 9.265718, odkud odjíždí pravidelný přívoz do Kostnice. Přicházíme na výbornou myšlenku, že přehodnotíme naše plány a svezeme se přívozem i s karavanem do Kostnice a budeme pokračovat dále do Švýcarska, kam jsme stejně měli namířeno. Zjistily jsme nějaké nezbytné podrobnosti k plavbě a jdeme se podívat na kopec nad vesnici na místní hrad. Procházíme nádherné starodávné uličky, které lemují ještě hezdší domky. Nádherná procházka, jen škoda že skoro nesvítí slunce, takže ty fotky nebudou nic moc. Vracíme se zpět k autu a jedeme zpátky do kempu Gutshof. V kempu sundáváme z karavanu letní stříšku a stavíme " velkou " střechu od předstanu, protože předpověď se nelepší. Zatím je pořád hic a hrozné dusno, ale protože tady zůstaneme o něco déle, než jsme plánovali jistota je jistota. Nakonec se to asi vyplatilo, po dostavění a večeři začíná hřímat všude okolo. Zatím se sice nic neděje, rozfoukalo se to, ale večer začíná opravdu pršet, bouřit a blýskat už ze všech stran.
Den dvanáctý : úterý 8. 7.
Tak přes noc přes nás přešlo několik bouřek a pořád leje a leje. Vyrážíme na výlet do Ravensburgu. Cestou zažíváme opět pěkné peklo se Zuzanou. Nakonec jsme úspěšně dorazily do Ravensburgu a zaparkovali v parkovacím domě poblíž náměstí N 47.784606, E 9.615934. Leje pořád, takže vyrážíme v pláštěnkách a s deštníky do centra. V infocentru zjišťujeme pár drobností. Cestou k náměstí kupujeme v knihkupectví podrobnou mapu Švýcarska, protože se Zuzanou to asi fakt nepůjde. Jdeme se rozhlédnout z ochozu věže. Déšť nepolevuje, takže viditelnost není úplně ideální. Z věže mě zaujala voda, která protéká pod místní poštou a dále pod dalšími domy. Něco podobného jsme viděli snad jen v Litovli, kde protéká voda pod náměstím. Procházíme historickým centrem až k muzeu Ravensburger, kde si děti za nemalý poplatek můžou pohrát s puzzlemi. Protože pořád leje a parkování v podzemních garážích není úplně nejlevnější, vracíme se zpět k autu. Je to škoda, protože jinak je to docela hezké město. Počasí nám stále nepřeje, takže rušíme odpolední výlet na rozhlednu a jedeme pouze nakoupit pár nezbytných potravin a jedeme zpět do kempu.
Den třináctý : středa 9. 7.
Celou noc nepršelo, ale byla zima, takže jsme museli už druhou noc topit. První noc jsme topily v Oberammergau. Ráno ale opět začalo pršet, doufali jsme že to podle předpověďi přejde, tak jsme vyrazily do Lindau. Zaparkovali jsme na parkovišti P1 N 47.558443, E 9.700906, kde je i STPL a šli jsme pěšky do přístavu. Chtěli jsme jet lodí na okružní plavbu po jezeře, takže jsme chvátali aby jsme to stačily. Když jsme dorazily do přístavu zjistily jsme, že je tam všude liduprázdno a lodě nejezdí. Zřejme jezdí jenom když neprší. Pršelo pořád, chvíli víc a chvíli zase míň. Prošly jsme liduprázdný ostrov, udělali pár fotek bez slunce, takže opět nic moc a čekali jsme, že pojede alespoň pozdější loď u které psali že jet má. Čekali jsme marně, protože pořád pršelo, žádná plavba se nekonala. Odcházeli jsme tedy se smutkem, protože jsme se na loď docela těšily. Dokonce přestalo i pršet, už jen občas mrholilo. Když jsme dorazily k autu, že vyrazíme do Langenargenu na zámek Montfort začalo opět pršet. Cestou pršelo tak, že to nebrali stěrače. Když jsme přijeli do Langenargenu pořád lilo docela dost. Vyrazily jsme směrem k zámku, protože jsme zaparkovali u nádraží N 47.599150, E 9.545950 a šly jsme asi 1 km pěšky. Než jsme došli k zámku byli jsme opět totálně mokří. Na pobřeží se k tomu dešti ještě přidal docela nepříjemný vítr. Měli jsme co dělat aby nás to neodfouklo i s deštníky na jezero. Jinak krásný zámek opět opouštíme za neustálého deště, škoda je tu hezky. Po příjezdu do kempu zatápíme, je totiž jen 12stupňů. Takže zase usušit, navečeřet, pak sprcha a zítra nanovo vzhůru do deště.
Den čtrnáctý : čtvrtek 10. 7.
Tak dnes ráno jedeme do Meersburgu a necháváme se převézt přívozem do Kostnice. Když přijíždíme do Meersburgu přestává pršet už ani nevím, kdy jsem naposledy viděl suchý asfalt. V přístavu zrovna stojí jedna loď a jsme ještě naloděni mezi posledními. Než zaplatíme a vyjdeme na palubu jsme už kus od pobřeží. Plavba je velice kraťoučká, takže jsme za chvilku na druhé straně v Kostnici. Parkujeme na parkovišťi vedle Husova domu N 47.658031, E 9.168407, je tam také STPL a vyrážíme na okružní procházku po Kostnici. Celou dobu neprší, je sice zataženo a pod mrakem, ale neprší. Po dlouhém hledání jsme konečně našli i Husovo muzeum, které je docela pěkně schované. Po dlouhé době slyšíme češťinu, protože paní průvodkyně v muzeu je Češka. Vstup do muzea je zdarma, procházíme muzeum a pak už se vracíme do auta. Popojíždíme na ostrov Mainau N 47.699827, E 9.183535, který je označován také jako květinový ostrov. Konečně zase začíná pršet, takže vytahujeme naše oblíbené deštníky a vyrážíme na ostrov za vytrvalého deště. Procházíme ostrov, který je po týdenním dešti zvadlý a upršený. Když je hezké počasí a svítí slunce, je tu asi hezky ale dneska tu toho ke koukání opravdu moc není. Na konci ostrova je zámek, kde bydlí majitelé a je samozřejmě nepřístupný až na několik místností, kde prodávají několik drobností a jejich výrobků. Vedle zámku je přilepený jakýsi botanický skleník, kam jsme neměli přístup, protože tam probíhala VIP akce. Cestou zpátky jsme ještě narazily na motýlí dům. To byla skoro největší atrakce na celém ostrově. Takže jsme alespoň na chvilku odpočinuli pod střechou a v teple, možná až moc velkém protože venku pořád prší a je tam 13stupnů. Do kempu se vracíme až kolem 20 h večer a je pořád docela deštivo a zima, takže standart, na který jsme zvyklí.
Den patnáctý : pátek 11. 7.
Ráno dochází plyn. Na to že bomba při našem odjezdu z domova nebyla plná, vydržela dost dlouho, protože oproti předpokladům docela dost topíme. Dnes jsme si udělali poslední den tady v tom zajímavém kraji trochu volnější. Potřebujeme zabalit, pokud možno suchý stan a nakoupit na cestu. Ráno opět leje, takže nic nového. Vyrážíme nakoupit do Lidlu, kde nakupujeme nezbytné věci před odjezdem do Švýcarska, aby jsme tam hned zbytečně neutráceli. Po příjezdu do krámu přestává kupodivu pršet. Ještě po návratu do kempu stačíme ugrilovat něco k obědu a pak když jsme ještě ani nedojedli a všechno už bylo krásně oschlé, se zase spustil déšť jako z konve. Takže jsme zpátky tam, kde jsme byli. Všechno je mokré a já jsem pořádně ... Děláme ještě kávu po obědě a vypadá to, že snad znovu přestává pršet. Takže nanovo čekám, až všechno oschne, alespoň trochu. Kupodivu se daří a balím skoro suchý stan , ani koberec není tak hrozný jak jsem čekal. Jdeme ještě do sprchy dokud svítí slunce. Pak už jen čekáme, co přijde z toho hřmotu, který se odehrává nad jezerem. Samozřejmě opět začíná lejt, takže uklízím stůl a židle už zase za deště. Zalézáme do karavanu a opět posloucháme ten "super" zvuk jak dopadají dešťové kapky na střechu. Už jsme na ten zvuk docela alergičtí, vlastně ani jiný zvuk neznáme. Dokonce se dostavuje i bouřka, už aby bylo ráno a jeli jsme odtud pryč.
Den šestnáctý : sobota 12. 7.
Vstáváme opět do deště. Mě docela slušně bolí záda. Čekáme jestli trochu déšť poleví, ale neděje se tak. Odpackovat musí Jana, protože já bych to nedal. Zapřaháme v tom největším lijáku a jdeme platit. Konečně odtud vypadneme. Jedeme na přívoz do Meersburgu, cestou dotankováváme doplna ještě za eura. Přeplouváme do Kostnice, cestou pořád leje a leje. Hned za Kostnicí je hraniční přechod do Švýcarska, který se nám daří bez problémů projet, pouze s celníkovo mávnutím. Tak nějak jsem si to představoval. Protože nemáme dvě dálniční známky, naplánoval jsem naši cestu po silnicích první třídy. Myslel jsem, že to tady bude vypadat jako v sousedním Německu, ale omyl je pravdou. Smí se tu jet jen 80km/h, cesty jsou místy dosti rozbité a hlavně se jede přes všechny města, vesnice a vsi, takže pořád 60 místy 50 a když už se to rozjede náhodou na 80, tak už se zase brzdí na 60. Jinak je to tu pořád samý semafor a kruhový objezd, kolikrát jsme se museli rozjíždět a řadit jsem ani nepočítal a to byla sobota, takže provoz byl slabší. Za celou cestu jsme potkali asi dvě parkoviště, které bych ani parkovištěm nenazval. Konečně dorážíme do místa určení, což byl kemp v Sursee N 47.174892, E 8.087340. Majitelem kempu jsme byli uvedeni na místo u lesa na poloprázdné louce s tím, že nám řekl že jsme tu na delší dobu a že za chvíli tu bude plno. Netušily jsme o čem mluví, ale brzy jsme to pochopily. Během asi dvou hodin byl kemp plný Holandských karavanistů, kteří zřejmě používají tenhle kemp, asi díky své poloze k přespání a udělání servisu při cestě k moři. My s vypětím všech sil stavíme stan a já ulehám, protože bolest zad trochu zesílela.
Den sedmnáctý : neděle 13. 7.
Dneska mě bolí záda jako čert, takže trpí celá rodina. Já polehávám, děti si hrajou na hřišti a Jana si čte knížku. Po obědě když ve dvě odpoledne zvednou závoru, zkoušíme jet na výlet do Luzernu. Nějak jsem dojel do Luzernu do City Parkhausu N 47.058085, E 8.309709. S opětovně totálně kolabující Zuzanou a bolavými zády, to byl fakt zážitek. S pomocí hůlek na Nordic Walking jsem se dopajdal ke Kapličkovému mostu a tam jsem usedl na lavičku mezi všudypřítomné Japonce. Jana s dětmi mezitím došla získat nějaké informace na nádraží do Infocentra. Výhledy od mostu byli hezké oběma směry. Hlavně byli hezké Alpy v pozadí, na které svítilo slunce a byli samozřejmě zapadané sněhem. Špatný výhled nám kazily jen davy turistů, které se tlačily a mačkali snad všemi směry. My raději hlavně kvůli mé bolesti zad vyrážíme zpátky k autu, já tedy spiš připomínám neidentifikovatelný předmět sunoucí se pomalým směrem kupředu. Ale nakonec to dobře dopadlo, dopajdal jsem k autu. Ale to pravé nás teprve čekalo. Vyjet z Luzernu bez navigace byl opravdu oříšek. Značení na které jsme byli zvyklí z Německa tady fakt nefunguje, jedna navigace taky nefunguje a ta druhá mě zase žene pořád na dálnici, protože tam nejde dálnice zakázat. Do toho do všeho rozkopané cesty a neoznačené objížďky. Nakonec nám zbyla jenom nová mapa, kterou jsme zakoupily v Ravensburgu, takže se konečně vymotáváme z města směrem k Sursee. Když se konečně blížíme k Sursee z druhé strany se k nám žene opravdu zajímavá oblačnost, tedy vlastně pěkná bouřka. Chceme se ještě v Sursee podívat kde je tam Lidl a koupaliště, kde chceme někdy v týdnu zabavit děti. Zjišťujeme že Sursee není až tak malé město jak jsme původně čekali. Nakonec jsme všechno zvládly a když přijíždíme do kempu, bouřka se zase vzdaluje, takže nás těsně minula a na kemp nespadla ani kapka. V kempu nás ale čekalo jiné překvapení. Kemp byl do posledního místečka opět zaplněný stěhujícími se Holanďany. Byli jsme rádi, že jsme se probojovali k našemu karavanu a další Holanďáci stále přijížděli. Původně jsme si mysleli že to byla v sobotu jen náhoda, ale začíná to vypadat že je to tady asi na denním pořádku. No uvidíme jak to bude zítra.
Den osmnáctý : pondělí 14. 7.
Vstáváme do polojasného rána. Záda bolí pořád, takže volíme úhybný manévr a snažíme se vymyslet na místě náhradní program. Jedeme do Willisau, což podle letáků vypadalo jako docela hezké městečko, které není daleko. Po příjezdu zjišťujeme, že je město liduprázdné, hledáme místní bazén, který je jak jinak než zavřený. Jedeme do nákupního centra, kde parkujeme a jdeme pěšky na nedaleký kopec, kde je dětské hřiště a pokus o malou zoo, ve které jsou kachny a slepice. Když si děti pohrály na hřišti, jdeme zpátky k autu a rozhodujeme se, že koupíme dálniční známku alespoň na auto. Vyrážíme po dálnici ke spodní stanici Pilatus Bahn do Alpnachu N 46.956260, E 8.278622, odkud jezdí ozubnicová železnice na vrchol Pilatusu. Původně jsme se zde chtěli jen podívat, protože cena jízdenek je opravdu astronomická, ale po setkání s několika krajany jsme se rozhodly, že to musíme vidět.Doufám že mě v týdnu trochu záda poleví, aby jsme se tam mohly podívat. Zatím vidíme to nejhezdší za tu dobu co jsme tady. Po příjezdu na parkoviště sice začíná pršet a je to docela zatažené, ale asi po 10minutách jsou déšť i oblaka pryč a nad námi se otevírají pohledy jako z reklamních letáků. Nádherné kopce všude okolo, ze kterých stoupá kouř a oblaka a pod tím jezero u kterého stojíme. Parkoviště je na hodinu zdarma a jinak na celý den stoji 5,- CHF. My jsme se vešly do hodiny a jedeme zpátky do kempu. Zpátky už uháníme po dálnici a i se Zuzanou je to úplně něco jiného, za chvilku jsme v Sursee.
Den devatenáctý : úterý 15. 7.
Dle připraveného plánu jedeme do Buchsu do čokoládovny Frey na prohlídku s ochutnávkou N 47.385898, E 8.089655. Parkování pro návštěvníky tu mají zadarmo. Při prohlídce jsme dostali audioguide, ale samozřejmě češtinu nemají, takže nám musí stačit němčina a Hanina zkouší angličtinu. Ochutnávka byla opravdu hojná a moc dobrá. Návštěvníků tam moc nebylo, takže jsme si to pěkně užily se vším všudy. Ještě jsme nakoupily při odchodu v místním shopu několik málo drobností pro známé a kamarády. Odjížděli jsme s pocitem, že už nemůžeme čokoládu ani cítit. Jedeme do Infocentra v Aarau, které je hned vedle Buchsu. Parkujeme v parkovacím domě N 47.393903, E 8.047585 a vyrážíme do Infocentra. Procházíme historické centrum města. Hezké staré město se zajímavými střechami na domech. Za hodinu to máme projité a řešíme co dál. Do kempu se nám ještě nechce, tak zkoušíme podle infoletáku rozhlednu ve měste Reinach, která je správným směrem, tedy cestou do kempu. Když jsme přijeli do města Reinach, kde mělo být Infocentrum, nic tam nebylo. Navigace také nic nevěděla. Rozhledna se jmenuje Homberg, takže zkoušíme Hombergstrasse. Jsme úspěšní na konci ulice je značka na Homberg, jedeme do kopce takže dobré znamení, cestou se raději ptáme místních , které jsme potkali. Cesta široká na jedno auto a pořád do kopce. Naše "nové" Vivaro místy pěkně funělo. Když už to vypadalo skoro beznadějně, objevila se před námi restaurace, jak jinak než zavřená. Na turistických značkách bylo, že je 10 minut na vyhlídku, ale o rozhledně nikde ani zmínky. Vyrazily jsme tedy vzhůru pěšky, protože dál už byl zákaz vjezdu. Po 10 minutách chůze tam opravdu byla rozhledna, která byla volně přístupná. Výhled nám kazila jen oblačnost, která v dálce před námi schovávala vysoké kopce. Jinak byl výhled na dvě jezera pod námi a okolní vesnice velmi pěkný. Po chvíli kochání se, vracíme zpět k autu a pak už jedeme do kempu.
Den dvacátý : středa 16. 7.
Ráno nás budí dělníci, kteří se pustily do plánované rekonstrukce sociálek v kempu. My jedeme do Bernu. Parkujeme v Mobiliar parkovacím domě N 46.945245, E 7.436918, nedaleko od nádraží. Vyrážíme pěšky směrem k nádraží, kde má být Infocentrum. Nádraží nacházíme po chvíli, ale je to pěkné bludiště, procházíme přes perony až do hlavní budovy nádraží. Teď už víme, kde jsou schovaní všichni lidé, které nikde nepotkáváme. Tady je fakt přelidněno, je tady spoustu Informačních center, ale všechny jsou jen k vlakům. Už to vzdáváme a vyrážíme do centra s tím, že mapa prostě nebude. Obcházíme budovu nádraží z druhé strany, když náhodou v jedné uličce je turistické informační centrum. Mapa nikde, ale po dotazu u slečny na přepážce, nám ochotně vydává zdarma podrobnou mapu a označuje nám zajímavá místa. Vyrážíme tedy vstříc Bernu s podrobnou mapou. Procházíme histrorické centrum křížem krážem, kolem věže s "orlojem" Zytglogge, kde se shlukuje dav turistů. Přidáváme se do hloučku a čekáme, že bude nějaká produkce orloje. Nic se nekonalo, odzvonily celou hodinu a tím to skončilo. Pokračujeme tedy dál až k medvědímu příkopu na druhé straně města. Odtud procházíme boční uličkou, která je ve stínu a pokračujeme zpátky do Infocentra na nádraží. Děti si chtějí koupit jako suvenýry tužky se Švýcarskými motivy. Když máme vše nakoupeno, jdeme pro auto. Parkovací čas se nám docela povedl, parkujeme 3h53min. I tak jsou to pěkné peníze co platíme za parkování. Vracíme se do kempu, kde už dělníci mají opraveno vše co měli opravit. Další den je za námi.
Den dvacátý první : čtvrtek 17. 7.
Dnes ráno vyrážíme znovu do Alpnachu a chceme vyjet zubačkou na horu Pilatus. Již při příjezdu na parkoviště jsme na rozpacích. Parkoviště je totiž plné tak, že musíme parkovat až vzadu. Všude fronty, prostě nic pěkného. I přesto parkujeme a vyrážíme k pokladnám. Platíme 170,- nekřesťanských CHF za nejstrmnější ozubnicovou železnici na světě, sklon je místy až 48% což je prý světový unikát. Čekáme sice asi 3/4h na slunci a je poledne, ale protože jsme první na řadě můžeme si vybrat místo, které chceme. Vybíráme si místo hned jako první odspodu, aby jsme se mohly i otáčet. Hurá vyrážíme vzhůru do kopce, cesta nahoru trvá 40min. Je to fakt unikátní zážitek, který fakt stojí za to. Nahoře je docela chladno, protože nás dav zavedl do díry vytesané ve skále, která vede kolem skoro celého vrcholu. My jsme ale vybavení, takže oblékáme bundy a pokračujeme dále. Když jsme obešli jednu část kopce vyhodilo nás to zpátky na terase. Tady už je na sluníčku docela příjemné teplo. Pojedli jsme něco málo svačiny a vydali se na největší vrchol celého kopce. Byla to sice zabíračka, ale opravdu to stálo za to. Výhledy byli podle mého názoru skoro lepší než z Zugspitze. Myslím že je znát, že jsme přece jenom v centru Alp, takže ty výhledy jsou fakt super všemi směry. Je to asi to nejlepší, co jsme za naši kratičkou cestu ve Švýcarsku viděli. Cesta dolů byla sice bída a utrpení, ale my jsme na problémy zvyklí, takže nás to nějak moc nerozhodilo. Když jsme konečně dorazily dolů do údolí a našly naše autíčko, jen jsme ho museli trochu vyvětrat, protože stálo samozřejmě na sluníčku a uháněli jsme zpátky do kempu. Dnes nás totiž čekalo balení, protože zítra chceme vyrazit zpátky do Německa.
Den dvacátý druhý : pátek 18. 7.
Dnes ráno, tedy přesněji v 10.45h. opouštíme kemp v Sursee. Jedeme opět mimo dálnice, protože máme jen jednu známku. Cestou stavíme utratit posledních pár CHF co nám zbylo, protože co s nimi. Parkujeme u obchodního centra, kde nás překvapilo, že se platí parkoviště už od první minuty. Platíme tedy za parkoviště do 1h 1,-CHF. Po utracení posledních švýcarských peněz, pokračujeme do Německa kolem Baselu směrem na A5 s tím, že chceme cestou domů navštívit letecká muzea ve Speyeru a v Sinsheimu. Hned po vjezdu do Německa nás překvapilo, že v rádiu hlásí stau v okolí okruhu Hockenheimring. Při plánování naší cesty mě opravdu nenapadlo, že se tady zrovna v tomhle termínu pojedou Formule 1. Nedá se nic dělat, musíme opět upravit náš itinerář.Po pár kilometrech co uháníme po A5 nás zastavuje první stau. Sjíždíme tedy z A5 na souběžnou cestu B3, kde stavíme u Lidlu. Dokupujeme nějaké potraviny a zjišťujeme co budeme dělat přes víkend, abychom se vyhnuli zácpám kolem Hockenheimringu. Protože se už ucpala i objízdná silnice B3, po které jsme se chtěli vrátit zpátky na dálnici, asi po 3/4h skákání a ničení spojky jsme to vzdali a odbočily na bundesky a vydali jsme se dle Boardatlasu na STPL v Nordrachu. Mělo to být 50km, ale netušily jsme kudy to bude. Serpentiny nahoru a dolů, takže rychlostní průměr nic moc, ale jedeme což je při teplotě 35st. docela důležité. Nakonec byla cesta široká tak, že kdyby jsme potkali něco širšího než osobák, museli bychom někdo couvat. S vypětím všem našich i Oplovských sil jsme dorazily asi v půl 9 do Nordrachu N 48.398768, E 8.079264. STPL je naštěstí prázdný, stojí tu jen jedna obytka, takže parkujeme a slyšíme, jak tu někdo krásně zpívá. Necháváme činnosti kolem karavanu na později a jdeme se podívat do přilehlého parku. Produkce zrovna končila, hrál a zpíval tu místní pěvecký soubor. Po skončení produkce jsme obešli vesnici a šly jsme dodělat povinné úkony po příjezdu na STPL.
Den dvacátý třetí : sobota 19. 7.
Ráno nakupujeme ve vesničce Nordrach, kde jsme nocovali. Nakupujeme s tím, že je před námi víkend. Po snídani vyrážíme do Zell am Harmersbachu, kde jsme včera večer míjeli koupaliště. Jedeme jen s autem, protože nevíme jak to tam bude vypadat. Po příjezdu ke koupališti zjišťujeme, že je tam STPL za 3,-EURa na noc, s tím že se tam smí stát maximálně 7 nocí N 48.351861, E 8.059437. Je tady velké, poloprázdné parkoviště, takže se rozhodujeme, že se přemístíme sem. Nechávám tady zbytek rodiny, který jde na koupaliště a já se vracím zpět do Nordrachu pro karavan. Koupaliště si užíváme až do pozdního odpoledne. Večer je parkoviště zaplněné až do posledního místečka. My jen větráme a větráme náš přetopený karavan.
Den dvacátý čtvrtý : neděle 20. 7.
Dnes ráno nás opět probouzí déšť bubnující na střechu karavanu. Zkoušíme náhodně podle mapy vytipovat dva kempy poblíž Sinsheimu. Úspěšně ujíždíme dešti, dostavuje se opět nechutné dusno a vedro. Hned na první pokus jsme úspěšní, volíme kemp Kraichgau-Camping Wackerhof N 49.200176, E 8.760813 a kemp se jeví velmi dobře. Mají polední pauzu od 13h do 15h a my jsme přijeli ve 1/4 na 2. Velmi mile nás potěšila cena za kemp, která byla u příjezdu na tabuli. Vaříme oběd a vychází to akorát, že po obědě přichází pán do prodejny a částečně nás ubytovává. Spíš se tedy skoro ubytováváme sami. Konečně je 15h a my najíždíme do kempu. Místo si můžeme vybrat sami, protože je tady opět poloprázdno. Stavíme letní stříšku a začíná zase pršet, takže jdeme do sprchy a jdeme hrát Osadníky z Katanu. Jako sousedy máme jedny Dány a vedle Angličany, kteří tady jsou pod stany a právě se vrátily z formulí.
Den dvacátý pátý : pondělí 21. 7.
Pořád leje jako z konve. Takže po snídani vyrážíme do Sinsheimu do technického muzea. Cestou stavíme v Ostringenu v Kauflandu, kde nakupujeme pečivo a trochu piva, mají tu plzeň levnější než u nás. Když jsme přijeli do Sinsheimu, tak příjezdová cesta k muzeu je pouze jednosměrná, protože tam probíhá velká rekonstrukce. K našemu překvapení je tady jedno velké staveniště, ale dělníci žádní. Na Německo trochu nezvyklé. Parkujeme N 49.239236, E 8.895584 a s deštníky jdeme směrem do muzea. Po zaplacení přestává na chvilku pršet, takže odnášíme deštníky do auta a jdeme se podívat do asi největších atrakcí což jsou Concorde a TU 144. Protože je tu docela málo lidí, daří se nám prohlídka celkem pohodlně. Pak procházíme halu pod letadly, když nás najednou překvapí náš oblíbený zvuk, který buší do střechy hangáru. Venku zase leje. Prodlužujeme náš pobyt na téhle straně muzea. Po svačině se zdá, že na chvíli přestalo, takže přebíháme do druhé budovy, kde pokračuje další část expozice. Poctivě procházíme skoro všechno, ale je tady toho hrozně moc, takže je toho už skoro dost. Protože přestalo pršet a je pořádné dusno, jdeme pěšky do Mc Donalda na zmrzlinu. Pak už jen zpátky k autu a jdeme se zkusit vymotat z rozkopaného Sinsheimu. S totálně nefunkční Zuzanou a Garminem v kastlíku je to fakt zážitek. Nakonec vítězí stará dobrá varianta, v jedné ruce mapa a v druhé volant. Přijíždíme do kempu z úplně druhé strany, ale zaplaťpánbůh za to. Využíváme toho, že neprší a konečně grilujeme maso a bavorské klobásy.
Den dvacátý šestý : úterý 22. 7.
Dnes ráno opět bubnuje déšť na střechu tak, že mě přijde že každou chvíli začnou padat kroupy. My jedeme do muzea ve Speyeru. Cestou leje tak, že to neberou stěrače, vypadá to že skoro žádné muzeum nebude. Po příjezdu do Speyeru přestává pršet a vypadá to všelijak. Parkoviště je tady oproti Sinsheimu zpoplatněno, stoji 2,-EURa na celý den. My parkujeme asi 200m vedle u koupaliště Bademaxx N 49.313341, E 8.452317, kde jsem chtěl dle původního plánu přenocovat i s karavanem a navštívit přilehlé koupaliště. Jdeme rychle zaplatit dokud neprší, abychom stačily projít venkovní expozici, která je tu větší než v Sinsheimu. Jako první jdeme na jednu z největších atrakcí, na Boeing 747 „Jumbo Jet“. Je to opravdová rarita a rozhodně to stojí za vidění. Je možné se projít i na křídle tohoto obra. Pak jdeme kolem dalších leteckých rarit, které samozřejmě navštěvujeme i uvnitř až skončíme vzadu v ponorceU9, kterou rovněž procházíme vnitřkem. Kupodivu se počasí vybralo a venku se zase dělá hrozné dusno a občas i vykoukne sluníčko. My se vracíme zpátky na druhý konec areálu do nejnovějšího pavilonu kde je kromě ruského raketoplánu Buran velká část věnována vesmírným projektům, jak ruským tak i americkým. Úplně nakonec z posledních sil procházíme hlavní expozici, která je hodně podobná té v Sinsheimu. Když opouštíme expozici jsme tak vyřízení, že si dáváme zmrzlinu, abychom se alespoň trochu ochladily. Vašek opět navštěvuje shop, kde si kupuje již v pořadí druhé autíčko a já jdu s Haninou zkusit znovu štěstí do simulátoru. Tentokrát volíme horskou dráhu a to je nesrovnatelně lepší zážitek, než naše včerejší volba prasete v Sinsheimu. Protože když jsme jeli ráno do Speyeru po dálnici, tak to v protisměru všechno stálo, nechtěli jsme ponechat nic náhodě a jeli jsme zpátky po bundeskách. Rozhodně jsme neprohloupily. Ještě jsme cestou dotankovali, protože je tady levnějši nafta než u nás a pak jsme ještě potřebovali vrátit všechny zálohované obaly co jsme měli našetřené. Pak už jen cesta do kempu, večeře, sprcha, sbalení střechy a větrání karavanu před naší poslední nocí téhle výpravy.
Den dvacátý sedmý : středa 23. 7.
Dnes odjíždíme domů, takže svítí sluníčko a je hezky. Čeká nás posledních 493km. Dobalujeme poslední zbytky věcí, platíme a v 10h odjíždíme směrem k domovu. Hned po najetí na dálnici A6 hlásí v rádiu, že na A6 za Heilbronem je 13km stau, což nám o chvíli později potvrdily i truckeři po vysílačce. Takže sjíždíme z dálnice a pokoušíme se tu stau objet. Nakonec se nám to daří a najíždíme zpátky na dálnici. Protože nemáme českou dálniční známku, sjíždíme na B85 a jedeme na Folmavu. Asi 100 metrů před vjezdem do České republiky, nás staví šedivý civilní Passat. Předjel nás těsně před hranicemi velmi zajímavým způsobem. Vystoupily dva chlapíci v civilu a chtěli doklady, pak se ponořily ke chňapce na kouly přívěsu. Než jsem chcípnul auto, už šly zpátky a dávali mě doklady zpět. Tak nevím co tam hledaly a co chtěli, nakonec to byla jediná kontrola, co nás potkala za celých 27 dni. Domu jsme přijely asi v půl 7 večer.
Souhrn nakonec :
Celkem ujeto 3254km. Strávily jsme celkem 21 nocí v kempech, 4 noci na STPL a jednu noc mino.
Poplatky :
Kempy + jiná ubytování : 591,40 EUR
Vstupy : 292,- EUR + 200,- CHF + Legoland placeno v březnu 3517,- Kč
Jídlo + suvenýry : 348,46 EUR + 115,60 CHF
Nafta : 301,- EUR + 1831,- Kč
Parkování : 36,90 EUR + 24,30 CHF
Trajekty : 61,80 EUR
Dálniční známka CH : 40,- CHF
Celkem – 1631,56 EUR (27,88) + 379,90 CHF (23,18) + 5348,- Kč = 59642,- Kč
Fotogalerie :
http://www.carava...um_id=8889
http://www.carava...um_id=8898
http://www.carava...um_id=8899
http://www.carava...um_id=8900
http://www.carava...um_id=8901
Žádné komentáře nebyly zveřejněny.